Jana Šulcová, editorka magazínu Můj dům
Existuje celá řada možností, jak si zajistit vlastní zdroj vody – od nalezení vlastního pramene až po zachytávání dešťovky. Vybudování studny nebo instalování nádrže i dvojí rozvody jsou v podstatě jediné náklady. A pomůžou i dotace…
Obsah:
Přepis rozhovoru:
- Dobrý den, vážení diváci, posluchači. Vítám vás u dalšího dílu pořadu Můj dům studio. Naším hostem je dnes poprvé šéfeditorka časopisu Můj dům paní Jana Šulcová. Dobrý den.
Dobrý den.
- My natáčíme tento díl v druhé polovině května a venku se dá říct, že je počasí téměř jako v létě, takže jsme skočili ze zimy rovnou do léta, což se nám v posledních letech téměř pravidelně děje. A to sebou samozřejmě nese nejenom horké počasí, ale také velmi suché počasí. A my si tu proto dnes budeme povídat s paní Šulcovou o tom, jakým způsobem je možné šetřit vodou a šetřit i samozřejmě vaše peníze a nestrádat přitom ani bohatou úrodou. Já začnu tak. Ceny vodného a stočného se zvýšily. Zajímalo by mě, zvýšily se stejně jako třeba ceny energií v poslední době?
Ceny se zvýšily. Naštěstí, ale ne tak radikálně jako energie nebo plyn, což teď zažíváme neuvěřitelný kolotoč. Na ty ceny má vliv spousta různých faktorů. Jedna věc je, že jsou různí dodavatelé. Oni ne, že by si chtěli přidávat peníze, že by chtěli na nás vydělávat, ale oni jinak nemůžou, protože je ovlivňuje lokální stav. To znamená místní stav vody, místní kvalita vody. A to všechno má vliv na náklady. Oni do toho také dávají nějaké energie a bohužel tím to neovlivní. Rozdíl v České republice může ale dělat pro spotřebitele i 40 korun, někdy 30 záleží na té lokalitě. Takže nedivme se, buďme k nim trpěliví a shovívaví. Oni dělají všechno pro to, abychom tu vodu měli co možná nejlepší.
- Řekněte mi, existují nějaké statistiky spotřeby pitné vody na osobu?
Statistiky se dělají samozřejmě. Já tady mám například poslední údaj z roku 2019, kdy ve středočeském kraji byla spotřeba na osobu zhruba nějakých 89 litrů. Dá se ale předpokládat, že reálná spotřeba byla někde kolem 100-120 litrů. Ale toto je voda, kterou my v podstatě vyplýtváme. Protože představte si, že ke svému životu, opravdu reálnému životu, potřebujeme necelých 8 litrů vody. A to je voda, kterou potřebujeme na nejnutnější hygienu, pití a vaření. Zbytek je jenom náš komfort. To, že se koupeme, že pereme a podobné. Ale tato spotřeba, i byť vypadá ohromná, tak pořád nic není. Například před rokem 1989 jsme byli úplně na jiných číslech. Měli jsme například 179 litrů na osobu spotřebu.
To je úplně šílený číslo. Ale to zřejmě souviselo i se špatným hospodařením s vodou. Byly tady fabriky, které se s tím opravdu vůbec nemazaly. Zemědělství mělo ohromnou spotřebu. Ale musím říct, že my jsme rekordmani téměř v celé České republice. Protože například proti Skandinávii, která má 200 litrů v současnosti spotřeby na osobu, nebo Španělsko, který má 256 litrů na osobu, tak na našich 100 až 120 litrů to je prakticky zanedbatelné. Je to možná tím, že jsme se konečně naučili hospodařit s vodou a naučili jsme se, jak si pomoct i dalšími zdroji.
- Řešení v takové chvíli může být studna?
Ano. Jedním z možných řešení je vlastní studna. Samozřejmě městský člověk si takto nepomůže, ale lidé, kteří mají domy na okrajích měst nebo na vsi, tohle řešení mají dost často. Ono jim to hodně pomůže i právě finančně. Pořízení vlastní studny není nereálné, ale není jednoduché. To si každopádně musíme uvědomit. Ono nejde o to jenom vzít krumpáč a vykopat si studnu. Navíc málo, kdo to ví, že vlastními silami si můžeme vykopat studnu maximálně do tří metrů. Jinak se dostáváme do střetu se zákonem. A to nikdo z nás nechce, protože ty sankce nejsou zanedbatelný. Jedním z možných řešení, jak se dostat k vodě, je nechat si udělat hydrogeologický průzkum. Hydrogeolog nás navštíví na zahradě.
Nejde o to, když vám někdo bude nabízet, že udělá hydrogeologický průzkum pouze podle mapy. Tak od něj ruce pryč, protože to není odborník. On potřebuje opravdu navštívit tu lokalitu, sledovat, jaké tam je podloží, jaký je místní, lokální problémy. Protože pokud bychom cokoliv z toho zanedbali, tak se můžeme dostat do velkých problémů s tím, že můžeme ohrozit studny v okolí. Naší nešťastně provedenou studnou můžeme strhnout v pramen. A to nikdo z nás nechce, protože sousedské vztahy bychom velmi rychle narušili. Účinných metod k nalezení vody je samozřejmě víc. A kromě toho průzkumu jsou tady i proutkaření.
Jinak se tomu také říká biodetekce. Nemysleme si, že je to nějaká ezoterika, nějaké šamanství, onoho služeb proutkařů využívají i hydrogeologové, využívají to i velké vrtařské firmy. Některé hydrogeologové dokonce sami umí proutkařit. Jde jenom o to pořídit si kvalitní virguli, projít se potom pozemku a najít, kde ta voda je, kde ten pramen je. Zkušený proutkař vám dokonce dokáže říct, odhadnout, v jaké hloubce ta voda je, jak ten pramen je silný. Protože on většinou působí v té konkrétní lokalitě. Zná, jaký je tam podloží, ví, kde ty prameny zhruba hledat. A kromě těchto dvou odborných, víceméně odborných metod, jsou tady ještě metody zajímavější.
A to jen tak pro zajímavost. Těma se můžeme i bavit, protože můžeme si to sami odhadnout. Například můžeme naplnit hliněnou nádobu silikagelem nebo rozdrcenými cihlami, zakopat to na nějakou dobu a sledovat, jak moc ten materiál nasákne vodu. Podle toho poznáme, kolik tam té vody je. Další věcí je pozorování rostlin a stromů, protože některé rostliny vyloženě rostou na místech, kde ta spodní voda je. Ale tohle je opravdu jen pro zajímavost. A tím si můžeme i zkontrolovat, jaký ten náš odhad byl proti tomu odbornému. Jinak samozřejmě bez odborného posudku nemůžeme tu studnu začít vrtat.
Největší komunita majitelů rodinných domů v ČR. Připojte se i vy!
