Perfektně udržovaný zelený koberec bývá chloubou každé zahrady, ovšem i na jediném pozemku se můžete rozhodnout pro založení hned několika typů trávníku. Kromě toho intenzivně udržovaného jsou v oblibě trávníky bylinné, postupně se obnovuje tradice jménem květnatá louka. Co všechno musíte udělat pro perfektní trávník, jaký je harmonogram péče během roku a jaká metoda založení se hodí právě pro vaši zahradu?
Líbí se vám tento článek?
Ne nadarmo se o trávníku mluví jako o nejnáročnějším vegetačním prvku, jehož krása, rovnoměrná hustota a sytě zelená barva jsou vykoupené nejen vaším časem stráveným při údržbě, ale i nezanedbatelnými finančními náklady. Dokonalý vzhled ovšem u intenzivně udržovaného trávníku, tedy toho pravidelně sečeného, hnojeného a udržovaného v bezplevelném stavu, nezáleží jen na pravidelné údržbě. Už jen samotné složení půdního profilu, o kterém se rozhoduje při realizaci zahrady, se do značné míry podepíše na následném vzhledu i náročnosti údržby. Pokud tedy toužíte po opravdu dokonalém trávníku, myslete na to už ve fázi plánování a tvorby samotné zahrady, právě v této fázi se totiž rozhoduje o budoucnosti zeleného koberce.
Tři základní typy trávníku
Travnaté plochy lze dělit hned do několika skupin, které se mohou lišit nejen náročností údržby, ale také nároky na stanoviště. Pro rodinné zahrady jsou zvláště vhodné tři typy travnatých ploch, které se liší celkovým přístupem. Zatímco v přímé blízkosti domu se můžete těšit z dokonalosti udržovaného trávníku, který ale nesnese příliš intenzivní zátěž, v jiných částech zahrady se už můžete proběhnout po trávníku bylinném, který si poradí se zátěží i větším suchem. Ovocnému sadu nebo vzdálenějším koutům pozemku pak bude slušet úplně jiný vegetační prvek, a to dvakrát do roka sečená květnatá louka.
Vždy je ale nutné brát v úvahu podmínky stanoviště. Na nekvalitní půdě s vysokým obsahem jílu s nevyrovnaným půdním souvrstvím jen těžko vypěstujete intenzivně udržovaný trávník, u kterého máte ty nejvyšší požadavky na vzhled. Stejně tak je u každého typu nutné vybírat vhodné druhově složené směsi. Ačkoliv trávník bude vždy nejvíce prosperovat na plném slunci, seženete i směsi travního osiva, které budou fungovat i v polostínu nebo za určitých okolností i ve stínu. Okrasný i bylinný trávník či květnatá louka mohou mít tedy mnoho podob a je jen na vás, jakou směs vyberete. Úspěch ale záleží i na respektování místních podmínek.
Intenzivně udržovaný trávník
V určitém období byl tento trávník jakýmsi ukazatelem společenského postavení a ten, kdo chtěl mít opravdu efektní zahradu, musel začít právě založením tohoto na péči náročného trávníku. Aby to nebylo tak úplně jednoduché, můžete se v této kategorii setkat i s dalšími „odnožemi“, které se liší v následném využití travnaté plochy. Směsi osiva se liší druhovým složením i tím, jakou péči vyžadují a jaká zátěž je pro ně ještě snesitelná. Mezi nejčastější patří trávníky sportovní, okrasné nebo rekreační.
Zatímco okrasný typ je ryze dekorativní záležitost, která vyžaduje hodně péče a bude fungovat jen za předpokladu minimální zátěže, určité „odlehčení“, co se péče týče, může nastat u trávníku rekreačního. Ten je sice stále na péči náročný, ale bývá na rodinných zahradách, kde se počítá s pohybem osob a s užíváním trávníku jako dočasné sportovní nebo rekreační plochy, jednoznačně nejoblíbenější. Sportovní trávníky se pak mohou do velké míry lišit i druhovým složením, konec konců travní směsi pro golfová hřiště a fotbalové trávníky bývají opravdu velmi rozdílné. Pokud se rozhodnete pro založení intenzivně udržovaného trávníku, můžete volit mezi výsevem nebo pokládkou travního koberce. Jak už bylo ale zmíněno, kvalita trávníku se odvíjí také od dobře připraveného podloží, které by mělo být složením vyrovnané a dobře propustné pro vodu a vzduch.
A co vás při údržbě během roku nemine? Počítejte s kompletním kalendářem prací, kde kromě seče, zálivky a hnojení nesmí chybět ani vertikutace. Po zimě většinou bývá nutné upravit terén v místě nor hlodavců nebo v místě s krtinci. S tím pak souvisí i dosev. Pokud je intenzivně udržovaný trávník více zatěžovaný, je někdy nutné přistoupit k částečné rekonstrukci, která spočívá v provzdušnění, tedy aerifikaci. Ta pak bývá spojená s plošným pískováním, hnojením a samozřejmě také dosevem do daných podmínek vhodným osivem.
Pokládka: koberce se pokládají tak, aby se spáry z předchozí řady vykrývaly. Jinými slovy na sebe spáry jednotlivých rolí nesmí navazovat. Okraje by se do sebe měly „zaseknout“, aby vytvořily perfektně propojenou plochu. Koberce je nutné průběžně hutnit například gumovou palicí, aby došlo k napojení na podloží.
Po položení: plocha se vydatně zaleje a následně uválcuje. Poté by se na porost nemělo několik dní vstupovat. Asi po týdnu se porost poseče a po přibližně dalším týdnu pohnojí pomalu rozpustným hnojivem.
Péče: postupuje se jako v případě již založeného trávníku, celý proces je tu přibližně o šest týdnů urychlený. Zcela odpadá potřeba postřiku proti dvouděložnému plevelu. Trávník je zapojený, a pokud byl položen na jaře, bude nutné už na podzim provést první vertikutaci.
Výhody: rychlý proces založení, během jediného dne je trávník dokončen
Nevýhody: vyšší pořizovací náklady
Stále oblíbenější bylinný trávník
Ačkoliv dříve nebyl považován za zrovna perfektní trávník, dnes se na něj díváme už s trochu větším respektem. Je to vlastně trávník pravidelně sečený, ale ne tak často jako předchozí typ trávníku. Většinou stačí seč v intenzivním růstovém období jednou týdně nebo například po deseti dnech. Díky tomu, že mezi kulturními druhy trav roste hned několik čeledí bylin, výrazně se snižuje potřeba zálivky a zároveň se zvyšuje odolnost vůči sešlapu. Takový trávník se prostě hodí i do nepohody.
Navíc v jeho případě neprovádíte vertikutaci ani hnojení, oba postupy by totiž likvidovaly dvouděložné byliny, které jsou podstatou tohoto trávníku. Bylinný trávník snadno vypěstujete z klasické okrasné směsi osiva, stačí jen nepoužívat postřiky proti dvouděložným plevelům a plochu ideálně ani nehnojit. Zálivka sice probíhat může, ale neměla by být tak intenzivní. Nicméně se obejdete i bez ní, což povede k zřejmě větší druhové pestrosti trávníku.
Vysoké oblibě se tento trávník těší také v permakulturních zahradách, kde bývá označován jako trávník jedlý. Rostou v něm totiž i bylinky, které mohou zpestřit i váš jídelníček. Díky absenci hnojiva a jiných přípravků na syntetické bázi není porost chemicky zatěžován, takže se klidně pro sklizeň jedlých bylin můžete rozhodnout.
Květnatá louka pro velké pozemky
Louka není rozhodně nic nového a ten, kdo žije na venkově, s ní přichází do kontaktu každodenně. Bohužel tento druhově pestrý porost z české krajiny mizí s neskutečnou rychlostí, čímž zároveň přicházíme i o ekologicky cenná stanoviště představující zdroj obživy pro různé živočišné druhy. Pokud tedy na svém pozemku založíte květnatou louku, tak nejen ušetříte opravdu hodně práce spojené s péčí, ale zároveň vytvoříte přírodní a ekologicky hodnotné stanoviště. Louku zakládejte výhradně výsevem. Na trhu seženete desítky, možná i stovky směsí, které se liší zastoupením trav i dvouděložných rostlin. Některé směsi trávy neobsahují dokonce vůbec. Některé se hodí do vlhka, jiné zase do sucha. Kromě dvou sečí během roku vás už nic jiného čekat nebude. Zálivka, hnojení, postřiky nebo vertikutace jsou tu jednoduše nežádoucí, protože by snižovaly druhovou diverzitu společenstva.
Založení trávníku
Výsev bývá stále nejčastější metodou založení trávníku. Tímto způsobem lze založit trávník intenzivně udržovaný či bylinný i květnatou louku. U intenzivně udržovaného trávníku bývá také oblíbená pokládka trávníkového koberce. I během jediného dne se tak můžete dočkat „zelené zahrady“, zatímco na trávník vysévaný si několik týdnů počkáte. Jaké jsou výhody i nedostatky obou metod a jaký postup musíte v obou případech dodržet?
- Příprava: hloubkové nakypření půdy, jemná terénní modelace.
- Výsev: osivo se vysévá pomocí strojků na výsev nebo ručně rozhozem, následuje zasekání osiva hráběmi, poté uválcování.
- Po výsevu: je nutné plochu zalít. Všeobecně se čerstvě osetá plocha zalévá až třikrát denně menšími dávkami vody, ty jsou ve srovnání se zálivkou již zapojeného trávníku až třetinové. Cyklus zálivky se upravuje až po vyklíčení osiva.
- Péče: než se trávník zapojí, je nutné provést přibližně dvě seče, mezi nimi je třeba trávník pohnojit rychle rozpustným trávníkovým hnojivem a ošetřit selektivním herbicidem, který zlikviduje vzcházející dvouděložné plevely.
- Výhody: nižší náklady na založení, výběr z široké nabídky směsí osiva.
- Nevýhody: nutnost ošetření herbicidem, vysoké riziko splavení osiva dešti, dlouhá doba vzcházení osiva.
Začátek seče
Vertikutace v závislosti na průběhu počasí – březen, duben
Hnojení jarním hnojivem – většinou spojené s vertikutací
Zálivka – po aplikaci hnojiva, spuštění závlahy od května
Úprava okrajů u záhonů – od března
Úprava terénu s dosevem travního osiva – březen, duben
Léto
Intenzivní seč – v květnu a červnu mnohdy až dvakrát týdně
Hnojení letním hnojivem – většinou v červenci
Zálivka – závlahový cyklus většinou po dvou až třech dnech
Úprava okrajů u záhonů
Podzim
Zakončení seče – konec října až polovina listopadu
Vertikutace – konec září, říjen
Hnojení podzimním hnojivem – spojeno s vertikutací nebo samostatně v září a říjnu
Ukončení zálivky – vypuštění automatického závlahového systému – před nástupem mrazů, většinou v listopadu
Omezení pohybu po trávníku s příchodem prvních mrazů
Text a foto: Lucie Peukertová
Zeptat se & odpovědět