Úspory energie z hlediska regulace

Téma úspory energie v domácnosti lze rozdělit na problematiku kvality stavby z hlediska energetické náročnosti, volby zdroje energie a provozu objektu. V tomto článku se budeme zabývat třetí částí – regulací provozních nákladů, a to zejména na vytápění a ohřev teplé vody.

Stále sofistikovanější systémy vytápění a ohřevu vody a stále vyšší nároky na úspory energie – jejich pojítkem je správná volba, součinnost a regulace.

Jiným pohledem na úspory energií může být efektivita jejich využití. Na jedné straně je to otázka moderních spotřebičů, kteří dokáží vstupní energii co nejlépe využít a předat požadovanému médiu. Porovnání těchto spotřebičů pak není jen otázkou formální, ale musí vycházet i z přihlédnutí ke specifickým podmínkám – například typu objektu, lokalitě či požadavkům majitele.

Na druhé straně pak situace připomíná tak trochu šachovnici – který spotřebič, v kterém čase využít tak, aby to bylo technicky racionální a energeticky výhodné. Když máte možnost „jet“ na fotovoltaiku, je asi zbytečné topit plynem či přikládat do kamen. Pokud se budete sprchovat po návratu z práce po osmnácté hodině, je asi zbytečné ohřívat v zásobníku teplou vodu už od rána. Odpovědí na tyto otázky v mnohém může být právě regulace a vše, co s ní souvisí. Může to být jednodušší přístup vázaný na konkrétní spotřebič a prostor, nebo sofistikovanější, kdy je na sebe napojeno více zdrojů či tzv. inteligentní domácnost, kde se do systému dostávají také terciální faktory (např. rolety, markýzy, apod.) ovlivňující mikroklima v domě, životní styl a další faktory.

Požadavky na moderní stavby typu nZEB či ve standardu pasivního domu anebo rekonstrukce starších objektů na novodobé standardy přímo vybízejí k větší míře kombinací zdrojů, způsobu jejich nasazení i racionalitě jejich využití.