Můj dům studio

Ing. Jana Nováková, permakulturní designérka Udržitelná, nebo také permakulturní zahrada je pohodlná, ale také užitečná, krásná a chutná. Na jakém typu a velikosti pozemku ji lze založit a jak se postarat o bohatou úrodu a můžeme si pomoct hnojivy? Obsah: [minutovnik time="00m30s" class="test-class" autoplay="1"]Definice permakultury[/minutovnik] [minutovnik time="04m30s" class="test-class" autoplay="1"]Potřebuje permakulturní zahrada velkou péči?[/minutovnik] [minutovnik time="07m30s" class="test-class" autoplay="1"]Patří chemická hnojiva do permakulturní zahrady a jak se jim vyhnout[/minutovnik] [minutovnik time="10m30s" class="test-class" autoplay="1"]Mizení hmyzích druhů z přírody[/minutovnik] [minutovnik time="13m00s" class="test-class" autoplay="1"]Jak zakládat permakulturní zahradu[/minutovnik] [minutovnik time="15m00s" class="test-class" autoplay="1"]Jedlé květiny na zahradě[/minutovnik] [minutovnik time="23m50s" class="test-class" autoplay="1"]Pozná se permakulturní zahrada na první pohled?[/minutovnik] [minutovnik time="26m45s" class="test-class" autoplay="1"]Inspirace permakulturní designérky Jany Novákové[/minutovnik] [lock] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vážení diváci, posluchači našeho Můj dům studia. Naším dnešním hostem je paní inženýrka Jana Nováková, permakulturní designérka. Dobrý den. To jsme tady ještě neměli, prosím Vás, řekněte nám na úvod, co to vlastně je permakultura? Permakultura je směr, v mém případě tedy zahradničení, který vlastně vychází ze slov permanent agriculture, což vlastně bylo takové, jako mínilo se trvalé, udržitelné zemědělství. Je to směr, který vlastně kopíruje procesy, které probíhají v přírodě, snaží se je napodobit, tím pádem vlastně nám může ušetřit na zahradě práci, pokud tyto procesy respektujeme. A jde nám vlastně o to, abychom se postarali o sebe, o nějaké potraviny třeba pro sebe, abychom poskytli potravu a prostředí pro život třeba ptáků, hmyzu, obojživelníků a podobně. A abychom také nějak pečovali o půdu, aby vlastně zůstala úrodná a byla čím dál vlastně lepší v průběhu dalších let. A prosím vás, jaká je historie permakultury? Ještě mě zajímalo, jestli se nějak liší třeba s biodynamickým zemědělstvím, jestli tam jsou nějaké odlišnosti. A jaká je její historie? Přišlo to jako s módou třeba posledních desetiletí nebo je to...? No ona permakultura vlastně vznikla tak v druhé polovině minulého století, nevznikla u nás. Vlastně je to původně vlastně australský a americký koncept, takový ti zakladatelé Bill Mollison a tak, tak to jsou původně Australané, kteří vydali takové ty základní vlastně učebnice. Ale jde o to, že vlastně my můžeme použít některé ty základní myšlenky nebo principy, ale nemůžeme použít úplně všechny postupy vlastně, které oni navrhují, protože u nich v té Austrálii, v té Americe jsou vlastně podmínky úplně jiné a my musíme vycházet z podmínek, jaké máme my tady u nás, teda v České republice, a ještě konkrétně na každé té zahradě, protože v Polabí, v Nížinách, a tak vlastně máme jiné podmínky než na Šumavě, takže podle toho vlastně musíme s tou zahradou zacházet a vlastně tak jí vymýšlet, tak jí přizpůsobit. Říkáte, že v určitých částech této země jsou různé odlišné postupy, třeba máte Polabí a máte třeba Podkrkonoší nebo tak, tak to znamená, že vy máte jakoby představu o tom, co tam roste, musíte si nějak nastudovat ty biotopy a podle toho to nabízíte klientům? V podstatě ano, v podstatě ano, protože samozřejmě v tom Polabí je jiný reliéf, jiné teplotní podmínky, jiné vlhkostní podmínky a takže, takže tam vlastně jsou doma jiné druhy rostlin, než v těch vyšších polohách a jiným druhům rostlin se tam dobře daří, tak aby, tak aby bylo jim dobře a byli zdraví, že jo. Tam vlastně jeden z takových principů permakultury je, že je dobře sázet ty rostliny, kterým se u mě daří, protože ty porostou hezky, budou zdravé a odolné, zatímco ty, kterým se tam nedaří a který třeba pocházejí z nějakých jiných krajů, které jsou odlišné svými podmínkami, tak bych pro ně musela ty podmínky vlastně nějak upravovat a už by mi to dalo jako příliš práce, starostí, a tak a vlastně pořád bych se o ty rostliny starala, zatímco mým cílem je vybrat tak, aby se staraly sami o sebe a bylo jim dobře. To znamená, jestli to dobře chápu, že permakulturní zahradu, když správně nastavíte, tak se o ní minimálně staráte nebo vůbec? No vůbec ne, protože kdybych se o ní nestarala vůbec, tak tam budu mít za pár let hezký smíšený les u nás v našich podmínkách. Ale je pravda, že když ty druhy vyberu dobře, když je zasadím na správná místa, když mezi nimi vytvořím vlastně vztahy, které jim budou ku prospěchu, takže ta péče jde velmi omezit. Kde vy jste se poprvé s permakulturou setkala? No, poprvé asi někde jsem objevila na internetu články a pak jsem objevila vlastně web mého pana učitele Jaroslava Svobody, od kterého tady mám vlastně tuhle tu knihu, což je vlastně taková... Takhle ukážeme na kameru. Jedna z velice hezkých a velice vlastně i čtivých a zábavně psaných učebnic permakultury, kterou bych doporučila. No a potom jsem u ní teda vystudovala kurz v roce 2009 a od té doby se permakultuře věnuji. A čím vás to zaujalo? Vy jste se léta věnovala ochraně životního prostředí a lesu. Čím vás zrovna zaujala ta permakultura? Co byl ten iniciační moment? No právě tím, že je blízká přírodě, že vlastně tam jde o pěstování v souladu s přírodou. Já jsem vlastně vystudovaný zemědělec, takže jsem byla učena takové ty umělá hnojivá a chemické postřiky a takové věci, jenomže toho tady máme všude kolem prostě příliš, že jo. A když člověk vlastně chce zeleninu a ovoce vlastně pro sebe a pro svou rodinu, tak si ji chce vypěstovat bez těch chemických přípravků vlastně, protože kdybych nechtěla, tak si ji můžu koupit, že jo. Já si ji vypěstuji bez toho a lépe a budu ohleduplná k přírodě, jo. Nebudu tam stříkat si na zahradě nějakými pesticidy, kterými sice odstraním třeba jeden organismus, ale tím, že třeba odstraním nějaký druh hmyzu, tak vlastně poškodím celý ten potravní řetězec, všechny ty další druhy, které jsou na něj vázané. Jo, zatímco třeba letos, jo. Letos je takový rok, kdy je hodně mšic a vlastně já tam vidím, že je tam hodně mšic, ale v přírodě vlastně fungují zpětný vazby, takže když je hodně mšic, tak tak vidím, že už teďko se mi namnožilo hodně slunéčka sedmitečného a že všude tam, kde byly ty mšice, takže už mi běhají ty larvičky vlastně slunéčka, který vlastně ty mšice vysbírají sežerou. Takže tím mi zredukují tu populaci, no a až zase bude nízko populace těch mšic, tak zase nebudou vlastně mít slunéčka tolik potravy, takže se nebudou zase tolik množit slunéčka. Ono je to takový, ty kontrolní vlastně zpětné vazby v přírodě, takhle krásně fungují a vlastně já si myslím, že je fajn je využít, a ne s tou přírodou bojovat. Mně by zajímalo třeba, jaký vůbec, jestli volíte nějaký hnojení, protože já mám třeba na zahradě nádhernou jasmínu, ale každý rok mi jí sežerou mšice. A ještě jsem se neodhodlal k tomu, že bych ji hnojil chemickýma hnojivama, ale z těch, který byly dostupný jako přírodě blízký, zatím se mi nepodařilo se nikdy zbavit. Vždycky ve stejné období jí prostě obsadí mšice a sežerou ji dřív než stačí, stačí vykvést. Takže chci se zeptat, existují nějaké hnojiva nebo nějaké postupy, který vy doporučujete, anebo když je ta zahrada správně založená, tak ona si právě, jak říkáte, dokáže ty mšice zredukovat prostě sama. Měla by, protože jednak teda tam máte vlastně hmyz, který ty mšice vlastně sbírá, můžete to podpořit tak, že tam vytvoříte biotopy nebo nějaké i třeba umělé domečky, prostě hmyzí hotely, že jo, takové ty květináčky se slámou a podobně, kde třeba ty škvoři nebo slunéčka nebo zlatoočky můžou žít. Potom vlastně vám taky pomůžou ptáci, protože ty také sbírají hmyz, vrabci, že jo, ty, nasbírají spoustu hmyzu nejrůznějšího, takže můžete vlastně instalovat ptačí budky, můžete třeba sázet živé ploty volně rostoucí z domácích dřevin, kde můžou vlastně hmyzožraví ptáci hnízdit, no anebo můžete potom použít nějaký přípravky, který vlastně podpoří imunitu nebo vlastně životaschopnost těch rostlin. To jsou vlastně různé probiotické přípravky vlastně, které se vyrábějí, který se dají použít. Nebo se dají použít třeba takový vlastně domácky vytvořené přípravky typu kopřivové jíchy, jo, což je vlastně svým způsobem hnojivo, vzniká to asi, ono je to asi hodně známý, ale vlastně dělá se to tak, že vezmete kopřivy, nasekáte je na kousky, zalijete vodou, necháte vlastně kvasit párkrát promícháte, po čuchu poznáte, že už je hotovo. No, není to úplně jako asi vhodný ke dveřím někam do obývacího pokoje nebo do blízkosti verandy, protože je to cítit docela hodně. No, ale když je ta jícha hotová, tak ji naředíte, tak třeba jedna ku deseti a zalíváte s tím. A působí to jako hnojivo, ale i to vlastně posiluje ty rostliny vlastně. Pomáhá jim to se vyrovnat třeba s chorobama, se škůdcema, podporuje to jejich životaschopnost. Mimochodem zmínila jste třeba škvora. To byl hmyz nebo zvířátko, který za mého dětství se jezdilo na letní tábory, tak to bylo postrach. Já jsem neviděl dneska škvora ani nepamatuji. Spoustu druhů hmyzu prostě jako mizí, ale jako naprosto, jako dramatickým tempem. Je to pravda a z krajiny mizí opravdu hodně. Je to tím, jak se hospodaří v krajině, že jednak chemické postřiky, jednak prostě mizí biotopy, spousta nebo velká rozloha krajiny je prostě vybetonovaná, vyasfaltovaná, zastavěná. Mizí takový ty biotopy, ty pomalý loučky nebo nějaký meze a takhle. Tak to je pravda. A tomu aspoň třeba na té zahradě můžeme pomoct. Aspoň vlastně ta naše zahrada může být takový ten kousek přírody, kde můžou mít útočiště právě nejen hmyz, nejen ptáci, ale třeba užovky a slepýši a ještěrky a žáby různého typu. Máme rosničky na zahradě třeba, tak to je velká radost. Jaká byla vlastně cesta českého uživatele permakulturní zahrady vůbec jako k tomu se dopracovat? Protože tady je pořád ještě takový trend, který vidíme kolem měst, kde jsou ty satelitní výstavby, tak tam jsou všude takovýhle trávníčky, anglický trávník, potom možná nějaký stroj na barbeque a k sousedovi musí být túje, který u nás v naší krajině vůbec nemají co dělat, ale všude jsou, aby tam nebylo vidět a nepadá z toho listí a tak. Mění se tedy nějak, už začínají chápat i u nás v Čechách lidé, že prostě opravdu ta zahrada je jako chrám, který by neměl takhle vypadat jako anglický trávník. Já bych řekla, že čím dál víc, že čím dál víc si lidi uvědomují, že tohle to je, že tak by to asi úplně nemuselo být, že by bylo vlastně pro přírodu a vlastně i pro nás, protože my jsme taky součást přírody, takže by bylo líp, kdyby to vypadalo jinak. A kdyby třeba naše děti viděli, jak vypadá ta žabka a jak roste ten rybíz a že maliny nerostou v támhle v tácku v hypermarketu. Pojďme si tedy říct, jak to konkrétně vypadá. Řekněme, že máte téměř prázdnou zahradu nebo ona není málo kde prázdná. Většinou tam pár ovocných stromů je, který předpokládám, že vy tam necháte, i když třeba už nejsou v nejlepší kondici. A jak potom ten proces vypadá a jak následně docházíte vy k tomu klientovi a dál se mu o ní staráte nebo pomáháte mu s tím nebo vytvoříte mu nějaký jakoby jízdní řád toho, jak se o ní starat. V podstatě ano. Pokud na té zahradě už nějaké stromy jsou, tak to je vždycky dar, ať to jsou jakékoliv stromy, protože to už vlastně poskytuje stín, poskytuje místo k životu prostě různým živočichům, i když třeba je to starý strom, který má dutiny, tak to je vlastně v dnešní době už úplně jako nedostatkový zboží pro různý netopýry a pro podobné živočichy. Takže ty samozřejmě necháme a doplňujeme. No a jinak já na tu zahradu chodím určitě víckrát, dvakrát, třikrát, čtyřikrát v různou dobu, abych vlastně viděla, jak to tam vypadá na jaře, v létě, na podzim, za sucha, za slunka, kde jsou místa, které hodně vysychají, kde jsou místa, kde se nejdéle drží sníh a podobně. A na základě toho teda vytváříme potom nějakej projekt, taky podle toho, co ten klient chce, kolik má na tu zahradu času, jak se o ní chce nebo nechce starat, protože zahrada má být pro radost, a ne ke vzteku, takže aby potom jako nebyl nucený se o ní starat a jako vůbec o to třeba nestál. Může být permakulturní zahrada i ve městě? Není to problém? Určitě. Ne, ne, není. Dokonce ne úplně asi u nás, ale znám případy třeba z Ameriky a podobně, kde mají permakulturní zahrady na střechách vysokých domů. Samozřejmě ty stromy jsou tomu přizpůsobený, nemají tam takový ty ohromný stromy, jako máme tady v alejích, ale třeba spíš ovocný stěny, nebo se tam používají techniky prostě vyvýšený záhony, hydroponie a tak, ale určitě prostě dá se v různých podmínkách. Vaší specialitou jsou i nejenom tedy jaksi stromy, které plodí jako plody, ale i jedlé květiny. Řekněte nám o tom něco, to je pořád trošku takový novum, jedlé květiny. No, no, jedlé květiny, no ono, myslíte, ty plané, anebo ty pěstované, oni jdou jíst obojí, spousta květin, který pěstujeme na zahradě, mají nějaký části jedlé, většinou teda asi se myslí na květy, květy třeba denivek jsou úžasný, výborný, květy pupalky, květy bohyšky, ale jsou jedlé i jiné části, jsou často jedlé třeba listy různých druhů, jsou jedlé třeba takové ty jarní výhonky, denivky nebo bohyšky, ty se vlastně dají jíst klidně jako chřest spařený, že jo, jenom s máslem, nebo obalený ve slanině, osmažený, nebo potom se dají jíst i různý oddenky a podobně. No a pak je spousta druhů jedlých vlastně planých rostlin, což si myslím, že je důležitý, protože teďko, když vidíme, jak to počasí vypadá, že chvíli je prostě horko, sucho, všechno pěstované uschne, nebo potom prostě přijde taková bouřka kroupy a zase všechno pěstované se utluče, tak vlastně ty planý rostliny tady jsou pořád a myslím, že je docela fajn vědět, že třeba kopřiva, nebo bršlice, nebo česnáček, že se dají jíst, že to jsou vlastně výborné, nebo listy stromů třeba i lesních, že jo, takové ty mladé listy, lípy, úžasný na salát, zasyrova, výborný. Musíte někdy překonávat nedůvěru těch klientů, že třeba o tom slyšeli poprvé, že by se dali jíst třeba listy mladého stromu, no, já jsem to taky slyšel poprvé. No, tak já to nenutím, já tak spíš třeba hlídám, abych třeba nesázela takový ty hodně jedovatý keře, který mají bobule, jo. Ono sice většinou na zahradě máte spoustu jedovatých druhů a ani to jako nevíte. Ale třeba není potřeba to řešit, že jo, protože proč by dítě šlo okusovat vlastně kůru nebo listy nějakého keře, který vůbec nejsou dobrý. Ale něco jiného jsou ty bobule, protože když mám na zahradě třeba rybí, angrešt, hlošinu a podobně, vlastně podobný druhy s jedlýma bobulkami, tak si dávám pozor, abych tam nesázela třeba brslen, nebo tis, nebo tak, který mají taky červený bobulky, jedlý a aby prostě to dítě nesnědlo tohle to, jo. Ale to většinou prostě o to bývám žádána, že teda tam jako klienti takové rostliny nechtějí a jako už jsem naučena, že takové druhy ani vlastně nesázím, i když třeba jsou pro přírodu fajn. A i jsou mnohdy jako krásný od pohledu, že jo. No, no. Tak ono, potom se to ty děti naučí taky, že jo, protože vlastně nežijeme nikde v kleci a potom, když jdou někde do přírody, do lesa nebo tak, tak jako, tak tam se s těmi druhy vlastně setkají taky, ale tak tam už jim to ty rodiče můžou říct, ukázat a tak. Ale vycházím z toho, že když mám to dítě vlastně na zahradě, takže jako, že jsem ráda, že je tam v bezpečí a… Setkáváte se i s tím, že dnešní děti vědí mnohem míň o tom, co se dá třeba sníst v přírodě? Já si pamatuji, že v dětství jsme určitý věci, vyběhli jsme do lesa a věděli jsme, co můžeme sníst. Dneska už mám pocit, že se trošku tápe, že na opatrnost. Určitě, no. My jsme jedly jako děti šťaveli, že jo, takové věci, a to si myslím, že už se moc nejí, no. Bukvice, úžasný, no. Řekněte mi, vyžaduje permakulturní zahrada více časů nebo méně, než klasická zahrada? No, podle toho, jak se k tomu postavíte a co tam máte, ale obecně bych řekla, že méně, protože spoustu činností se dá omezit, jo. Když někdo třeba každý tři dny vlastně seká trávník na takový ten anglický, a ještě ho třeba hnojí, že jo, a v létě zavlažuje a tak, tak mu to určitě dá víc času, než když já na té zahradě mám louku a posekám si třeba jenom kousíček kolem terasy a pak si prosekám cestičku prostě ke kompostu a prostě do nějakých míst, kde chodím, a to ostatní sekám třeba třikrát do roka, jo, tak to je třeba o něčem jiným. Nebo jinou péči vyžaduje třeba nějaký tvarovaný živý plot z habru nebo prostě z buxusu nebo tak a volně rostoucí živý plot vlastně z našich dřevin, kterýho si buď nevšímám vůbec anebo třeba jednou za tři, čtyři roky, když už je moc velký, tak ho teda nějak jednorázově prořežu. Jo, to samé vlastně, když má někdo záhonky, který vlastně klasicky pleje, tak mu to dá víc práce, než když používá mulčování, který jednak teda omezí vypařování z té půdy, takže nemusí případně zavlažovat a jednak vlastně ještě omezí růst plevelu, takže nemusíte tak často plít, no. Zeptám se Vás, vy sama máte permakulturní zahradu někde, kam jezdíte, kde se doučujete, máte někde, pro sebe? Já mám takovou, no, částečně permakulturní, částečně experimentální, protože si tam prostě pěstuji různé druhy, které třeba bych klientům úplně jako nedávala, ale chci vědět, jak se tady u nás v našich podmínkách chovají a chci si je osahat, takže, no, mám, mám fíkovníky, mám tomely, já mám prostě takové věci v našich 550 metrech nad mořem na České Sibiři, což bych jako úplně asi nedoporučila, protože většinou jako doporučuji sázet takový ty věci, kde je jistější výsledek. No a co bychom tedy doporučili začínajícímu klientovi permakulturní zahrady, kdyby chtěl začít, má se obrátit na někoho jako jste vy, nebo si může načíst něco na internetu a zkusit to sám, co byste jim radila? Tak asi oboje je cesta, to záleží na to, kolik má odvahy, kolik má času, že jo. Něco hledat nebo něco studovat je samozřejmě fajn, a když to, když jako to má člověk rád, tak ho to bude i bavit, to já bych vůbec jako neodsuzovala. Objednat si někoho, ať už mě, nebo prostě nějaký kolegy na konzultaci, tak to je samozřejmě taková jako zkratka, že to máte rychlejší, no, že vám jako řeknu tohle, to můžete, anebo tak jsou vlastně některé prvky, které si můžete cvičně vlastně vybudovat, jo, nějaký prostě bylinkové záhony, že jo, kolem terasy, který, což je vlastně krásný přírodní prvek, který kromě toho, že máte vy ty bylinky, tak je to vlastně úžasná věc pro hmyz, pro včely, čmeláky, motýly. Vlastně kterákoliv bylinka, nebo když vysadíte vlastně volně rostoucí živý plot, tak tím jako taky nemůžete vůbec nic zkazit, že jo na to asi taky nepotřebujete žádného odborníka, to jde udělat bez pomoci. No, potom třeba s dřevinama už bych asi, to už bych si asi studovala pečlivěji, nebo se někoho zeptala, protože jednak jde o výběr druhu odrůdy, výběr podnože taky, jak chci, aby ten strom byl velkej, že jo, a potom taky jde o nějakou péči vlastně v začátcích. Jasně. Kdo jsou vaši klienti? Jsou to spíš lidé, který třeba požadují jednorázovou konzultaci nebo více konzultací, nebo někdo, kdo chce založit celou zahradu jakoby od začátku? No, já mám vlastně všechno, no. Já mám vlastně i lidi, kteří chtějí jednotlivou konzultaci poradit, co jak, pak mám, pak mám klienty, ke kterým chodím několikrát za rok, že tu zahradu projdeme, že jim řekneme, jako toto je dobrý, tady by chtělo udělat vlastně, provést tenhle ten zásah, sem by se dalo dosadit něco, tadyhle té rostlině se úplně nedaří, ta by něco potřebovala, jo, a tohle to je fajn, to takhle nechte, a to takhle může být. No a pak mám klienty, kterým teda vytvářím nějaký, ať už skicu nebo projekt a buď jim to odevzdám a oni si to potom jako realizují sami s tím, že třeba potom se na mě obracejí s nějakými dotazy, no a pak mám pár klientů, ale to mám jenom pár, protože vlastně jsem firma sama si o sobě a jedny ruce, kterým jsem tu zahradu realizovala a kterým se o ní vlastně ještě jezdím třeba jednou měsíčně starat. Když jdete takhle po ulici, poznáte na první pohled permakulturní zahradu? Třeba u nějaký zanedbaný, která zůstala tak jako ladem. No, asi jo, tak zanedbaná. To je nejlepší, já mám nejradši zanedbaný zahrady. No, no, a tak ona permakulturní zahrada nemusí být úplně nutně zanedbaná, jo. Ono, jako no, je pravda, že si to lidi takhle představujou, že ta permakulturní zahrada to je taková ta buš a tak, ale tak ono to, jako můžete mít permakulturní zahradu takovou jako hodně divokou, hodně zarostlou a můžete mít i permakulturní zahradu jako poměrně hezky úhlednou, jo, s takovými těmi prvky, na který je člověk jako zvyklý, ale v tom permakulturním provedení, no, takže jako to může i velice hezky vypadat. Já jsem četl takovou hypotézu nedávno o tom, že se neustále bojuje s těmi deštnými pralesy, aby se nekáceli a tak, že oni ty místní obyvatele, ne ti, kteří tam žijou, ty ne, ty k tomu mají vztah k tomu deštnému pralesu, ale ti obyvatelé, co tam žijou teď, ty Brazilci a Kolumbijci, že oni jako za ně je to, z jejich pohledu je to křoví a nemá to žádnou jakoby hodnotu, že my jako z Evropy je musíme vlastně motivovat nějak finančně a jinak, aby to přestali vypalovat a kácet a byla tam taková úvaha, že člověk má v sobě po staletí to, že pro něho je ideální kultura taková ta savana, kde je ojedinělej strom, ojedinělej keř, je to přehledný, takže člověk vidí potenciální predátory a tak. Nevím, jestli to je pravda, ale nicméně je to třeba tak, že váš klient řekne jako, právě vám řekne, jako já bych chtěl permakulturní zahradu, ale musí být jako přehledná, musím jako vidět a nechci moc velký, jako křoví tam a tak. Projevuje se tenhle moment v tom? No většina klientů teda většinou chce takový ty spíš nepřehledný zahrady, jo. Je fakt, že já se na tohle ptám, protože hlavně u klientů, který mají malý děti a který třeba chtějí, že jo, když je maminka v kuchyni a něco tam vaří a chce prostě kouknout z okna a mít jako přehled, kde to dítě je, jo, takže spíš takhle. Anebo vymýšlíme nějaký třeba sukcesní design, že vlastně prvních pár let, než dítko poporoste, takže je ta zahrada vlastně přehlednější a potom, že se řekne ano a potom se dosadí tohle, tohle, tohle, no. Ale je fakt, že se sázejí i nějaký prvky třeba vyloženě jako schovávačky pro děti, že jo, takový ty klasické, ty vrbičkové, prostě iglú a týpí, anebo různý týpí vlastně z prutu popnutý fazolema a podobně, no, což je taky fajn, protože to máte vlastně i schovávačku vlastně stín, že jo, pro to dítě a no. Já jsem miloval v dětství, když jsme měli pomlázku, když jsme jí zapíchli tu pomlázku, do toho otočili a ona opravdu jako vyrostla, zezelenala, to byl pro mě jako zázrak pro kluka, já miluju teda nepřehledný zahrady. Paní inženýrko, vy máte ještě nějakou literaturu? Můžeme tedy ukázat, ještě nám říct, co jste nám přinesla, kromě té knihy, kterou už jsme tady viděli, která je teda zásadní, co tam máte ještě další, no? No, mám tady jeden sborníček vlastně, který vydává Permakultura CS, je to celá vlastně takováhle řada. Ostatní díly se věnujou třeba trvalkám, nebo potom uchování úrody, nebo potom třeba živočichům v permakulturní zahradě. A to je vlastně takové dílo, které postupně vlastně svazek po svazku vychází. No a pak jsem vzala ještě na ukázku jeden, vlastně jednoho klasika ze zahraničí. To je pán, který hospodaří vlastně v Rakousku v horách. Má tam úplně jiný podmínky, ale má prostě takový úžasný různý postupy, který si myslím, že některý z nich by třeba u nás ve vyšších polohách klidně, klidně šli použít a vlastně obdivuju jeho velkorysost a odvahu, s kterou on se pouští vlastně do formování krajiny tam u něj. A samozřejmě já dodám, že paní inženýrka má svůj web, který se jmenuje janinyzahrady.cz, kde spoustu těch věcí, co jsme tady říkali, tam je plus mnoho dalších věcí, které by vás mohli při založení takové zahrady zajímat. Vy se samozřejmě na paní inženýrku můžete obrátit, kontakt tam na ní je. Já Vám mockrát děkuji za tu návštěvu, za to všechno, co jste nám řekla, i za ty knihy, které jste nám ukázala. Přeji Vám hodně štěstí a přeji, ať máme co nejvíc krásných permakulturních zahrad. Děkuji. Já bych to přála teda nám a naší přírodě taky. Děkuji. Na shledanou. Na shledanou. Může vás také zajímat: Co to znamená, když se řekne “jedlá zahrada”? Jedlá, nebo též užitková zahrada je nejstarší známý typ zahrady. V minulosti byly nedílnou součástí především venkovských zahrad hlavně užitkové výsadby. Kromě ovocného sadu sem patřily i plochy pro pěstování vlastní zeleniny nebo rovnou polnosti. Na nějakou dobu to vypadalo, že „jedlou“ zahradu vyměníme jen za ryze okrasnou s tvarovanými živými ploty a nízce sečeným trávníkem, současné trendy to ale úplně vyvracejí. I na té nejmenší zahradě se většinou najde alespoň jeden ovocný stromek, několik keřů drobného ovoce nebo menší záhonek, na kterém si majitelé pěstují sezonní zeleninu.Tento typ zahrady se snažte umístit ve větší vzdálenosti od vzrostlých stromů. Občasný stín sice není až tak moc na překážku, ale větším problémem bude prokořenění půdy a hlavně to, že pěstované rostliny budou se stromy bojovat o vodu i živiny. Co opravdu patří do kompostu Jako bioodpad můžeme zjednodušeně označit všechny organické zbytky neboli odpad z domácnosti, který je rozložitelný. Většinu z nás asi napadnou především různé slupky a okrájené části ovoce a zeleniny nebo zvadlé květiny, patří sem ale také třeba posekaná tráva nebo plevel, listí a drobné větvičky ze zahrady. V kompostu najdou své místo také skořápky od vajec, čajové sáčky a kávové sedliny. Všechny tyto věci se výborně rozloží, vrátí se jako výživný humus zpět do přírody a vám na zahrádce pomohou třeba vypěstovat kvalitní úrodu. Co to znamená "spárování"rostlin Společné pěstování má hodně výhod. Některé květiny přitahují opylovače, jiné odpuzují škůdce a další odradí plevel. Nepřehlédnutelným benefitem je neuvěřitelná pestrost míchaného záhonku. Rostliny pro společné pěstování: Afrikány ochrání rajčata, levandule a máta odpuzují mšice a slimáky, měsíček lékařský přiláká opylovače, heřmánek pravý odláká mšice od zeleniny, tymián zažene slimáky, slunečnice zastíní i velkou plochu záhonu. Související články: [wp_show_posts id="94505"]

Ing. arch. Pavel Šmelhaus, Atelier ARS Jak se staví domy s nadstandardními tepelně izolačními vlastnostmi? První z přestavovaných domů architekta Pavla Šmelhause má jako další benefit zajímavě řešené základy, respektive jen základové pasy a druhý, inspirovaný jiným oceněným domem architekta, disponuje odvětrávanou dřevěnou fasádou. Obsah: [minutovnik time="00m50s" class="test-class" autoplay="1"]Stavba inspirovaná Antarktidou[/minutovnik] [minutovnik time="09m50s" class="test-class" autoplay="1"]Ekologičnost obkladových materiálů[/minutovnik] [minutovnik time="14m40s" class="test-class" autoplay="1"]Stropní sálavé vytápění[/minutovnik] [minutovnik time="17m50s" class="test-class" autoplay="1"]Podobné domy od jednoho architekta[/minutovnik] [minutovnik time="20m00s" class="test-class" autoplay="1"]Rodinný dům u Kladna postavený podle vzoru jiného domu téhož architekta[/minutovnik] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vážení přátelé, posluchači, diváci našeho Můj dům studia. Naším dalším hostem je inženýr, architekt Pavel Šmelhaus. Já Vás tady vítám. Dobrý den. Pan architekt je autorem mnoha architektonických ocenění a my jsme vybrali dva domy, které byly publikovány u nás v časopise Můj dům. Oba ty domy mají společnou jednu věc, oba jsou obloženy dřevem. Tak jsem si říkal, že to je asi obklad, s kterým pracujete rád. Tak obecně pracuji rád se dřevem a pokud ten dům nemůže být už konstrukčně ze dřeva, tak aspoň na té fasádě, že použijeme, tak mi to udělá radost a klientům to přináší nesporný užitek. První stavbou je dřevostavba inspirovaná Antarktidou, tak se jmenovala v našem časopise. Kde se ten název vzal? Proč zrovna Antarktidou? Tak jednalo se o dřevostavbu, v tomto případě to tak bylo, a ta Antarktida se tam dostala celkem jednoduchým způsobem, protože firma, která ten dům měla stavět, tak v té době realizovala naši antarktickou stanici. A v podstatě v té antarktické stanici testovala nějaká složení, testovala ten svůj systém, který tam samozřejmě se osvědčil a když jsme my řešili ten náš dům, tak jsme se snažili, nebo já se o to vždycky snažil, aby ten dům měl nějaké nadstandardní tepelně izolační vlastnosti. Snažil jsem se o to i v dobách, kdy to nebylo tak jako často ještě preferováno. A v době, kdy se u nás stavěly podstatně subtilnější konstrukce, tak my jsme s tím klientem se rozhodli pro ten samý systém a ty samé dimenze izolací, jaké se v té době použili v té Antarktidě. Takže opravdu ty domy mají stejná stavební jádra, tak je to vlastně na stejném principu a stejně dimenzované v obou těchto lokalitách. Ten dům se nachází na vyvýšeném pozemku v malé obci u Českého ráje. Ten pozemek má rozlohu 1600 m². Je tam krásný výhled na západu do údolí řeky. A navzdory tomu všemu jsem si všimnul, že ten pozemek je jakoby placka a zajímalo by mě z pohledu vás jako architekta, je složitější vytvořit koncept nějakého domu na placatému pozemku anebo je pro vás zajímavý, když se pracuje s nějakým terénním převýšením, nebo už je tam nějaká stávající vzrostlá zeleň. Co je zajímavější? [lock] Tak ten pozemek je především pro toho klienta. Tak tento pozemek si klient vybral, protože bydlel v nedalekém městě a chtěl si na období zralého života a případně na důchod postavit něco, co bude podle jeho přání komfortní dům. Vybral si lokalitu, kde je poměrně hodně sluníčka, protože pocházel z Jablonce, který je v Údolí a tam je takový mlhavější počasí, takže se z tohoto prostředí chtěl dostat někam trošku víc na jih. A tento dům je u Českého ráje v oblasti obklopené sady. A podařilo se i v tomto relativně jako členitém terénu v jedné obci najít pozemek, který byl poměrně rovinatý. A ten rovinatý pozemek má tu výhodu, že nemusíme řešit nějaké složité osazování do terénu. Když udělám rozsáhlejší dům, tak mi neúměrně nenarůstají třeba náklady na základy. A defacto ten plochý pozemek poskytuje jako větší variabilitu a méně omezení po té technické stránce. Na druhou stranu svažitý pozemek zase je taková větší výzva, aby se tam ten dům vhodně osadil, udělalo se nějaké vhodné ekonomické řešení těch založení, případně, aby i ten svah terénu se využil jak pro ten dům, tak i pro nějakou navazující zahradu. Takže každý pozemek má něco, pokud bych to měl zcela zjednodušit, tak na rovném pozemku se staví mnohem lépe, a proto jsou vyhledávány. A není to složitější v tom, že na tom rovném pozemku, abyste vytvořil nějaký zázemí nebo nějaký soukromí těch lidí, tak je to mnohem těžší, protože ta vzrostlá zeleň vám třeba pomůže nebo to terénní převýšení, není to složitější? Samozřejmě má i ten plochý pozemek nějaké nevýhody. Pokud tento dům je přízemní a okolo vznikají nějaké patrové stavby, tak přece na tom pozemku jste jen tak, jako víc na očích, mají vás jako na dlani, ale tomu se dá právě pomoct nějakou tou vegetací. Ale i vhodným osazením toho domu, aby ten dům byl nějak excentricky osazen, aby na jedné straně pozemku vznikla nějaká rozsáhlejší zahrada a ty zbylé části jsou okrajovou zelení, která vytvoří nějakou izolační bariéru. V časopise bylo psáno, v souvislosti s tímto domem, že vy jste, ty majitele toho objektu, musel o své vizi přesvědčit, že oni měli jinou představu. Pamatujete si na to, co oni chtěli? Chtěli. Samozřejmě klient přichází s nějakou představou, kterou buď někde viděl, nebo má svou vizi už dlouhé roky. A mnohdy se ukáže, že sice má nějakou myšlenku, co by se mu líbilo, ale defacto tu cestu k tomu si ještě nenašel. Takže v podstatě ta slepá ulička nebyla příliš dlouhá a brzo jsme se dostali k tomuto konceptu, kdy jsme okolo těch vnitřních místností, okolo toho jádra toho domu začali ty ostatní místnosti doplňovat, z čehož vznikla poměrně členitá stavba. Původně chtěli nějakou jednoduchou kompaktní stavbu, ale podařilo se mi je přesvědčit o tom, že je lepší preferovat nějaké vhodné uspořádání a ten vnější plášť tomu přizpůsobit. Je to postavený ze sendvičových panelů. Byl to materiál, se kterým už jste předtím měl zkušenost, nebo jste poprvé s ním pracoval? Přímo s touto firmou jsem. To byla moje první zkušenost. To je vlastně sendvič, který je složen z OSB desek, mezi nimi je ještě izolace na bázi polystyrenu. Je to velice tuhá konstrukce, kompaktní, má velkou výhodu v tom, že se nemusí nějak pracně řešit parozábrany, protože ta konstrukce už má poměrně vysokou těsnost. Je tam vlastně vysoká přesnost i té výroby, tudíž ty panely se dělají všechny továrně a tudíž to, co si vymyslíme, potom do milimetru na té stavbě sedí. Takže tady ten systém se mi velice líbil. A defacto je to podobné systému, které se používají v zahraničí. Ten obklad té budovy je z kanadského cedru. To bylo zajímavé, že v tom časopisu je napsaná poznámka, že jste zvolil tento materiál oproti jiným exotickým, které se u nás používají. To mě hrozně překvapilo, protože si upřímně řečeno moc neumím představit, jaké exotické dřeviny se dají použít u nás v našich podmínkách jako na obložení domu. Samozřejmě u všech majitelů dřevostaveb nebo stavebníků, kteří chtějí stavit dřevostavbu, je největší obavou to, jak to dřevo dlouhodobě vydrží. Mají mnoho zkušeností z různých chat, ze starých domů, že to dřevo přeci jen po letech nějakým způsobem degraduje, mění svoji barevnost a tak dále. A zase už vědí, že se sem dovážejí dřeviny třeba tropické, které se používají na obklady, fasád nebo hlavně na ty terasy, které mají mnohem vyšší odolnost, defacto vůbec nehnijí, dají se tam vlastně nechat bez nějaké údržby dlouhé roky. Nicméně, když se potom na to dřevo podíváme, tak na něm tu jeho exotickou strukturu vidíme. Není to ani dub, ani smrk, ani modřín. Okamžitě poznáte, že to dřevo svojí barevností, texturou je něco naprosto odlišného. Kdežto ten cedr. Vlastně ty vlastnosti má podobné, ale je podobný našim jehličnatým dřevinám. Takže, když na první pohled z dálky laik vidí palubku z cedru nebo vidí palubku modřínovou, tak to prakticky nerozezná. Opravdu ta struktura toho dřeva je skoro stejná. A ještě, abych to uvedl na přesnou míru, říká se tomu kanadský cedr nebo červený cedr, ale nejedná se o cedr, jaký známe třeba ze Středomoří, ale je to vlastně túje plicata, nebo je túje, které máme běžně pro nás jako na živé ploty. Tak v Kanadě tyto stromy dosahují obrovských rozměrů a z nich se potom ty palubky vyrábějí. A to mi řekněte, to skutečně se vozí z Kanady sem, kde to teda jako po vodě přijde, po moři loď, která přiveze cedr a který se pak v Evropě obkládá. Ano, je to tato, řeknu, dlouhá cesta toho dřeva, aby se k nám dostalo. Zase máme větší jistotu, že přece jenom v Kanadě ty lesy podléhají nějakému dozoru. Není to vlastně takové to těžení toho pralesa, které v nás vždycky vzbuzuje hrůzu, kterou vidíme občas v nějakých těch dokumentech o kácení deštných lesů. Takže v té Kanadě to lesní hospodářství pracuje nějakým udržitelnějším způsobem a tyto stromy se tam prostě těží a musí se to sem prostě přivézt. Běžně to tak je, že vlastně to dřevo, už nařezané, často už ve formě těch palubek, aby se nevozil materiál, který se tady potom opracovává, vlastně kompletně dováží z té Kanady. Jaká je životnost nebo jak se s tím dál pracuje? Každých třeba pět let musíte udělat nový nátěr? A jaká je životnost toho kanadského cedru? Tak ten kanadský cedr je takové specifické dřevo. Byť je poměrně měkké a lehké, snadno opracovatelné. Pak obsahuje v sobě takovou zvláštní pryskyřici, která vlastně to dřevo konzervuje, brání jeho plesnivění hnití, tudíž to dřevo i bez nátěrů v podstatě vydrží velice dlouho. Takže kdo chce ten vzhled nechat přirozenému stárnutí, pak u té túje to může udělat. U jiných dřev se tam musí ten nátěr třeba ochranný provést anebo se musíme smířit s tím, že to dřevo bude svoji barevnost měnit a pokud nám nevadí, že to dřevo časem bude šedé, šedočerné, což je přirozené, tak ho můžeme nechat bez údržby a nic se neděje. Jsou to doškové střechy, které vlastně vydrží. Pardon, řekl jsem doškové má to být šindel. Takže ty šindelové střechy ze dřeva vydrží desítky až stovky let a vlastně také stárnou nejsou nějak obnovovány. Jde akorát měnit tu svoji barevnost a strukturu povrchu. A povězte mi, kdybych byl nějakej hodně radikální stavař a nechtěl bych tam mít tu ekologickou stopu toho kanadského cedru, že se to dováží z Kanady a chtěl bych využít čistě materiály, které jsou u nás. Je tady vůbec dřevina, která by to splňovala? Třeba ten modřín na obklad? To jste řekl velice dobře. Z těch našich dřevin, které se tady dají běžně těžit nebo se v našich lesích pěstují, tak ten modřín je optimální dřevo. Má poměrně vysokou hustotu, má vyšší obsah pryskyřic, má takovou už tmavší barevnost, tudíž to tmavnutí tam už není zase tolik poznat. Takže z těch dřev, co u nás jsou, tak ten modřín se dá použít jako nejlepší. Jinak třeba když se mluvil o těch střechách, tak tam se používá dřevo jedlové, které má rovnou strukturu a má také vysokou odolnost. Nicméně to jedlové dřevo je mnohem vzácnější než ten modřín. Ale vy preferujete kanadský cedr. Který není cedrem, ale je to tu. Já to, nepreferuju, tady se to u těch dvou vašich domů zrovna tak náhodou sešlo pěkně. Ale pokud se s těmi klienty mám možnost bavit a oni se mohou seznámit s tím jaké jsou vlastně vlastnosti těch dřev, jaké nároky na tu údržbu jsou, jakou mají představu o tom výsledném vzhledu, tak třeba se pro ten cedr zvolí. Já nakonec nejsem ten, kdo dělá to finální rozhodnutí, musí se nakonec rozhodnout ten klient. Máte představu, jak se změnila cena toho materiálu třeba v důsledku post covidovém období nebo, řekněme, celosvětové inflace? To přesně nevím. Pokud vezmu ten vývoj trošku zpátky, tak ve chvíli, kdy začal ten covid, tak tím, že se utlumily různé činnosti, tak toho materiálu byl trošku přebytek, ty ceny mírně poklesly, počet, ta stavební výroba také se trošku zpomalila, potom přišel nějaký rozběh, zase ten stavební se obnovil, takže teď všechny ty ceny, předpokládám, teď jsem nezjišťoval aktuální ceny, i u tohoto asi povyskočily, spíš to odhaduju z toho, že když něco poptáváme, tak ta garance té ceny není v řádech týdnů, ale třeba jenom dnů, kdy nám tu dodávku jsou za nějaké peníze schopní ty dovozci garantovat. Dřív to byla třeba nabídka, která měla platnost měsíc, dva, teď je to otázka, týdne dvou maximálně a pak se ta cena mění. Takže tam asi nějaká dynamika v té ceně určitě také se objevuje. A jak je to třeba u vás jako u architekta? Preferujete nějaký určitý druh třeba obkladového materiálu, který nabízíte klientům, anebo je to vždycky opravdu dům od domů podle toho, jaká je povaha, charakter, co ty lidi chtějí, nebo je něco, co opravdu máte hodně rád? Tak to dřevo mám rád, ale samozřejmě jsou klienti, které se mi nedaří přesvědčit tomu, že se mají smířit s těmi vlastnostmi toho dřeva nebo mají zcela odlišnou představu o tom vzhledu té stavby. Takže nelze to jako paušalizovat, že vlastně každý dům ode mě musí být obložen dřevem, není to tak. Každý dům ode mě musí se jeho klientům líbit, musí jim vyhovovat po té stránce, jak vzhledové, tak těch nároků na údržbu. A musíme se vejít do nějaké ceny. Vy jste tohoto klienta nejdřív přesvědčoval o tom, že použijete trošku jiný materiál konstrukční, a pak jste je přesvědčil ještě po druhý. Vy jste jim nabízel rekuperační jednotku s nucenou výměnou vzduchu. Oni to nechtěli. Byly tam ještě ty staré předsudky, které dneska už jsou poskromnu, jakože ne rekuperace? Samozřejmě technické vybavení toho domu a používání technologií vyžaduje aktivní účast uživatelů, majitelů toho domu. A pokud někdo má opravdu představu o tom, že ten dům chce mít celoročně co nejvíc otevřený, že chce větrat v zimě, v létě, že na to je zvyklý, že mu to tak vyhovuje, tak v tu chvíli i ta rekuperace vlastně ztrácí smysl. Ta rekuperace funguje dobře ve chvíli, kdy ten klient je ochoten přistoupit na to, že ten dům musí uzavřít, aby ten uzavřený cyklus té rekuperace dobře fungoval. A tento dům, jak jste říkal, tak na takovém pěkném vyvýšeném místě na obytný prostor navazují nějaké rozsáhlejší zastřešené terasy, kde se vlastně 6 měsíců v roce odehrává život té rodiny a ten dům defacto zůstává otevřen. Takže v tuto chvíli ta rekuperace tam úplně ztrácí smysl, a to zimní v období, zase klienti byli zvyklí víc cestovat a podobně, takže kolikrát ani přes tu zimu v tom době by nebyli tak často, takže to období, kdy by ta rekuperace měla nějaký energetický přínos, by byla třeba v řádech týdnu, maximálně nějakých dvou měsíců. A navíc nechtěli mít žádnou složitou technologii, protože i ta rekuperace, ty rozvody vzduchotechnické, vyžadují nějakou údržbu a někdo si pořizuje dům, přesně jako tyto manžele, aby měli pohodlnější dům na starší a méně aktivní část svého života a nechtějí strávit aktivní život tím, že budou muset čistit vzduchovody ve svém domečku. Oni se nakonec rozhodli pro stropní elektrické vytápění. Prosím vás, vysvětlete mi to. Já, když vezmu čistě fyziku ze základní školy, tak teplo stoupá vzhůru. Jak se podaří tomu teplu, který vyrábí panely nahoře, dostat dolů? To si pamatujete z fyziky úplně dobře a musím to těm klientům vysvětlovat poměrně dost často. Teplo, konvekcí stoupá nahoru. Ale známe všichni sluníčko, a to na nás svítí shora a je nám příjemné. Takže ten topnej panel funguje na podobném principu, že celoplošně toto infračervené teplo na nás září. Takže v tu chvíli klidně funguje i shora dolů. Funguje to dobře i v tomto domě, kde jsou v té části obývacího pokoje stropy přes 4 metry vysoké, tak i v tomto prostoru to teplo se podaří příjemně distribuovat v celém tom domě. Ale když je opravdu velká zima, a to zase musím říct, aby to všichni slyšeli a nedělali si o tom nějaké iluze, že to je zázrak techniky, když máte třeba chladnější den, tak vlastně pocítíte, že v té místnosti je příjemně teplo a když si sednete ke stolu, dáte nohy pod stůl, tak najednou cítíte, že pod tím stolem je paradoxně chladněji, protože tam to stropní teplo tolik jako nezasahuje. A pokud tam instalujeme tyto stropní panely, tak je zase důležité, jak fungují ty ostatní části stavby. Jednak, jak je podlaha dobře izolovaná, ale především to, z jakého je materiálu. Takže pokud tam máte na podlaze dřevo, které není studené, které je samo o sobě příjemné, tak vlastně tam ta tepelná pohoda je dobrá. Pokud by tam byla nevytápěná dlažba, která vás bude od nohou studit, tak by v té místnosti mohlo být opravdu nepříjemně. Takže pokud se to zkombinuje s dalšími prvky, tak toto stropní sálavé topení je velice komfortní. A musel jste třeba počítat, když jste věděl o tom, že tam bude právě toto stropní sálavé vytápění, třeba ještě tlustší izolací v té podlaze, než byste normálně uvažoval, nebo to už na to nemělo vliv? Tak tento dům měl ještě takovou jednu specifiku, která vlastně se příliš u nás nepoužívá, ale třeba v tom zahraničí. Vlastně na té antarktické stanici je použitá a ten dům není založen na základové desce z betonu, ale jsou tam pouze takové štíhlé betonové pasy, přes které už je vlastně jeho dřevěná konstrukce. Tudíž ten strop nebo ta podlaha má konstrukci stropu, jsou tam poměrně vysoké nosníky, kam se vejde poměrně dost izolace a pod tím je provětrávaný prostor. Takže ta podlaha tady v tom případě i z těch technických důvodů má nějakou svoji dimenzi izolace a ta bohatě stačí pro ten ekonomický a příjemný provoz domu. Takže žádný podlahové vytápění už nebylo potřeba? Není to potřeba vlastně a defacto by to bylo i v rozporu s tím, že tam na podlaze jsme chtěli mít dřevěné podlahy a s nimi kombinovat to podlahové topení technicky možné je, ale není to ta nejefektivnější cesta. Tak toto byla dřevostavba ve stylu Antarktidy. Další barák je zajímavý v tom, že manželé, kteří vás oslovili, se dlouho, oni jsou oba stavební inženýři, a strašně dlouho se nemohli rozhodnout, jaký dům chtějí. Pak viděli váš dům, za který jste dostal v roce 2006 cenu soutěž Dům roku v Ruzyni a ten se jim natolik líbil, že chtěli udělat podobný. A teď se zeptám, budu se snažit zeptat, aby to nevypadalo hloupě, ale řekněte mi, jak to je pro architekta. Když za nim někdo přijde a řekne, vy jste tady udělal krásnej dům, chci ho stejnej, je to benefit, že vy pak můžete podle jednoho vzorového domu vyrábět mnoho dalších podobných domů? Anebo si kladete otázku, jestli sám sebe nevykrádáte? Já bych sebe klidně docela rád vykrádal, ušetřil si spoustu práce. Ale každý pozemek je jiný a každý ten investor je jiný a to, že se někomu líbí zvenku nějaký dům, vůbec neznamená, že takový dům se hodí pro jejich konkrétní parcelu a třeba jejich požadavky. Ale jsou tam nějaké výrazové prvky té architektury viz. tady, že to bylo nějaké takové vyšší zděné přízemí, nějaká dřevem obložená patrová část, nějaká střecha v mírnějším sklonu, valbová bez štítu. Takže vlastně uplatňovat nějaké takovéto architektonické prvky, které někoho zaujmou na zcela jiné stavbě, pro jiné lidi na jiném místě je vlastně pro mě nějaké vodítko, kam vím, že má ten výsledný výraz domu dospět, ale musí především splnit všechny ty nároky, které na to klade jednak ten pozemek a jednak vlastně to zadání těch klientů. Takže vám to udělalo radost, když přišli a řekli, my už jsme něco takového u vás viděli, chtěli bychom něco podobného. To je důkaz toho, že jste tu práci odvedl dobře. Obecně jsem rád, když stavby, které dělám, se někomu líbí, ale prvořadé, aby se líbili tomu, kdo v nich musí bydlet. Takže pokud jsou klienti spokojení, tak je to dobře. A pokud ten dům se ještě někomu líbí a inspiruje ho, tak to beru také jako pozitivní zprávu. A teď mi řekněte, já jsem ho úplně hned nenašel. Liší se potom ty výsledné tvary jako pro vás? Jako v tom výsledném tvaru liší se? Jsou zcela odlišné ty domy. Ten jeden dům má defacto, abych se nespletl, vlastně i obytné podzemní podlaží, protože byl v prudším svahu než ten první. Je podsklepený jeden celý, druhý jenom z části jsou tam takovéto rozdíly, které jsou na první pohled patrné, ale mají nějaké vnější, architektonicky podobné prvky, které se opakují. Takže kdybyste je viděl z dálky nafocené, tak vám budou možná v té siluetě připadat stejné. Když přijdete blíž, tak zjistíte, v čem všem se od sebe ty domy odlišují. Dům, o kterém my si tady povídáme, je u Kladna a já tady jenom k tomu krátce řeknu, že je to zděný dům s železobetonovými monolitickými stropy, částečně kontaktním a částečně provětrávaným zateplovacím systémem. To se bavíme o tom cedrovým obkladu, který mohl být asi podobný jako u té dřevostavby po vzoru Antarktidy. To, co je zajímavé na tomto pozemku, je, že stavebníci si přáli zachovat vzrostlé stromy. To je asi vždycky obrovský benefit, když tam jsou vzrostlý stromy na parcele. Tak to každopádně. Bohužel těch parcel, kde ty stromy vzrostlé jsou, je poměrně málo. Spíš vidím jako smutné, že při velikosti současných parcel a velikostech domů na nich, tak už tam pro nějaké velké stromy to místo nezbývá. Takže to, že bychom se dočkali toho, že tyto lokality těch domků nějak hezky zarostou a budou v krajině působit jako nějaká vesnička, kde vidíte náves a na ní jsou obrovský stromy nebo vidíte pásy jako zahrad okolo vesničky. Zatím se rýsují střechy a špička, kostelíčka. Tak to se obávám, že těch satelitů nikde nevznikne, protože tam na ty vzrostlé stromy to místo bohužel není. A není na těch zahradách, ale není ani v tom veřejném prostoru, že by se tam mohly zasadit někam vzrostlé stromy. Pak je tu další věc. Když náhodou ty stromy vzrostlé někde jsou, tak se to na první pohled lidem začne líbit. Ale mnohdy si neuvědomí, kolik listí z toho jako padá. A i mnohdy si stěžují, pokud třeba obec někde ozelení nějakou ulici, jsou tam časem větší stromy, tak nakonec si na té obce stěžují, že jim z obecních stromů, kvůli nímž si ten baráček koupili, tak si stěžují, že jim z těch obecních stromů lítá listí na zahradu a kdo to má uklízet. Ve čtvrti, kde já bydlím, byla dlouho prázdná jedna poslední parcela a byl tam nádherný, ale opravdu jako nádherný topol. A ten člověk, co to koupil, říkal, že si to kupuje tu parcelu právě kvůli tomu topolu. Tak první, co bylo, když začal stavit, že ho pokácel. Říkal, že tam vysadí jako jiný topol. Ale já jsem si vždycky vzpomněl na Václava Cílka, který říkal, nesázejte strom k baráku, najděte si strom a k tomu postavte dům. Ale asi je to těžký. Je to těžký, už jsem se s tím víckrát setkal, s různými takovými historkami se stromy na zahradě. Například někde v Liberci jsme dělali také cedrem obložený dům, ten možná také v časopise najdete někdy. A vlastně ne na tomto pozemku, ale o kus dál, byly takové vzrostlé, myslím, že jasany to byly, poměrně vysoké, takovou krásnou kulisu tam vytvářely, nicméně tomu pozemku trošku stínili. A tak jsme říkali, ano, budeme to respektovat, je to krásný výhled na ty stromy a ten dům posuneme tak, aby nám sem nakonec nestínili. No, a ještě v průběhu té práce na té studii přišla vichřice, stromy popadaly, takže kdybychom stavbu měli v tu dobu už hotovou, tak vlastně ten důvod, proč jsme je někam umístili, by zcela pominul. A nových vzrostlých jasanů se tato generace těch klientů nedožije, bohužel. Takže by vlastně celý ten koncept se zcela zhatil. Takže nemůžu říct, že je vždycky dobré ty stromy respektovat, ani ty stromy tu nejsou na věky věků. A zažil jsem to teď, kdysi jsem dělal diplomový projekt na jedno náměstí v Praze, kde byla takové torzo, taková proluka a tam vyrostl takový pěkný akát. A jsem říkal, no já, je tam akát, je to studijní, jako školní projekt, já ten akát nebudu respektovat. Postavil jsem takovou pěknou kompozici, hezky to vycházelo, náměstí se uzavřelo, dobrý. No a přišlo pár let a na tom pozemku se začala stavit nějaká komerční stavba a nevím, jaký odbor, jestli životní prostředí, památkáři, toho architekta nebo klienta, donutili tam ten strom jako zachovat. Takže celou dobu stavba byla vykousnutá, měla vykousnutý roh na náměstí podle toho stromu, který tam pár let po tom živořil. Strom už tam není, dům je vykousnutý, náměstí tam má takovou díru po zubu a už to nikdo nikdy nenapraví. Takže stromy je dobré respektovat, ale má to nějaké své meze. Rozumím tomu, no. Já zase na druhou stranu musím říct, že a mám s tím osobní zkušenost, že na jihozápad máme vzrostlý stromy a listnatý. Je to výborné v tom, že v létě vám to dělá přirozený stínění, pohlcuje to slunečný paprsky, takže nepotřebujete markýzy. A v zimě, kdy potřebujete každý paprsek světla, tak to nevadí, protože to listí spadá a přes ten strom krásně svítí. Takže rozumím tomu. Je to prostě na miskách vah. A to, co jste řekl s tím stíněním z jihozápadu, to je úplně přesně ten ideální případ, kdy to nepříjemné, to sluníčko vlastně jihozápadní je v létě hodně nepříjemné. A pokud vám zapadne už za nějaké stromy a máte tam potom příjemný stín k večeru na nějaké terase nebo k domu, tak je to opravdu ten ideální stav, když vám to takhle ta kompozice vyšla. Umožní, no. Taky ono to trvalo, než to tam vyrostlo. Samozřejmě. To, co mě zaujalo na tomhle baráku, bavíme se pořád o tom objektu v tom Kladně, je, že ti manžele, kteří vás oslovili, jsou sami stavební inženýři. To znamená, že technický stavební dozor si dělali sami. A teď mi řekněte, je to dobře, nebo je to pas, do který člověk padne, že potom je v tom úplně totálně pohlcený? Tak já to vidím jako ideální stav, kdy vlastně ty stavebníci jsou sami stavaři, inženýři, rozumí problematice té stavby jako takové. Nicméně jsou si vědomi toho, že ten návrh, té architektury, dispozice, je něco jiného než to umět technicky dobře postavit. Takže když si vlastně nechají ode mě, tak říkajíc, poradit v té architektuře a pohlídají si tu technickou stránku toho domu, tak já to vidím za sebe jako ideální stav a rozhodně tady to mi přijde jako pro ten dům pozitivní. A ještě je výhoda toho, že když jsou na to dva, tak se mohli prostřídat. Jeden mohl pracovat, vydělávat peníze a druhý hlídal barák. To určitě taky, protože pohlídat jednu stavbu je nad síly jednoho člověka. Já jsem byl kdysi u jednoho pána, který byl nějaký bankovní poradce a on si tyhle věci dělal sám a vzal si na to rok a půl volno. A měl vypočítaný, že musel pět let pracovat, aby si na to vydělal a dalších pět let potom bude pracovat, aby to splatil. Ale prostě všechno si chtěl ohlídat a měl teda neskutečný znalosti. Asi když je člověk trošku bystrej, tak za pomocí toho internetu se spoustu technických věcí dá naučit. Tak máte pravdu. Dá se spousta věcí zjistit. Ale byl jsem před časem na jednom nějakém školení od výrobce stavebních hmot, kde vystupoval zástupce, který řešil nějaké problémy na stavbách a podobně. A ten tam označil tři největší škůdce na stavbách. Na prvním místě byl architekt, na druhém místě internetem poučený laik a na třetím místě kuna lesní. Takže ty dokážou napáchat největší škody a když se to zkombinuje, tak je to asi nejhorší. My jsme začínali povídáním o cedrovém obkladu. Tento barák má taky cedrový obklad. Mě by zajímalo, přistupujete nějak k němu odlišně, když jsou tam jiné povětrnostní podmínky, jiná nadmořská výška, tam to bylo v Českém ráji, tohle je vlastně v údolí na Kladně. Jinak se to ošetřuje nebo je to jedno? To prostě na tom nezáleží? Nezáleží na tom. V podstatě ten cedr speciálně, ten vydrží v každých podmínkách a obecně nevadí mu ani to, když je zatěžován nějakým hnaným větrem v nějaké extrémnější poloze. Spíš, co je klíčové, je vlastně použití správnýho kotvícího materiálu toho cedru. Ten cedr je extrémně trvanlivý. Pokud se nechá bez poruchy upravit, tak dokonce netmavne tolik, ale stává se takovým světlejším, skoro šedobílým až, protože se na ně neusazují žádné ty řasy, to je vlastnost toho cedru. Ale může se stát veliká chyba, když se použije nesprávný kotvící materiál. A to, co vám přijde jako, že vydrží všechno, jako třeba pozinkované nebo zinkované vruty, tak ty začnou v tom prostředí toho dřeva, které je mírně kyselé, korodovat a začne vytvářet černé skvrny. Nebo když se použijí třeba nějaké sponkovačky, které nemají vyložen nerezový drát, tak tam se objevují černé fleky na té fasádě. Takže to je vlastně problém těch fasád z cedru, že se musí kotvit zásadně nerezem, který nemění tam tu barevnost, nevytváří tam ty skvrny toho oxidu železitého v místě toho, kde se namočí ten styk dřeva s tím šroubem. Takže pokud tady to se respektuje, tak není zapotřebí se nějak víc přizpůsobovat těm podmínkám. Ale i ten cedr se dá nějakým olejem třeba výraznit ta barevnost, když ho natřeme, tak on tu svoji červeno-hnědou barvu jako zvýrazní, ale pokud se natře jednou, tak už tam to riziko, co ten nátěr po čase udělá a stává se spíš to, že když ten nátěr se použije, že to dřevo potom už zůstává tmavší. Než to, když se nechá zcela neošetřen, tak zpočátku je tam nějaká nerovnoměrná ta barevnost na té fasádě, ale s přibývajícími roky se ta fasáda sjednocuje, vyplavují se ty třísloviny a ta fasáda zůstane takovou jednolitou, poměrně světlou fasádou. Ale chce to nějaké období vydržet a neleknout se po prvních pár nějakých deštích, kdy tam vzniknou nějaké skvrny od těch kapek deště, když to necháte dostatečně dlouho, tak to dřevo se vymeje a zůstane krásně čisté. Ještě bychom to mohli natřít býčí krví. Nevím, jestli by nám to prošlo dneska. Nevím, jestli se to ještě dá, používal se zejména v těch interiérech. Nevím, co by dělal v exteriéru a nevím, co by na to řekli ochránci zvířat. Pane architekte, já Vám mockrát děkuji, že jste si na nás našel čas v našem Můj dům studiu. Já pevně věřím, že se tady brzy potkáme znovu a ukážete nám další vaše další zajímavé baráky, že je budeme moc publikovat i v časopise Můj dům. Takže já Vám děkuji a přeji Vám hodně štěstí. Bude mi potěšením. Taky děkuji. Na shledanou. [su_note note_color="#ededeb"]Ing. arch. Pavel Šmelhaus (1972) Vystudoval Fakultu architektury ČVUT. Zabývá se návrhy bytových staveb, nízkoenergetických rodinných domů, komerčních interiérů a výstav. Projektuje v ateliéru ARS, který za projekty energeticky úsporných staveb obdržel několik ocenění v architektonických soutěžích.[/su_note] Může vás také zajímat: Co to znamená, když se řekne energeticky nezávislý dům? Abychom mohli dům zařadit do kategorie soběstačný dům, musí zvládat následující: vyrobit a akumulovat elektrickou energii pro svou spotřebu i nabíjení elektromobilu, vyrobit, zachytit a rekuperovat dostatek tepla pro celý dům a zajistit tak teplotní komfort obyvatel díky pokročilému tepelnému hospodářství a kvalitní izolaci. To znamená, že při řešení energetiky domu je třeba sestavit celkovou energetickou bilanci – zjistit všechny tepelné ztráty, teplo pro ohřev vody a odběr všech elektrospotřebičů. U moderních domů hrají velkou roli solární zisky jižním prosklením. V potaz je nutné vzít i fakt, že dospělý člověk v klidu vyzařuje 80 až 100 W. Jaké jsou další možnosti ukládání elektrické energie? Kromě baterie na bázi chemické přeměny (tedy lithiové, gelové, VRLA, olověné…) lze pro uchování energie použít „baterii“ na daleko jednodušším principu – do vody. Solární panely lze přímo zapojit do některých ohřívačů vody a obejít se tak téměř bez elektroniky. Nevýhodou je nízká účinnost takového řešení, tedy takové zapojení dobře funguje jen při přímém slunečním svitu. Aby se účinnost zvýšila a panely byly schopné ohřívat vodu i při částečně či zcela zatažené obloze nebo i v zimě, je nutné mezi panely a ohřívač přidat stabilizátor (nebo také regulátor) napětí. Výhodou tohoto řešení je určitě cena a jednoduchost. Ohřátím 160 litrů vody z 55 na 75 °C uložíte více než 3,5 kWh elektřiny. Baterie o takové kapacitě a střídač by vás vyšly nejméně na 120 tisíc korun, zatímco 160litrový bojler i s regulátorem nestojí ani čtvrtinu. Nevýhodou je to, že z horké vody už nelze zpětně elektřinu vyrobit. V létě sice budete mít plný bojler či akumulační nádobu horké vody, ale nebudete pro ni mít žádný užitek, zatímco hned vedle poběží klimatizace či bazénová filtrace, pro kterou budete kupovat elektřinu ze sítě. Jak funguje spolupráce fotovoltaiky s tepelným čerpadlem? Kombinace fotovoltaické elektrárny a tepelného čerpadla jednoznačně dává z ekonomického hlediska smysl. Je zde však velmi důležitý faktor – komunikace obou systémů, jež spolu musí být nejen propojené, ale také je nezbytné, aby vzájemně komunikovaly. Využívá se to například u bojleru nebo v létě při klimatizaci, pokud ji tepelné čerpadlo zajišťuje. Také pokud máme bazén, lze navolit, aby tepelné čerpadlo vyhřívalo sice primárně vodu v bojleru, ale přebytek posílalo do bazénu. Tepelná čerpadla, která mají odpovídající řídicí systém, tak mohou přímo komunikovat se střídači fotovoltaické elektrárny po jejich komunikačním rozhraní a ovlivňovat tak svůj chod. To je rozhodně důležitý faktor. Související články: [wp_show_posts id="93910"]

Petr Kotek, odborný redaktor magazínu Můj dům Za stavební systémy můžeme považovat i běžné cihly. Moderní materiály ale nabízejí stavebníkům ohromné možnosti, jak stavět rychle, přesně a energeticky úsporně. Jaké jsou tedy všechny možnosti? Obsah: [minutovnik time="00m30s" class="test-class" autoplay="1"]Proč si zvolit zdící stavební systém[/minutovnik] [minutovnik time="02m12s" class="test-class" autoplay="1"]Kritéria pro výběr stavebního systému[/minutovnik] [minutovnik time="03m44s" class="test-class" autoplay="1"]Definice tepelného odporu[/minutovnik] [minutovnik time="05m18s" class="test-class" autoplay="1"]Definice difúzního odporu[/minutovnik] [minutovnik time="07m45s" class="test-class" autoplay="1"]Největší výhody pálené cihly[/minutovnik] [minutovnik time="11m32s" class="test-class" autoplay="1"]Bílá vápenopískovcová cihla[/minutovnik] [minutovnik time="12m42s" class="test-class" autoplay="1"]Ztracené bednění jako stavební materiál[/minutovnik] [minutovnik time="14m35s" class="test-class" autoplay="1"]Vnitřní příčky v domě[/minutovnik] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vážení posluchači, diváci našeho Můj dům studia. Mám tady dalšího hosta, je jím odborný redaktor časopisu Můj dům, Petr Kotek. Dobrý den. Dobrý den. A naším dnešním tématem jsou zdící materiály a systémy. Zeptám se Vás hned na úvod, proč si stavebník má zvolit celý stavební systém a neskládat materiály sám podle svého uvážení. Já zkusím úplně jednoduchou laickou odpověď, protože to pro stavebníka, respektive pro lidi, kteří pro něj tu stavbu realizují, je pohodlnější. Ty stavební systémy jsou dnes nesmírně propracované, záleží na tom, jaký materiál konkrétní stavebník preferuje, ale když už se pro některý z nich rozhodne, tak mu vždycky výrobci v té dané kategorii dokážou nabídnout skutečně ucelený a opravdu systém. Není to marketingový tah, je to prostě vyjádření toho, že když dojde zedník na konec jedné šáry s cihlami, tak si nemusí přizpůsobovat tu další tak, aby mohl vyzdít roh, ale prostě má připravenou tu cihlu ve formátu, ve velikosti, tak, jak mu ji připravil výrobce. Je to v podstatě tak, že stavební systém začal vznikat už v momentě, kdy se začala utvářet nějaká stavební prefabrikace, ale to jsou časy mnoho tisíc let zpátky, to je Mezopotámie, kdy se začaly vyrábět cihly nejdřív z bláta, ze slámy a potom dokonce pálené a už to byla obrovská výhoda proti tomu, nejen když jsme žili v jeskyních, ale když potom člověk tu jeskyni opustil a začal stavět domy ze dřeva, tak si musel nejdřív ten strom porazit, opracovat a na místě ho přizpůsobit velikostně, což nebylo úplně jednoduché v okamžiku, kdy měl k dispozici prefabrikát, tak mu ta stavba samozřejmě šla daleko lépe od ruky. Podle jakých kritérií by si měl stavebník vybírat stavební systém? Můžete mít osobní preference, můžete věřit projektantovi, což je rozhodně rozumný postup, nebo můžete využít momentálně probíhající prodejní akci, kde je nějaké procento u jednoho konkrétního stavebního systému z vašeho pohledu výhodné. Ale v zásadě jde o to, že těmi nejdůležitějšími parametry jsou, a já je teď přečtu, protože nejsem stavař, ale jsem pouhý novinář, je to tepelný odpor, schopnosti jednotlivých materiálů akumulovat teplo, difuzní odpor, pak je tady otázka kondenzace vodních par ve stavebním systému, zabudovaná a praktická vlhkost, kompletnost stavebního systému, což by měla být naprostá samozřejmost, eventuální tepelné mosty v konstrukci, respektive jejich eliminace, zvuková neprůzvučnost, vliv klimatických podmínek na stavbu a poměr zastavěné a podlahové plochy. Možná bych navázal na ten poslední detail, jestli že si ten systém vyberete, máte nějakou tloušťku obvodového zdiva, která je daná použitým systémem, tak je samozřejmě rozdíl, jestli stavíte dům na půdorysu 60 m², 100 m², 150 m², protože ta tloušťka toho obvodového zdiva zůstává stále stejná, takže čím menší stavba, tím víc vám samozřejmě to zdivo ukrajuje z podlahové plochy. [lock] Vy jste zmínil tepelný odpor, to je velmi důležitá veličina u materiálu. Můžete nám ji, našim divákům a posluchačům nějak osvětlit, co to je? V zásadě jde o to, že čím vyšší je ten tepelný odpor, tím pomaleji teplo prochází materiálem. Čili tepelný odpor vyjadřuje schopnost materiálu bránit pronikání tepla a cílem je, aby byl ten tepelný odpor co nejvyšší. Protože my se chceme izolovat od vnějšího prostředí, chceme si vytvořit v tom domě, ve vlastním domově, prostředí, které bude vyhovovat nám, nikoliv okolní přírodě, jakkoliv ji respektujeme. A proto je tohle jeden z těch důležitých parametrů. A zároveň jste mluvil o akumulaci tepla v materiálech. Jak k tomu dochází? Některé materiály mají přirozeně vyšší schopnost teplo akumulovat, typicky třeba kámen. Ale v zásadě nám nejde tolik o to, abychom teplo naakumulovali, protože se může stát, že když jednou rozpálíme kamna, obvodové zdivo nasaje teplo. My potom odejdeme do práce, tak to zdivo to teplo vyzařuje a my z toho vlastně nic nemáme. Čili jde o hromadění tepla ve stavebním dílci, který toto teplo nespotřebuje, ale jakmile klesne teplota v okolním prostoru, tak ho odevzdává zpět. Čím pokročilejší jsou stavební technologie, tak tím je v podstatě méně důležitá ta akumulace. A v podstatě spějeme k tomu, aby materiály byly, pokud možná spíš inertní. A ještě jednu důležitou veličinu ve stavebnictví jste zmínil, a to je difuzní odpor. Co si po tím mám představit? V zásadě jde o to, ten difuzní odpor říká, do jaké míry nebo zda vůbec zvolená stavební konstrukce tzv. dýchá. Označuje tedy schopnost materiálu bránit volnému prostupu vodní páry, daným materiálem difuzí, v porovnání se stejně silnou vrstvou vzduchu ve stejných fyzikálních podmínkách. Teď to znělo trochu jako ze script, ale tak to je definováno. U materiálu se velmi často mluví, varuje se předtím o tepelných mostech. Jaké jsou největší problémy a jak se jim vyvarovat? Tepelný most znamená, že nám někudy ze stavby uniká teplo tam, kde nechceme. Není to ani během větrání, není to ani během rekuperace. Je to prostě mimovolní proces, který vznikl nějakou nedomyšleností, nepřesnou realizací, prostě chybou. Ten tepelný most se vytváří v místě, kde se stýkají různorodé materiály a není pamatováno dostatečně na to, aby ten styk těch materiálů ten vznik tepelného mostu eliminoval. Je to v podstatě každá spára ve zděné stavbě, která je vyplněná maltou, což už se dnes v podstatě neděje, ale dříve se skutečně ta vrstva malty vrstvila a vyrovnávalo se to tak, aby ty křivé cihly dali dohromady rovinu a tam pochopitelně vznikaly tepelné mosty. Ty dnešní stavební systémy mají v sobě zakotveno to, že při troše pečlivosti a troše dobrého plánování se tomu dá předejít a ten tepelný most eliminovat. Mluvili jsme tady o podlahové ploše. Je to stejný údaj, jako je zastavěná plocha? Zastavěnou plochu změříte, když obejdete dům s dlouhým pásmem a změříte ho od rohu k rohu, takže v podstatě zahrnuje i tu tloušťku toho obvodového zdiva. Podlahová plocha je ta, kterou naměříte, když ten dům změříte zevnitř. V podstatě je to tak. Neříkám, že musíte běhat s pásmem, jsou samozřejmě sofistikovanější měřící technologie dneska, ale pořád je to o tom, že máte základovou desku, což je ten vnější půdorys toho domu. Na ní po obvodu postavíte nějaké zdící prvky a ty vám tu plochu zmenší, takže nakonec zůstane ta podlahová. My tu mluvíme o materiálech, pojďme teda konkrétně k nějakým materiálům. Pojďme třeba k pálené cihle. Jaké jsou největší její výhody? Možná ta úplně největší z pohledu stavebníka je ta, že je skutečně prověřená tisíciletími, což těžko někdo může říct o čemkoliv, co spatřilo světlo světa před necelými sto lety, což je třeba případ pórobetonových tvárnic, k těm se ještě dostaneme. Ta pálená cihla, nebo řekněme pálený cihelný blok, protože ten pojem cihle, jak jsme jí leta znali, už má dneska minimálně vizuálně úplně jiný obsah. Takže, ta pálená cihla velmi dobře reguluje teplotu a vlhkost v interiéru a má vliv i na akustickou izolaci. Je pevná, požárně odolná, má dlouhou životnost. Je například spočítáno, že z cihel se dá postavit dům do osmého podlaží, teprve potom vlastně ta stavba naráží na mez únosnosti té první základní řady, těch stavebních prvků. A ty cihelné bloky se dneska dělají v nejrůznějším provedení, jsou především odlehčené, protože se dělají velkoformátové a s tím by prostě ten zedník na stavbě těžko manipuloval, protože je to samozřejmě pořád především ruční práce. Jsou duté a pórovité, a to má velký vliv na tepelně izolační schopnost těchto zdících materiálů. Tohle pálené zdivo se v zimě pomaleji ochlazuje, v letě se nepřehřívá, dokonce existuje varianta, která se používá při výstavbě pasivních domů. Ta spočívá v tom, že ty komůrky se vyplňují materiálem, jako je například polystyren, který zase zvyšuje ty izolační schopnosti. Dalším často využívaným materiálem je například pórobeton. Co by se dalo říct o něm, nějaké jeho výhody? Pórobeton vznikl v podstatě z nouze, když ve 20 letech minulého století ve Švédsku byla nouze o stavební materiál, tak se trošku experimentovalo a došlo se k tomu, že za pomoci celkem dostupných surovin se dá vyrobit stavební prvek prefabrikát, který je lehký, má vynikající izolační vlastnosti, dá se krásně opracovávat. To je úžasná věc. Kdo pracoval s Ytongem, respektive s některým dalším pórobetonovým prvkem, tak ví, že není problém si tu tvárnici přizpůsobit zubatou pilou, není problém vyfrézovat prostupy a drážky na instalace. Pórobetonu, respektive tomu Ytongu, který byl první, který odstartoval ten bum, je tuším 95 let, ano v roce 1927 se ho podařilo poprvé vyrobit. Klíčovou roli tam hraje hliníkový prášek, který spustí chemickou reakci, ta vede až ke čtyř znásobení objemu toho původního materiálu nebo té hmoty, pak se to vytvrdí v autoklávu a máte základ pro dům. Je pravda, že z pórobetonu často velmi rádi stavějí lidé, kteří si troufnou na to postavit si dům svépomocí. Je to dáno i tím, že výrobci, dodavatele jim vycházejí velmi vstříc. S dodávkou materiálu na tu hrubou stavbu obvykle dorazí i parta fachmanů, myslím, že ten termín je tady na místě, kteří skutečně, precizně založí tu stavbu, tak aby prostě nebyla z kopce a při dodržení základních, technologických předpokladů se podaří tu rovinu dodržet v podstatě až po věnec. Pak nastoupí tesaři. A co například bílá vápenopískovcová cihla? Poměrně taky oblíbený materiál. Co byste nám řekl k ní? Je pravda, že na rozdíl od pórobetonu, ze kterého se dnes alespoň u nás staví možná až 30 % staveb, tak ta bílá cihla je trochu menšinová záležitost. Spíš se s ní setkáte u nejrůznějších malých doplňujících staveb. Velmi rádi ji třeba používají kutilové, kteří si chtějí postavit na zahradě vlastní krb. Ale v principu je to tak, že se dá použít i pro kompletní stavbu domu, a to jak pro obvodové i vnitřní zdi, to znamená pro příčky, jak pro nosné, tak výplňové dělicí stěny. Má vynikající pevnost v tlaku, výborné tepelně akumulační a zvukově izolační vlastnosti a dosahuje skvělých parametrů i při menších tloušťkách stěn. Používá se na jejich výrobu vápno, křemičitý, písek a voda. Je to strašně jednoduchá záležitost. Řekněte našim posluchačům a divákům, co třeba takové ztracené bednění dá se používat také jako stavební materiál? Docela určitě ano, ale opět. Řekl bych, že to naráží na určitý tradicionalismus, který není rozhodně, není to nic negativního, pejorativního. Prostě stavebník, který se rozhodne investovat své těžce z banky získané peníze do stavby vlastního domu, tak si může zkrátka vybrat co je mu nejbližší. Ztracené bednění se proto u nás používá běžně spíš na podezdívky domů, na nejrůznější prvky, jako jsou podezdívky plotů, tak dále. Konec konců není to jenom to typické šedé stavební bednění, které je potřeba potom ještě nějakým způsobem pohledově upravit, ale vyrábějí si nejrůznější dílce, které fungují úplně stejně. To znamená, že se naskládají na sebe, proarmují se a vylijí se betonovou směsí. Po vytvrdnutí vznikne monolitická konstrukce, která má vynikající vlastnosti neobyčejně dlouhou životnost, samozřejmě při dodržení všech parametrů. Myslím si, že je poměrně výjimečné, že si někdo troufne postavit si tímhle způsobem celý dům, ale v zásadě není nejmenší důvod se tomu bránit. Je to opět otázka kalkulace, možná konzultace s tím projektantem. A v té poslední řadě třeba i docela obyčejná porada, ne se sousedy přímo, ale se známými, o tom, jak bydlí oni, jak jim ta stavba funguje. Možná nějaká delší návštěva, ale kdo si vás vezme na víkend domů, jenom proto, abyste si mohli vyzkoušet, jak se bydlí v domě ze ztraceného bednění. My tady celou dobu zatím mluvíme o vnější konstrukci, nebo těch nosných stěnách. A co vnitřní příčky? Jak k nim přistoupit? Záleží na tom, jak moc máte v oblibě otevřený prostor, nebo jestli dáváte přednost menším místnostem, kde máte, řekněme, větší pocit intimity. Samozřejmě je ideální si tu stavbu vymyslet a rozčlenit prostorově už ve fázi projektu, ale ne vždycky je to možné. To znamená, že pokud stavíte a už přesně víte, jaký bude půdorys jednotlivých místností, kde ty příčky budou, tak ideálně použijete příčkové dílce z toho stavebního systému, pro který jste se rozhodl. Ale může se stát, že rekonstruujete, že jste koupil starší dům a chcete jeho dispozice trochu změnit, takže někde něco ubouráte, někde něco přistavíte. Při tom přestavování už tolik nezáleží na tom, z čeho třeba to obvodové zdivo je. Existuje velká pravděpodobnost, že jestli to je stavba stará několik desetiletí, takže tam pod omítkou najdete nějaké po domácku zhotovené tvárnice ze škvárobetonu, které ale vlastně tu stavbu nějak ne, že neohrožují, které jsou funkční i dneska, i když dneska by se to samozřejmě stavilo trošku jinak. Takže pak jde o to, zjistit jaká je únosnost v základní vrstvě čili podlahy nebo stropních překladů a můžete začít rozdělovat prostor podle toho, čeho chcete docílit. Jestli chcete vytvořit úplně novou strukturu, úplně nový půdorys toho domu, jestli tam chcete místo jedné ložnice mít dvě nebo naopak, anebo jestli chcete třeba jenom oddělit, řekněme, jídelní prostor od kuchyňského, pak to nemusí nutně být práce pro zedníka nebo pro šikovného kutila, ale můžete pracovat v podstatě s nábytkovou sestavou. Jde o to, že ta příčka neplní nosnou funkci. Tak, tohle bylo povídání o stavebních a zdících systémech. Naším hostem byl odborný redaktor časopisu Můj dům, Petr Kotek. Já Vám mockrát děkuji. Já děkuji za pozvání. Za krásně vydatný povídání a s vámi, vážení diváci a posluchači, se těším zase u nějakýho dílu Můj dům studio. Na shledanou. Na shledanou. Může vás také zajímat: Co si představíme pod pojmem "faktor difuzního odporu" Difuzní odpor označuje schopnost materiálu bránit volnému prostupu vodní páry daným materiálem (konstrukcí) difuzí v porovnání se stejně silnou vrstvou vzduchu ve stejných fyzikálních podmínkách. Difuzní odpor nám tedy říká, zda zvolená stavební konstrukce „dýchá“, či nikoliv. Čím menších hodnot difuzního odporu dosahuje, tím lépe vodní páry volně procházejí materiálem a nedochází ke srážení vlhkosti v konstrukci (interiér domu nezvlhne). V tomto případě je ale třeba počítat také s větráním, které má na odvádění vlhkosti z interiéru nezanedbatelný vliv. Jak vybrat správnou omítku Minerální omítky se skládají z písku a pojiva (což je nejčastěji vápno, cement nebo sádra). Smícháním s vodou vznikne velice tvrdá, drsná slupka, maximálně paropropustná, ale hodně nasákavá, takže ochranu proti dešti je třeba zajistit dodatečně nátěrem. Ten by měl být omyvatelný, protože kvůli drsnější struktuře jsou minerální omítky náchylné k zašpinění. Šlechtěné minerální omítky se dodávají zabarvené, takže omítnutý povrch je barevně stálejší než nátěr. Pomocí nejrůznějších škrabek lze minerální omítky plasticky upravovat, nebo naopak pomocí hladítka dosáhnout elegantní hladké struktury. Disperzní omítky jsou zárukou maximální vodoodpudivosti fasády. Jako pojiva se užívají nejrůznější druhy umělých pryskyřic, takže i tenkovrstvá omítka odolává atmosférickým vlivům, je pružná a nepotřebuje nátěr, protože ji lze namíchat v libovolných odstínech. Nedoporučují se pro použití při rekonstrukcích. Při jejich nanášení je nutné zcela odstranit původní nátěr, případně vytvořit novou podkladovou omítku. Silikátové omítky – jejich pojivem je draselné vodní sklo. Jsou velmi vhodné pro historické a památkově chráněné objekty. Jsou vysoce paropropustné a hydrofobní. Lze je pořídit v různých odstínech, ale jejich tónovatelnost je podstatně omezená. Sanační omítky se používají všude tam, kde se fasáda potýká se zemní vlhkostí a s ní spojenou krystalizací solí na povrchu omítky. Při tuhnutí sanační omítky dochází k vytvoření omítkového systému s vysokou porézností a z toho vyplývající extrémní paropropustností. Voda se ze zdiva stačí vypařit tak rychle, že neutvoří na povrchu nežádoucí efekty – skvrny, výkvěty solí, plísně. Sanační omítky zaručují částečné vysoušení a vytvoření vlhkostní rovnováhy ve zdivu. Proč musí cihly vázat? Kladete-li cihlu podélně, staří zedníci tomu říkají zdění „na běhouny“, pokud ji do zdi kladete napříč, označovalo se to jako zdění „na vazáky“. U každého zdění je dobré cihly před stavbou na chvíli namočit do vody, aby na nich lépe držela malta a aby z ní cihly nevysály vodu. Zatímco u 15cm příčky se vazba vytvoří půlcihlou, tak u nejslabší nosné zdi o šířce 30 cm docílíme převazbu použitím tříčtvrteční cihly ve druhé, čtvrté, šesté a dalších sudých vrstvách. Nosnou zeď můžete stavět i širší, například přidáním podélné cihly získáte zeď o šířce 45 cm, přidáním příčné cihly získáte 60cm zeď atd. Ve všech těchto případech musí zeď v první řadě začínat částí cihly, jinak se vám vazbu nepodaří vytvořit a v další řadě budete mít spáru na spáře. Vazeb je celá řada: křížová, polokřížová, polská, holandská atd. Jednotlivé vazby se mění podle použitých částí cihel (čtvrtky, půlky, tříčtvrtky). Polohy spár nám tak zobrazí určitou strukturu. Vždy je ale nutné dodržet převazbu, a to nejméně o jednu čtvrtinu cihly. U křížení zdí se v jedné vrstvě jedna zeď vyzdívá jako průběžná a druhá se k ní přizdí. V další vrstvě dojde k prostřídání a zároveň posunutí styčné spáry o 1 cihly (75 mm). Související články: [wp_show_posts id="50894"]

Doc. Ing. arch. Jan Jakub Tesař, Ph.D., Stempel & Tesař architekti a Ing. arch. Jitka Pálková, editorka časopisu Můj dům Definicí komfortního bydlení je uměřenost, jednoduchost a racionalita. Dalším specifikem je kompaktnost s důrazem na jednoduchou údržbu stavby i interiéru. První představovaný dům je postavený v horách. Charakter venkovského stavení umocňují lokální materiály i formy. Druhý dům je městský a nepopře inspiraci funkcionalismem – nábytek, jenž slouží současně jako příčky nebo umírněná barevnost podpořená akcenty červené a oranžové. Obsah: [minutovnik time="0m30s" class="test-class" autoplay="1"]Dům u Mníšku v Krušných horách[/minutovnik] [minutovnik time="5m13s" class="test-class" autoplay="1"]Úvodní jasná představa majitelů[/minutovnik] [minutovnik time="13m00s" class="test-class" autoplay="1"]Izolační skladba konstrukcí[/minutovnik] [minutovnik time="17m40s" class="test-class" autoplay="1"]Zpětná vazba od klientů[/minutovnik] [minutovnik time="23m45s" class="test-class" autoplay="1"]Dům na konci světa, a nebo ne?[/minutovnik] [minutovnik time="28m30s" class="test-class" autoplay="1"]Architektonický styl Jana Tesaře[/minutovnik] [minutovnik time="34m15s" class="test-class" autoplay="1"]Kuchyň oddělená od obývacího pokoje[/minutovnik] [minutovnik time="36m50s" class="test-class" autoplay="1"]Koncept barevného domu[/minutovnik] Vybíráme z rozhovoru: Jak se staví pro rodinu se dvěma malými dětmi? Při sepisování priorit mysleli majitelé přirozeně také na své potomky. Dům byl navrhován pro rodinu se dvěma malými dětmi, později se narodil ještě další sourozenec a domácnost obdařil svojí milou přítomností také bílý švýcarský ovčák, který se rád sluní na terase a pobíhá po zahradě. V současné době zde spokojeně žije pětičlenná rodina a pes. Rodinný dům tvoří dvoupodlažní hmota se sedlovou střechou propojená s praktickou přízemní dvougaráží, jejíž plochá střecha kryje také vstup. Půdorys obytné části má tvar obdélníku, garáž tvoří plochý kvádr se zelenou střechou. Příjezd na pozemek, vjezd i hlavní vstup do domu se nachází na severovýchodě, zpevněná příjezdová komunikace vede do vstupního zádveří. [lock] Proč je podle vás důležité přizvat k plánování stavby architekta? Dovolte, abych místo popisu citoval majitele zmiňované stavby: “Investice do architektů byla v našem životě jednou z nejlepších,“ říká majitel domu a dodává, že sice někdy měli jiné představy, ale nakonec vždy dali na rady profesionálů. „Myslím si, že dobrý architekt umí zohlednit přání klienta tak, aby zároveň vzniklo hodnotné estetické dílo, a ve výsledku to nebude jistě o neshodách v osobním vkusu,“ dodává majitel, a ještě pochválí výhodnou orientaci parcely, která umožnila obytný prostor obrátit k výhledům a zároveň ke slunečním paprskům. To by se bez architektů zcela jistě nestalo. Jak byste definoval koncept barevného domu? Jako kontrast k bělostné hladké fasádě architekti zvolili tmavě modré okenní rámy, které dodávají jednoduché stavbě výrazný vzhled. Modrobílá barevná kombinace se opakuje i v interiéru, který byl z převážné části zařízen vybavením vyrobeným na zakázku podle návrhu architektů. Hladké podlahy z bílé stěrky kontrastují s nábytkem, řada vestavěných skříní a dveří je zvýrazněna tmavě modrým matným lakem. Kompozici doplňuje zářivý žlutý akcent, odstín slunce a optimismu. Může vás také zajímat: Podmínky hypoték přitvrzují, dosáhnete na ni ještě? Hypotéku na stavbu nebo přestavbu domu můžete aktuálně získat do 90, někdy až 95 % odhadní ceny nemovitosti. Neplatí to ale u všech bank. Splátky všech úvěrů včetně hypotéky na stavbu mohou činit maximálně 65 % vašich čistých měsíčních příjmů.Žádat o hypotéku mohou občané ČR nebo dalších států EU starší 18, případně 21 let. Pro Slováky platí téměř stejné podmínky jako pro Čechy. Musíme mít dům bezpodmínečně pojištěný? Nejprve si ujasněme rozdíl mezi pojištěním nemovitosti a pojištěním domácnosti. V prvním případě se jedná o pojištění stavebních součástí objektu, tedy veškerého nemovitého majetku. V principu se vztahuje na obvodové zdi, okna, dveře a dveřní zárubně, malbu, kotel, radiátory, pevné podlahové krytiny, zateplovací materiály nebo střechu. Pojistit, nebo za navýšené pojistné připojistit si můžete také rekreační objekt, chatu či půdní vestavbu. Mezi nebytové prostory, které mohou být předmětem pojištění, patří garáž, zahradní domek, kůlna, samostatně stojící dílna, skleník či bazén. Některé pojišťovny dokonce nabízejí pojištění pro objekty, které ještě nejsou dokončené nebo jejichž stavbu jste právě zahájili. Pojištění domácnosti oproti tomu zahrnuje veškeré vybavení nemovitosti, tedy jednoduše to, co lze odnést. Patří sem domácí spotřebiče, elektronika, nábytek, knihy, cennosti, sportovní vybavení a další osobní věci. Pojištění domácnosti zahrnuje i koberce, obklady, tapety či obrazy. Hodit se vám bude i v případě, že někdo odcizí váš majetek ze společných prostor bytového domu. Je nezbytné kolaudovat nově postavený dům? Vše podstatné ohledně kolaudace popisuje stavební zákon, který byl novelizován s účinností od 1. ledna 2018. Celý legislativní proces ohledně novely stavebního zákona má samozřejmě své úřední, čtenářsky mnohem méně stravitelné pojmenování: zákon č. 225/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. V současné době ministerstvo pro místní rozvoj koriguje další novelu stavebního zákona, která by měla nahradit stávající. Zatím ale není jasné, zda se povinnost kolaudace do stavebního zákona vrátí, či nikoli. Související články: [wp_show_posts id="93916"]

Ing. arch. Jitka Pálková, editorka časopisu Můj dům Nevýhodou stavby domu ve svahu je větší náročnost i nákladnost, které ale později plně vynahradí krásný výhled a spousta slunce. Jenomže ne všechny domy mohou být postavené na jižní stráni, co když máme k dispozici severní svah… Více o domech ve svahu se dočtete také v našem e-booku. Obsah: [minutovnik time="0m30s" class="test-class" autoplay="1"]Obecná definice domu ve svahu[/minutovnik] [minutovnik time="1m30s" class="test-class" autoplay="1"]Výběr pozemku[/minutovnik] [minutovnik time="6m00s" class="test-class" autoplay="1"]Stavba domu ve svahu[/minutovnik] [minutovnik time="8m40s" class="test-class" autoplay="1"]Dvě desky nad Brnem[/minutovnik] [minutovnik time="9m40s" class="test-class" autoplay="1"]Dům na maloměstě[/minutovnik] [minutovnik time="11m00s" class="test-class" autoplay="1"]Dům ze tří kolmých hmot[/minutovnik] [minutovnik time="12m00s" class="test-class" autoplay="1"]Dům „Dovolená na lodi“[/minutovnik] [minutovnik time="13m00s" class="test-class" autoplay="1"]Dům, který na první pohled padá[/minutovnik] [minutovnik time="12m00s" class="test-class" autoplay="1"]Dům „Dovolená na lodi“[/minutovnik] [minutovnik time="14m30s" class="test-class" autoplay="1"]Dům na vysoké noze[/minutovnik] [minutovnik time="16m11s" class="test-class" autoplay="1"]Stavba na hraně[/minutovnik] [minutovnik time="17m30s" class="test-class" autoplay="1"]Shrnutí - pozitiva a negativa bydlení v domě ve svahu[/minutovnik] Vybíráme z rozhovoru: Jaká je definice domu ve svahu? Dům ve svahu si staví lidé především kvůli výhledu, což bývá hlavním benefitem konkrétního pozemku, jenž mnohdy umlčí možné nedostatky, komplikace a hlavně vyšší náklady na stavbu. Hodně záleží také na tom, jak prudký zvolený svah je. Jestliže je sklon jen pár stupňů, tak to samozřejmě na výsledek nemá až takový vliv, jako stavba na pozemku strmém. Tam už jsou nároky značné. [lock] Jaké jsou výhody a nevýhody domu ve svahu? Opravdové problémy vidím hlavně v umístění domu na pozemku, jeho orientaci a velikosti. Velké chyby se dělají ve výšce základové desky vzhledem k okolí a pozemku. Často je dům buďto utopený nebo naopak příliš vysoko. Obojí je velkou chybou, se kterou se pak zahradním architektům velmi špatně pracuje, a majiteli se pak i těžko žije. Další chybou je špatná kvalita prací, hlavně příprava půdy před založením zahrady. Vždy se vyplatí investovat do dobré půdy. Velká pozornost se musí věnovat i zdrojům a funkci závlahové vody. Jaká další skrytá úskalí může stavba ve svahu stavebníkovi připravit? U pozemků ve svahu je určitě žádoucí alespoň základní geologický posudek. Už ten napoví, zda se vyskytují nějaká rizika a vyplatilo by se provést vrtanou nebo kopanou sondu. Ta pak podezření potvrdí nebo vyvrátí. Například navážka zaroste zelení a není po desítkách let, zvlášť pro oko laika, vůbec zřetelná, zatímco zkušené oko odborníka i architekta to dokáže odhadnout. Riziko je malé, ale pokud se taková situace „podaří“, může se cena založení domu vyšplhat do nečekané výše. U pozemku na rovině bývá rizik méně, zde se může spíše vyskytnout vyšší hladina spodní vody, ale nejedná se o tak složitý problém jako zakládání na nestabilním svahu. Větší problém představují zarostlé skládky. Geologie je dalším z důvodů, proč přizvat odborníky hned při výběru pozemku. Nejzásadnější rozhodnutí se dělají hned na začátku. Může vás také zajímat: Na co myslet při stavbě domu na horách? Výstavba domu v horských podmínkách je všeobecně považována za jeden z nejnáročnějších stavebních projektů vůbec. Základy domu samozřejmě musejí stát na naprosto pevné skále, tudíž se příprava pozemku může zvrhnout v dobývání skalnatého terénu do značné hloubky. Dalším problémem takového projektu je nutnost pečlivé kontroly, zda se blízko nenachází podzemní voda – ta by mohla v budoucnu narušit základy domu. Z hlediska použitého materiálu je nejvíce doporučovaným postupem přízemí postavené klasickým stylem (cihla, kámen), načež další pak ze dřeva (kulatiny). Jde o to, aby dům nebyl příliš těžký a na nerovném terénu nehrozil jeho sesuv. Na co všechno je třeba myslet při koupi pozemku? Rodinný dům je investice na desítky let či celý život, zásadní je proto sledovat územní plán, který určuje, co se v přímém i širším okolí daného pozemku může a bude stavět, kudy vedou komunikace a jak se daná lokalita i celá obec budou vyvíjet. Územní plány mají platnost několik let, a pak dochází ke změnám, takže se vyplatí přemýšlet v delší perspektivě. Už od počátku by měl stavebník mít základní představu o svém budoucím domě a ověřit si, zda vybraná parcela vůbec takové řešení umožňuje, zda bude například možné pohodlně vjíždět do garáže, bude-li kam umístit bazén, venkovní hřiště atd. Důležitá je přístupová cesta na pozemek – její šířka, průjezdnost, strmost, vlastnictví a další parametry. Je třeba zvážit, zda umožňuje příjezd těžké techniky. I špatný přístup může realizaci stavby dost prodražit nebo zkomplikovat, a to nejen přímo v místě stavby, ale i v okolí. Pokud například 500 metrů před pozemkem je mostek s nosností pouze do 3,5 tuny nebo s nízkou průjezdnou výškou, může to znemožnit příjezd nákladních vozidel na stavbu. Nedostatečně zpevněná cesta ve svahu může zase ohrozit sesuvem domy stojící pod ní, takže budoucí sousedi se logicky budou bránit a mohou neúnosně prodlužovat stavební řízení. Sousedské vztahy jsou kapitola sama pro sebe a určitě se vyplatí před koupí pozemku sousedy obejít a prozkoumat situaci dříve, než se stavební řízení a soužití stane noční můrou stavebníka. Je dobré si uvědomit také přítomnost a charakter okolních stromů – do jaké výšky vyrostou, zda jsou jehličnaté a budou stínit po celý rok, nebo jsou opadavé a v zimě nebudou bránit sluníčku a výhledu do okolí (ale bude vám z nich padat listí do bazénu) a podobně. Jak se tvoří zahrada ve svahu? Velký potenciál pak může mít pozemek s „defektem“. Za spolupráce se zahradním architektem se z něj může stát dokonalá zelená oáza. V současné době vítězí v této kategorii zejména pozemky ve svahu. Nabízí se totiž celá řada osvědčených technických řešení k jejich kultivaci. Terasování je vhodné nejenom k pěstování rostlin, ale také k dokonalému posezení s vyhlídkou. Stále častěji se používají gabiony (drátěné boxy plněné kamením), které se kombinují se dřevem a jsou popnuté rostlinami. Nádherné jsou i suché zídky vyskládané z kamene bez použití spojovacího materiálu. Spáry ve zdi se následně osázejí rostlinami a pozemek je pak vskutku originální. Řešením mohou být samozřejmě i typizované svahovky či komplexní technologie pro řešení svahů. Staré trámy pak lze využít třeba i na vytvoření schodiště nebo jako zahradní doplňky. Zatravnění ochrání před erozí, sází se především keře a půdopokryvné byliny, které svah zpevní svými kořeny. Související články: [wp_show_posts id="102694"]

Jana Šulcová, editorka magazínu Můj dům Existuje celá řada možností, jak si zajistit vlastní zdroj vody – od nalezení vlastního pramene až po zachytávání dešťovky. Vybudování studny nebo instalování nádrže i dvojí rozvody jsou v podstatě jediné náklady. A pomůžou i dotace… Obsah: [minutovnik time="1m00s" class="test-class" autoplay="1"]Ceny vodného a stočného[/minutovnik] [minutovnik time="2m00s" class="test-class" autoplay="1"]Statistika spotřeby pitné vody v Česku[/minutovnik] [minutovnik time="3m00s" class="test-class" autoplay="1"]Studna jako řešení problémů s nedostatkem vody[/minutovnik] [minutovnik time="9m00s" class="test-class" autoplay="1"]Kvalita vody ve studni[/minutovnik] [minutovnik time="12m00s" class="test-class" autoplay="1"]Železitá voda[/minutovnik] [minutovnik time="18m00s" class="test-class" autoplay="1"]Akumulační nádrže pro vodu na zahradě[/minutovnik] [minutovnik time="21m00s" class="test-class" autoplay="1"]Pravidla pro zalévání na zahradě[/minutovnik] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vážení diváci, posluchači. Vítám vás u dalšího dílu pořadu Můj dům studio. Naším hostem je dnes poprvé šéfeditorka časopisu Můj dům paní Jana Šulcová. Dobrý den. Dobrý den. My natáčíme tento díl v druhé polovině května a venku se dá říct, že je počasí téměř jako v létě, takže jsme skočili ze zimy rovnou do léta, což se nám v posledních letech téměř pravidelně děje. A to sebou samozřejmě nese nejenom horké počasí, ale také velmi suché počasí. A my si tu proto dnes budeme povídat s paní Šulcovou o tom, jakým způsobem je možné šetřit vodou a šetřit i samozřejmě vaše peníze a nestrádat přitom ani bohatou úrodou. Já začnu tak. Ceny vodného a stočného se zvýšily. Zajímalo by mě, zvýšily se stejně jako třeba ceny energií v poslední době? Ceny se zvýšily. Naštěstí, ale ne tak radikálně jako energie nebo plyn, což teď zažíváme neuvěřitelný kolotoč. Na ty ceny má vliv spousta různých faktorů. Jedna věc je, že jsou různí dodavatelé. Oni ne, že by si chtěli přidávat peníze, že by chtěli na nás vydělávat, ale oni jinak nemůžou, protože je ovlivňuje lokální stav. To znamená místní stav vody, místní kvalita vody. A to všechno má vliv na náklady. Oni do toho také dávají nějaké energie a bohužel tím to neovlivní. Rozdíl v České republice může ale dělat pro spotřebitele i 40 korun, někdy 30 záleží na té lokalitě. Takže nedivme se, buďme k nim trpěliví a shovívaví. Oni dělají všechno pro to, abychom tu vodu měli co možná nejlepší. Řekněte mi, existují nějaké statistiky spotřeby pitné vody na osobu? Statistiky se dělají samozřejmě. Já tady mám například poslední údaj z roku 2019, kdy ve středočeském kraji byla spotřeba na osobu zhruba nějakých 89 litrů. Dá se ale předpokládat, že reálná spotřeba byla někde kolem 100-120 litrů. Ale toto je voda, kterou my v podstatě vyplýtváme. Protože představte si, že ke svému životu, opravdu reálnému životu, potřebujeme necelých 8 litrů vody. A to je voda, kterou potřebujeme na nejnutnější hygienu, pití a vaření. Zbytek je jenom náš komfort. To, že se koupeme, že pereme a podobné. Ale tato spotřeba, i byť vypadá ohromná, tak pořád nic není. Například před rokem 1989 jsme byli úplně na jiných číslech. Měli jsme například 179 litrů na osobu spotřebu. To je úplně šílený číslo. Ale to zřejmě souviselo i se špatným hospodařením s vodou. Byly tady fabriky, které se s tím opravdu vůbec nemazaly. Zemědělství mělo ohromnou spotřebu. Ale musím říct, že my jsme rekordmani téměř v celé České republice. Protože například proti Skandinávii, která má 200 litrů v současnosti spotřeby na osobu, nebo Španělsko, který má 256 litrů na osobu, tak na našich 100 až 120 litrů to je prakticky zanedbatelné. Je to možná tím, že jsme se konečně naučili hospodařit s vodou a naučili jsme se, jak si pomoct i dalšími zdroji. Řešení v takové chvíli může být studna? Ano. Jedním z možných řešení je vlastní studna. Samozřejmě městský člověk si takto nepomůže, ale lidé, kteří mají domy na okrajích měst nebo na vsi, tohle řešení mají dost často. Ono jim to hodně pomůže i právě finančně. Pořízení vlastní studny není nereálné, ale není jednoduché. To si každopádně musíme uvědomit. Ono nejde o to jenom vzít krumpáč a vykopat si studnu. Navíc málo, kdo to ví, že vlastními silami si můžeme vykopat studnu maximálně do tří metrů. Jinak se dostáváme do střetu se zákonem. A to nikdo z nás nechce, protože ty sankce nejsou zanedbatelný. Jedním z možných řešení, jak se dostat k vodě, je nechat si udělat hydrogeologický průzkum. Hydrogeolog nás navštíví na zahradě. Nejde o to, když vám někdo bude nabízet, že udělá hydrogeologický průzkum pouze podle mapy. Tak od něj ruce pryč, protože to není odborník. On potřebuje opravdu navštívit tu lokalitu, sledovat, jaké tam je podloží, jaký je místní, lokální problémy. Protože pokud bychom cokoliv z toho zanedbali, tak se můžeme dostat do velkých problémů s tím, že můžeme ohrozit studny v okolí. Naší nešťastně provedenou studnou můžeme strhnout v pramen. A to nikdo z nás nechce, protože sousedské vztahy bychom velmi rychle narušili. Účinných metod k nalezení vody je samozřejmě víc. A kromě toho průzkumu jsou tady i proutkaření. Jinak se tomu také říká biodetekce. Nemysleme si, že je to nějaká ezoterika, nějaké šamanství, onoho služeb proutkařů využívají i hydrogeologové, využívají to i velké vrtařské firmy. Některé hydrogeologové dokonce sami umí proutkařit. Jde jenom o to pořídit si kvalitní virguli, projít se potom pozemku a najít, kde ta voda je, kde ten pramen je. Zkušený proutkař vám dokonce dokáže říct, odhadnout, v jaké hloubce ta voda je, jak ten pramen je silný. Protože on většinou působí v té konkrétní lokalitě. Zná, jaký je tam podloží, ví, kde ty prameny zhruba hledat. A kromě těchto dvou odborných, víceméně odborných metod, jsou tady ještě metody zajímavější. A to jen tak pro zajímavost. Těma se můžeme i bavit, protože můžeme si to sami odhadnout. Například můžeme naplnit hliněnou nádobu silikagelem nebo rozdrcenými cihlami, zakopat to na nějakou dobu a sledovat, jak moc ten materiál nasákne vodu. Podle toho poznáme, kolik tam té vody je. Další věcí je pozorování rostlin a stromů, protože některé rostliny vyloženě rostou na místech, kde ta spodní voda je. Ale tohle je opravdu jen pro zajímavost. A tím si můžeme i zkontrolovat, jaký ten náš odhad byl proti tomu odbornému. Jinak samozřejmě bez odborného posudku nemůžeme tu studnu začít vrtat. [lock] Kolik stojí taková vrtaná studna? Ta cena se nedá určit úplně jen tak jednoduše, protože jako všude jinde ovlivňuje tu cenu spousta různých faktorů. Například průměr toho vrtu, typ podloží, nebo dostupnost té konkrétní lokality, kam ta technika musí dojet, protože ne vždy vrtáme uprostřed obce. Někdy jsme na opuštěné stráni. Seriózní cena začíná někdy na třinácti stovkách za metr do dva a půl tisíce za metr. S tím bychom asi tak mohli počítat. Náklady sice nejsou malé, protože ta vrtaná studna může být někdy v hloubce třiceti metrů, tak si to spočítejte, kam se dostaneme, ale ta návratnost v úsporách vody je opravdu značná. Ale doporučujeme domluvit se dopředu se společností, která nám ten vrt bude dělat, abychom se domluvili, co budeme dělat v případě, že se tam ta voda nenajde. I to se může samozřejmě stát. Sice existuje tady určitý průzkumný vrt, který může něco naznačit. Naznačí hloubku vody, sílu pramene a kvalitu té vody. Nicméně nemusí zaručit, že tam voda skutečně nakonec bude. Může se narazit na tvrdou skálu, může dojít ke spoustě různých faktů, které nikdo dopředu neovlivní. A tam je potřeba se domluvit, jak to financování bude, protože se musí začít dělat vrt nový. A to by se násobilo. Řekněte mi, jak je to s kvalitou takové studny? Je tam zaručená ta kvalita nebo je potřeba se ji ještě nějak dobrat? Kvalita vody je neustálý problém. Potřeba ji neustále řešit a sledovat, protože se v průběhu času mění. A mění se někdy i v průběhu roku. Stačí, aby byl velký déšť, který spláchne veškeré nečistoty z pole. Takže odborníci doporučujou dělat kontrolu vody jednou za rok, za dva maximálně. Samozřejmě pokud máte nějaké podezření, že došlo k určitému průsaku vody, buď to právě z pole nebo z nějaké jímky, tak můžeme jít i častěji. Rozbor vody dělají opět odborníci. Cena toho rozboru je dost odlišná. Záleží na tom, jak rozsáhlý ten rozbor chceme. Takový ten základ stojí kolem 12-15 stovek, ale může to být i 20 tisíc, pokud chceme kompletní velký rozbor na všechny látky obsažené v té vodě. Může se na studniční vodě objevit takzvaný zákal? Zákal je jedna z nejčastějších problémů, které se u vody vyskytují. On zpravidla není na škodu. Bývá to patrné u čerstvě založené studny. Může to být nekvalitně provedenou prací, nekvalitním obsypáním materiálu. Je to i zkalením. To znamená, že počkáme, až ten kal sedne a vodu máme víceméně čistou. Samozřejmě může se stát, že ten kal tam zůstává. Pak už nastupují různá kalová čerpadla, filtry, které tu vodu čistí. Jak je to třeba s tvrdostí vody? Je to problém u studny? Pod pojmem tvrdá voda. Musíme si představit, že jsou v ní rozpuštěné různé minerály. A ty minerály se někde projevit musí. To znamená, že my je nejčastěji vidíme v podobě různého sedimentu. A takového nepříjemného vápenatého škraloupu. Který může a velmi často ovlivňuje spotřebiče domácí. Nejvíc tím trpí pračky, myčky a boilery. Taková jednoduchá rada, jak poznáme, že už máme hodně vápenatou vodu, tvrdou vodu, je varná konvice. Protože na tu používáme denně. A na ní nejčastěji vidíme takové drobné kapičky toho vápníku. Dole na dně konvice se udělá vyloženě škraloup. A v tom okamžiku je potřeba tu vodu začít čistit, vyfiltrovat. I ty spotřebiče vyfiltrovat. Dát jim takovou tu ozdravnou kůru. Někdy stačí ocet, stačí kyselina citronová. Anebo konkrétní přípravky, které tu vodu čistí. Jak je to třeba s kovy, jako je mangan nebo železo? Můžou ty znamenat nějaký problém? Železitá voda také bývá dost často. Já s ní mám docela i osobní zkušenosti, protože jsme měli chatu nedaleko Kerska, kde je tzv. Svatojosefský pramen, jinak tzv. Kerka. Ta Kerka ten pramen je nedaleko Hrabalovi Hájenky. Víte, která to je? To je taková, kde dělají ty knedlíky. Kančí se šípkovou a se zelím. Nicméně ta voda je dobrá. Je z ní strašně dobrá káva. To můžu opravdu osobně potvrdit, ale je tam hodně oxidu siřičitého a zapáchá po vajíčkách. Takže na čerství, na jenom čisté pití, není úplně ideální. Nicméně to železo není na škodu. Pokud je v rozumném množství nějak nás to neovlivní. Jenom máme povlak rezavý, zase znova na lahvích, na těch spotřebičích a podobně. Nicméně nadlimitní hodnoty železa můžou způsobit zdravotní potíže, hlavně na játrech a na slinivce. Takže to bychom si měli hlídat. A pokud tam to železo je ve vyšší hodnotě, tak opět stačí pořídit si jednoduchý filtr, který to železo odfiltruje. Sporu se železem často bývá přítomný i mangan. On i v přírodě jsou většinou vedle sebe. Mangan taky není vůbec pro organismus nějakým způsobem zátěžový, ale zase znovu je v nadlimitní množství. Je z toho problém a můžeme mít problémy například s cévním systémem. Jednoduché řešení, filtr. A teď mi řekněte, co taková věc, jako jsou pesticidy a dusičnany. To už může být asi problém? Pesticidy, dusičnany, ano. To je problém. My je neovlivníme. Ty má na svědomí zemědělská činnost. V případě mělké studny, to většinou bývá ta kopaná studna, tak je v té vodě budeme mít dost často právě v případě nějakých prudkých srážek a podobně. Řešení je znovu filtry, odfiltrování a neustálá kontrola. Dobře, tak opusťme studnu. K tomu bylo řečeno myslím si dost vyčerpávající. Řekněte mi, jaké jsou druhy vod podle kvality? Dají se tak rozdělit? Voda není jedna, to máte pravdu. V první řadě je to voda pitná. Pitná voda, ale bývá z pravidla voda už upravená. Ve městech je to jasné, to je voda z vodáren, chlorovaná, upravovaná. Na soukromých pozemcích to bývá právě voda z těch hloubkových vrtaných studní. Ta bývá také čistá a pitná. Je to voda, se kterou nemusíme nic dělat. Další variantou je takzvaná voda šedá. Šedá voda to je splašková odpadní voda, ale pod tím si nepředstavujte, že to je voda z toalety. Je to voda, která jde ze sprchy nebo například z myčky. Ne, z myčky ne, je to hodně špinavá voda, ale z pračky. Tahle voda, když se přefiltruje, tak se může znova vrátit do domácnosti, do oběhu a používá se například znova k praní. Třetí variantou je voda dešťová. Tu máme zadarmo. Ta nám prostě spadne z nebe. Bylo by velká škoda, abychom tu dešťovku nevyužili, protože když už něco zadarmo dostaneme, tak proč bychom s tím měli šeredit? Dešťovou vodu samozřejmě běžně používáme na zahradě k zalévání, záhonu, trávníků. Ale můžeme ji používat i v domácnosti, pokud si na to ty rozvody správně připravíme. Pojďme si tedy něco říct o dešťové vodě, nějak jí definovat. Dešťová voda, jak jsem už říkala, je poklad, který nám spadne z nebe. Pokud je dobrý rok, tak v létě dokáže spadnout až 60 litrů dešťové vody na metr čtverečný. A to už je nezanedbatelné množství. Byla by škoda nechat jí jen tak odtéct do kanalizace nebo volně do přírody, proto se doporučuje jímat ji do zásobníků. A následně potom používat buď to k zalévání v zahradě, nebo si ji použít i v domácnosti. Jaké ty zásobníky můžou mít podobu? Tak úplně nejjednodušší, to známe asi všichni, to jsou takové ty klasické barely. To je jednoduchý zásobník. Najdeme ho na každé chatě. To by bylo moc jednoduché. Takže těch zásobníků na tu dešťovou vodu, na těch nadzemních jednoduchých zásobníků je daleko víc. Jsou tu pak i opravdu takové promyšlené, sofistikované jímky, které mají i filtry, aby nám tam nepadaly listy, aby nám tam nepadal hmyz, například, aby se ta voda neznečišťovala a zůstala i v tom barelu víceméně čistá. Tyhle barely se dají koupit v hobby marketech od nějakých 120 Kč, ale až do 20 000 Kč. Záleží na tom, jak moc náročný a sofistikovaný ten barel je, protože některé ty barely dokážou být i napojené na chytrou domácnost a mají i různé detektory hladiny vody a dokážou skoro pomalu i sami zalévat. Kam se ty akumulační nádrže ukládají? Je možný je mít normálně na zahradě nebo musím proto mít vykopanou díru v zemi? Nadzemní nádrže, tak jak už ten název napovídá, se staví na zem. Není s ním žádná práce. Koupíme, postavíme ho ke svodu okapu a můžeme jímat vodu. Jiný je to u podzemních nádržích, retenčních, které už zachytávají vodu ve velkém objemu. Tyto nádrže je už třeba zakopat. Na to je potřeba myslet už při stavbě domu. Řekněte mi nějaké praktické využití té dešťovky. K čemu jí pak můžu využít kromě zalévání? Kromě zalévání se dešťovka využívá v domácnosti na sprchování, splachování, do myček. Zkrátka používáme jí jako užitkovou vodu. Ovšem je potřeba dodržet rozvody. Ovšem je potřeba, abychom si neublížili, neuškodili našemu zdraví. Musíme zachovat rozdělení vody pitné a vody dešťové, která je a vždycky bude jenom voda užitková. Pokud máme v plánu s vodou doma pracovat, je třeba už při stavbě zařídit si dvojí rozvod. Rozvod na dešťovku a rozvod na pitnou vodu. Na dešťovku jsou nějaké dotace. Na co tam člověk může dosáhnout? Náklady na pořízení podzemní nádrže nejsou malé. Jedna věc je pořídit si tu nádrž. Už to je od nějakých 15 do 90 tisíc. K tomu samozřejmě přistupují různé úřední jednání, to znamená kolky, umístění, což znamená výstavbu, dopravu té nádrže, instalace, montáž, všechny možné filtrační mechanizmy a dostáváme se na částku 200 tisíc korun. To není málo. Ale pořád se to ještě vyplatí, pořád je to návratný a bereme-li v úvahu stoupající ceny vodného a také ekologického hledisko, protože ne všechno se dá zaplatit penězi. A někdy ten dobrý pocit, že děláme něco pro přírodu, stojí za to, je k nezaplacení. Pokud si ale chceme trošku ulevit financemi, tak nám hodně pomůže stát. Pomůže nám dotačním systémem, a to je zelená úspora a jeho nová etapa týkající se přímo dešťovky. Tam od nich můžeme očekávat podle našich možností a podmínek, podle toho, co doložíme, dotaci od 27 až do 105 tisíc korun, a to není málo. Pokud vás toto téma víc zajímá, tak stačí si najít na webu adresy Nová zelená úsporám, tam najdete všechny podmínky a formuláře. Jak bychom měli šetřit s vodou na zahradě? Existují třeba nějaká pravidla, jak zalévat? Ani s dešťovkou bychom na zahradě neměli plýtvat, protože i když nám spadne z nebe, je to dar a s darem se máme chovat slušně. Zaléváme s ní s rozmyslem. My jsme v redakci připravili v rámci článků takové desatero pro šetrného zahrádkáře, ve kterém najdete opravdu detailně rozepsáno, jak šetrně a úsporně zalévat. Může být řešením úsporného režimu na zahradě i takzvaná kapková automatická zálivka? No je, je. To je hotové požehnání pro zahradníky, protože nejenom, že nám to šetří spoustu vody, ale šetří nám to i čas a energii. Dobře navržený automatický systém dokáže v zahradě ušetřit až 30 % vody. Oproti klasické zálivce, jak jí známe konví nebo hadicí. A o co se jedná? Je to více méně opět hadice, ale odborně vedená zahradou. Za její funkčností stojí ovládací jednotka. To už je sofistikované zařízení, které ovládá inteligentní časový spínač. Na něj lze napojit různé systémy. Taková kapková zálivka dokáže nejenom zalévat, ale dokáže i včas přidat hnojivo. Dokáže snímat hladinu vody v zahradním jezírku a dopustit ji, aby naše rybky nestrádaly suchem. Dokáže kupodivu ovládat i světelné zařízení, které je rozvedené na zahradě. To všechno je součástí systému inteligentního domu. Automatickou zálivku si můžeme realizovat i sami. Takovou jednoduchou, primární. Ovšem, pokud chcete promyšlenější systém, zase doporučujeme svěřit tuto činnost odborníkům. Odborným firmám, něco investujeme, něco jim zaplatíme, ale následně tím promyšleným systémem nám ušetří spoustu peněz. Jak nejlépe šetřit s vodou v domácnosti? V domácnosti je to jednoduché. Vodu používáme prakticky jen v kuchyni, koupelně a na toaletě. Na ty tři místa se musíme zaměřit. V kuchyni jsou to baterie. Ideální jsou baterie pákové, ne takové otočné kartuše, protože pákovou baterií ušetříme poměrně hodně vody. A pokud chceme opravdu úsporu, jsou tu baterie senzorické. To znamená, tam stačí jenom pod ně strčit ruce a voda se spustí sama v okamžiku, kdy je to potřeba. Například je zajímavé, že během umytí rukou, to je takový 15vteřinový cyklus, spotřebujeme až 3 litry vody v té nejhorší variantě. Pokud to bude baterie senzorická, tak je to o třetinu vody méně. To znamená litr vody, a to už je hodně znát. Další variantou jsou myčky. Myčka vody dokáže ušetřit spoustu vody. Na jeden cyklus spotřebuje 10-12 litrů, podle toho, jak je nádobí zašpiněné. Pokud budeme mýt nádobí tak, jak to běžně děláme pod tekoucí vodou, je to až 40 litrů na jedno umytí nádobí. A to už je opět velikánský rozdíl. Na baterie se ještě doporučuje dávat takzvaný perlátor. Perlátor ošidí naše vnímání množství vody, protože on ten proud vody provzdušní. Tím pádem my si umyjeme ruce, zeleninu nebo cokoliv jiného, omyjeme mnohem podstatně menším množstvím vody, ale při stejné užitnosti. Dalším místem, jak jsem zmiňovala, jsou toalety. Tam proteče strašně moc vody. Teď si představte, že když vám bude netěsnit nádrž, tak můžete doslova spláchnout do záchodu až 25 litrů vody za hodinu. To znamená, že je třeba hodně hlídat kvalitu splachovacího zařízení. A doporučuji pořídit si moderní splachovací zařízení. Nemusí to být ani to nástěnné, ale může to být i zásobník s dvojím dávkováním na malý a velký objem vody. Většinou vám ten malý objem stejně stačí na spláchnutí. Posledním místem, kde můžete ušetřit vodu, je koupelna, respektive vana a sprcha. Nechci vám tím doporučit, abyste se sprchovali méně. V létě to ani není možné. Ale můžete samozřejmě zvážit, jestli je třeba vlézt do vany, ve které spotřebujete až 60 litrů vody, anebo se jenom osprchovat a ta spotřeba je kolem 30 litrů. Doporučuje se taky nečistit si zuby anebo neholit se pod tekoucí vodou. To jsou taky už úplně nejjednodušší zásady. Toto byly velmi užitečné rady ohledně hospodaření s vodou paní Jany Šulcové, šéfeditorky časopisu Můj dům, krok za krokem. Já Vám mockrát děkuji, že jste přišla k nám do našeho studia. A někdy zase na viděnou. Děkuji, budu se těšit. Na shledanou. Může vás také zajímat: Jaká jsou všechna nutná povolení a projekty pro stavbu studny? Z právního hlediska je studna samozřejmě považována za vodní dílo, takže jeho realizaci budete potřebovat příslušné povolení. Spoustu z nás samozřejmě napadne studnu si vykopat svépomocí, ale je třeba myslet na to, že svépomocí lze kopat pouze do hloubky tří metrů, což ale pro dosažení kvalitní vody většinou nestačí. Vedle hydrogeologického posudku a způsobu realizace musíte mít ještě projektovou dokumentaci. Tu vám vypracuje hydrogeolog a autorizovaný vodohospodář. Poslední krokem k vaší vysněné studni je získat územní rozhodnutí o umístění stavby a stavební povolení od stavebního úřadu a povolení k nakládání s vodami od vodoprávního úřadu. Zní to možná složitě, ale o obě povolení lze zažádat v takzvaném sloučeném řízení na místním odboru životního prostředí. Rozhodně nedoporučujeme tyhle kroky přeskočit, protože stavba postavená načerno není legální a podle zákona majiteli hrozí povinnost ji odstranit, anebo citelná pokuta, která může být až 50 tis Kč. Jak bychom definovali dešťovou vodu a co tomu říká stavební zákon? Pokud je dobrý rok, tak v letním období spadne v Česku měsíčně až 60 litrů vody na m2 a to už je nezanedbatelné množství. Proto pokud můžeme dešťovou vodu shromažďovat, byla by škoda nechat ji odtéct do kanálu. Je zdarma, prakticky bez nečistot a hodí se nejen k údržbě zahrady, ale využít se dá i v domácnosti – na praní, sprchování nebo splachování WC. Oproti kohoutkové vodě je dešťovka měkčí a obsahuje více živin (například dusík), také je takzvaně „odražená“ to znamená, že má ideální teplotu například pro zalévání a nehrozí tak teplotní šok která nesvědčí třeba rajčatům nebo okurkám. Dešťovka také logicky neobsahuje chlór a nezpůsobuje tak vysychání rostlin kvůli usazeným krystalkům solí. To všechno jsou důvody, proč je dešťová voda například pro zahradu tou nejlepší volbou pro přirozenou zálivkou. Při praní nebo mytí dokonce ušetříte dvakrát, a to i na mýdle nebo pracím prostředku. Co to je kapková automatická zálivka To je opravdu výrazná pomoc, jak efektivně hospodařit s vodou. Doslova každá kapka se dostane k rostlině. Dobře navržený automatický systém dokáže zahradu zalít o 25 až 50 % efektivněji než zálivka pomocí zahradní hadice. Automatickou závlahu si můžete realizovat sami, ale účinnější bude, jestliže se obrátíte o pomoc k odborná firmě. Oni už vědí, na co se zaměřit – v první řadě se budou zajímat o podmínky na stanovišti i o zdroje vody a další nutné detaily. Dokáže dokonce i vyřešit pravidelné přihnojování například trávníku, to obstará automatický nebo manuální injektor, do kterého nalijete tekuté hnojivo. To se při samotné zálivce přimísí k vodě a vy se už o hnojení nemusíte starat. Za funkčností závlahy stojí ovládací jednotka, inteligentní časový spínač, na nějž lze napojit různé systémy, které je nutné spínat ve zvolenou dobu po konkrétní dobu trvání. Jde například o hlídání hladiny vody v jezírku a její následné dopuštění, ale můžete sem napojit i několik světelných okruhů zahrady. To už je ale opravdu nadstandardní výbava. Související články: [wp_show_posts id="94856"]

Ing. Iva Bastlová, DiS., interiérová designérka Nevíte, jak zařídit obytné místnosti a co nesmí chybět v obývacím pokoji? Máte se bát výrazných barev? Co říká zkušená interiérová designérka na úložné prostory v posteli a jak radí uspořádat dětský pokoj? Obsah: [minutovnik time="0m30s" class="test-class" autoplay="1"]Obývací pokoj[/minutovnik] [minutovnik time="4m00s" class="test-class" autoplay="1"]Úskalí plazmové televize na zdi[/minutovnik] [minutovnik time="5m00s" class="test-class" autoplay="1"]Barevnost obývacího pokoje[/minutovnik] [minutovnik time="8m00s" class="test-class" autoplay="1"]Trendy v bytovém designu[/minutovnik] [minutovnik time="9m00s" class="test-class" autoplay="1"]Ložnice[/minutovnik] [minutovnik time="12m00s" class="test-class" autoplay="1"]Noční stolky[/minutovnik] [minutovnik time="15m00s" class="test-class" autoplay="1"]Studentské pokoje[/minutovnik] [minutovnik time="17m30s" class="test-class" autoplay="1"]Tapety jako designový prvek[/minutovnik] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vítám vás u dalšího dílu pořadu Můj dům studio. A naším hostem je bytová designérka paní Iva Bastlová. Dobrý den. Dobrý den. Paní Bastlová je nejenom autorkou těchto vynikajících knih, které tady máme před sebou, ale zároveň, jak už jsem říkal, je bytovou designérkou. A my si samozřejmě nebudeme povídat o ničem menším, než o vnitřním zařízení vašeho domu nebo bytu. Minule jsme si povídali o funkčních prostorách a dnes si budeme povídat o užitných místnostech. Tak pojďme na to. Co musí splňovat například obývací pokoj? Tak obývací pokoj v podstatě v dnešní době už téměř neexistuje, protože se dost často prolíná právě s takovým tím otevřeným konceptem kuchyně a jídelny, kde ta rodina tráví většinu toho společného času. No a od právě těch dřívějších obývacích pokojů, které byly takové reprezentativní, kam se vodily návštěvy, a všechno to tam bylo takové vymazlené, tak ty obývací pokoje dneška jsou víc relaxační, jsou víc na pohodu, jsou víc pro rodinu. A už vlastně ta návštěva spíš přijde k tomu velkému jídelnímu stolu nebo v těch letních měsících se to řeší terasou a ty obýváky bývají takový víc rodinný pokoje. Dokonce u prarodičů já jsem zažil, že obývací pokoj bylo něco, co bylo naklizené, kam se nechodilo. Tam se muselo opatrně jenom třeba na Vánoce nebo tak. Byla to prostě místnost, která byla naklizená, ta byla taková jako na okrasu. Byla připravená na nečekanou návštěvu. Co tedy nesmí v dnešním obývacím pokoji chybět? Jak už jsem zmínila, je to hodně o té relaxaci. Dost často je to spojené se sledováním nějakých filmů. Ne vždy musí to být televize jako to, co právě běží, ale lidi si pořizují velké obrazovky, že si pouští filmy, které zrovna chtějí. Nebo to je potom na sledování nějakých pohádek pro děti, který potřebujete na chviličku zabavit. Takže to je veliká pohovka, pohodlná pohovka, ergonomická. Ne pohovka, která vypadá designově, ale nedá se na ní sedět. Ale pohovka, která opravdu umožní to rozvalení se. Pak jsou to konferenční stolky, případně nějaké pohodové křeslo na čtení knížky s lampou. Kde je velká změna, tak to jsou úložný prostory. Protože když se podíváme třeba na moderní obývací pokoje před těmi více než deseti lety, tak se v podstatě tvářilo, že nepotřebujeme úložný prostor. Určitě si vybavíte televizi, pod kterou byla jedna polička a nikde nic, totální minimalismus. A dnešní trendy jsou úplně jinde. Už přiznávají to, že lidi mají věci, že lidi běžně žijí a používají i ty věci. A velkým trendem je hodně úložných prostor, které jsou pečlivě navrženy, tak, aby nevypadaly jako robustní skříně, nějaké ty obývací stěny, které známe právě z doby minulé. Ale jedná se například o vestavěné skříně nebo jsou to z posledního Milána knihovny, které jsou od podlahy až ke stropu. Je to hodně o prosvětlených vitrínách a v některých případech je to i o ukrývání televize, která je za posuvnými dveřmi a v momentě, kdy se na ní chceme dívat, odkryjeme, ale jinak nefunguje jako ten oltář, ke kterému by se všechno vztahovalo. No právě, to by mě zajímal váš názor jako designérky. Vy jste částečně odpověděla, že ty obrovský plazmový televize na té zdi jsou jakoby černá díra. Když to není něčím zakrytý, moje manželka přes to dává dečky, ono to pak spadne i s tou televizí. Ale zkrátka, jestli vám to nevadí, když to je v tom obývacím pokoji, ta obrovská černá plocha? Tak vadí, nevadí. Když klient má tu potřebu jí skrýt, tak to umíme vyřešit. No a jinak je to hodně o tom, jestli vůbec tu televizi chtějí nebo ne, protože mám třeba klienty, kteří ani tu televizi tam nechtějí mít vůbec. [lock] Anebo movitější klienti na to mají vyčleněnou místnost, kam se třeba chodí nějaký videokoutek nebo jak to říct, kinokoutek. Ano. Mění se nějak barevnost současných obývacích pokojů? Tak celkově ta barevnost je velmi specifická k těm interiérům. To bychom tady povídali dlouho, ale já bych určitě ráda zmínila, že od toho chladného, studeného, bílého obývacího pokoje, který teď můžeme říct, že třeba například ve skandinávském stylu, tak ty trendy ze zahraničí naznačují, že se od nich budeme odklánět. A v podstatě na zahraničních veletrzích už jsou vidět hodně pestré interiéry, kde se používá nejenom dřevo-dekor, ale i pastelové lomené barvy, případně i výrazné barvy, jako je tmavě modrá, ale u nás třeba více oblíbená červená a oranžová barva. A to jste mi teď úžasně nalila. Existuje vůbec něco, co se dá nazvat současným trendem v interiéru? Není to nějaká past, do které člověk spadne? Tam je otázka. Trendy tady určitě jsou, ale nedají se definovat jednou nebo dvěma větami. To je v podstatě celá disciplína. A těžko říct, co kdo vnímá jako ten trend, to je taky další bod. No ale já vždycky doporučuji ty trendy ne tupě kopírovat, ale spíš sledovat a brát si z nich to, co se mi líbí. Protože ty interiéry by měly být právě dělané pro ty uživatele, kteří tam budou. Takže když se jim to trendové líbí, tak proč ne? Já se s nimi úplně neřídím, ale dělám to pro ně. Ale současně musím říct, že jsem v podstatě jedna z mála lidí, kteří se věnují trendům vůbec a v České republice. A máte třeba, mě by zajímalo, liší se nějak trendy, jako jsou u módy? Kdy některé módní trendy, když je vidíte, tak jsou naprosto extravagantní, takže víte, že se nebudou nosit, že jsou to jenom zvláštnosti na módní přehlídky. Existuje taky v bytovým designu něco, o čem víte? Řeknete si, aha, to vypadá pěkně, ale to je nepoužitelné. No ono to s těma přehlídkama je vlastně trošku jinak, protože ty fashion designéři, když dělají tyhle přehlídky, kde jsou ty pro nás rádoby nepoužitelné oděvy, tak to je demonstrace něčeho, co je takové vyvrcholení, tam je to úplně na plnou páru dané. Ale to jsou ty přehlídky od couture, kde se ani nepředpokládá, že by to běžně člověk nosil. To je taková definice a demonstrace toho trendu, toho směru. Pak jsou módní přehlídky, které jsou pret-a-porter a nakonec potom, když si jdeme koupit to v oblečení, tak jdeme do běžný konfekce, ale ona ta konfekce vlastně kopíruje právě to, co bylo na tom od couture a postupně se to zjemňuje, až to nakonec skončí u nás v šatníku. A s těma interiérama je to v podstatě to samé. To, co se ukáže v Miláně, neznamená, že přesně bude do našich interiérů, ale ono to sem dojde, ono se to rozmělní a pak je to vstřebatelné. A teď mi řekněte, když se tady o vás ví, a vy to sama přiznáváte, že jste jeden z lidí, který sleduje ty moderní trendy v designu, chodí za vámi klienti s tím, že chtějí třeba ty nejmodernější věci nebo využívají toho faktoru, že právě vy jste ten člověk, který to sleduje? Když navrhuju interiéry pro koncového uživatele, tak jak jsem minule říkala, tak je to hodně přes reference. A tam se vlastně vůbec trendů nedotýkáme. A oni dost často tyto klienti ani nevědí, že jsem specialistka i na trend monitoring. Ale tam, kde já to využívám, tak to je školení třeba pro výrobce nábytku, případně pro jiný designery, nebo je to aplikace těch znalostí trendových při produktovém designu. Tak dobře, pojďme tedy do ložnice. Ne, tedy my dva, my zůstaneme tady v podcastovém studiu. Ale naši diváci, změnilo se něco v poslední době na ložnicích designově? Tak ten posun, jak je v kuchyni a v obýváku, tak v ložnici nebude a není. A nicméně určitě je tam stejný pojítko, a to je pohodlnost a ergonomie, která je v současné době mnohem víc významná, než byla dřív. A samozřejmě gró je pohodlná a ergonomická postel, no a toho docílíme hlavně kvalitní matrací a ideálně čalouněným čelem nebo celou čalouněnou postelí. Říkáte, že se ta ložnice úplně příliš nemění, to znamená, že současně dnešní klienti třeba požadují nad postelí taky ten velký obraz ze svatby, ještě to je hezký takový. Anebo je tam někdy třeba jelínek u chaloupky, taky ještě tento trend je? Nebo od toho už se upustilo přece jenom? Tak tu dekorativní estetickou záležitost nechávají klienti dost na mě a já teda moc portréty nad postel nedávám. Musím vlastně říct, že jsem to asi nikdy ani neudělala. Ale u obrazu bych rozhodně zmínila to, že když interiéry navrhuju, tak od klientů chci vědět, jestli do nového interiéru si přenesou své obrazy a potřebuju vědět jejich rozměr a jejich barevnost. Jak vlastně vypadají většinou mi posílají fotografie a ty já potom vlastně aplikuju do toho interiéru a dost často vlastně mi i ten obraz, který je tomu člověku blízký, napoví, jak ten interiér vlastně budeme ladit. Ale než ty portréty nebo paroží, tak určitě používám jiné dekorativní prvky, jako jsou hlavně třeba tapety. Mně tam manželka teda dala obrázek Pána Boha myslela si, že mě polepší, ale tak to je jedno. Ale nicméně postel, vy jste ji zmínila, to je strašně důležitá věc. A tam, na tom se snad shodneme, tam ten progres udělal obrovský oproti dřívějším postelím, ty matrace a tak. Co se ještě liší? Je to opravdu věc, že si to uvědomují, že ta postel je úplně to nejzákladnější, se prostě špatně vyspíte, takže ten den nebude stát za nic? Je tam velký progres v tom, že se lidi na to ptají a zajímají se o to? Ano, to je jednoduchá odpověď. A ještě bych se zeptal, abychom od toho úplně tak rychle neutekli, řeší se tam třeba i tam, jako mě by zajímalo, do jaký míry tam se třeba řeší cena, protože vím, že jsou určitý zdravotní matrace, kterých stojí třeba 60 000, celá postel stojí třeba 90 000. Uvědomují si lidi, nebo jsou ochotní lidi dávat i takhle velký částky, třeba ta střední třída nebo ta vyšší střední třída? Tam to záleží, jestli se jenom mění matrace a třeba v ten rok se neinvestuje do toho bydlení anebo se jedná o celkovou rekonstrukci nebo zařízení celého domu, protože v momentě, kdy zařizujete v současné době dům, na který jste měli nějaký rozpočet a ty ceny se teďka rapidně změnily, tak tam si troufnu říct, že tak velká investice do té matrace nebude, protože se prostě musí hlídat ta cena komplexně za celý ten interiér. Nicméně rozhodně je tam velikej posun v tom přístupu a uvědomění si, že kvalitní matrace a ergonomicky zařízený interiér je důležitý. Jste příznivkyní úložných prostor v postelích? Zásadně jsem proti, protože v momentě, kdy je ten úložný prostor, tak ta matrace nedýchá, a to je špatně. Co noční stolek? Existuje dneska vůbec ještě poptávka po nočních stolcích? Noční stolky si troufnu říct, že byly, jsou, a ještě dlouho budou, ale i tady je změna. To je zrovna zajímavý solitér, protože před těmi x desítkami let jsme byli zvyklí, že k posteli musí být přesně tenhle stolek a z každé strany ten samý. Tak v podstatě dnešní vývoj je víc o takové hravosti a jak jsem říkala, o originalitě osobitosti, o tom, že všechno nemusí být naprosto dokonalé, souměrné. Tak vlastně ty trendové ložnice dost často mají různý stolky, ať jsou jinýho tvarosloví, jiný barvy, jiný velikosti. Důležitý je, aby byly samozřejmě funkční, aby se na ně dala postavit právě sklenička s vodou a dost často jsou i zařízený nebo vybavený různýma nabíječkama integrovanýma nebo integrovaným svítidlem atd. Takže jsou zase po té technické stránce nebo po té technologické vytuněný. Elektronický smog u postele nevadí, neřešíte, když se bavíme o těch nabíječkách? Tam jde o to, že si tam ty klienti můžou ten mobil nabít, ale jestli ho tam budou mít vedle sebe přes noc, tak to už já nedokážu ovlivnit. Můžou to tam mít přes den si to nabít a pak v noci to můžou vypnout. Ale můžou si tam na tom mobilu hrát hry a jiné věci, když tam o víkendu budou trávit. Tak, většinou ne. Ke stolku nočnímu patří třeba i lampička. Řešíte i takovou drobnost, jako je lampička na nočním stolku? Když interiéry navrhuji, tak řeším i komplexně osvětlení, jeho rozmístění a výběr svítidel. Takže určitě ano. A zase, jak jsem říkala, u nočních stolků ani tady nemusí být vždy osvětlení. Ta klasická lampička s tím širmem, který musí být ve stejném rozměru, stejného vzhledu. A ty lampičky můžou být různý. Dokonce tam můžou být dvě lampičky. Jedna je třeba funkční, ledková, která se dá nastavit a druhá je dekorativní. A tím se nemyslí, že se tam postaví dvě lampičky na noční stolek, ale jedna je třeba nástěnná a druhá visí ze stropu, což je takový zajímavý doplněk. Mluvili jsme o ložnicích, kde tak velký změny nedostály. A teď se zeptám, dětské, studentské pokoje také se příliš neměnily? Nebo tam určitou změnu vidíte oproti dřívějším časům? Změnu, co se týče potřeb vybavení, nikoli, ale určitě bych mohla říct, že je tady změna v přístupu. Já, když jsem třeba začínala před těmi 20 lety navrhovat interiéry, tak v podstatě se hlavně navrhovaly právě kuchyně a obývací pokoje. A ty dětské a studentské pokoje byly podřadné místnosti, kam se používal nábytek, který zbyl, když se lidé stěhovaly. Nebo tak poskládaný, taková všeho chuť. A poslední roky je to mnohem lepší, protože pro děti se interiéry navrhují intenzivně a řeší se opravdu i ergonomie, kvalita spaní a tak dál. Takže tam vidím veliký pokrok. Prosím, řekněte našim divákům posluchačům, co je ergonometrie, co si pod tím mají představit. Ne ergonometrie, ale ergonomie. A ergonomie je v podstatě věda, která zkoumá vztah toho prostředí k tomu danému člověku, který tam vlastně kde probíhá nějaký pracovní proces. To znamená hlavně se ergonomie řeší v kuchyni, v kanceláři, ale ta ergonomie je vlastně i ergonomie předmětu. Aby když ten předmět vememe do ruky, aby se nám dobře držel, ale i ergonomie prostoru. Aby když odněkud někam jdeme, tak abychom tam prošli bez jakýkoliv kolize. Ergonomie vlastně eliminuje rizika, nehody, úrazy a přidává pohodlí a bezpečí. Máte nějaký styl, který preferujete? Třeba nějaké neutrální barvy u toho dětského pokoje? U dětského pokoje preferuju právě funkčnost a ergonomii. A co se týče vzhledu, tak já to tak jako pro sebe nazývám rostoucí pokoj. To znamená, že ode mě se klient nedočká růžovýho nábytku pro holčičku nebo modrýho pro chlapečka, ale většinou ten nábytek dělám v neutrálních barvách, ať se jedná o nějakou béžovou, bílou nebo jemný dekor dřeva, tak aby to bylo jako rostoucí, protože ty děti mění ty barevné preference velmi často. A když jim ve čtyřech letech zařídíte růžový pokoj, tak ona ho v deseti nenávidí. Tak vlastně ta barva, kterou to dítě má rádo, tak se použije na těch doplňcích, na výmalbě, na bytovým textilu, ale ne na tom nábytku, který tam zůstává dlouho. Zajímal by mě váš názor na tapety. Máte je ráda? Používáte je? Jak jsem zmínila u té ložnice, tak ano, ale dost často vidím u klientů tu představu, že se jedná o takový ty hnusný materiály papírové, které si vzpomeneme na tu dobu před revolucí z těch paneláků, tak to určitě ne. Tapety jsou v současné době kvalitní, jsou vinylový, vliesový, textilní, a hlavně je tam obrovská škála ve výběru různých dekorů. Některé můžou být plastické, metalické, takže se s nimi fakt hrozně dobře pracuje. A já do těch dětských pokojů ještě ráda používám i vlastně vybrané nebo respektive tapety, které jsou zase tištěné digitálním tiskem na míru, kdy vyberu ten konkrétní motiv a pro to dítě přesně tak, aby to bylo takové víc jako hravý. A většinou to používám pouze na jednu stěnu, která je dominantní, ať je to tapeta v nějakém hracím koutku anebo je to tapeta za lůžkem. Takže už se dá říct, že se trošku obrací ten trend, je opět zájem o tapety. Já jsem třeba tím trvale poznamenaný, já budu nesnášet tapety do konce života, protože jsem přesně vyrůstal v těch husákovských, prostě strašných tapetách v tom bytě. Takže už se mění ten trend, že lidi vidí, že tapety můžou být taky krásný, inspirativní. Určitě. A to mám i signály od prodejců tapet, že co se týče prodejnosti, tak je tam veliký vzestup. Je něco na závěr, na co by si měli dát naši posluchači, diváci, našeho Můj dům studia, dát pozor u těch dětských pokojů? Tak tam já se střetávám dost často právě, jak jsme se bavili i u těch ložnic s využitím prostoru pod matrací, kde se tam snaží potom vlastně uklidit a narvat kdeco a různé deky a jiné věci, které ani se toho dítě netýkají. Tak pokud je to zase aspoň trochu možné, tak doporučuji nechat tu matraci dýchat, aby to bylo zdravé. Určitě bych ještě zmínila umístění pracovního stolu, protože je tam takový dogma, nebo řada lidí si myslí, že musí být ten stůl přesně pod oknem, ale už nehledí na to, kde vůbec ten stůl je umístěný, protože když se dá dost často pod okno, tak vlastně to dítě má za zády vstupní dveře, což je pocitově strašně nepříjemný. Když se třeba podíváte, jak jsou zařízený kanceláře pro ředitele, tak nikdy nebude mít vlastně vchodový dveře za zády. Vždycky bude vidět do toho prostoru a chce mít přehled. A to je z důvodu, že ten člověk se tam potřebuje cítit dobře, bezpečně, příjemně. A takhle by se mělo přistupovat i k těm dětským pokojům, protože určitě víme, že když tam to dítě bude hrát na tom počítači, bůh ví co, nebo cokoliv prohlížet, že bude v šíleném stresu, kdyby náhodou jeden z rodičů otevřel ty dveře. Vy tomu stejně nezabráníte, akorát to dítě je v tom stresu. A to není jen o těch hrách, to je o celkově takovém tom pohodovém přístupu ke svému prostoru. A já si myslím, že bychom tomu dítěti měli vytvořit ten jeho vlastní prostor, tak, aby se tam cítilo dobře a ne, aby čekalo, kdy tam jeden z rodičů vlítne a seřve ho za to, co dělá, nebo nedělá. Takže tak. A na závěr bych určitě řekla jednu takovou radu komplexní, že aby si lidi ten interiér hlavně dělali pro sebe, aby nehleděli na to, co na to řekne kamarádka, sousedka, kolegyně v práci. Aby se tam líbilo jim, aby se jim tam dobře žilo, protože to je na tom nejdůležitější. Toto byla paní inženýrka Iva Bastlová, bytová designérka, která napsala několik velmi působivých knih. My vám je můžeme doporučit, podívejte se na to. Pokud by vás knihy zaujaly, tak se nebojte jí oslovit. Slyšeli jste, že nápadů má spoustu. Paní Bastlová, já vám mockrát děkuji za návštěvu. A někdy zase třeba na viděnou. Děkuji za pozvání a těším se na případnou, viděnou a slyšenou. Na shledanou. Může vás také zajímat: Jak lze nejsnadněji opravit chyby v dispozici interiéru? Tam, kde projekt selhal, si můžete upravit byt i jinak než rekonstrukcí, například optickými iluzemi. Malé místnosti dopřejte vzdušnost: Nejčastějším nedostatkem jsou pokoje menší, než byste si přáli. Co s tím? Nejsnadnějším řešením je výběr barev – čím světlejší, tím lepší. Když mají stěny, strop i podlaha stejnou světlou barvu, místnost se zdá být mnohem větší. Při výběru barvy počítejte s tím, že se pod různým umělým osvětlením jeví jinak, než jaké ve skutečnosti jsou. Proto se je snažte vybírat na denním světle, které odstín nezkresluje. Avšak i tak počítejte s tím, že po uschnutí na stěně bude barva bledší. Existují programy, které umožní laikům téměř profesionální návrh interiéru? Software na navrhování interiéru pomáhá nejen běžným uživatelům, ale také profesionálům v oblasti interiérového designu. Prostřednictvím aplikace lze vytvořit vizuální rozložení místností, plán k přestavbě, doplnit nábytek či ostatní příslušenství. Systém navíc poskytuje realistický pohled na interiér, jakýkoli prostor zobrazuje i ve 3D rozhraní. Existuje několik dostupných aplikací v různých cenových úrovních i bezplatné varianty, které si můžete nainstalovat. Prostřednictvím nich si vytvoříte návrh interiéru, podle kterého můžete postupovat při vytváření nebo přestavbě příbytku. Aplikace mnohdy zacházejí do nejmenších detailů, aby byly schopny poskytnout co nejrealističtější pohled na interiér. Co je dobré vědět, než se pustíte do plánování osvětlení Ideální je, když je celý dům navržen tak, aby do něj během dne vstupovalo co nejvíce přirozeného světla. Lidský organismus je totiž nastaven na život venku. Umělé osvětlení by tak mělo být denním řešením jen v menších provozních místnostech uprostřed dispozice (spíž, komora, šatna), v těch obytných by se mělo dostat ke slovu až s postupující tmou. Zjednodušeně platí, že plocha oken má odpovídat šestině podlahové plochy místnosti. Důležitou roli hraje i správná orientace místností vůči světovým stranám (například koupelna a ložnice na východ, případně sever, obývací část na západ či jihozápad a podobně). Související články: [wp_show_posts id="94860"]

Vítězslav Dobeš, odborný redaktor magazínu Můj dům Stavíte dům nebo se na to teprve chystáte? Víte, že od ledna roku 2020 musí všechny novostavby odpovídat standardu budov s takzvanou téměř nulovou spotřebou energie (NZEB) anebo pasivním domům? Jaké používat materiály a technologie a o kolik se zvýší náklady? Obsah: [minutovnik time="1m00s" class="test-class" autoplay="1"]Co si představit pod pojmem pasivní dům[/minutovnik] [minutovnik time="2m00s" class="test-class" autoplay="1"]Orientace domu[/minutovnik] [minutovnik time="3m20s" class="test-class" autoplay="1"]Vnitřní klima[/minutovnik] [minutovnik time="4m30s" class="test-class" autoplay="1"]Náklady na stavbu a náklady na provoz[/minutovnik] [minutovnik time="7m00s" class="test-class" autoplay="1"]Blower Door Test[/minutovnik] [minutovnik time="9m30s" class="test-class" autoplay="1"]Srovnání pasivu a nízkoenergetického domu[/minutovnik] [minutovnik time="11m30s" class="test-class" autoplay="1"]Ideální materiály pro stavbu[/minutovnik] [minutovnik time="12m00s" class="test-class" autoplay="1"]Režim bydlení v pasivním domě[/minutovnik] [minutovnik time="14m00s" class="test-class" autoplay="1"]Servis rekuperační jednotky[/minutovnik] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vážení diváci, posluchači pořadu Můj dům studio. Máme tady dnes opět pana Vítězslava Dobeše. Dobrý den. Dobrý den. Odborného redaktora, který bude mluvit o pasivních domech. Pojďme hned na to. Řekněte mi, co si mám představit pod pojmem pasivní dům? Tak pasivní dům je vlastně dům, který splňuje velmi přísná kritéria energetických úspor při provozu. Znamená to, že maximálně využívá tepelnou energii svých obyvatel, spotřebičů a slunce. A takový údaj velmi praktický, že vlastně pasivní dům vytápíme nějakých 15 až 20 dnů v roce. Takže dochází přirozeně k velkým energetickým úsporám. Jak je to třeba s vyúčtováním, kolik tvoří výdajů ročně? No teď jsme si to řekli, jestliže to je nějakých 15 až 20 %, tak když si vezme běžný dům, který zhruba spotřebuje v tom nejvyšším parametru až 10násobně více, tak ten údaj i náklady jsou 10násobně vyšší. Co si představovat pod tím slovem pasivní? Znamená to, že takový dům nepotřebuje žádnou energii? Výraz pasivní je lehce zavádějící, protože samozřejmě pasivní dům funguje na nějaké energetické bázi, i když tedy velmi nízké. Definujeme jí údajem 15 kWh ročně na m² a ta energie vlastně tam probíhá, ale je velmi efektivně využívána a velmi ochraňována, abych to tak řekl. Prostě energie v pasivním domě je opravdu základ všeho toho života, který se tam odehrává v tom domě. Je nějaká ideální orientace toho domu? Kam by měl být orientovaný? Určitě, tak asi to není nic překvapivého. Má být orientován na jih takový dům, protože světelné paprsky přichází z jihu, takže maximálně zefektivnit paprsky, které do toho domu jdou. Musíme si říct i o oplášťování nebo vnějším plášti toho domu. Ten vnější plášť by měl být velmi pevný, těsný a nemělo by docházet k nějakým unikům toho tepla. Vycházíme opět z toho výrazu pasivní, držíme tam pasivně to teplo. [lock] Někdy dochází k záměně pasivního a nulového domu. Jsou to stejné kategorie? Nejsou to stejné kategorie. Nulový dům je v podstatě jenom teoretický název, protože v praxi nic takového neexistuje. Nulový dům má spotřebu maximálně 5 kWh na rok na m². Pasivní dům má spotřebu 15 kWh, takže nulový dům má o 10 kWh méně na m² na rok, ale pořád to není nulová hodnota. Jaké je klima uprostřed nebo uvnitř pasivního domu? Ve velmi příjemném, přirozeném prostředí, kde je přirozeně větráno, nedochází tam k cirkulaci energie navíc, ani vzduchu navíc. A zároveň tam nejsou žádné plísně a podobně, což si za chvilku asi řekneme o rekuperační jednotce. Pojďme rovnou na ní. Vysvětleme, co to je, protože pro spoustu lidí to může být strašák. Existují k tomu různé mýty. Pojďme si říct, co rekuperační jednotka je a proč je pro pasiv nezbytná. Rekuperační jednotka je systém, který přivádí vzduch a pracuje s teplem, které obyvatelé domů vydýchávají. A ta rekuperační jednotka přivádí vzduch zvenku, zároveň ho čistí od různých nečistot, bakterií a podobně a pracuje s tím teplem, které vydýchávají ti lidé a tím pádem vzduch se přirozeně ohřívá a rekupeuruje. Znamená to, že největší výhoda pasivního domu spočívá v jeho nízké spotřebě. Dá se to tak říct? Dá se to tak říct. Nízká spotřeba je opravdu tou prioritou. Řekli jsme si pak o tom opláštění, to je taky důležité. A jak je to třeba, řekněte mi, s náklady na stavbu pasivu vůči nízkoenergetickému domu, o kolik ta cena může být vyšší, aspoň zhruba to zkusit odhadnout, a o kolik to zvyšuje pak cenu na realitním trhu, ten pasiv? Tak to je velmi zajímavá otázka, protože si myslím, že udělám radost lidem, kteří třeba chtějí investovat. Tak začnu teda s tou investicí. Pokud byste chtěl investovat peníze, které máte opravdu navíc, tak vy vlastně vynaložíte při stavbě pasivního domu na projektanty a na zedníky a na odborné firmy, tak vynaložíte zhruba o 20 % víc, než činí náklady na stavbu toho klasického, řekněme, běžného domu. Ale ten pasivní dům, když ho postavíte, má na trhu až někdy dvojnásobnou cenu. Takže ty prvotní náklady se vám vrátí v tom, že bydlíte ve velmi kvalitním a ceněném domě, který můžete kdykoliv z jakýkoliv důvodů prodat, když budete chtít změnit životní styl nebo se odstěhovat do jiné lokality. A vlastně na tom velmi pěkně ještě i vyděláte. Lze nějak pasivní dům na dálku poznat? Je něčím rozpoznatelný dnes třeba v současnosti? Tak samozřejmě záleží na tom, jaký máte vkus a jakého si zvolíte architekta. Ale pokud si zvolíte kvalifikovaného architekta, který rozumí své práci, tak byste pasivní dům ani neměl rozeznat od toho běžného. Samozřejmě, když to vezmeme vnějškově, čistě z vnějšího pohledu, tak ten pasivní dům kolikrát může mít fotovoltaiku na sobě a podobně. Takže si řeknete, ano, to je moderní, hezký dům, ale čistě architektonicky se to vlastně v ničem nemusí lišit. Záleží opravdu na konkrétním architektovi. Takže ty doby, kdy pasiv byl nevzhledná kostka, už jsou pryč. Ty jsou opravdu definitivně naštěstí pryč. Pojďme si ještě říct, mluvíme tu o energetické bilanci, dokázali bychom říct taky nějaká čísla, která jsou pro ten pasiv podstatná? Tak my jsme si řekli základní věc, která je těch 15 kWh na m² na rok. To je prostě takový naprostý základ. Pak existuje něco, co se jmenuje Blower door test, a ten nám vlastně měří hodnotu, která říká kolik tepla utíká skrze různé praskliny nebo já nevím, jak to nazvat, skrze ten vnější obvod. A to je prostě velmi důležitá hodnota, já se teď omluvám, teď se podívám do papíru. Je to zařízení, kterým se ten Blower door test dělá. To se skládá z velkoprůměrového ventilátoru, zasazeného v rámu s plachtou. Takže a buď se to dá do dveřního otvoru se to umístí, nebo se dá do okna. A pomocí tohoto zařízení je vytvořen přetlak a podtlak, kdy se vlastně měří ten tlak, kterým to teplo uniká. A ta intenzita výměny vzduchu za hodinu při tlakovém rozdílu 50 pascalů je takový základní údaj, kterým si pak říkáme, jestli ten dům splňuje ten základní parametr toho úniku tepla, jestli se vejde do té normy, která mimochodem je definována českou státní nebo prostě státní normou, anebo nikoliv. Tam je důležité říct, že tenhle ten Blower door test je důležitý i z hlediska získání dotací zelená úsporám, protože pokud byste nesplnil tenhle ten test a dostal jste se na tu hodnotu, která je maximálně povolená, tak tu dotaci nezískáte. Existovalo by, dokázali bychom udělat nějaké srovnání. Ohledně mluvíme tady o spotřebě energie na vytápění, mluvíme o tom, že pasiv spotřebuje zhruba 15 kWh za m² rok. Máme nějaké srovnání, kolik třeba spotřebují nízkoenergetické domy nebo staré domy, třeba postavené v 60., 70., 80. letech, pro představu? Tak už to tady zaznělo, my jsme si řekli vlastně, že jestliže pasivní dům má tu maximální spotřebu 15 kWh na rok na m² tak ten klasický dům se pohybuje až desetkrát výše, dejme tomu od 80 do těch 140, 150 kWh. Nízkoenergetický dům by měl mít méně než 50 kWh a takové ty klasické staré domy, 70., 80. léta minulého století, ty jsou kolem 200 kWh na rok na m². Na trhu jsou pořád ještě nejčastěji nabízeny nízkoenergetické domy. My jsme si řekli, v čem se liší v té energetické bilanci. Je něco ještě dalšího, v čem se třeba vůči těm pasivům liší? Nízkoenergetický dům je v podstatě na Darwinově stupnici vývoje domu, když to takhle řeknu, tak je mezičlánkem nebo předstupněm pasivu. Je to určitě o tom, že logicky, jestliže takový dům potřebuje více energie, tak potřebuje nějaký důkladnější, otopnější systém, potřebuje nějakým způsobem pracovat více s tím přívodem tepla, z nějaké třeba distribuční sítě. Takže opakuji, je to takový mezičlánek mezi tím opravdu starým, klasickým v uvozovkách barákem a tím moderním, pěkným pasivním domem. Předpokládám, že asi ty izolace nebudou tak silné, protože to nevyžaduje ta norma? Přesně tak. Když jste zmínil izolace, ještě bych chtěl říct jednu věc. Když stavíme pasivní dům, tak je vždycky důležité vyvážit ten hlavní nosný materiál, kterým by měl být ideálně dřevo. Nemusí, ale je to osvědčený materiál. A ta izolace tvoří pak nějaký parametr, který nám drží to teplo. A my se musíme dostat do stavu, když si děláme nějaký konkrétní projekt, tak si vycházíme z toho, že si řekneme, z čeho ten dům stavíme, jakou má vodivost tepla ten konkrétní materiál. A z toho pak vycházíme, když volíme tu izolaci. Je asi nesmysl mít, postavit si dům a pak ho oplácat 30 nebo 50 cm nějaké tepelné izolace. Záleží opravdu na konkrétním projektu, na tom architektovi, projektantovi. A vy, když si to pečlivě promyslíte, je to takovej trošku merkur stavebnice, ale když se to všechno povede a sedne si to, tak máte opravdu ten dům přesně podle svých představ. Dá se říct, že nějaký materiál pro stavbu pasivního domu je prioritní? Cihla vs. dřevo nebo je to jedno? Řekli jsme si, že konstrukčně takový ten základ je nejlepší dřevo. Můžeme se pak rozhodnout, jestli si zvolíme klasickou cihlu nebo vápenopískovou cihlu. Vápenopísková cihla je takovým kompromisním materiálem, protože je velmi pevná, stabilní, unese i třeba pětipodlažní dům, podle výpočtů. Je to opravdu na každém. Důležité je, aby ta izolace, konstrukční stavba nebo ta konstrukce hlavní, to dřevo, aby všechno do sebe zapadalo a všechno drželo to teplo. O tom jsme si říkali, že je to velmi důležité. U dřeva bych ještě zmínil jednu věc. Nepotřebujeme u něj žádné velké základy, takže se vyhneme různým nákladům na hydroizolace nebo dejme tomu proti radonovému záření. Tohle to všechno eliminuje, tím, že uděláme tu stavbu lehkou konstrukčně, nadzemní, ale opakuji. Pokud použijeme tu vápenopískovcovou cihlu, tak získáváme velmi stabilní celek i bez těch základů. Jaké je bydlení v pasivním domě? Vyžaduje nějaký speciální režim, který třeba nízkoenergetický domy nevyžadují? Třeba je to tak, že se tam nesmí větrat, nesmí otevřít okno v pasivu? V pasivu můžeme větrat. Je to poměrně takový mýtus, že se nesmí větrat, ale není to prostě pravda. Přirovnal bych to ke klimatizaci, kde máme napsáno, neotvírejte okna, pokud klimatizace běží, tak tady to prostě neplatí takhle. A tady bych ještě navázal na tu rekuperační jednotku, o které jsme si říkali. Rekuperační jednotka to opravdu velmi dobře zvládne, tu výměnu vzduchu. Můžeme si otevřít okno, a nemusíme, ale důležité je, že ta rekuperační jednotka musí neustále běžet. Nebo nemusí, ale je to velmi záhodno, protože prostě další mýtus, který, že nemáme otvírat okna při rekuperaci, tady jsme si řekli, že nefunguje, nebo že to tak není, tak rekuperační jednotka potřebuje, aby běžela, protože ten provoz zabraňuje i třeba výskytu různých plísní nebo mikroorganismů, takže měla by fungovat bez ohledu na to, jestli otvíráme nebo zavíráme okna. Ta rekuperační jednotka vyžaduje pravděpodobně nějaký servis, jednou za půl roku nějakou výměnu filtru nebo něco podobného? Je to tak, samozřejmě pak záleží na konkrétních okolnostech, ten půlroční interval je zhruba takový orientační nebo základní a pak vycházíme z toho, jak ten dům používáme, může dojít k nějakým specifickým situacím, kdy zjistíme, že ten filtr musíme měnit častěji nebo naopak můžeme o něco později, ale ten půl rok je takový základní termín. Vy jste mluvil o dotacích, pochopil jsem to dobře, že na nízkoenergetický dům dotace není, zatímco na pasiv dotace, zelená úsporám je? Ano, na pasivní je úspora, zelená úsporám, jak jsme si řekli, tam musí splňovat ten Blower door test, bez něj by to nešlo a samozřejmě i díky té úspoře můžete mít, máte další bonus při stavbě svého vysněného bydlení. A to já myslím si, že je výborný důvod pro to, se pustit do stavby pasivního domu, když pro nic jiného, tak pro štědrou dotaci, která dosahuje 400, možná 500 tisíc korun. Já vám mockrát děkuju, to byl pan Vítězslav Dobeš, odborný redaktor časopisu Můj dům a nejenom časopisu Můj dům. Já vám děkuju mockrát za účast a někdy příště zase na viděnou. Já děkuji, na shledanou. Může vás také zajímat: Jaké výhody nabízí pasivní dům Energeticky pasivní dům je stavba s velmi nízkou potřebou energie. Oproti stávajícím budovám spotřebuje až o 90 % méně energie, při současném zajištění vyššího komfortu a zdravého vnitřního prostředí. Tento typ staveb nabízí řadu výhod například: Vyšší komfort bydlení, zdravé vnitřní prostředí, velmi nízkou spotřebu energie, celoročně příjemné teploty, stálý přívod čerstvého vzduchu – bez průvanu, prachu a pylů, malé nároky na údržbu a provoz a nízkou závislost na dodávkách energie Na stavbu pasivního domu můžete získat dotaci Nová zelená úsporám až 585 000 Kč. Optimální vytápění a ohřev teplé užitkové vody v pasivním domě Pro výrobu tepla pro vytápění a ohřev teplé užitkové vody (TUV) je možno použít téměř jakékoli známé zdroje tepla nebo jejich kombinace. Díky mnohonásobně nižší potřebě tepla oproti běžnému domu postačují i zdroje o velmi malém výkonu. Pro provoz domu upřednostňujeme využití úsporných a obnovitelných zdrojů energie (solární kolektory, tepelná čerpadla, krbová a peletková kamna apod.). Využití úsporných zdrojů se projevuje dalším snížením nákladů na provoz domu a zmenšením závislosti na dodavatelích energií. Jaké jsou výhody dřevostaveb v porovnání se zděným domem?  Doba výstavby: Dům může být předán k bydlení třeba již za tři týdny – zejména při použití panelové konstrukce. Dřevostavby se stavějí v podstatě celoročně – u zděných staveb je potřeba stavební práce v zimě přerušit. Navíc zde i v jiných ročních obdobích probíhají technologické přestávky, během nichž je třeba nechat použité materiály vyschnout. Více prostoru: Dřevostavby bývají konstruovány tak, aby se jednalo o energeticky úsporný dům. Zděné domy využívají k dosažení stejného efektu izolanty a stěna bývá až dvakrát širší než u dřevostaveb, což zvyšuje nároky na prostor. Právě výrazně tenčí stěny dřevostaveb dokážou „vykouzlit“ až 10 % prostoru navíc oproti zděným stavbám. Životnost: U dřevostaveb bývá ve srovnání s domy zděnými nižší, třebaže vždy záleží na konkrétních podmínkách. Akumulace tepla: V dřevěném domě dosáhneme rychle vnitřní teploty, ale když topení vypneme, stavba rychleji vychládá. Zděný dům teplo akumuluje na delší dobu. Ekologie:  Porovnáme-li ekologičnost staveb, u dřevostavby je oproti zděným stavbám mnohem větší podíl materiálu z přírodně obnovitelných zdrojů. Dřevo zde může být zastoupeno i více než z 95 % procent. Související články: [wp_show_posts id="94863"]

Ing. Martin Perlík, Perlík Projekce Jak poznat, jaký rozsah poškození dům má a zda tedy není lepší ji zbourat? Co zvládnete sami a na co se rozhodně vyplatí pozvat odbornou firmu a kolik vás to všechno bude stát peněz? Obsah: [minutovnik time="0m40s" class="test-class" autoplay="1"]Proč rekonstruovat rodinný dům?[/minutovnik] [minutovnik time="1m40s" class="test-class" autoplay="1"]Vady u starých domů[/minutovnik] [minutovnik time="3m08s" class="test-class" autoplay="1"]Svépomocí, nebo se stavební firmou?[/minutovnik] [minutovnik time="6m58s" class="test-class" autoplay="1"]Rizika se stavební firmou[/minutovnik] [minutovnik time="9m00s" class="test-class" autoplay="1"]Rekonstrukce za chodu - co to obnáší?[/minutovnik] [minutovnik time="11m00s" class="test-class" autoplay="1"]Zálohy pro firmy[/minutovnik] [minutovnik time="14m00s" class="test-class" autoplay="1"]Jasný cíl rekonstrukce[/minutovnik] [minutovnik time="20m00s" class="test-class" autoplay="1"]Stavební povolení při rekonstrukci[/minutovnik] [minutovnik time="22m40s" class="test-class" autoplay="1"]Trhliny ve zdi[/minutovnik] [minutovnik time="25m0s" class="test-class" autoplay="1"]Srovnání výstavby v minulosti a dnes[/minutovnik] [minutovnik time="32m00s" class="test-class" autoplay="1"]Vlhkost v domě[/minutovnik] [minutovnik time="33m00s" class="test-class" autoplay="1"]Radon[/minutovnik] [minutovnik time="34m30s" class="test-class" autoplay="1"]Rodinné domy po roce 1989[/minutovnik] [minutovnik time="36m00s" class="test-class" autoplay="1"]Renovace staré chalupy[/minutovnik] [minutovnik time="38m00s" class="test-class" autoplay="1"]Rekonstrukce domu je vždy kompromis[/minutovnik] Vybíráme z rozhovoru: Jsou trhliny ve zdi nejnebezpečnější závadou? Běžný člověk bez stavebního vzdělání či zkušeností vnímá veškeré trhliny ve zdivu jako negativum a děsí se možného narušení statiky. Přitom ve většině případů představují pouze kosmetický problém způsobený použitými materiály. Například železobeton se tvrdnutím aktivuje a sesedá a může vytvořit drobné praskliny. V tomto případě se kontroluje počet a šířka výsledných trhlin. [lock] Jaké jsou příčiny vzniku trhlin? Dům i po dostavění pracuje a jeho materiál dosedá. Nijak nezávadné praskliny mohou vzniknout na základě velkých tepelných rozdílů. Špatně naplánovaná rekonstrukce může přetěžovat svislou konstrukci a tvořit se pukliny. U starých budov musíme mít na paměti degradaci materiálu stářím, kdy se vydroluje staré zdivo, a vznikají praskliny. Trhliny ve stropních konstrukcích vznikají často poddimenzováním stropu, vznikají nadměrné průhyby a poškozeny mohou být podhledy a podlahy. U dřevěných trámových stropů může být problémem špatně izolované zhlaví trámů odkud se praskliny šíří. Trhliny obecně vznikají nadměrným působením tlaku, tahu nebo smyku. Trhliny zapříčiněné tahem jsou rozevřené s ostrými okraji a vydávají dutý zvuk při poklepu. Smykové trhliny se vyznačují přímou linií a jsou zavřené. Tlakové trhliny jsou kolmé k působení tlaku a okraje Dalším faktorem, který ovlivňuje stavbu je vlhkost. Co se s ní dá dělat? V praxi se na odvodnění půdy používají nejčastěji dvě základní techniky – biologické a technické. Výběr vhodné techniky je dán především konkrétní situací, příčinou, způsobem a intenzitou zamokření, charakterem půdy a také účelem jejího využití. Technické způsoby řešení snižování nadměrné úrovně podzemní vody spočívají ve využití technických úprav a staveb. Nejdůležitější je samozřejmě důkladná hydroizolace, jsou ale i další způsoby řešení, které se při problémech se spodní vodou používají. Patří sem například úpravy vodních toků, budování odvodňovacích kanálů, příkopů a drenáží. Biologická technika je nejčastěji používána u půdy, která je silně náchylná k zamokření. Provádějí se opatření, zahrnující hlavně úpravy půdní struktury, často ve spojení s výsadbou porostů s velkou transpirací (transpirací se rozumí výdej vody prostřednictvím povrchu rostlin, většinou odpařováním plochou listů). V případě, že je odvodnění pozemku skutečně bezpodmínečně nutné, je třeba počítat s tím, že se bude jednat o vcelku rozsáhlé a finančně nákladné práce, ať už se jedná o meliorace nebo drenáže. Může vás také zajímat: Bude k provedení rekonstrukce potřebné územní rozhodnutí nebo stavební povolení, či bude stačit ohlášení stavby? Před začátkem rekonstrukce si dotazem u příslušného stavebního úřadu zjistěte, zda budete potřebovat územní rozhodnutí a stavební povolení, nebo zda stačí stavbu jen ohlásit. Každý stavební úřad postupuje jinak, umožňuje mu to stavební zákon. Územní rozhodnutí bude nutné zpravidla v případech, pokud se bude měnit půdorys stavby nebo její výška. Stavební povolení budete obecně potřebovat, když zasahujete do nosných konstrukcí, čímž může být ovlivněna stabilita stavby, požární bezpečnost nebo vzhled stavby, dále při zásazích do rozvodů (voda, elektřina, plyn) a v případě přístavby nebo nadstavby. Nebudete-li zasahovat do nosných konstrukcí, měnit rozvody, zásadně nezměníte vzhled domu/bytu (budete například bourat nenosné příčky a stavět nové), stačí vám jen ohlášení stavby. Ale každý stavební úřad skutečně posuzuje danou problematiku odlišně, takže se snadno může stát, že stejná rekonstrukce bude u jednoho stavebního úřadu jen na ohlášení, u sousedního bude požadováno i územní rozhodnutí. Pro účely stavebního řízení je nezbytné obstarat samozřejmě stavební dokumentaci (projekt), k níž by projektant měl na stavebníka převést veškerá (i autorská) práva, aby stavebník mohl projekt podle potřeby měnit, popřípadě aby jej mohl prodat jiné osobě, která by například rozestavěnou nemovitost koupila a stavbu měla v úmyslu dokončit dle původního projektu. Mám dostatek financí na rekonstrukci, nebo budu muset získat hypotéku? Základem úspěchu rekonstrukce je nejen kvalitní projektová dokumentace, jejíž součástí bude položkový rozpočet, který bude podkladem pro stanovení ceny za rekonstrukci, ale rovněž odpovědná úvaha o tom, z jakých zdrojů budu rekonstrukci financovat. Pokud zjistíte, že na realizaci dle projektu nemáte dost peněz, zvažte, zda rekonstrukci neodložíte, nebo zda neslevíte z některých přání, nebo zda ji neprovedete po částech. Ideální je provést rekonstrukci jako celek a jedním profesionálním dodavatelem, který je odpovědný i za dodávky subdodavatelů, neboť v budoucnu nevznikne problém, odkdy vlastně běží záruční doba na jednotlivé části díla a kdo je odpovědný za právě objevenou vadu, respektive kdo pokazil to či ono. Možností je i hypoteční úvěr, kdy si banka na dobu trvání úvěru zřídí k rekonstruované nemovitosti zástavní právo, zpravidla spojené se zákazem zcizení nemovitosti. Tím se ale může do budoucna významně ztížit disponování s nemovitostí. Jaké jsou možnosti provedení rekonstrukce? Rekonstrukci svépomocí zvládne málokdo z nás, ovšem ušetří se nemalé peníze. Dodávka stavebních prací svépomocí je bez záruky. V případě jakékoli vady si opět musíte vše zase odstranit a zasanovat sami a na vlastní náklady. Problém je, jak najít spolehlivou stavební firmu. Doporučuji obvolat všechny známé a zjistit reference. Toto funguje nejspolehlivěji. Následně lze na serióznost stavební firmy usoudit podle způsobu, jak s vámi komunikuje. Pokud reaguje včas na telefonáty a e-maily, pak by se mělo jednat o životaschopnou firmu. Zvolíte-li pro rekonstrukci jednoho – generálního – dodavatele, bude se sice jednat o variantu nejdražší, ovšem o variantu, kdy z hlediska dodržení časového harmonogramu přestavby, kontroly nad stavbou a záruk za dodané dílo je vaše pozice objednatele nejsilnější. Sjednáte-li si jednotlivé, na sobě nezávislé stavební firmy či řemeslníky, budou se donekonečna vymlouvat jeden na druhého, proč právě oni nemohou plnit své povinnosti. Základem úspěchu je smlouva o dílo, která co nejúplněji ochrání vaši pozici objednatele a dodavatele bude motivovat k tomu, aby vynaložil maximální úsilí k dokončení díla dle sjednaného termínu a ve sjednané kvalitě. K plnění smlouvy je nutná součinnost obou smluvních stran, a nejlépe za přispění stavebního dozoru sjednaného objednatelem. Stavební dozor bývá často podceňován – jde o vznik dalších nákladů, ale určitě se vyplatí. Laik chyby dodavatele není schopen v průběhu přestavby odhalit a včas podchytit, stavební dozor je schopen vše včas zkontrolovat a domluvit s dodavatelem, resp. mu direktivně nařídit, jak má postupovat a jak má vypadat konečný výsledek. Ve smlouvě o dílo je nezbytné popsat dodávané práce co nejdetailněji, stejně jako navrhované materiály, jinak hrozí vznik vícenákladů, tj. nárůst ceny za dílo. Do popisu díla patří i odvoz odpadů, které v průběhu stavby vzniknou. Doporučuji cenu za dílo stanovit jako fixní, tj. stanovit její maximální výši. Dodavatel je profesionál a musí si vyhodnotit, zda za danou cenu je schopen dílo dodat. Počítejte se zaplacením zálohy po uzavření smlouvy, tato vám bude následně započítávána na vystavené faktury. Dodavatel by se neměl bez předcházející konzultace a vašeho souhlasu odchýlit od popisu díla obsaženého ve smlouvě o dílo. Dodavatel je povinen vést stavební deník a zaznamenávat v něm veškerou provedenou denní činnost. Stavební deník vám musí být vždy k dispozici a jeho obsah musí korespondovat se smlouvou o dílo a vyfakturovanými částkami. Související články: [wp_show_posts id="102706"]

Ing. Iva Bastlová, DiS., interiérová designérka Jaké materiály a prostředky jsou snadno udržovatelné a kdy vyplatí se šetřit na zařízení kuchyně? Víte, že umakart je stále v nabídce prodejců? Obsah: [minutovnik time="0m30s" class="test-class" autoplay="1"]Kuchyně[/minutovnik] [minutovnik time="7m00s" class="test-class" autoplay="1"]Nejčastější komplikace při jednání s klientem[/minutovnik] [minutovnik time="9m00s" class="test-class" autoplay="1"]Rozhoduje cena, nebo kvalita?[/minutovnik] [minutovnik time="11m00s" class="test-class" autoplay="1"]Propojení kuchyně s jídelnou[/minutovnik] [minutovnik time="15m00s" class="test-class" autoplay="1"]Koupelna[/minutovnik] [minutovnik time="21m00s" class="test-class" autoplay="1"]Moderní koupelna má být jako lázeň[/minutovnik] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vítám vás u dalšího dílu Můj dům studio. Dnes si budeme povídat s designérkou Ivou Bastlovou. Dobrý den. Dobrý den. Paní Bastlová je autorka několika knih o bytovém designu a zajímat nás tím pádem pochopitelně bude vnitřní zařízení domu. Budeme si povídat v tomto díle o technických částech domu a začněme třeba rovnou kuchyní. To je místo, které si nechávají klienti navrhovat nejčastěji. Proč tomu tak je? No tak, za prvý teda je to pravda. A ten důvod je pragmatický, protože za prvý kuchyně je nezbytnou součástí každého interiéru a za druhý, protože ta investice do té kuchyně je v podstatě jedna z největších do zařízení celého obytného interiéru. No a samozřejmě je to i prostor, kde lidi tráví spoustu času. V podstatě si můžeme říct, že ženy, které vaří, tam tráví velkou část, i když samozřejmě vaří někdy i muži, tak vlastně chtějí mít ten prostor vymazlený co nejlépe a aby ta investice byla co nejlepší. Co se u těch kuchyní nejčastěji řeší, jaký detail? No tak kromě toho celku, který je na hodně dlouho, tak musím říct, že spoustu lidí si nedokáže odpovědět na otázku, jak vyřešit zástěnu, což je v podstatě plocha za pracovní deskou, protože dříve se na to používaly nejčastěji keramické obklady, které už nejsou v současné době tak aktuální, i když se samozřejmě také používají, ale hlavně ty velkoformátové. No a přemýšlí o tom, co tam dát v podstatě jiného, tak aby vlastně ten celek vypadal co nejlíp, aby ta kuchyně byla moderní, aby samozřejmě se i dobře udržovala. Takže který ty materiály v podstatě se tam kromě té keramiky, která může být jak v malém formátu, nebo i ve velkém formátu dávají, tak je to laminát, to je v podstatě jeden z nejběžnějších materiálu, který se používá i na pracovní desku. Pak samozřejmě pokud je ta deska z pravého nebo umělého kamene, tak se tam dá použít ten samý materiál v tenčí podobě. No a já musím říct, že já mám takové dva oblíbené materiály, které používám, když navrhuju interiéry, a to jsou buď odolný kovolamináty, které můžou mít různou podobu, ať do stříbrna, do odstínu champagne, nebo do měděna, antracitova, a nejsou jenom ty materiály hladké, ale mají i různou texturu, která vypadá zajímavě, a tím dost v podstatě svých klientů jakoby překvapím, nebo je to prvek, kterým tu kuchyni obzvláštním, i když ta kuchyně potom sama o sobě není nějak výrazně třeba barevná, ale pomocí toho kovolaminátu ji zvýrazníme a oživíme, vytvoříme z toho zajímavou kompozici. Druhým mým oblíbeným materiálem je sklo kalené. Kalené musí být proto, protože dost často ta zástěna je právě za varnou deskou a díky tomu kalení je potom odolná vůči vysoké teplotě. Já hrozně ráda pracuju s digitálním tiskem, takže právě to sklo, které je tou pracovní deskou, má z druhé strany potisk, který se aplikuje technologií digitálního tisku, a tam já si potom hraju s různýma grafikama a zase vytvářím stejně, jak u kovolaminátu zajímavý prvky do té celé sestavy. Výhodou obou dvou těchto materiálů je, že jsou v podstatě hladké, dobře se udržují v čistotě, jsou bezpečné, zdravotně nezávadné a mě docela umožňují se jako kreativně vyjádřit, takže já nejčastěji používám tyhle dva materiály. Jak se třeba finančně liší laminát a kovolaminát? Tak to je hodně závislé od toho, jak velkou spotřebu toho materiálu máte, protože ten zakázkový výrobce musí nakoupit celý ten formát a pak samozřejmě, jaký přesný typ to je, protože v těch kovolaminátech je spoustu druhů na výběr a liší se i cenou. Takže rozhodně bych nechtěla teď zabíhat do detailu, že je tam rozdíl třeba dva tisíce na m², nicméně ta plocha, která je v běžné kuchyně, je relativně malá, takže i kdyby tam byl příplatek, dejme tomu ty dva tisíce, tak na celou tu kuchyňskou linku to není žádná výrazná položka, protože samozřejmě ty kuchyně se pohybují v řádu stovek tisíc, tak potom když je něco navíc třeba šest, sedm tisíc, ale ta kuchyně vypadá úplně jinak a lépe se udržuje v čistotě, tak tam je to jednoznačný. Řekněte mi, požaduje ještě někdo po vás klasický umakart? No právě ten umakart je, to je hrozně zajímavé, to jsem ráda, že to zmiňujete, protože umakart je v podstatě dřívější obchodní název laminátu, APL laminátu a ten v podstatě se používá pořád, akorát ten umakart má takové negativní vnímání, protože se s ním obkládaly ty jádra v paneláku, kde to nevypadalo hezky, protože i ten dekor byl nic moc, nicméně laminát jako takový ten materiál, tak je to skvělá volba v podstatě na spoustu věcí do interiéru, jak do veřejných prostor, tak do obytných. Pro mě byl umakart vždycky symbolem, jak vy říkáte, těch panelákových bytů, že to bylo pro mě jako to nejhorší. Kdybych možná věděla jako dítě, že to je laminát, tak bych třeba k tomu měl jinej vztah. Řekněte mi, jsou kuchyně tím nejčastějším prvkem, který po vás lidi chtějí, když za váma jdou jako za bytovou designerkou, je ta kuchyně to nejčastější, co s vámi chtějí řešit? No, upřímně řečeno, když za mnou přijdou a budou chtít jenom kuchyňskou linkou, tak já s nimi spolupracovat nebudu. Protože já jsem zastáncem toho, že interiér se musí řešit jako celek. To znamená, pokud chtějí navrhnout kuchyň, tak s tím je potom spojený i ten další prostor v té místnosti, což ve většině případů je právě jídelna s nějakou obytnou, obývací, relaxační částí. V podstatě dejme tomu je to propojení kuchyně, jídelny a obývacího pokoje. Takže tam já potom řeším tenhle ten prostor jako celek, a ne jenom samotnou tu linku, protože ta linka musí navazovat na ten zbytek, aby ten interiér vypadal dobře. A už se vám to někdy stalo, že by třeba někdo trval na tom, že je opravdu jenom tu kuchyňskou linku a nic jiného, že to ostatní už si udělají sami? Tak i kdyby to chtěli, tak já jim to neudělám. A vzhledem k tomu, že jim to vždycky umím s argumentama vysvětlit, tak tenhle problém nikdy nebyl. S čím nejčastěji bojujete při těch návrzích, když vytváříte návrh? Tak to je zajímavá otázka. Někdy bojuju se svojí velkou kreativitou, kterou potřebuju držet na uzdě, ale vzhledem k tomu, že už navrhuju interiéry 22 let, tak se snažím projektovat maximálně do těch potřeb těch klientů. To znamená, nedávám tam to, co by se líbilo mně a chtěla bych mít já doma, ale snažím se v podstatě najít recept na to, aby se tam bydlelo dobře těm lidem. Řekněte mi, je to někdy takový určitý boj, že vy máte určitou představu, ta představa dává nějakou logiku, protože vy jste designérka, víte, jak to má vypadat, a ten klient mermomocí chce něco, co tam do toho nejde a teď se v tom kousnete. Jsou tam někdy takové třecí plochy, že se musíte obhajovat to své? Já musím říct, že to je naprosto minimální, ale je to díky mé mnoholeté praxi, protože už vím, jak těm klientům to vysvětlit, jak to zargumentovat, ale nezastírám, že dřív to nebylo horší a člověk se musí naučit při téhle specifické profesi, naučit v podstatě hlavně vykomunikovat ty důvody. Když to dobře vykomunikujete a ty lidi to pochopí, tak v podstatě pak ty třecí plochy vůbec nevznikají. Dávám těm lidem prostor na rozmyšlenou, a když není něco jasné, tak si případně dáme konzultaci. A je to hodně o těch opravdu argumentech, jako je rozměr, praktická stránka, údržba a celkový ten vzhled. Protože jedna z těch věcí, na které jste se vlastně ptal, s čím ty klienti bojují, tak to je, že hodnotí jednotlivé ty materiály nebo ten kus toho nábytku jenom jako solitér. A v tom případě návrhu celého interiéru je na to potřeba koukat se jako na celek. To znamená, že třeba ta jednotlivá barva nemusí být nějak extra atraktivní, ale v tom celém kontextu potom i nějakou neutrální základnu, která nechá vyniknout jinej dekor, jinej materiál a je potřeba to řešit jako právě tu celou skládačku. Co u těch klientů rozhoduje, pořád ještě cena, nebo už se to proměňuje v tom, že ty lidi vidí, že ta cena nemůže být tím hlavním kritériem, že tím kritériem je ta kvalita. Vnímáte tam nějaký posun? Nebo pořád lidi počítají ty položky? Tak lidi vždycky budou počítat položky a já myslím, že se asi nedožijeme nikdy doby, kdy by nepočítali. Nicméně už z principu toho, že za mnou jdou klienti, kteří jsou nastavený tak, že jsou ochotní zaplatit za ten návrh a chtějí ho mít kvalitní, rozpracovaný do detailu, a tak nejdou po tom low-costovém zařízení. Takže v podstatě takový ten totální low-cost, aby se koukalo na každých 10 korun, takovýhle klienty v podstatě já nemám. Mám tu střední třídu, protože ty lidé, kteří opravdu musí počítat každou korunu, tak ty pak nemají rozpočet na to, aby si najali člověka, který jim s tím pomůže. A ještě poslední otázka k vašim klientům. Zajímalo by mě, která převažuje skupina, jestli lidi, kteří za váma přijdou a řeknou, my vás známe, známe vaše knížky, vy jste bytová designérka, děláte nádherný věci, udělejte nám prostě byt a jídelnu a prostě podle vašich představ, anebo si přijdou se svýma návrhama, který mají nakreslený, nebo fotky, tady se nám to takhle líbilo, tady na té fotce, udělejte nám to podobně. Jaká převažuje skupina? Převažuje skupina referencí, to znamená, že jsou to buď opakovaní klienti, anebo jejich známý kolegové z práce. [lock] Dobře, pojďme dál, my jsme mluvili o kuchyni. Na kuchyni, a vy jste to sama zmínila, navazuje jídelna. Jak je to s konceptem těchto prostor? Tak to nejčastější je právě propojení kuchyně s jídelnou a následně s tím obytným, obývacím, relaxačním prostorem, který je nejlépe propojit celým tím vybavením, to znamená, aby ta kuchyňská linka nebyla v nějakém naprosto odlišném dekoru, pokud to teda není úplně záměr, a všechno to na sebe navazovalo, a navazovat by samozřejmě měla i podlaha, podlahová krytina, třeba v dřívějších dobách se vlastně dělala třeba dlažba v té kuchyňské části, pak se dělala přechodová lišta, pak se používal laminát do obývacích pokojů, já třeba tuhle tu variantu rozhodně nedoporučuju, ráda mám, když ten prostor je sjednocený pomocí té podlahové krytiny, což je skvělé na údržbu, nemáte tam žádné spáry, žádné přechodové lišty, kde se usazují nečistoty, no a samozřejmě to i dobře vypadá, prostor opticky vypadá větší, a je hrozně důležitý zvolit samozřejmě kvalitní materiál, který bude odolný jak v té části kuchyně, která je jako pracovní prostor, tak v té obytné části, takže já nejčastěji používám buď vinylové podlahy nebo potom odolné pravé dřevo. A to my se bavíme v podstatě o moderních domech, které mají tu kuchyň s tou jídelnou velmi spojenou někdy přímo, ale existují starší domy, já v jednom takovém bydlím, který má kuchyň a jídelnou oddělenou, než když z kuchyně do jídelny něco odnesu, tak já prošoupu troje střevíce. V takové situaci dá se designovat trošku jinak třeba ta jídelna, když je oddělená nebo tam pořád držíte, že to je přece jen tematicky jeden prostor a měl by být něčím podobný? Tak navrhování interiéru nemá v podstatě žádný pravidla, takže vy si můžete i každou místnost udělat naprosto v odlišném stylu, pokud je to váš záměr, strašně záleží na historii té budovy. Vždycky je vhodný vlastně propojit tu budovu se zařízením toho interiéru a v ideálním případě i s exteriérem. No a pokud se jedná o starší třeba nějakou vilu, kde v podstatě ta kuchyně je opravdu funkční, tak není důvod, proč třeba tu jídelnu, která může být okázalejší, neudělat v takovém jako luxusnějším provedení. Takže proč ne. Je něco, nějaký prvek, který dokáže tu jídelnu vylepšit a vy víte, že s ním přijdete, že to bude fungovat? Tak já hrozně ráda používám velký, výrazný a samozřejmě i plně funkční lustry, který dost často v českých domácnostech nevidím. Tam v podstatě u některých jídelních stolů téměř osvětlení chybí a je někde uprostřed takovej ten připlácnutej létající talíř, který rozhodně teda žádnou parádu neudělá. A já vždycky doporučuji mít velký jídelní stůl, kam se vejde celá rodina pohodlně. Ideálně, aby ten stůl byl v podstatě větší, než je to minimum, co nám v podstatě říkají normy. No a nad právě tenhle kvalitní jídelní stůl dát velký lustr, který v podstatě udělá takový ústřední motiv a vytvoří z toho takový to gro celé domácnosti. A víte, že to je ohromně zajímavý postřeh, protože opravdu u těch starších domů a bytů je ta tradice nad tím jídelním stolem mít opravdu to malinkatý světýlko. A teď já, tak jako nahlas uvažuju, čím to mohlo bejt, protože to úplně žádnou logiku nedává. Kromě toho, že se šetřilo asi proudem, ale ten lustr je každopádně zajímavý designovej prvek. O tom není sporu. Dobře, pojďme dál – koupelna. Vy navrhujete také koupelny a povězte mi něco k tomu, co tam je nejzajímavější na té koupelně? Já bych v podstatě vůbec řekla, že se setkávám s tím, jestli vůbec koupelny navrhuju, protože existuje řada designérů, kteří se třeba do koupelen nepouští a klienty posílají do koupelnových studií anebo se mě vůbec klienti ptají, jestli taky dělám koupelny. Tak ano, já koupelnu považuji za součást v podstatě toho obytného interiéru a mám hrozně ráda, když právě i ten styl té koupelny navazuje na ten zbytek toho vybavení, kdy přijde v podstatě návštěva třeba a projde tou předsíní, která je v nějakém stylu a ten se potom prolíná do té kuchyně, obýváku a samozřejmě i na toaletu a do koupelny, kam si návštěva může odběhnout, tak aby to všechno bylo v nějakém jednotným, sjednocujícím prvkem, aby tam byl. No a jak já ty koupelny navrhuju, tak já se snažím je udělat takový zajímavější a originálnější než ty výstupy právě z těch koupelnových studií. To znamená třeba nepoužívám klasickou keramiku vyhnanou až do stropu. Keramiku většinou používám velkoformátovou, ale používám třeba i jiné materiály. Zase bych tady ráda zmínila to sklo, protože dost často kombinuju právě sklo s potiskem a případně i s omyvatelnou výmalbou nebo se stěrkou do těch koupelnových prostor. To je zajímavá věc. Čili, vy si myslíte, že někteří vaši kolegové designéři považují za koupelnu něco méně významného, co by neměly třeba designovat a pošlou do koupelnovýho studia? Já si nemyslím, že méně významnou, naopak třeba více technickou, na kterou si ještě netroufnou. Je to třeba pro ně příliš technické a komplikované, a ne tak vizuální. Víte, co my jsme tady třeba měli jednoho vašeho kolegu, který spojil koupelnu s ložnicí. Jeho manželka byla v té koupelně ve vaně, on jí naléval víno a z té ložnice si povídali, jaký měli krásný den. Takže asi i tato část toho bydlení prochází nějakou progresí. Chci se zeptat, stejně jako v kuchyni, existuje v koupelně nějaký mýtus, co lidé chtějí a bez čeho se neobejdou? Tak my jsme si to vlastně neřekli, to mě teď napadá, že jsme si tohle mohli říct u kuchyně. Tam je mýtus bar a ostrůvek. Ale teď jsme v koupelnách, tak tady bych zmínila tu rohovou vanu. S tím se setkávám dost často, kdy klienti, kteří právě jdou třeba z menších bytů, třeba hlavně z panelákových do větších bytů nebo do rodinných domů, tak právě mají představu, že si do koupelny dají tu rohovou vanu, která dost často se tam ale vůbec nehodí. Tak tam je potřeba vytáhnout ty argumenty toho rozměru pohodlí a údržby, protože ta rohová vana vypadá pěkně, ale neumožňuje tak velké se ponoření, jako když použijete velkou vanu, která rohová není. Ale pojďme se u toho pozastavit. I u toho ostrůvku pro ten bar jste říkala. Zajímalo by mě, proč to lidi chtějí. Tak asi pijou hodně alkoholu lidi, asi jim to chutná. A proč jim to rozmlouváte? Ten bar asi nechtějí kvůli alkoholu, ale spíš vidí vždy v magazínech nebo na nějakých médiích online ty hezký obrázky těch velikých interiérů, kde právě třeba dáma připravuje jídlo a pán si sedne a dá si tu skleničku. Nebo to může být i naopak. Jenom že realita je taková, že ten bar slouží jako odkládací prostor. A když tam přijdete po dvou letech, tak ten bar je zanesen různými předměty, které nikdo už nikdy nebude používat, které se na sebe vrství. Nedá se tam utřít prach a rozhodně to není místo na tu pohodovou skleničku při pátku. Takže když ten prostor tam na to není, tak já tam ten bar prostě nenavrhnu, protože je podle mě lepší do toho interiéru dát velký jídelní stůl, kde si ta rodina sedne než ten bar, který bude sloužit jako to odkladiště. A třeba potom různých papírů, blbinek, mobilů, nabíječek, klíčů od auta, které se přikryjí jinýma papírama a pak se ty klíče hledají a tak. No ale je to pravda, protože můj děda měl takovou loveckou chatu a tam pod schodištěm si nechal udělat takový bar, velmi pěkný, byly tam takové ty vysoké židle. Seděl tam jenom, když chtěl, abychom ho tam vyfotili. V životě jsem ho tam jinak neviděl sedět. Takže pravda je, že to příliš velký efekt nemělo. A s tou rohovou vanou, že to lidi chtějí, chtějí to proto, protože to vypadá noblesně, honosně nebo jim to něco připomíná. Protože to bude změna oproti tomu paneláku. A vy jim to nedopřejete, protože je to nepraktické. Já rozhodnutí vždycky nechávám na nich, ale pod nátlakem argumentů většinou to dopadne správně. A teď by mě ještě zajímalo. Já jsem nabyl takového dojmu naprosto jako laického, že se od těch van začíná ustupovat směrem ke sprchovým koutům, protože se ušetří ta voda je čím dál tím dražší. Je to pořád ještě, pořád ještě lidi chtějí ty vany a velký vany? Tak ono to, myslím, je hodně individuální. Někdo chce mít velkou sprchu pro dva. Velkou sprchu pro dva. I se dvěma hlavicema a sedátkama. A někdo chce mít tu vanu. Dost často jsou potom v rodinném domě dvě nebo tři koupelny. A do té jedné se ta vana ve většině případů dává. A pokud ty lidi jej využívají, tak já nemám nic proti tomu. A vůbec k těm koupelnám je třeba říct, že se k nim přistupuje jinak než dřív. Koupelna už není taková ta malinkatá tmavá místnůstka, kam se jenom vrstvilo špinavé prádlo, ale současným trendem jsou velké koupelny nebo větší koupelny. Ideálně s přísunem denního světla, které jsou jakoby relaxační prostory, kam se ani neumisťují pohledově pračky nebo sušičky, nebo jiný čistící prostředky, ale jsou to takové malé lázně, takové oázy, kam se na 15 minut zavřete každej den a chcete ze sebe smýt ten stres. Vy jste mě obrovsky inspirovala. Já teď vím, že budu chtít od Ježíška velký sprchový kout pro dva. Já mám sprchový kout pro jednoho, tam se skoro ani nevejdu. Dobře, vy jste na to částečně odpověděla, ale jsou ještě nějaké další prvky, kterými by se lišily dřív koupelny? Nebo už jsme to vyčerpali od současných, že se to dá shrnout tím, že jsou to dneska víc jako lázně? Jsou to víc lázně a pokud je to možné, není vhodné tam dávat přístroje nebo koše s prádlem, kde popíráme lázně, kde si chcete dát vanu nebo relaxační sprchu. A když vyjdete z té sprchy, tak vidíte zase tu hromadu toho prádla, která vás na druhý den čeká. Takže to tam je ten bod toho, že na jednou z té relaxace zase jste zpátky v realitě. Tak je dobré si to zachovat aspoň v tom jednom malém prostoru. Proto pokud je to možné, tak je vhodné právě tu pračku, sušičku, žehlící prkno, koše se špinavým prádlem a další věci dávat do technických místností. To znamená nějaká chodba nebo speciálně na to uzpůsobená místnost? Speciálně na to uzpůsobené technické místnosti, kde jsou uloženy další technické prvky. A co říkáte tomu, když se ta pračka třeba umístí v kuchyni? Taky jsem to viděl někde. Zase pokud je to možné, aspoň trochu, trochu, trochu, což ve většině případů je na 99 %, tak to nedoporučuju dát, je lepší to dát jinam, protože samozřejmě ta pračka i ta sušička nejenom, že dělá nějakej hluk při tom procesu praní nebo sušení a pak samozřejmě to dělá i nějaký určitý odér, který při vaření zase, mně osobně se to nějak neslučuje, takže já se snažím vždycky to vymyslet tak, aby se to vlastně dalo do té technické místnosti. I když může být opravdu malá, ale zavřít, nevidět, zapnout. Jaký druh koupelen máte ráda přímo vy sama? Jaký preferujete? No, myslíte jako pro sebe domů? No, pro sebe. Jako kdybyste si vy sama měla vytvořit, tak co je z vašeho pohledu ideál koupelny? Tak na to vám asi nedokážu odpovědět, protože dělat návrh sám pro sebe je to nejhorší na světě. A proto já vlastně si vždycky říkám, že obdivuju ty lidi, kteří mají chuť, čas, sílu, energii to dělat sami pro sebe. A kdo to udělá vám, když potřebujete dům nebo byt? Tak si požádáte kolegu? Ne, nepožádám kolegu, ale to je potom běh na dlouhou trať. Aha. Počkejte, tak to mi vysvětlete. Běh na dlouhou trať. To znamená, že si to musím velmi pečlivě rozmyslet. A mockrát změnit. A až to pak už moc neměním, tak vím, že to je ono. A pak samozřejmě to musí schválit všichni členové rodiny, což je další kolečko. Ale nakonec to dobře dopadne. Ale osobně musím říct, že já mám ráda eklektický styl, mám ráda barvy a hodně ráda používám ten digitální tisk, tak aby ty interiéry byly něčím osobitý. No a co umyvadlo třeba, když jsme u té koupelny? Máte nějakou preferenci? Tak já preferenci úplně nemám. Já mám teda respektive takhle, preference je, aby umyvadlo bylo plně funkční. To znamená, aby nevypadalo jenom jako umyvadlo, ale když si v něm chcete umýt ruce, tak se celý jako pocákáte, nemůžete tam ani nic třeba si jako rychle třeba přeprat nebo tak, což jako třeba maminky s dětmi rychle třeba potřebují rychle něco namočit, tak aby to opravdu splňovalo jako tu nádobu, tu hloubku a tu funkčnost. No k umyvadlům, co bych tak ještě mohla říct, je ta barevnost, protože my jsme v podstatě byli hodně zvyklí, že umyvadla jsou pouze v bílým provedení. No a současně na trhu je spousta prvků, spousta typů umyvadel, které mají i různou barevnost. Dokonce velkým trendem jsou umyvadla v takových příjemných pastelových lomených barvách. To jsou v podstatě trendy z aktuálního veletrhu Cersaie, který se konal v září loňského roku, kam já pravidelně jezdím. A tam se to v podstatě barevnýma umyvadlama, ať v sytých výrazných barvách nebo v těch pastelových lomených jenom hemžilo. Takže spíš je tam taková zajímavá možnost tu koupelnu udělat takovou jedinečnou i třeba barvou toho umyvadla. Máte ráda třeba doplňky jako retro motivy, takový ty původní starý, jako kohoutky a tak? Líbí se vám to? Tak já mám ráda praktický věci. A tohle asi úplně praktický nebude. Ale nicméně, když to klient žádá a hodí se to do toho prostoru a zapadá to tam, tak není důvod to tam nedat. Takže vážení diváci, posluchači našeho pořadu Můj dům studio. Toto byla paní Iva Bastlová, designérka, autorka mnoha knih, které tady máme před sebou. Takže pokud budete chtít designovat si svůj byt, koupelnu, kuchyň, ložnici, cokoliv, oslovte jí. A zároveň pokud by se vám náš pořad líbil, tak se staňte členy Můj dům krok za krokem tohoto klubu a tam můžete najít spoustu dalších věcí. Paní Bastlová, já vám mockrát děkuju pro dnešek a někdy zase na viděnou. Já taky děkuju za pozvání, prima den. Může vás také zajímat: Jaké jsou materiálové trendy v kuchyni? Nejpoužívanějším materiálem na výrobu kuchyňských linek jsou bezesporu laminované desky. Současným trendem je vzhled přírodního dřeva, kovu či betonu. Nové technologie umožňují, aby se nábytkové desky se vzory inspirovanými grafikou skutečného dřeva v poslední době rychle vyvíjely jak z hlediska designu, tak struktur povrchu. Dřevodekory mají dokonale synchronizovaný reliéf povrchu se zobrazenou kresbou a vyzařují kouzlo stejné, jako to umí přírodní materiál. Výsledkem jsou dvířka a pracovní desky mimořádně příjemné na dotek i na pohled. Digitální tisk přenese fotografii struktury dřeva či jiného materiálu na papír a po zalaminování je povrch k nerozeznání od přírodního originálu. Totéž platí o pohledovém betonu, imitaci cortenového železa apod. Zároveň lze vytvářet i nový, zcela originální design či povrchy barevně tónovat. Dvířka získají autentický vzhled, a přitom si zachovají výhodu velké odolnosti, výhodné ceny a jednoduché údržby lamino desek. Najdou klasické luxfery uplatnění i v moderním interiéru? Skleněné stavební dílce neboli luxfery najdou uplatnění všude tam, kde potřebujete rozdělit prostor, a přitom zachovat dostatek světla i soukromí. Tento efektní průsvitný materiál dnes zažívá svou renesanci a právem se řadí mezi vysoce kvalitní a vkusné stavební doplňky. Hodí se k výstavbě vodorovných i svislých stěn a příček, stejně jako k rozličným výplním. Jsou charakteristické svým tvarem, barvou a dekorem a také povrchovou úpravou. Kromě toho jsou důležité i jejich fyzikální vlastnosti – tepelný odpor, propustnost světla, index zvukové neprůzvučnosti a odolnost vůči ohni. Luxfery se vyrábějí tepelným spojením dvou shodných skleněných částí, které vytvoří uzavřený vzduchotěsný prostor s mírným podtlakem. Jde tudíž o čistě přírodní materiál, odolný proti rozbití a vhodný pro všechny nenosné konstrukce. Spojení výjimečného designu a užitkové hodnoty předurčuje luxfery opravdu k širokému využití, a to v interiéru i exteriéru. Jsou celoplošné koberce vhodné pro použití podlahového vytápění? Téměř všechny typy koberců lze položit na podlahové topení (sledujte piktogram na štítku koberce). Avšak platí: čím větší tloušťka koberce, tím horší tepelná vodivost, a tím pádem větší tepelný odpor a větší energetické ztráty. Také se doporučuje koberec nad podlahovým topením přilepit. Jakmile je však místnost s kobercem již jednou vyhřátá, koberec má tu výhodu, že akumuluje teplo, a podlaha zůstává i dlouho po vypnutí topení příjemně teplá. Související články: [wp_show_posts id="102700"]

Vítězslav Dobeš, odborný redaktor magazínu Můj dům Vyvrátíme mýty a fámy o fotovoltaice. Musíme stále ještě odevzdávat přebytky energie do sítě? Dokážou panely podat dostatečný výkon i když slunce nesvítí? A jak rychle se vrátí investice? Obsah: [minutovnik time="3m16s" class="test-class" autoplay="1"]Je fotovoltaika hlučná?[/minutovnik] [minutovnik time="3m36s" class="test-class" autoplay="1"]Investice a vklady, cena panelů[/minutovnik] [minutovnik time="5m40s" class="test-class" autoplay="1"]Na jaké střechy se solární panely hodí nejvíce?[/minutovnik] [minutovnik time="10m00s" class="test-class" autoplay="1"]Komponenty k fotovoltaice[/minutovnik] [minutovnik time="12m00s" class="test-class" autoplay="1"]Ostrovní systém[/minutovnik] [minutovnik time="12m30s" class="test-class" autoplay="1"]Údržba[/minutovnik] [minutovnik time="13m30s" class="test-class" autoplay="1"]Desatero pro uživatele fotovoltaiky[/minutovnik] Přepis rozhovoru: Ceny elektřiny stále stoupají nahoru. Může za to jednak pandemie koronaviru, ale zároveň situace na Ukrajině, která pravděpodobně překreslí energetickou mapu Evropy. Jistým řešením u majitelů rodinných domů může být fotovoltaika. Nakolik je to výhodné a s jakými problémy se můžou majitelé rodinných domů potkat, při instalaci fotovoltaických panelů si budeme povídat s redaktorem časopisu Můj dům, Vítězslavem Dobešem. Dobrý den, vítejte u nás. Dobrý den. Tak, pojďme si na úvod říct, co vlastně fotovoltaika je a jak se třeba liší od solárně-termických panelů, který pro laiky navenek může vypadat velmi podobně. Tak já bych začal malinko všeobecně. Fotovoltaika je vlastně elektřina získávaná ze slunce. Vyrábíme ji prostřednictvím takzvaných fotovoltaických panelů. Ten panel to je taková základní jednotka, se kterou vlastně pracujeme. Dneska už existují velmi sofistikované fotovoltaické systémy, kdy můžete vlastně pomocí tohoto řešení si opravdu vyřešit veškerou obsluhu domu, kdy vyrábíte elektřinu, topíte, ohříváte vodu a tak dále. Je to vlastně technologie bezúdržbová, tichá, nebojím se říct slovo, elegantní, opravdu elegantní a moderní. Je bezriziková, takže nehrozí, že vám něco shoří, nebo prostě dojde k nějakému zkratu, a což se občas stává, že se lidé na to ptají. Nahrazuje fosilní paliva, veškeré takové ty v uvozovkách šmoudivé materiály, které prostě jsou naprosto nemoderní a zastaralé. Ptal jste se vlastně, čím se liší od termických panelů fotovoltaika je její primární, nebo její základní smysl je tedy, že pomocí ní vyrábíte elektřinu, můžete, jak jsem říkal, ohřívat vodu, můžete topit, ale ty termické panely vlastně vám tu elektřinu nevyrobí. Je tam trošičku i rozdíl, dejme tomu v montáži, kdy prostě fotovoltaika připomíná nějakou stavebnici, přirovnal bych to třeba k merkuru, kdy si můžete ty střešní panely různě kombinovat, hrát si s výkonem a podobně, zatímco ta termika je taková fortelnější, kdy prostě musíte trošku zasahovat do disproporcí domu a tím pádem je to malinko náročnější. V reálu je to v podstatě tak, že na tu fotovoltaiku vám stačí jedinej kabel, který vedete po baráku, můžete ho defacto z té střechy vést do sklepa, nebo do garáže, kde máte ty baterie, k tomu se ještě dostaneme, zatímco u těch solárně-termických panelů tam se prostě honí teplá voda čili tam musí být trubky, docela masivní trubky, který vedou k nějaký jednotce, kam se ta voda svádí, takže technologicky je to samozřejmě ten solárně-termický systém je samozřejmě složitější. Řekl jste to vlastně za mě. [lock] Pojďme si říct ještě, hodně se lidi asi na to ptají, například jestli fotovoltaika je hlučná třeba, jestli třeba je to nějaký hluk? Je to naprosto tichá, jak jsem řekl, vlastně to slovo elegantní v sobě zahrnuje všechno. Je to opravdu elegantní moderní technologie, která si myslím, nerad to slovo používám, nebo ten výraz, ale nemá prostě chybu. Dokážeme nějak si říct, jaká je návratnost té fotovoltaiky, nebo jaké jsou investiční vklady do ní, abychom to představili divákům? Tak, základní je to trošku složitější, já začnu trošku od podlahy. Řekli jsme si, že základní jednotkou je ten fotovoltaický panel. Ten stojí 3500Kč zhruba a má výkon nějakých 300, teď se dostáváme k zajímavé informaci, jmenuje se to Watt-peak (Wp). Je to taková zvláštní jednotka. Takže má 300 Wp. Takže pak máme ještě speciální panely, které vlastně používáme jako vyloženě pro solární elektrárnu a ten má 1200 Wp. Takže vlastně je čtyřnásobně výkonnější než ten jednotlivý panel a zajímavé je, že vlastně tady přesně koreluje cena s výkonem, protože je vlastně i čtyřikrát dražší by se dalo říct než ten jednotlivý panel. Vy jste se ptal na návratnost. Ta návratnost je zhruba u té fotovoltaiky nějakých dva a půl roku. Ale to mluvíme tedy vlastně o čistě fotovoltaických panelech a opravdu o tom řešení té fotovoltaiky. Pak je spousta věcí, které se týkají elektřiny, kdy mluvíme o různých prostě rozvaděčích a podobně. A to je vlastně samotná investice a ta se vrací podle zkušeností zhruba do deseti let. A návratnost, teda životnost těch panelů je 30 až 40 se uvádí? 20 až 30 se uvádí a tam je strašně důležité a myslím si, že je to dobrá informace vlastně pro kohokoliv, kdo o tom uvažuje, že ty panely opravdu připomínají nějakou skládačku a vy si můžete, když vám nějaký panel odejde nebo něco, tak si ho můžete nahradit, můžete prostě s tím pracovat, můžete si hrát s výkonem, dokonce můžete udělat to, že vy si ten panel nainstalujete, na zkoušku řeknu a ve chvíli, kdy se vám to zalíbí, tak si můžete doinstalovat další panely a vlastně si jenom doplníte tu mozaiku, tu skládačku a vlastně pokračujete v projektu. Mluvili jsme o tom, že kromě osvětlení je možný tím i vytápět, a ještě mi řekněte, jaké druhy střech jsou nejvhodnější pro solární panely? Tak, dobrá zpráva, vlastně můžete, solární panely můžete dát na jakoukoliv střechu. Tam je jediná taková technická, technický detail a v podstatě velmi logický, že pokud máte plochou střechu, tak ty panely musíte zvednout. Na to jsou speciální konstrukce, speciální výpočty, aby vlastně ty sluneční paprsky dopadaly v nejlepším možném úhlu. Co si myslím, že je důležité a co teda by lidi neměli podceňovat, tak orientaci těch panelů, protože ty panely musí být situovány na jih, případně jihozápad, jihovýchod, určitě ne na sever, kvůli slunečnímu záření a jinak teda opravdu vlastně můžeme to dát na jakoukoliv střechu. Co se stane, když slunce nesvítí a je zamračeno? Jsou tam nějaké solární zisky? Tak, výborná zpráva, existuje něco, co se jmenuje virtuální baterie. Virtuální, proč? Prostě proto, že jí zajišťuje distributor elektrické energie a celé je to o tom, že vlastně vy si nainstalujete fotovoltaický panel nebo fotovoltaickou elektrárnu, sbíráte z ní proud, ve chvíli, kdy prostě logicky svítí sluníčko a můžete si jí jakoby střádat, ale nestřádáte jí do žádného zásobníku fyzického, ale vlastně jí pouštíte do sítě svého distributora, váš distributor si jí použije a ve chvíli, kdy vy si chcete tu energii jakoby vzít zpátky, tak samozřejmě zdarma jí získáte zpátky a můžete jí prostě použít na všechno možné, co jsme si říkali, co z ní lze ovládat. A je to vlastně dobré v tom, že ta virtuální baterie, můžete jí používat dvojím způsobem, dlouhodobým cyklem a krátkodobým cyklem, dlouhodobý takový klasický cyklus, že prostě v létě sbíráte energii a v zimně si jí vezmete zpátky a vytápíte atd. Anebo krátkodobý, kdy prostě přes den sbíráte světlo a pak si prostě v noci využíváte tu energii zpětně. Já jsem se dočetl, že délka svitu se u nás pohybuje mezi 1330 až 1800 hodinami ročně, což samozřejmě záleží, jak se to vezme, může být málo, může být hodně, nicméně ten výkon závisí na konkrétní lokalitě a tu intenzitu ovlivňuje ještě oblačnost, další faktory, nadmořská výška. Přesně tak, přesně tak. Vlastně na to existují poměrně... Jsou firmy, které se fotovoltaikou opravdu velmi profesionálně zabývají, takže pokud byste se rozhodl si tu fotovoltaiku s její pomocí prostě říct, musí řešit energetickou soběstačnost domu, tak ta firma vám velmi exaktně spočítá podle toho, co jste řekl, dejme tomu objektivních přírodních podmínek, tak vám spočítá, jak používat tu fotovoltaiku ten sluneční konkrétní svit a vlastně opravdu si můžete udělat matematický model svých úspor, kdy si opravdu naprogramujete jakoby svoje topení prostě úplně na klíč. Mě překvapilo, že do toho zasahujou třeba tak ranní mlhy, to jsem si uměl představit, ale zvýšený znečištěný ovzduší. To mě překvapilo, že tohle to může mít na to vliv. Je to tak, ale má to logiku, protože samozřejmě ty sluneční paprsky, ideální varianta je, kdy máte vlastně se uvádí, když jste na jaře, na horách a ty panely máte ještě v ideálním sklonu, jak mají být. A to je prostě ideální situace, to je situace, o které můžeme říct, že je v uvozovkách stoprocentní a pak teda musíme ty procenta ubírat dolů podle toho, co se vlastně děje, kde se nacházíte přesně, jak jste zmínil, mlha a tak. Prostě cokoliv ruší propustnost těch paprsků slunečních, tak snižuje tu účinnost tý fotovoltaiky. Zajímavé je, že napětí v panele s klesající teplotou stoupá, takže vlastně v zimě, kdy těch paprsků je méně a jsou pod menším, horším úhlem, tak jsou vlastně jako větší zisky, a naopak v létě, kdy toho sluníčka je hodně, tak ty panely pobírají méně. Jakoby to je zajímavý. To už je fyzika. To už není Můj dům krok za krokem. Tak nicméně, pojďme dál. Jaký další se dají v uvozovkách vychytávky kolem solární elektřiny použít? Vychytávky, tak už jsme hovořili o virtuální baterie, která je myslím vychytávkou jako top. Zmínili jsme vlastně i takovéto stavebnicové řešení, kdy opravdu s těma panelama můžete hýbat, můžete si prostě svým způsobem všechno variabilně nastavit. Příjemná je ta životnost baterie, bavili jsme se 20, 30 let. A teď taková věc, samozřejmě obecně platí, že nejlepší je kombinace sítě, distributora energie a fotovoltaiky. Máte největší svobodu, můžete si kombinovat různá řešení, už jsme tady zmínili, že můžete sbírat energii do virtuální baterie, vracet si ji, můžete to dělat v dlouhodobých cyklech, v krátkodobých cyklech atd. Ale pak je ještě taková věc, je to dneska móda, že máte ekologii, nebo lidi, kteří chtějí žít co nejvíce s přírodou a ty prostě nechtějí mít přípojku elektrickou, anebo je případ, kdy prostě elektrickou přípojku nemůžete zřídit z nějakých terénních, technických důvodů, objektivních atd. No, a proto je vlastně řešení fotovoltaická elektrárna, které říkáme ostrovní, tak už to vlastně napovídá ten název, že je to jakoby ostro-fotovoltaický, vy v tu chvíli nemůžete samozřejmě používat virtuální baterii, protože prostě nejste napojen na distribuci, ale můžete vlastně žít jakoby plnohodnotně ten ekologický život, tak ano, pokud chcete šetřit, nebo pokud chcete si přizpůsobit přírodě ten svůj život, tak prostě chodíte dřív spát a tu fotovoltaiku využíváte spíš jakoby dokreslení svého životního stylu. Není to úplně tak jakoby o úsporách, ale že ji používáte vlastně úplně jiným způsobem než běžná populace, která teda chce ušetřit. To je taky taková vychytávka. No, a to asi k tomu je to všechno. Tam jsou určitý skeptický hlasy, který tvrdí, že ten ostrovní systém jako nevyjde celoročně, že je spíš optimální pro chaty, chalupy, rekreační objekty, ale asi bude vždycky záležet na té lokaci. To je pravda, ale říkám, já třeba osobně znám lidi, kteří opravdu žijou hodně přírodně, a to jsou všechny různé jurty, různé prostě lesní školky, ale i třeba bungalovy, kde je spojení dřeva, přírodních materiálů a ty lidi si prostě neumí představit, že by vedle měli trafostanici. Jaká je údržba a vůbec životnost těch panelů? Tam jsme něco už naznačili. Už jsme říkali 20, 30 let, to je takový základní. Údržba je prostě jednoduchá, je to vlastně bezúdržbová technologie, tam je jedině potřeba dávat pozor na přírodní vlivy takové ty extrémní, jako jsou kroupy a podobně, což opravdu samozřejmě, protože ta konstrukce toho panelu, to jsme si vlastně ještě neřekli, tak to je sklo a hliník. Fotovoltaický panel je prostě sklo a hliník. Je to velmi dobře recyklovatelné, takže to je taky informace, že dneska, kdy prostě opravdu třídíme plasty a odpad a děláme všechno proto, aby ta příroda co nejmíň trpěla naší přítomností, když to tak můžu říct, tak tohle to je skvělá informace, že ten panel můžete recyklovat a zase vracíme se k tomu, co už bylo řečeno, je to mozaika, vyměníte panel, dobře, něco se stane, vyměníte, dáte do merkuru nebo do lega nebo jak to nazvat, dáte další panel. A dokázali bychom stanovit určitý desatero pro člověka, který chce si tu fotovoltaiku instalovat na svůj dům, tak jakými kroky by měl jít a žádnej neopomenout? Tak desatero zní hezky, já se teda omluvám, teď budu malinko koukat více do poznámek, protože já bych to rozdělil obecně takhle, prvních pět bodů je takových řekl bych přípravných a těch dalších pět bodů je už vyloženě praktických. Když bychom to shrnuli tematicky, tak je to prostě nějaká případová studie, nebo studie celého projektu, úřady a tak dále a pak je to vlastně realizace. Takže ze všeho nejdřív, když se rozhodnete si pořídit fotovoltaiku, nebo i tu termiku, tak se prostě podíváte na seznam, zjistíte nějaké reference od svých přátel a tak dále a vyberete si pro vás nejlepší firmu, o které si myslíte, že je nejlepší. Tu vlastně oslovíte a necháte jí vypracovat nabídku toho nejvhodnějšího řešení, která vám prostě vyřeší ten váš požadavek. No a pak druhým krokem je, pokud nemáte ten ostrovní projekt, tak požádáte o připojení k distribuční síti. Pokud podnikáte, to je důležité, tak je potřeba zpracovat záměr na studii proveditelnosti a v tuhle chvíli by přicházel na řadu energetický audit, což možná může připadat někomu zbytečné, ale rozhodně, když už máte ten projekt a tak dále, podobně bych to přirovnal, když jdete k lékaři a máte nějakou složitější diagnózu, tak si ještě necháte udělat oponentní názor, takže v tuhle chvíli prostě je dobré přijít za někým a ještě si udělat energetický audit toho navrženého řešení, jestli všechno sedí, tak jak má, protože platí to okřídlené dvakrát měř jednou řež. No a v tuhle chvíli se dostáváme k praktickým řešením a přichází na řadu finanční rozvaha a obstarání případného úvěru v bance. Nebo máte tolik peněz, že prostě nemusíte. Pak následuje vlastně ta vlastní instalace fotovoltaického systému, no a když je hotovo, tak vlastně to, že jsme si v tom druhém kroku nebo třetím domlouvali připojení k distribuční síti, tak v tuhle chvíli uzavíráme praktickou smlouvu odběru elektřiny a nyní přichází velmi zajímavá věc, můžeme požádat o statní podporu, která je vlastně s fotovoltaikou spojená. To je samostatná kapitola, ale i o ní samozřejmě píšeme v Můj dům krok za krokem. No a pak vlastně přichází to sladké finále vyrábí to vlastní elektřinu. Tak, takže vážení diváci, posluchači webináře Můj dům krok za krokem, to byl pan redaktor Vítězslav Dobeš. Děkuji. Já vám mockrát děkuju, že jste přišel do našeho webináře. Jinak pro vás ostatní, pokud nejste členy klubu, staňte se jimi, protože tam najdete zhruba tisíc článků o škole stavění. Najdete tam spoustu krásných domů, katalogových, univerzálních, oceněných, neoceněných, všechno podstatný. Takže já vám mockrát děkuju a těším se někdy na viděnou. Na shledanou. Může vás také zajímat: Co to znamená, když se řekne energeticky nezávislý dům? Abychom mohli dům zařadit do kategorie soběstačný dům, musí zvládat následující: vyrobit a akumulovat elektrickou energii pro svou spotřebu i nabíjení elektromobilu, vyrobit, zachytit a rekuperovat dostatek tepla pro celý dům a zajistit tak teplotní komfort obyvatel díky pokročilému tepelnému hospodářství a kvalitní izolaci. To znamená, že při řešení energetiky domu je třeba sestavit celkovou energetickou bilanci – zjistit všechny tepelné ztráty, teplo pro ohřev vody a odběr všech elektrospotřebičů. U moderních domů hrají velkou roli solární zisky jižním prosklením. V potaz je nutné vzít i fakt, že dospělý člověk v klidu vyzařuje 80 až 100 W. Jaké jsou další možnosti ukládání elektrické energie? Kromě baterie na bázi chemické přeměny (tedy lithiové, gelové, VRLA, olověné…) lze pro uchování energie použít „baterii“ na daleko jednodušším principu – do vody. Solární panely lze přímo zapojit do některých ohřívačů vody a obejít se tak téměř bez elektroniky. Nevýhodou je nízká účinnost takového řešení, tedy takové zapojení dobře funguje jen při přímém slunečním svitu. Aby se účinnost zvýšila a panely byly schopné ohřívat vodu i při částečně či zcela zatažené obloze nebo i v zimě, je nutné mezi panely a ohřívač přidat stabilizátor (nebo také regulátor) napětí. Výhodou tohoto řešení je určitě cena a jednoduchost. Ohřátím 160 litrů vody z 55 na 75 °C uložíte více než 3,5 kWh elektřiny. Baterie o takové kapacitě a střídač by vás vyšly nejméně na 120 tisíc korun, zatímco 160litrový bojler i s regulátorem nestojí ani čtvrtinu. Nevýhodou je to, že z horké vody už nelze zpětně elektřinu vyrobit. V létě sice budete mít plný bojler či akumulační nádobu horké vody, ale nebudete pro ni mít žádný užitek, zatímco hned vedle poběží klimatizace či bazénová filtrace, pro kterou budete kupovat elektřinu ze sítě. Jak funguje spolupráce fotovoltaiky s tepelným čerpadlem? Kombinace fotovoltaické elektrárny a tepelného čerpadla jednoznačně dává z ekonomického hlediska smysl. Je zde však velmi důležitý faktor – komunikace obou systémů, jež spolu musí být nejen propojené, ale také je nezbytné, aby vzájemně komunikovaly. Využívá se to například u bojleru nebo v létě při klimatizaci, pokud ji tepelné čerpadlo zajišťuje. Také pokud máme bazén, lze navolit, aby tepelné čerpadlo vyhřívalo sice primárně vodu v bojleru, ale přebytek posílalo do bazénu. Tepelná čerpadla, která mají odpovídající řídicí systém, tak mohou přímo komunikovat se střídači fotovoltaické elektrárny po jejich komunikačním rozhraní a ovlivňovat tak svůj chod. To je rozhodně důležitý faktor. Související články: [wp_show_posts id="94872"]

Ing. arch. Jitka Pálková, editorka časopisu Můj dům Nejenom odborná komise, ale také redakce časopisu Můj dům vybírá své favority. Pohledy odborníků a „laiků“ se mnohdy liší. Pojďme se proto podívat, které konkrétní domy z našich e-booků a proč, zaujaly naše kolegy. Obsah: [minutovnik time="0m36s" class="test-class" autoplay="1"]Domy do150 m2: Průhledy, knihy, umění[/minutovnik] [minutovnik time="4m00s" class="test-class" autoplay="1"]Domy do „L“: Dům s vyhlídkou na pohádku[/minutovnik] [minutovnik time="6m55s" class="test-class" autoplay="1"]Bungalovy: Pohoda schovaná za vraty[/minutovnik] [minutovnik time="10m16s" class="test-class" autoplay="1"]Domy ve svahu: Vila nad vodopádem po Česku[/minutovnik] [minutovnik time="15m00s" class="test-class" autoplay="1"]Vesnické domy: Dům nejen pro Vysočinu[/minutovnik] [minutovnik time="17m35s" class="test-class" autoplay="1"]Domy nad dvacet milionů: Dvě desky nad Brnem[/minutovnik] [minutovnik time="21m12s" class="test-class" autoplay="1"]Rekonstrukce: Mezi věží a lesem[/minutovnik] Přepis rozhovoru: Dobrý den, milí posluchači a diváci, webináře Můj dům krok za krokem. Rádi bychom vám dnes představili nejzajímavější domy v jednotlivých kategoriích, tak jak je vytvořila redakce časopisu Můj dům krok za krokem. A v ucelených e-boocích jsou zdarma ke stažení pro členy klubu. Mluvit o jednotlivých domech bude architektka Jitka Pálková. Dobrý den. Dobrý den. První kategorií jsou domy do 150 m², což třeba pro čtyřčlennou rodinu může být hraniční velikost. Pojďme si tedy ukázat, jaký objekt Z e-booku Můj dům zaujal zrovna vás. Tak já jsem vybrala dům, který navrhli architekti z ateliéru Hipposdesign. Je to takový velmi jednoduchý dům. Myslím si, že má zastavenou plochu dokonce jenom asi něco přes 100 m². A vlastně jeho kouzlo spočívá v tom, že je to takový velmi kompaktní dům. Nemá skoro žádné chodby. Vstupuje se do malého zádveří a pak se jde přímo do hlavního obytného prostoru, který je středem domu. Je to takový velký prosklený prostor, otevřený do patra. Součástí domu je velikánská knihovna pro několik tisíc svazků. To bylo jedno z přání rodiny, která je velmi intelektuálně založená. Má ráda knihy, má ráda umění. Dům je plný různých grafik a obrazů atd. Díky takovému úspornému řešení se podařilo ušetřit místo. A tím, že i schodiště je v tom hlavním obytnému prostoru, tak se i na poměry malé půdorysné ploše podařilo vytvořit komfortní bydlení pro čtyřčlennou rodinu. Ta stavba rozhodně nezapře fascinaci funkcionalismem. Bílou barvou, těmi plochami. Byl to asi záměr? To byl taky jeden ze záměrů architektů. Je to typická stavba kubického tvaru. Jsou tam pásové prosklené plochy. Je to dům celý otevřený do zahrady. To byl taky jeden ze záměrů. Na zahradě je starý zachovaný ovocný sad, na který chtěli koukat. Další zajímavý prvek je světlo shora. Tam je ve stropě kruhový otvor, kterým přichází světlo na společnou obývací část. To tam vytváří takovou zvláštní atmosféru a opticky zvětšuje prostor. Pro mě byla zajímavá spodní hala. Oni to mají obývací pokoj, ale funkcionalisti to nazývali halou. Pro mě je to poměrně zvláštní. Je to nádherný, otevřený prostor. Ale mě by zajímalo, jak se třeba uvažuje s vytápěním. Vytápět ten obrovský prostor třeba v zimních měsících může být problém. Samozřejmě, že ty izolační materiály jsou dneska zase jinde, než byly dřív. Ale zase taková pohodová teplota, 21 stupňů, už je jinde. Padla na tom řeč? Řešili to třeba? Tak dneska u těch moderních domů, které jsou hodně izolované a kde se dělá podlahový vytápění, tak to zase není takový problém, aby vám tam byla zima. Fajn. Dobře, pojďme do další kategorie. To byla kategorie Domy do L. A vy jste si tam vybrala projekt Romantický dům s výhledem na pohádku. Tak se to jmenuje, tak jste ho nazvala, vy jste tam přímo i byla. Dům slibuje výhled na zámek. Nevím, jestli jsem byl dostatečně pozorný čtenář, ale nevím, jestli si přečetl, na jaký zámek je to výhled. Tak to jsme záměrně vynechali kvůli přání majitelů domu, ale je to jeden z našich nejkrásnějších a největších zámků z 19. století v jižních Čechách. Myslím, že stačí, když to takhle řekneme. Jinak vlastně tady největší výhodou toho domu je právě ta parcela. To je ten svah s tím výhledem. Obecně domy do L mají tu výhodu, že uvnitř toho L vytvoří takový ten chráněný prostor, kde je soukromí. Většinou je tam terasa, je tam ta obytná část zahrady. Zase druhou stránkou tohoto řešení je to, že ty domy do L vyžadují většinou trochu větší Pozemek než běžný obdélníkový dům, takže s tím je potřeba počítat. Zajímavé je, že tento dům je složen ze tří odlišných kvádrů, které jsou na sebe nalepeny, včetně tím posledním, který tam vidíme, který končí tím kameninovým obkladem, který působí velmi impozantně až středomořsky. To bych vyzdvihnul, že to je velmi povedené na tom. Tak to je rozdělený na společnou obývací část a ložnicovou část a uprostřed je takový mezičlánek, což je vstup, ale obě ty části jsou spolu otevřeně propojené. Tam nejsou skoro žádné vnitřní dveře, jenom do koupelen a ložnic. Vyplynulo to jednak z té polohy, ze situace na pozemku. Takhle často ty domy do L řešený jsou. Zajímavé bylo, že vy tam i píšete, že ten pozemek byl původně poměrně neatraktivní, ale oni tím, jak ho srovnali, a i to vidíme z tohoto pohledového záběru, vytvořili velmi útulný zázemí toho. A mimochodem jsme tam i viděli ten zámek, o kterém je řeč, takže myslím si, že ani nebylo třeba ho psát. Tak, tady máme to L. V tomhle případě to není úplně pravoúhlé L. Je to trošku, myslím si, že je to 95 stupňů, a to je právě kvůli těm pohledům ven. Tam jsou naznačené takové ty pohledové čáry od sedačky a od jídelního stolu, takže tady je vidět, jak ten architekt třeba uvažuje, když ten půdorys kreslí. Bezva. Tak, pojďme dál. Máme další kategorii a tou jsou bungalovy. A vy jste tam v tom e-booku bungalovů vybrala Pohoda schovaná za vraty. A mě tam zaujala už jedna z prvních informací o tom, a sice, že tato jednopodlažní stavba byla postavena pro handicapovanou osobu. Nevím, do jaký míry o tom můžete říct něco dalšího, ale zaujalo mě to. Tak právě proto jsem to vybrala, protože handicapovaná osoba nic jiného, než bezbariérový dům mít nemůže. Tady je takový koncept, který je založen na tom, aby ten pohyb v tom domě byl co nejjednodušší. Takže celým tím domem prochází taková dlouhá, 120 cm široká linie od hlavního vchodu až po opačný konec. A na tu se napojují jednotlivé funkční části toho domu. To je pracovna, pak je to obývací pokoj, kuchyň a ložnice. A mezi tyhle části jsou vložené takové niki nebo atria, která lze otevřít nebo naopak uzavřít posuvnými dřevěnými stěnami. To je proto, že kolem toho pozemku prochází jedna z hlavních ulic v té obci, takže když majitelé chtějí mít soukromí, tak se tam prostě do toho atria zavřou. A je to také ochrana proti větru a prachu a i slunci, protože vlastně ta terasa v tom atriu je tímhle tím způsobem taky zastíněna. To mě právě zaujalo na tomhle řešení. Vlastně i když ty posuvné plochy jsou zavřené, tak ty prostory, jako je pracovna, obývací pokoj i ložnice, mají prosklené plochy do toho atria, takže ten dům není zavřený. Zůstává otevřený a opticky propojený. Takže ani není tam znatelný ubytek světla? Ne, to určitě ne. Tady je to trošku vidět. Bohužel fotka v dešti. Mě na tom ještě překvapila jedna věc, lehce konstrukční. A sice, že tam je sedlová střecha, ale ten sklon je velmi mírný. Já jsem si nejdřív myslel z jednoho záběru, že to je pultovka, a pak jsem zjistil, že to je sedlová střecha, že téměř jako rovná. A předpokládám, že to je tím, že ten objekt je na Pálavě, a tam asi ty klimatické podmínky úplně nevyžadovaly šikmější střechu, po který by musel sjíždět ten sníh. Byl to asi ten důvod? Tak ono je to také zbytečné. Čím máte šikmější střechu, tím větší prostor musíte vytápět. Možná, že tady byla i nějak omezená výška zástavby, to nevím. Přesně už si to nepamatuju, ale podle mě nad přízemním domem je zbytečný budovat jako klasickou šikmou střechu v 45 stupňů. [lock] Dobře, pojďme dál. Máme kategorii ve svahu. A z tohoto e-booku vy jste vybrala objekt, který je pojmenovaný Vila nad vodopádem po Česku. Je to určitý přirovnání nebo reminiscence na slavnou stavbu Franka Lloyda Wrighta. A mě by zajímalo a nevím, jestli jsem to z toho úplně pochopil, je tam opravdu nějaký vodopád a je slyšet? Je tam vodopád. Tady si ho můžeme ukázat. Ten dům je opravdu přímo přilepený na skále. Zřejmě na pozemku nahoře nad tím byl nějaký potůček, takže majitelé to takto využili. Ten vodopád, to není jen na efekt, ale on tam zpříjemňuje to klima. Protože ten dům nemá klasickou zahradu, on má jen takový dvůr, který je v podstatě ze všech stran obehnaný betonem nebo skálou. Takže v létě by tam určitě byla rozpálená pec. A ten vodopád pomáhá tomu, že je tam vlastně velmi příjemně. Mě tam zaujalo několik věcí. Za prvé to terénní převýšení, které je 9 metrů. To je opravdu úžasné. A potom i ta lokace. Vy to tam uvádíte, asi to stavebníkovi nevadí. Je to v Lysolajském údolí na Praze 6, kde jsou kromě tohoto domu většinou zahrádky a zahrádkářská kolonie. Tak ten pozemek, tam původně stál jakýsi polorozpadlý domek malý, který se nevyplatilo rekonstruovat, ale zřejmě kvůli výhodné ceně, majitel a architekt v jedné osobě, pan Sluka koupil a díky jeho fantazii se teda podařilo úžasně zužitkovat i pozemek a objekt, který se jevil jako neobyvatelný. A je to tím, že ten dům je do té ulice víceméně uzavřený. Tady máme vidět tu ložnicovou část, kterou vlastně do ulice má v podstatě jednu betonovou stěnu, jenom s dvěma okny, ale všechny ty ložnice i koupelna jsou vlastně obráceny k tomu vodopádu jakoby zády k ulici. A ta hlavní obytná část je úplně nahoře. Ta má zase tu výhodu, že je nad tou ulicí, už tam není tolik slyšet ten hluk a má úžasný výhled. Já jsem se ještě dočetl, že uvnitř objektu je rafinovaná soustava posuvných dveří a stěn, která trochu připomíná japonské domy a umožňuje to navzájem propojovat a udělovat jednotlivé prostory podle potřeby. Bylo to skutečně tak funkční? No, zřejmě bylo. Když posuvný dveře jsou u nás dnes už běžně používané. Víceméně, co jsem se zatím setkala, tak majitelé je spíš nechávají otevřené a zavřou si třeba dveře do koupelny nebo do šatny, nebo je zavírají opravdu jenom, když mají potřebu. Tak, jdeme dál. Pasivní domy. Vy jste vybrala dům, který je pojmenovaný Bydlení mezi křivkami. Pro mě bylo nejzajímavější, a jsem rád, že to vidíme my a že to vidí diváci našeho webináře, že byť se jedná o pasivní dům, tak to není žádná kostka. Pořád ještě existuje v širším podvědomí lidí, že když máte pasiv, musí to být nevzhledná, ošklivá kostka, nemusí. Tady je to krásně vidět. Ten dům má nádherné linie, přesto je to tedy jaksi pasivní dům. Ten dům je tady nedaleko Prahy na takovým mírně svažitým, ale velmi slunným pozemku, takže to je pro pasivní dům velmi výhodné. Pan architekt Aleš Gardlina se vyznačuje tím, že všechny ty jeho domy mají určitý originální tvar, takže on opravdu nestaví kostky. Tady právě ta křivka sleduje, jak to sluníčko jde od jihovýchodu přes jižní stranu až k jihozápadu, a to je vlastně orientace těch místností v tom domě. Takže tady ta křivka není samoúčelná, ale vlastně přímo odpovídá tomu chodu toho slunce na obloze. Píšete, že ten krásný dům je ve velmi fádní ulici. To mě taky ještě na tom zaujalo. A souhlasím s vámi, že má až takový středomořský dojem z něho mám. Je to tak, jako by byl někde ve Španělsku. Je to tím tvarem pro nás atypickým. Paní majitelka si tam vytvořila takovou terasu, kde použila jehličnany, použila dlažby, které imitují kámen a tím tam navodila takovou atmosféru. A my se ze Středomoří pomaličku posuneme na Vesnici a sice do kategorie vesnických domů. Z toho e-booku vy jste vybrala dům nejen pro vysočinu. Ten dům se nejvíc ze všeho podobá stodole. A je takovým obrazem českého venkova. Mě na tom zaujalo to, že byť v té vesnici není stavební uzávěr ve smyslu toho, že by ten dům musel takhle vypadat, tak přesto oni šli tou cestou a chtěli, aby zapadl do tý zástavby. To je velmi pěkný přístup stavebníka. Ten dům, jak tady vidíme, je inspirován klasickou stodolou. Obdélníková stavba se sedlovou střechou. Stodoly bývaly většinou průjezdné, takže měly veprostřed velká dřevěná vrata, tam vjel vůz. A druhou stranou vyjel ze stodoly na pole nebo na louku. Tady tenhle princip vtipně využil architekt k tomu, že do toho průjezdu umístil jídelní stůl a funguje to jako taková chráněná zakrytá terasa. Místo klasických vrat od stodoly jsou tady posuvné dřevěné dveře, které lze kdykoliv otevřít nebo zavřít podle potřeby, takže když majitelé si chtějí užít slunce a čerstvý vzduch, tak si to otevřou a když naopak není zrovna ideální počasí, tak si to můžou zavřít a klidně sedět venku za větrem a být na čerstvém vzduchu. Takže to nebylo tak, že by tam původně byla nějaká stodola, kterou oni zrekonstruovali? Ne, to je úplně nová stavba a je to čistě záměr. Je napsáno v tom článku, že jsou tam i velmi moderní technologie, byť teda jaksi se jedná na pohled o staré stavení, takže jsou tam úsporné technologie taky v tom. Je to zcela moderně koncipovaný dům, jsou tam okna s izolačními trojskly, je tam podlahové topení, je tam moderní krb, je to vlastně odpovídá to všem současným nízkoenergetickým standardům. To vůbec nezáleží ani tak na stylu toho domu, ty technologie dneska jsou skryté a dají se tyto technologie dát i do domu, který je postaven jako imitace venkovské chalupy. Tak, pojďme dál. Domy nad 20 milionů. Tam jste vybrala a udělala jste mi tím velikou radost, protože já mám rád funkcionalismus, a sice objekt, který jste pojmenovala, Dvě levitující desky nad Brnem. Povídejte o tom cokoliv, je to velice zajímavý dům. Tak to je v takové nové městské čtvrti, která má krásný výhled na historické panoráma města. Takže majitelé samozřejmě si přáli to, co nejvíc využít, a přáli si, aby z každého místa v tom domě měli ten výhled. Další, co podmínilo ten charakter toho domu, je, že i ta okolní zástavba je koncipovaná v tom funkcionalistickém stylu. Takže stavebníci si vybrali brněnský Kareš a Rais, který se na tento typ architektury specializuje. Pánové architekti jsou žáci Ivana Rullera, což byl jeden z takových čelných představitelů brněnského funkcionalismu. A je to na tom znát. Vidíme tady ty prosklené pásové plochy, ty přesahující betonové desky, ty železobetonové monieri. To jsou všechno znaky, podle kterých ten funkcionalismus se dá poznat už na pohled zvenku. Ten dům má takový úplně tradiční rozvrh. Má dispozici do L, rozdělenou na přízemí, na společnou obývací část a dětské pokoje. A v patře je potom velmi komfortní dispozice, kde jednu část tvoří velké apartmá rodičů s terasou a druhou část tvoří apartmá pro hosty. Ten dům je z části podsklepený, má velkou garáž, je to prostě maximální komfort. A ty výhledy jsou tam úplně neskutečný, protože vy sama píšete, že tam je vidět hrad Špilberk, je tam vidět katedrála sv. Petra Pavla, ale i silueta Pálavy, to je úplně neskutečný výhled. Ta konstrukce je podepřena 6metrovou železo-betonovou opěrnou stěnou? To je z toho důvodu, že to je ve svahu, tak aby majitelé před tím domem mohli mít nějakou zahradu. Tak tam vytvořili násep, podepřený právě touto stěnou a tam mají trávník s bazénem, protože jinak by v tom převýšení si žádnou zahradu nemohli dopřát. Působí to na mě, že vůbec nejtěžší na tom bylo jednak se dostat k tomu pozemku Četl jsem, i že to museli postupně dokupovat ty části toho pozemku, než ho scelili do té podoby, aby tam mohli začít stavět. A i to upravit ho do té podoby, aby vůbec tam vznikla tahle stavební parcela, protože ten dům je poměrně rozlehlý jakoby, nebo působí jako poměrně monstrózně. Je to opravdu nádherná stavba. Opravdu je vidět, že tradice funkcionalismu v Brně jenom kvete. Ještě bych k tomu vyzdvihla, že i v interiéru jsou použité materiály, které třeba v Brně můžou návštěvnicí obdivovat ve Vile Tugendhat. Je to prostě makasarová dýha, je to travertin, je to sklo. Takže i tady ty sloupky, které tady vidíme, není to prostě funkcionalismus jenom na oko, i když v dnešní moderní podobě, včetně těch špičkových technologií, o kterých jsme mluvili, tak ty jsou tady taky, ale jsou velmi schované. No a my se dostáváme k poslednímu e-booku a tím jsou rekonstrukce. A tady jste vybrala takové velmi roztomilé stavení, které jste pojmenovala Mezi věží a lesem, což je někdejší zřícenina starého stavení v malé obci na okraji Českomoravské vrchoviny. Má poměrně hezkou polohu, je tam zahrada, kde se dá dojít k potoku, k lesu, výhled je tam na kostel. Tak povídejte. Tak já jsem ho vybrala, protože tohle je úplně typický venkovský český domeček. Bývalá usedlost, která obvykle měla jedno obytný stavení se štítem do návsi, s vraty, naproti měla další stavení, kde byly chlévy, nějaké hospodářské prostory, případně výminek. Mezi tím dvůr, kde dnes už neprobíhá žádná hospodářská činnost. Dneska se dvůr prostě proměnil v takovou krásnou rekreační zpevněnou plochu. Majitelé vlastně tenhle koncept víceméně zachovali, jen tu původní část teda velmi zmodernizovali. Když se podíváme na ten původní stav, tak to opravdu změnili k nepoznání, ale přitom zachovali ten autentický charakter toho domu. Dneska na místě klasické světnice, jaké bývaly v těch všech chalupách, tak je takový velkorysý obývací prostor, otevřený do krovu, a odtud se taky jde po schodišti do obytného podkroví, kde jsou ložnice. Oni se snažili při té rekonstrukci zachovat maximum, co bylo z technického důvodu možného a co bylo na té stavbě hodnotného. Bohužel teda zůstaly v podstatě víceméně jen obvodové stěny, jinak stropy a krovy a celá střecha museli být odstraněny a nahrazeny. Ale využili to původní téměř metrové zdivo, které po oklepání omítek ukázalo svou tvář. Takže vznikla hezká stavba s kamennou fasádou a v patře ta nová část má teda klasickou omítku. Tady vidíme i takový náznak jakéhosi zápraží, které ty venkovské domy mývaly. Dneska je to terasa, která to připomíná. Ten proces musel být nesmírně složitý. To celé odkopat, odizolovat, odvlhčit. Kdo to nepodstoupil, tak si nedovede představit, co to obnáší. Já si vzpomínám na kamaráda, který si kdysi v jižních Čechách vyhlídnul takové nějaké nádherné stavení a ono navenek to vypadalo zašle, ale krásný to bylo pozičně. On si představil, jak to začalo a říkal, tak jsem to začal. Střecha byla shnilá, tak ta musela pryč, pak ty stěny byly vlhký. Nakonec nám tam zůstala jen jediná stěna, jsme řekli to nemá cenu, tak jsme do ní strčili bagrem a shodili jsme ji taky. Takže já obdivuji každého, kdo dokáže tyhle 100 a více let staré stavení dát do pořádku. Tady majitelka, paní Blanka Tancerová, je architektka, takže si to jistě důkladně prozkoumala a věděla, do čeho jde. A kromě toho, ten dům, kromě hezkého místa, má také velký pozemek, má vzadu hezkou zahradu, louku, takže to byl taky jeden z důvodů, proč vlastně zvolili tenhle dům a tohle řešení. Tak, vážení diváci našeho webináře, pokud vás zaujalo, co paní architektka vyprávěla o jednotlivých domech, tak se můžete stát členy klubu a můžete si všechny ty e-booky zdarma stáhnout. Paní architektko, já vám děkuji mockrát za vaši účast a někdy zase na shledanou. Na shledanou. Může vás také zajímat: Do jaké míry může zkomplikovat stavbu blízkost chráněné krajinné oblasti? Při plánování výstavby nového domu vezměte v úvahu také to, zda nehodláte stavět v chráněné krajinné oblasti. Pokud tomu tak je, budete muset – vedle získání klasického stavebního povolení – také absolvovat schvalovací proces ohledně urbanistické vhodnosti svého projektu v kontextu konkrétní chráněné lokality. Kvalitní architekt vám samozřejmě zpracuje projekt tak, aby odpovídal místnímu koloritu. Optimální vytápění a ohřev teplé užitkové vody v pasivním domě Pro výrobu tepla pro vytápění a ohřev teplé užitkové vody (TUV) je možno použít téměř jakékoli známé zdroje tepla nebo jejich kombinace. Díky mnohonásobně nižší potřebě tepla oproti běžnému domu postačují i zdroje o velmi malém výkonu. Pro provoz domu upřednostňujeme využití úsporných a obnovitelných zdrojů energie (solární kolektory, tepelná čerpadla, krbová a peletková kamna apod.). Využití úsporných zdrojů se projevuje dalším snížením nákladů na provoz domu a zmenšením závislosti na dodavatelích energií. Zdroj, případně kombinace zdrojů ohřívá vodu v integrovaném zásobníku tepla (IZT). Ze zásobníku je odebíráno teplo pro vytápění a ohřev TUV. Pro vytápění domů ATREA je možné volit mezi teplovzdušným vytápěním (slučuje vytápění a větrání, případně i chlazení) nebo klasickou otopnou soustavou (oddělený systém vytápění a větrání). Jaké jsou výhody dřevostaveb v porovnání se zděným domem? Doba výstavby: Dům může být předán k bydlení třeba již za tři týdny – zejména při použití panelové konstrukce. Dřevostavby se stavějí v podstatě celoročně – u zděných staveb je potřeba stavební práce v zimě přerušit. Navíc zde i v jiných ročních obdobích probíhají technologické přestávky, během nichž je třeba nechat použité materiály vyschnout. Více prostoru: Dřevostavby bývají konstruovány tak, aby se jednalo o energeticky úsporný dům. Zděné domy využívají k dosažení stejného efektu izolanty a stěna bývá až dvakrát širší než u dřevostaveb, což zvyšuje nároky na prostor. Právě výrazně tenčí stěny dřevostaveb dokážou „vykouzlit“ až 10 % prostoru navíc oproti zděným stavbám. Životnost: U dřevostaveb bývá ve srovnání s domy zděnými nižší, třebaže vždy záleží na konkrétních podmínkách. Akumulace tepla: V dřevěném domě dosáhneme rychle vnitřní teploty, ale když topení vypneme, stavba rychleji vychládá. Zděný dům teplo akumuluje na delší dobu. Ekologie: Porovnáme-li ekologičnost staveb, u dřevostavby je oproti zděným stavbám mnohem větší podíl materiálu z přírodně obnovitelných zdrojů. Dřevo zde může být zastoupeno i více než z 95 % procent. Související články: [wp_show_posts id="94875"]

Ing. David Mencl, ředitel společnosti Ekonomické stavby a Markéta Klocová, šéfredaktorka časopisu Můj dům Zcela výjimečná shoda názorů odborníků, redakce i čtenářů – experimentální dům „Krtek“, jehož spoluautorem je Ing. David Mencl, získal nejvyšší počet čtenářských hlasů v tradiční anketě časopisu Můj dům a obdržel tak i absolutní titul Dům roku 2022. Jak dům vypadá? Posuďte sami. Obsah: [minutovnik time="0m30s" class="test-class" autoplay="1"]Předání ocenění a titulu Dům roku[/minutovnik] [minutovnik time="2m35s" class="test-class" autoplay="1"]Kde se vzala myšlenka vytvořit dům pro jednoho či dva obyvatele[/minutovnik] [minutovnik time="5m40s" class="test-class" autoplay="1"]Co se v době osvědčilo?[/minutovnik] [minutovnik time="7m20s" class="test-class" autoplay="1"]Spojená šatna s koupelnou[/minutovnik] [minutovnik time="12m00s" class="test-class" autoplay="1"]Jak často se v objektu používá krbová vložka?[/minutovnik] [minutovnik time="13m10s" class="test-class" autoplay="1"]Bude se v ateliéru Ekonomické stavbě stavět nějaký další podobný dům?[/minutovnik] [minutovnik time="14m30s" class="test-class" autoplay="1"]Inspirace vany v ložnici[/minutovnik] [minutovnik time="17m00s" class="test-class" autoplay="1"]Dům pro jednoho až dva lidi[/minutovnik] [minutovnik time="18m00s" class="test-class" autoplay="1"]Skansen krásné literatury[/minutovnik] [minutovnik time="22m20s" class="test-class" autoplay="1"]Energetické zisky a ztráty[/minutovnik] [minutovnik time="26m50s" class="test-class" autoplay="1"]Byla původně idea nebo pozemek?[/minutovnik] [minutovnik time="28m00s" class="test-class" autoplay="1"]Takový dům není možné okopírovat[/minutovnik] [minutovnik time="30m00s" class="test-class" autoplay="1"]Jak je to s rodinným bydlením budoucnosti[/minutovnik] [lock] Může vás také zajímat: Je výhodnější stavět dům svépomocí nebo na klíč? Důležitou otázkou přípravného procesu stavby je rozhodnutí, zda chcete stavbu provádět svépomocí, subdodavatelsky, nebo na klíč. Každé z těchto řešení má své klady i zápory. Je-li stavba rodinného domu prováděna svépomocí, máte jako stavebník povinnost zajistit stavební dozor autorizovanou osobou – stavbyvedoucím, nejste-li pro takovou činnost sám odborně způsobilý. Stavbou svépomocí ušetříte finance, ale bude vás to stát velké množství času. Stavění po večerech, víkendech a dovolených se může protáhnout i na několik let, což se může negativně projevit na kvalitě stavby jako takové. Nakonec i při stavbě svépomocí budete muset některé práce kvůli revizi svěřit do rukou profesionálů. Jde o elektrické rozvody, rozvod plynu či topenářské a instalatérské práce. Další nevýhodou je vyšší sazba DPH pro nákup materiálu, zatímco stavební firmy nakupují materiál v nižší sazbě DPH. To, co je pro profesionála denní rutina, může zabrat laikovi mnohem víc času, vyšší ztráty materiálu a z toho plynoucí problémy s udržením kvality práce. Subdodavatelský způsob stavby představuje kompromis mezi poměrem investičních nákladů a vlastním časem stráveným na stavbě. Na konkrétní řemeslnické úkony si najmete příslušné řemeslníky. Třetí možností je stavba na klíč. Její hlavní výhodou je krátká doba výstavby, na druhé straně jde o nejdražší alternativu. Přínosem stavby na klíč je co nejrychlejší bydlení. Ušetříte tak finance za nájem, který byste museli platit v případě stavby svépomocí. Základem úspěchu ovšem je zajistit si kvalitního dodavatele a kvalitní nezávislý stavební dozor. Čím zvýšíme úroveň komfortu bydlení v přízemním domě?  Skvělým řešením jsou zimní zahrady. U nových rodinných domů se zimní zahrady řeší už od projektu, protože se stávají přirozenou součástí domu. Architekti jsou v tomto smyslu velice vynalézaví: prosklené útvary vybíhají například z roviny stěny, ve svislém řezu mají tvar lichoběžníku, v půdoryse obdélníku. S oblibou také tvoří roh budovy. V půdorysu jde o víceboký hranol, posazený na nároží domu. V horní části se sbíhá do jednoho bodu – špičky, která je ve svislé ose celé konstrukce zimní zahrady. Mohou být také různým způsobem zapuštěné do hmoty domu, prosklená může být celá fasáda, její část, vnější nebo vnitřní nároží stavby. Jak velký dům budeme potřebovat? Při plánování domu myslete na potřeby všech členů rodiny, a to s perspektivou na několik desetiletí. Děti za čas vyrostou a osamostatní se, oproti tomu může nastat potřeba ubytovat prarodiče, začnete pracovat doma apod. Pokud k vám budou jezdit návštěvy, je třeba jim umožnit přespání. Velikost jednotlivých místností je individuální volbou, pro pohodlné bydlení je důležitá vyváženost a uměřenost. Dům pro velkou rodinu s dětmi by měl mít dostatečně velké zádveří pro pohodlné přezutí, uložení kabátů či odložení kočárku. Předsíňka o šířce 120 cm vám stačit nebude. Neplýtvejte zbytečně místem na dlouhé chodby, velkorysé schodiště nebo halu, raději jej využijte pro úložné prostory nebo zázemí. Nebudujte nadměrně velký obývací pokoj s miniaturní kuchyní, když budete vyvařovat pro početnou rodinu. Často se také podceňují dětské pokoje – v rodinném domě určitě dopřejte dětem více prostoru než v paneláku. Související článek: [wp_show_posts id="103337"]

Ing. arch. Pavel Lazarov z ateliéru Fandament Architects a Ing. arch. Jitka Pálková, editorka časopisu Můj dům Odborná porota vybrala na pohled originální atriový rodinný dům. Při bližším zkoumání máme šanci poznat promyšlenou koncepci domu postaveného na pozemku orientovaném na severní stranu. Jak se autorům projektu podařilo dostat do domu světlo a slunce? Posuďte sami. Obsah: [minutovnik time="1m05s" class="test-class" autoplay="1"]Představení projektu. Atypický projekt je výsledkem atypické parcely[/minutovnik] [minutovnik time="3m34s" class="test-class" autoplay="1"]Volná ruka pro architekta[/minutovnik] [minutovnik time="4m00s" class="test-class" autoplay="1"]Atrium jako absorbující prvek stavby[/minutovnik] [minutovnik time="5m30s" class="test-class" autoplay="1"]Jak se projevilo složité řešení na nákladech stavby[/minutovnik] [minutovnik time="6m30s" class="test-class" autoplay="1"]Organický tvar budovy[/minutovnik] [minutovnik time="8m40s" class="test-class" autoplay="1"]Tvůrčí krédo a zásady ateliéru[/minutovnik] [minutovnik time="9m30s" class="test-class" autoplay="1"]Design domu[/minutovnik] [minutovnik time="10m44s" class="test-class" autoplay="1"]Pouze jednopodlažní dům, proč chybí druhé patro[/minutovnik] [minutovnik time="11m30s" class="test-class" autoplay="1"]Energetická bilance domu. Prošel by dům energetickým štítkem i v nové legislativě[/minutovnik] [minutovnik time="13m00s" class="test-class" autoplay="1"]Vytápění domu[/minutovnik] [minutovnik time="15m36s" class="test-class" autoplay="1"]Předání ceny v soutěži Můj dům[/minutovnik] [lock] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vážení posluchači, diváci našeho webináře Můj dům krok za krokem. Naším dnešním tématem budou opět domy oceněné v rámci soutěže Dům roku. A naším dnešním hostem je pan architekt Pavel Lazarov z ateliéru Fandament Architects. Vítejte. Dobrý den. A naším tradičním hostem je už v tomto případě paní architektka a rovněž redaktorka časopisu Můj dům Jitka Pálková. Taky dobrý den. Dobrý den. Takže pojďme na ten váš dům. Ten váš dům jste nazvali puzzle podle té dětské skládačky, protože tam do sebe všechno zapadá. Jedná se o atriový dům na rovném pozemku. A to, co mě na tom zaujalo, že fotografie, které jsou v našem časopise, jsou buď v noci nebo večer točené za umělého osvětlení. Vy jste tam, paní architektko, byla. Pravděpodobně jste tam byla za dne. Tak moje první otázka směřuje k tomu, vypadá ten dům stejně za denního světla jako takhle v noci osvícený? No, pokud můžu posoudit, tak já jsem tam zase nebyla v noci, tak ten dům, ony ty fotografie vždycky trochu zkreslují, ale mně přijde, že tam je možná ještě víc světla, než ukazují ty fotografie. Bezvadný. Tak pojďme na to a ptejte se dál. No, ten dům se nachází na rovném pozemku v takové běžné nové zástavbě, takže by si tam člověk klidně mohl představit nějaké úplně standardní řešení, tak se zeptám, co vás vedlo k takovému atypickému projektu? No tak to byl hned ten první pocit, kdy jsme se s klientem postavili k prázdné parcele, kdy jsme si uvědomili, že celý ten pozemek je orientován k lesu a zcela na sever. To znamená, v ten moment jsem vůbec nevěděl, jak to uchopit, protože do toho domu potřebujete dostat soukromí a současně ho nějak oslunit, řekněme. Takže z toho už vyplývala ta koncepce, kdy jsme pracovali s tím, jak do toho domu dostat světlo a zároveň zachovat jako soukromí. Takže z toho se už odvíjel trošičku ten tvar, samozřejmě mělo to nějaký vývoj. To mě právě zajímá, jestli jste se takzvaně strefili na první dobrou, nebo jestli jste udělali nějakou řadu návrhů, z kterých se pak vybíralo? My jsme se netrefili na první dobrou. Určitě vzniklo více návrhů, protože měli jsme i takovou cestu, kde jsme hodně cpali nějaké atrium do ulice a ten dům šel spíš k tomu lesu. Ale určitým vývojem jsme se dopracovali k tomu, že chceme se dívat do lesa, to znamená na sever a současně vytvořit uprostřed domu takové prázdné místo, kolem kterého se bude celý dům soustřeďovat. Takže v průběhu práce na tom konceptu se toto velmi rychle ukázalo jako správná cesta. A měl ten investor nějakou představu, věděl, co chce, nebo vás nechal tvořit? Já si myslím, že ten klient nás nechal tvořit. On samozřejmě měl nějakou představu o zadání, co by v tom domě mělo být, ale myslím si, že jsme měli relativně volné ruce a samozřejmě jsme mu všechny ty koncepty nějakým způsobem prezentovali na začátku, abychom se vlastně sladili a ten výsledek ho zaujal. Takže tady ten úvodní koncept jsme začali rozkreslovat podrobněji. A jak to v praxi funguje? Opravdu využívají to atrium a probíhá to tak, jak jste si to představovali, ten život v tom domě? Já si myslím, že jo, protože to atrium je takový prvek, který paradoxně obohacuje celý ten interiér a směřují do toho ty zraky z interiéru a současně ten interiér tím osvětlujeme. A my jsme mezi tím atriem, kde máme nějaký vodní prvek a samotnou pobytovou zahradou vlastně udělali takovou terasu, kde máme nějaké posezení, máme tam vlastně takovou letní sprchu. Takže to si myslím, že je takové místo, kde si klienti rádi sednout, protože je tam příjemně i slunko a dívám se do té severní zahrady. Takže možná spíš bydlí v tom atriu, než na té zahradě vzadu za domem? Ono to má relativně kompaktní rozměry, není to nic jako zase nějak rozhlehlého, takže vlastně ten kontakt mezi tím atriem, a to zahradou je vlastně blízký. A vlastně to těžiště toho venkovního prostoru je opravdu podle mě ta terasa a řekněme vlastně ta venkovní sprcha. My jsme tam ještě vlastně dobudovali takový bazén úzký, jako plavací, takže myslím si, že ten jako venkovní život probíhá vlastně v těchto místech. Prosklení je opravdu velkorysé. Jak se projevilo takovéto atypické řešení na složitosti provedení a na nákladech stavby? Taky to bylo samozřejmě... Určitě to tu stavbu jako prodražilo, protože když jsme klientovi ukázali tady, vždycky tomu říkám, jako jeden tah rukou, jakože prostě tady tu linku, tak ono to v tom modelu vypadalo velmi čistě a vlastně i jednoduše. Nicméně, my jsme už v rámci studie oslovili nějaké dodavatele, jako oken nebo skel, abychom věděli, kde se vlastně pohybujeme a klient tady tomu přístupu nebo i tady té cenové relaci dal zelenou. Takže vlastně už v rámci potom zpodrobnění projektů a samotné realizace už jsme řešili spoustu detailů, aby to prostě klaplo, ale samozřejmě ty tolerance jsou v těch oblých sklech velmi malé, takže se muselo opravdu pracovat velmi přesně. Takže nic neprasklo, tak si myslím, že to je fajn. Takže ten zvláštní organický tvar byl limitován tou technikou provedení nebo těma možnostma? Tak my jsme nejdřív kreslili a pak jsme řešili, jestli to jde, když to řeknu tak blbě, ale v podstatě hlídali jsme si tam to, aby ten poloměr, do kterého jsme šli u těch oblých skel, aby byl prostě vyrobitelný u nás a my jsme i chtěli, aby všechny ty segmenty oblé byly stejně velké. Takže jsme kreslili tu geometrii potom v projektu co nejpřesněji, abychom nemuseli vyrábět různé typy skel. Takže se to podařilo v podstatě, myslím, z šesti kusů. Ono ty rovné úseky, paradoxně je tam více rovných úseků než těch oblých, ale ten celkový dojem je, že to je takové jako kulaté. A pak tam máte taky zajímavě řešené světlo shora. Tak co se týče světlíků, myslím, že to právě bylo nezbytné z pohledu toho, abychom dostali trochu sluníčko do těch míst, kde si myslíme, že si to světlo zaslouží, což je prostě jako kuchyně, jsou to i nějaké chodby nebo i koupelna, takže my tam máme více světlíků. Takže to si myslím, že je zase takový prvek, který prostě trošičku vnese určitou jako vertikalitu do toho domu, protože ten dům je vlastně přízemní, takže proto si myslím, že tady ty prvky jsou vždycky jako fajn. Děláte často takové atypické projekty? No, tak já si vždycky dělám legraci v ateliéru, že chci dělat už jenom samé kostky. V podstatě všichni projekty jsou furt atypické, a tak nějak mám pocit poslední dobou, že jsou čím dál tím složitější a větší a pozemky jsou takové komplikovanější, takže to si myslím, že je vždycky výzva něco vymyslet. Máte jako ateliér nějaké zásady nebo, když to řeknu takovým banálním způsobem tvůrčí krédo? No já doufám, že ne, protože vlastně ono vás to pak jako omezuje, takže... Já si myslím, že se snažíme furt jako do každého projektu vnést něco nového. Já se vlastně někdy sám jako přistihuji, že když něco kreslím, tak si vlastně uvědomím, že už jsem to kreslil někde na nějakém předchozím projektu. Takže mě vlastně baví, když do toho každého nového projektu vneseme zase nějaký nový nápad nebo nějakou novou myšlenku. Vlastně se nechceme omezovat na nějaký jako rukopis nebo jak to nazvat. Mě na tom překvapila třeba jedna věc, že některý ten design vnitřní má až takový jako retro motivy. Mě to trošku jako přišlo jako EXPO v Bruselu 58. rok nebo tak je to taková... Je to velice zajímavý ten vnitřek. Ono v podstatě... Jakoby tam hlavně ten prostor toho obývacího pokoje nebo jak to nazvat. Vlastně sám o sobě má takové zvláštní jako tvarosloví a vlastně to, jak to doplníte těmi materiály, tak už to vlastně držíte v takové jako čisté linii a nechcete to vlastně nějak zbytečně jak bych to řekl, přenavrhnout nebo jak to říct. Takže vlastně to, že jsme tam už doplňovali, ať už obklady stěn nebo nábytek, tak jsme vycházeli z takové řekněme konzervativní linie. Ono vlastně v tom Brně se stále úspěšně odkazujeme na funkcionalistickou architekturu, takže vlastně v tom domě to asi trošičku jde vidět. Takže oblíbený materiál je jako travertin, takže vlastně do dalšího projektu se snažím už nedělat zase nic z travertinu, takže to je vždycky nějaký takový vývoj. Ten dům je jednopodlažní, není to na jednu stranu až jako škoda, že nešel do patra? Tak v podstatě možná jsme měli takovou debatu, že když tam s klientem přidáme ještě jedno patro, tak to bude krásný, akorát to bude stát dvakrát tolik, tak já si myslím, že on ten půdorys je docela velký ve finále a myslím si, že to jako splnilo všechny ty parametry a samozřejmě kdyby to mělo druhé patro, tak by to byla už poměrně i velká hmota i v kontextu těch domů, které jsou v podstatě jako v okolí. Ten dům je půdorysně skoro největší v té oblasti, ale tím, že má jedno patro, tak je takový nepatrný tím měřítkem, takže to druhé patro jsme tam do toho už necpali. U těchto velmi členitých jednopodlažních domů se dost těžko dosahuje energetické účinnosti té budovy. Čím jste si pomohli potom? Silnou izolací? To je dobrá otázka. Já si myslím, že jsme si ničím nepomohli. No určitě jako samozřejmě, když projektujeme... Chcete říct, že dneska už by to neprošlo. No tak jako, když tak pozoruju to, co se tady postupně jako chystá směrem v podstatě k nulovému nebo pasivnímu domu, tak vlastně to jako principálně směřuje prostě dělat ty domy jiné jako technologicky a technicky parametrově vybavené a nabušené, ale vlastně i architektonicky volit řekněme jednoduchou hmotu a vlastně řekněme střídmé prosklení a mít jako racionální přístup tady té tematice, což samozřejmě vám trochu bere vítr z plachet, protože už nic nenavrhnete. Takže vlastně se trochu děsím, co tady se na nás chystá, takže proti tomu budeme stále bojovat návrhy. Vzpomenete si třeba, jaká je tam spotřeba tepla na vytápění za rok? To si nevzpomenu, tak my samozřejmě v rámci projektování toto počítáme, ale jinak je to už nějaký pátek, ale hlavně zase v ateliéru mám tým kolegů, kteří mi pomáhají ať už s tou architektonickou, tak s tou technickou stránkou, takže to asi neumím ani úplně říct teďka z hlavy. A jinak vytápění je krbovou vložkou plus nějaké tepelné čerpadlo? No máme tam krbovou vložku a máme tam tepelné čerpadlo s vrty, takže toto si myslím, že je standard, který máme skoro ve všech projektech. Ten dům už nějakou dobu stojí. Mluvil jste od té doby s tím investorem? Byl jste se tam třeba podívat? Nebo je něco, co třeba by dneska ten investor chtěl udělat jinak? Ne, investor by určitě nechtěl nic udělat jinak. Vlastně, když jsme se viděli naposledy, my jsme ten dům fotili před rokem, si myslím, nebo rokem a půl, vlastně už to bude rok a půl, takže v té době jsme se samozřejmě o tom nějakým způsobem bavili a klienti tam bydleli, řekněme, asi půl roku tu dobu, takže si myslím, že v té době ještě to zažívali zčerstva. Takže ono vždycky, když si pár let v tom domě odbydlíte, tak vždycky začínáte přicházet na nějaké nápady nebo myšlenky, jestli to je potřeba něčím dotvořit. Takže já si myslím, že tady v tom případě je to navržené tak, že jsme už v rámci navrhování chtěli domyslet všechny ty, nevím, ať už řekněme, wellnessové objekty a bazény a oplocení a terasy a všechny ty pobytové venkovní věci, které se dost často dělají o něco později, tak tady jsme to chtěli navrhnout z první vody. Chtějí po vás klienti právě takovéto atypické domy nebo za vámi chodí a říkají radši udělejme nějakou tu kostku? No tak zaplať pánbůh si nás vyhledávají spíš ti klienti, kteří chtějí nějaký atypický přístup, a naopak ty kompaktní domy, které jsme i kdysi před třeba 5-10 roky projektovali, tak spíš neděláme. Vždycky to už bereme jako výzvu, že čím náročnější klient, čím komplikovanější zadání, tak tím samozřejmě si s tím déle lámeme hlavu, ale tak to je to, co nás baví, takže spíš už děláme tyto projekty. Ono jich taky není moc vlastně. A že ten dům je zajímavý, na to se můžou podívat naši čtenáři v časopisu Můj dům. Já bych poprosil paní Pálkovou, aby vám předala cenu, kterou si zasloužíte bezesporu. Je to první místo v hodnocení odborné poroty. Tak děkuji. A my děkujeme panu architektu Pavlu Lazarovi za návštěvu v našem webináři. Děkuji, Jitce Pálkové. A vy všichni ostatní naši čtenáři, diváci, posluchači, pokud máte zájem a chcete se stát členem klubu, tak vám můžu prozradit, že všechny tyhle nádherné domy, oceněný, neoceněný, katalogový, všechny najdete na našem portálu Můj dům krok za krokem, včetně unikátní, úžasný a rozsáhlý školy stavění. Tak já vám mockrát děkuji a na shledanou. Díky, na shledanou. Může vás také zajímat: Jak moc ovlivňuje orientace ke světovým stranám kvalitu bydlení? Pro vnitřní uspořádání domu je zásadní, jak je orientován pozemek ke světovým stranám, odkud vede přístup a příjezd a také svažitost parcely. Obecně by obytné místnosti, především společný obývací prostor, měly být orientovány na osluněnou stranu, nejlépe na jih, jihovýchod, jihozápad, a zároveň také tam, kde je nejhezčí výhled a největší soukromí. Pro ložnice se doporučuje východní nebo severní strana (při západní orientaci hrozí přehřívání). Místnosti zázemí (zádveří, haly, šatny, komory, schodiště, ale i kuchyň) je vhodné orientovat na „studenou“ stranu. Některé případy (např. severní svah, atypický tvar parcely či přístup k domu z jihu) však vyžadují individuální přístup, a ne vždy lze tyto zásady zcela dodržet. Důležité jsou i osobní preference. Stavebníci, kteří nemají rádi přehřívání, si klidně postaví dům s obývákem na sever či na východ, jiní zase před sluncem upřednostní hezký výhled apod. Jak velký dům budeme potřebovat? Při plánování domu myslete na potřeby všech členů rodiny, a to s perspektivou na několik desetiletí. Děti za čas vyrostou a osamostatní se, oproti tomu může nastat potřeba ubytovat prarodiče, začnete pracovat doma apod. Pokud k vám budou jezdit návštěvy, je třeba jim umožnit přespání. Velikost jednotlivých místností je individuální volbou, pro pohodlné bydlení je důležitá vyváženost a uměřenost. Dům pro velkou rodinu s dětmi by měl mít dostatečně velké zádveří pro pohodlné přezutí, uložení kabátů či odložení kočárku. Předsíňka o šířce 120 cm vám stačit nebude. Neplýtvejte zbytečně místem na dlouhé chodby, velkorysé schodiště nebo halu, raději jej využijte pro úložné prostory nebo zázemí. Nebudujte nadměrně velký obývací pokoj s miniaturní kuchyní, když budete vyvařovat pro početnou rodinu. Často se také podceňují dětské pokoje – v rodinném domě určitě dopřejte dětem více prostoru než v paneláku. Problémem bungalovů bývá nedostatek přirozeného denního světla uprostřed domu. Jaké je řešení? Řešením jsou světlovody. Při výběru vhodného světlovodu byste měli vzít v úvahu samozřejmě jeho vzhled, ale i kvalitu materiálu – to se týká zejména střešní základny světlovodu. „Rozhodně nedoporučuji používat plastové základny, spíše zvolte tradiční trvanlivější materiály, jako je například barvený hliník,“ říká Jiří Kirch, specialista na světlovody společnosti SUNIZER. Skleněné víko světlovodu přitom může mít různý tvar, nicméně nemělo by mít různé vroubky či záhyby – to omezuje omyvatelnost, zvyšuje riziko kondenzace, a tím dlouhodobě zhoršuje prostupnost světla. Důležitým kritériem výběru světlovodu je kvalita spodní části (difuzéru). Zde lze jednoznačně doporučit, aby sklo bylo izolační, protože toto sklo dokáže zabránit tepelným únikům. Difuzér je přitom prvkem, který může znamenat významný faktor při rozhodování o koupi konkrétního světlovodu, výrobci jej zhotovují značně různorodě. Související článek: [wp_show_posts id="103340"]

Ing. arch. Roman Kučírek z ateliéru 3K architects a Ing. arch. Jitka Pálková, editorka časopisu Můj dům Současný dům a tradiční vesnice, jde to vůbec dohromady? Akceptovat genia loci se podařilo autorům projektu moderní venkovské usedlosti, jenž získal v tradiční čtenářské anketě Dům roku časopisu Můj dům zvláštní ocenění odborné poroty v kategorii Domů nad 150 m2. Dům na první pohled vypadá jako rekonstrukce selské usedlosti, ale od základů až po hřeben střechy je nově postavený. Použité jsou lokální materiály i nejmodernější technologie. Obsah: [minutovnik time="1m15s" class="test-class" autoplay="1"]Přání klienta ohledně původních materiálů[/minutovnik] [minutovnik time="2m45s" class="test-class" autoplay="1"]Kompozice budovy[/minutovnik] [minutovnik time="3m46s" class="test-class" autoplay="1"]Materiály[/minutovnik] [minutovnik time="5m20s" class="test-class" autoplay="1"]Interiéry[/minutovnik] [minutovnik time="6m08s" class="test-class" autoplay="1"]Technologie na vytápění[/minutovnik] [minutovnik time="7m00s" class="test-class" autoplay="1"]Rybník hraje klíčovou roli[/minutovnik] [minutovnik time="7m40s" class="test-class" autoplay="1"]Spolupráce klienta s architektem[/minutovnik] [minutovnik time="9m30s" class="test-class" autoplay="1"]Snaha přiblížit se starým usedlostem[/minutovnik] [minutovnik time="10m00s" class="test-class" autoplay="1"]Propojení budov úzkým krčkem[/minutovnik] [minutovnik time="11m10s" class="test-class" autoplay="1"]Rybník a jeho udržitelnost, spolupráce s geologem a hydrologem[/minutovnik] [minutovnik time="12m20s" class="test-class" autoplay="1"]Předsudky vůči rekuperační jednotce[/minutovnik] [minutovnik time="12m38s" class="test-class" autoplay="1"]Tepelné čerpadlo[/minutovnik] [minutovnik time="14m40s" class="test-class" autoplay="1"]Jedna neobývaná půda slouží jako technické zázemí[/minutovnik] [minutovnik time="16m10s" class="test-class" autoplay="1"]Předání diplomu v soutěži Dům roku[/minutovnik] [lock] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vítám vás na dalším webináři Můj dům krok za krokem. Naším dnešním tématem jsou opět oceněné domy v soutěži Dům roku. Tentokrát si pro zvláštní cenu odborné poroty přišel pan architekt Roman Kučírek z ateliéru 3K Architects. Dobrý den. Dobrý den. A vítám tu zároveň redaktorku časopisu Můj dům, architektku Jitku Pálkovou. Oceněným domem je rodinný dům, o kterém dnes budeme mluvit, který dostal zvláštní cenu poroty. A co je to, co je na něm zvláštní, že on vypadá jako velmi citlivě rekonstruovaná chalupa. Ale ve skutečnosti je to novostavba. Novostavba je to se vším všudy, to znamená vnitřky, venkovnější prostředí, i terénní úprava. Tak tím mi přijde, mně osobně ten barák velmi zajímavý. A nejvíc ho má nastudovaný paní Pálková, tak tímto vám dávám slovo. Já se zeptám, jak jste k tomu dospěli. Bylo to přání klienta mít dům, který bude vypadat jako usedlost? Bylo to velký přání klienta, abychom použili za prvé tradiční materiály, což bylo jedno z velkých přání klienta, a druhý, aby to zapadlo do toho venkovského prostředí. A jelikož to zadání klienta bylo poměrně velké, tak jsme se přiblížili právě těma hmotama a tou velikostí právě k tvaru bývalých starých usedlostí. Na tom pozemku původně něco bylo? Nějaká stavba, nebo nějaká vzrostlá zeleň? Ten pozemek se na začátku nezdál tak veliký, protože byl částečně zarostlý. Plochou to bylo necelých 5000², ale na tom pozemku nestály žádné stavby. Jediné, co tam bylo, tak v severovýchodním rohu toho pozemku byl takový zarostlý polorybník, polomočál a jedno z přání toho klienta bylo vybudovat na tom pozemku, ideálně v tomhle místě, nový rybník, což se taky naštěstí povedlo, ale stavby tam v podstatě žádné nestály. Byl to úplně prázdný pozemek na kraji obce. Byla tam nějaká regulace místní, která vás nějak limitovala? Nebyly tam žádné speciální požadavky, ve smyslu třeba chráněné krajinné oblasti, památkářů a podobně, takže tam byl klasický územní plán, kdy gró toho bylo dodržet tradiční venkovské tvary, sedlové střechy, nějaké velikosti těch objektů, ale žádné speciální podmínky, ve smyslu řeknu úřadu, tam naštěstí pro nás nebyly. Co vedlo k té kompozici budov? Jak jsou uspořádány? Asi z velké části to vyplynulo z velikosti toho zadání, který když jsme s klientem zkonzultovali, tak to zadání bylo poměrně velké. Kromě té obytné části, na kterou měl nějaké požadavky a představy klient nebo klienti, tak jeden z těch velkých požadavků bylo hodně úložného prostoru pro nějakou zahradní, sportovní techniku. A tak, jak jsme o tom zadání a o tom návrhu přemýšleli, tak nás to dospělo k tomu vytvořit jeden objekt stodoly, který byl z hlediska velikosti pro klienta, řeknu, minimálně veliký. A ta stodola je relativně obrovská, tak mu to přišlo na hraně. A díky tomu, že jsme to technický zázemí nebo sportovní zázemí vyčlenili do samostatného objektu, tak jsme se pak přiblížili té kompozici starý stavení a vznikla z toho usedlost, která z toho vznikla. Mluvili jsme tady o tom, že jste vybírali přírodní materiály a snažili jste se přizpůsobit tradiční architektuře. Které ty tradiční prvky tam můžeme vidět? Z hlediska materiálu bylo přání klienta, my jsme za to byli rádi, protože ty materiály jsou přírodní a jsou na věky dobrý. Takže jeden z těch základních prvků byl určitě kámen. Pak byl požadavek na dřevo a omítku. Z hlediska materiálu to bylo hodně dané od klienta, my jsme s tím v podstatě jenom souhlasili. A z hlediska tvaru toho domu, my jsme tam navrhli nějaké tradiční formáty oken, které měly klasické nadsvětlíky, otevíravá okna. Doplnili jsme to moderními balkonovými dveřmi a včlenili jsme do toho návrhu do severního a jižního křídla, zápraží, který jsou směrem k rybníku a jižní nebo jihozápadní terase. Takže to jsou nejvíc prvky, které tu usedlost dělají tvarem a materiálem, tak jak dnes vypadá. Používali jste také místní materiály? Z místních materiálu, jestli se nepletu, tak je tam v podstatě kámen, protože nedaleko se nachází lom a z toho lomu jsou použitý kameny, takže dá se říct, že ano. A tenhle přístup se týkal i vybavení interiéru? Interiér, tak jak to... Jeden prostor mi připadá takový značně industriální. My jsme v rámci interiérů, tak jak máme zkušenost s klientama my, tak v rámci interiérů ne vždycky klienti chtějí od architekta ten interiér navrhnout, protože finančně to je všechno nějaká zátěž. A my jsme byli přizvaný klientem k návrhu jeho pracovny, a právě k návrhu černý kuchyně, nějakého letního sezení v rámci prostoru té stodoly. Takže ten jsme navrhovali my a přišlo nám, a říkáte to správně, že nějaké industriální prvky, třeba v podobě svítidel, tam jsou použitý a přišlo nám to pro ten prostor té stodoly černý kuchyně, jako řeknu příznačný. Takže tyhle dva prostory jsme navrhovali a některý ty prvky jsme tam použili. Takže navenek zdánlivě rekonstrukce staré chalupy, ale technologie jsou tam určitě moderní, myslím tím třeba vytápění a podobně? Ano, i nás potěšilo, jak říkáte, jak jste to na začátku zmínili, že klient nám říkal, že některý kolemjdoucí říkají, že to je jako rekonstruované, hezké stavení, což jsme byli samozřejmě rádi, protože tam ta tradice, aspoň na pohled se zdá, že jsme ji dodrželi, ale z hlediska těch technologií, je to samozřejmě moderní technologie, to, co jsme se s klientem bavili, nakonec tam navrženo není tak je rekuperace, kterou z nějakých svých osobních důvodů nechtěl, a z hlediska technologie vytápění je tam navržené tepelné čerpadlo ve vnitřním provedení, protože jsme využili v severním křídle na půdě, která je neobývaná, prostor, kam jsme to tepelné čerpadlo umístili, aby nehyzdilo ten exteriér, takže z hlediska těch moderních prvků nás napadá třeba tohle. Pojďme ven, jak jste si poradili s terénními úpravami, a hlavně s tím rybníkem? Rybník v rámci toho celého návrhu hrál relativně velkou roli, protože to byl jeden z klíčových požadavků klienta, aby tam rybník byl vybudovaný, takže jsme s kolegou projektantem rybníkářem navrhli nějaký tvar rybníku, který byl z hlediska kompozice toho pozemku danej, kde vznikne, takže tam jsme ho navrhli a dokonce v realizaci byl ještě po nějakých debatách mezi realizátorem námi a klientem ještě ten rybník zvětšen, což se ukázalo, že vlastně nakonec nevadí, ale hrál jako klíčovou roli a dneska vlastně při tom celkovým záběru nebo pohledu na tu usedlost je dobrým prvkem, kde se ta usedlost odráží, takže se povedl víc než dost. A jak vám to s klientem šlo? Rozuměli jste si nebo měnili jste něco na tom projektu? Měli jste nějaké střety názorů? Vždycky si myslím, že bývají. I samozřejmě tady byli. My jsme toho klienta znali přes jednoho mýho velice dobrýho kamaráda, tak jsme se vlastně takovým způsobem k němu dostali. Na začátku, tak jak to asi vždycky bývá, nějaký střet občas kvůli ceně za projektový práce, třeba za tu usedlost, to prostě tomu se těžko dá vyhnout. A pak při té realizaci jsme se víc a víc sžili. Občas se tam samozřejmě stalo, že jsme se nemohli dohodnout nad výběrem barev těch venkovních materiálů. Někdy se to povedlo víc, někdy třeba míň. Ale to celé dílo se pak v rámci toho konce povedlo si myslíme víc než dost. A dneska si s klientem v podstatě tykáme, ač je o generaci starší než my. A ty vztahy dopadly víc než dobře. Navrhovali jsme mu ještě nějaké další drobné stavby, takže nějaké spory na začátku byly, a ty se jako uhladily a probíhalo to pak v pohodě dál. Dobře. A vy jste to možná řekl, já se omlouvám, jestli jsem to přeslech. Ta původní idea, že to bude vlastně jakoby původní venkovské stavení, že to tak bude vypadat, byla od klienta nebo od vás? On to takhle chtěl? On chtěl tradiční venkovní tvary, řeknu sedlový střechy, nějaký formáty oken. Měl o tom nějakou představu. My jsme úplně na začátku neměli asi úplně na paměti, že hned uděláme nějakou řeknu usedlost, která připomíná ty starý usedlosti, ale právě ta velikost zadání a roztržení na více hmot, severní křídlo, jižní křídlo a vlastně kompozice o 90 stupňů otočená stodola, tak nás pak postupně vedla k tomu, že za prvé splníme to zadání, za druhý tam velice dobře zapadneme do té krajiny a za třetí se přiblížíme těm starým usedlostem. Takže to byla nějaká taková shoda více věcí najednou. Asi jsme od začátku úplně neměli v hlavě, že navrhneme usedlost jako takovou, ale těma skicami, abychom splnili řeknu podmínky toho území plus klienta, tak jsme se k tomu postupně dopracovávali. Takže to byl přirozený vývoj. A ty dvě budovy, které jsou vlastně propojené, to byla nutnost udělat? Nutnost to asi nebyla, ale právě to zadání, když pomineme tu stodolu, to technický sportovní zázemí, tak ten požadavek na velikosti a počty těch prostorů a zázemí pro rodinu klienta byla relativně velká. A my jsme měli i variantu na začátku v prvotních skicách takovou, že uděláme nějaký, řeknu jako jeden větší centrální objekt, kde ty funkce, řeknu dáme dohromady, ale právě tím měřítkem už nám to přišlo do té lokality a do té obce, řeknu mimo to měřítko, tak jsme se právě rozhodli to roztrhnout a spojit to nějakým vstupním krčkem a víc tam ty provozy jako dělit na severní a jižní křídlo a ukázalo se to jako docela praktická věc a tím měřítkem do té krajiny to zapadlo mnohem víc. A jak jste to prosím vás třeba počítali energeticky? Tam ten krček, jak o něm mluvíte, je částečně vytápěná zóna? Je to v podstatě plně vytápěná zóna, je to spojený s těmi jednotlivými křídly severním i jižním, takže se to tváří jako jeden objekt. Jasně, takže je tam klasicky otopný těleso. Úplně přesně, podlahové vytápění je v tom přízemí a je to součástí ostatních prostor. Co ten rybník, tam vy jste mluvil o tom, že tam nějaký zdroj spodní vody byl, jak je tam těžký udržet třeba kvalitu vody, uvědomoval si tohle investor, že když tam není dostatečná průtočnost, že mu to může třeba zelenat nebo tak. A ten původně krásnej prvek, který na těch fotkách vypadá nádherně, se může změnit v noční můru. Rozumíme, my jsme to zkoumali samozřejmě jak s projektantem rybníku, který s tím měl velký zkušenosti, jak z projekce, tak i z realizace. A měli jsme tam i kolegy geologa a hydrogeologa, a navíc v tý lokalitě je, řeknu, nějaká kaskáda rybníků, který tam jdou z té horní strany a jsou tam nějaké potůčky, které tečou dál a dál. A my jsme i v rámci územního plánu dodrželi to, že jsme v tom místě vybudovali rybník, který už v územním plánu počítal s tím, že tam rybník bude vybudovaný. Takže řeknu, ta logika toho tam rybník mít byla správná. A zároveň i ta příroda tam trošku připravila tím, že tam v té lokalitě se rybníky nacházejí. Takže v tom jsme měli trošku jednodušší úlohu, která byla za nás vyřešena. Má tam pan domácí kapry? Pan domácí kapry, to se přiznám, že teď úplně nevím, ale má to primárně pro nějaké letní koupání sebe a dětí, takže to byl jako primární cíl. Jestli tam chová kapry, teď úplně si nevybavuji. Ač jsme o tom mluvili, ale to už je nějaký čas zpátky. Vy jste říkal, že investor neměl úplně, že měl určitý předsudky vůči rekuperaci. Říkal vám třeba, jaké jsou? Má ze své práce nějaké zkušenosti s nějakou vzduchotechnikou a výměnou vzduchu obecně. A my, když jsme se o tom na začátku bavili, tak to řeknu jako striktně zamítl, že nebudeme se ani o to pokoušet. Tam prostě takovou věc mít právě ze zkušenosti ze své práce. Mohla to být asi určitá i generační nedůvěra, která je tam, protože vzduchotechnika a rekuperační jednotka jsou prostě dva odlišné světy. A plus třeba nějaké zregulování, fungování, navržení, všechno se vším souvisí. Ale tak, jak si pamatuju, a to už je hodně let zpátky, když jsme o tom v rámci zadání s ním mluvili, tak to bylo jako rychle vyčleněno ze zadání. Do dneška spousta lidí si myslí, že nesmí se otevírat okna, když tam je, tak se jim to musí vysvětlit, že to a kdesi, cosi. A já vždycky říkám, nejhorší je prostě tak to, když tak nebudete používat, ale prostě, když si ji tam nedáte, tak už ji tam nikdy nedostanete. Už ji tam nikdy nedostanete, přesně tak. Ono samozřejmě v takovýhle krásný malební vesnici třeba ty ruchový momenty jsou minimální, ale prostě ta tepelná úspora u tý rekuperace vždycky prostě vychází. A kór u těch třeba větších domů, který mají tepelný ztráty větší, tak ta náročnost pak na to vytápění třeba je nemalá, souhlasím. Bylo těžké sehnat dostatečně výkonný tepelko, protože to tepelné čerpadlo tam vlastně jede pro oba objekty, nebo to tam jako doháníte ještě nějakou krbovou vložkou? Je tam tepelné čerpadlo, řeknu v jednom kusu, není tam žádná kaskáda tepelných čerpadel, je tam jedno, ale prostě výkonnější. Tam jsme debatovali z hlediska technického, když jsme tam ukládali to tepelné čerpadlo na půdu, tak aby tam nedocházelo k přenosu vibrací a abychom akusticky to tepelné čerpadlo neslyšeli jako v přízemí, což se povedlo, takže to bylo v pořádku. A je tam v rámci toho hlavního obytného prostoru krbová vložka, nebo respektive kachlová kamna s vložkou, která je napojená na výměník, protože klient je zvyklej relativně hodně topit a často topit, takže ještě doplněk v tom hlavním obytném prostoru, který reálně hodně často využívá. A jak jsem pochopil, ta jedna půda určitě je neobývaná, a ta druhá je, takže tam se to prostě bere, že to je technický zázemí pro tepelné čerpadlo. Tak, tak, tak. Máme tam technickou místnost v rámci přízemí toho severního křídla, ale ta neobývaná půda v severním křídle slouží pro tepelné čerpadlo, je neobývaná, a ta druhá už je klasicky obývaná. A neuvažovali jste společně s investorem, že byste to, když už tam máte takovou dispozici technickou nahoře, nedali třeba solárně termický kolektory na ohřev vody, přitápění. Já nevím, jestli by to vůbec šlo kvůli obci. Jasný, jasný, jasný. Byla to věc, kterou jsme asi lehce s tím klientem naťukli, ale jak klient, řeknu, nechci říct to slovo trval, ale představoval si nějaké tradiční tvary, tak nechtěl úplně dávat na střechu nějaké, řeknu, moderně vypadající panely, ať už fotovoltaické nebo solární, takže jsme to pak nějak hluboce asi neprobírali a drželi jsme ty tvary, tý venkovní usedlosti nebo toho domu. Je mi jasný, že ta fotovoltaika by tam asi byla, jako pěst na oko, ty solárně termické by si myslím, že by tam možná zapadly nebo na tu stodolu, která tam k tomu patří, ale jako chápu, chápu, že to byl asi spíš konzervativnější klient. Tak, tak, tak, to je asi správný slovo. Ta vesnice vypadá vůbec jako velmi malebně, pravděpodobně tohle to stavení tam i velmi pěkně zapadlo, jedná se asi o stavení, který tam není rušivý. Tak jo, já myslím, že za mě, já už tomu žádný otázky nemám, je to krásně povedená práce, kdyby takovýchto stavení venkovských bylo víc, bylo by to jedině dobře. Moc děkujeme za pochvalu a jsme rádi, že jsme se dostali do takového úzkého výběru, to nás potěšilo. A to je důvod, proč dostáváte zvláštní cenu odborné poroty a já poprosím paní architektku Pálkovou, aby vám předala diplom. A my děkujeme panu architektu Kučírkovi, že k nám přišel do našeho pořadu, našeho webináře Můj dům krok za krokem. A pro vás, pro naše posluchače a diváky jenom připomínám, že pro členy klubu tady toho portálu jsou veškeré informace, veškeré obrázky, baráky, oceněný, neoceněný, katalogový, nekatalogový, tak všechny máte zdarma, včetně školy stavění. Takže pokud o to máte zájem, přihlaste se na členy klubu a vám všem moc děkuji za návštěvu v našem webináři. Děkuji za pozvání. Mějte se, na shledanou. Může vás také zajímat: Do jaké míry může zkomplikovat stavbu blízkost chráněné krajinné oblasti? Při plánování výstavby nového domu vezměte v úvahu také to, zda nehodláte stavět v chráněné krajinné oblasti. Pokud tomu tak je, budete muset – vedle získání klasického stavebního povolení – také absolvovat schvalovací proces ohledně urbanistické vhodnosti svého projektu v kontextu konkrétní chráněné lokality. Kvalitní architekt vám samozřejmě zpracuje projekt tak, aby odpovídal místnímu koloritu. Jak zajistíme komfortní užívání obytného podkroví? Při výstavbě obytného podkroví je ideální volbou technologie suché stavby, díky níž zamezíte zbytečné vlhkosti. Suchá výstavba je moderní technologie s minimem mokrých zásahů, jako je třeba zdění, malta nebo lepení, právě proto je vhodná do všech interiérů. Suchý postup se může použít při izolaci, stavbě střešních pohledů i realizaci podlah. Základem suché montáže izolace jsou pásy z minerální vaty a sádrokartonové desky. Ty se připevní na nosnou konstrukci, zatmelí a vyztuží se páskami. Prostor mezi jednotlivými trámy se utěsní izolační vatou, která se mezi krokvemi přikryje parotěsnou fólií, aby se zabránilo průniku vlhkosti. Jednotlivé pásy fólie se neprodyšně slepí dohromady. Kvalitní izolaci oceníte nejen v zimě, ale také v létě. Jaké dřevo vybrat na obklad fasády? Při výběru materiálu je třeba věnovat pozornost nejen architektuře domu, ale také prostředí, kde dům stojí. V místě, kde je vlhké klima (u lesa, u rybníka apod.) či na místě vystaveném prudkým větrům a dešťům bude dřevo více trpět, proto je třeba dřevěnou fasádu pečlivě zvážit. Mezi nejpoužívanější a cenově nejdostupnější dřeviny patří smrk, borovice a modřín. Tyto dřeviny jsou měkčí, nasákavé, snadno se s nimi pracuje, jsou dobře adaptované na naše klima, dobře dostupné a cenově nejvýhodnější. Chcete-li si dopřát odolnější materiál, zvolte severskou alternativu – severský smrk, sibiřský modřín či finská borovice, vyrostlé v drsných podmínkách, mají „husté“ dřevo a tím pádem vyšší odolnost než běžné evropské dřevo a vydrží desítky let i bez povrchových úprav (například sibiřský modřín dosahuje tvrdosti dubu). Jejich cena je cca o 30 % vyšší. Při nákupu si vždy vyžádejte certifikát o severském původu, abyste nekupovali běžné tuzemské dřevo za cenu severského. Související článek: [wp_show_posts id="103342"]

Ing. arch. Tomáš Pilař, Kuba a Pilař architekti a Ing. arch. Jitka Pálková, editorka časopisu Můj dům Vítěz kategorie domů do 150 m2 je  dům u řeky Dyje, rafinovaně vklíněný mezi starou zástavbu. Zaujme nápaditým vyřešením zahrady na šikmém pozemku, vegetační střechou a originálním využití moderní stavebních materiálů. Obsah: [minutovnik time="0m10s" class="test-class" autoplay="1"]Představení domu[/minutovnik] [minutovnik time="0m30s" class="test-class" autoplay="1"]Urbanistická vize celé ulice[/minutovnik] [minutovnik time="6m00s" class="test-class" autoplay="1"]Jaké to je, když architekt pracuje pro jiného architekta?[/minutovnik] [minutovnik time="9m00s" class="test-class" autoplay="1"]Dům vznikal ve složitých podmínkách svahu[/minutovnik] [minutovnik time="10m00s" class="test-class" autoplay="1"]Venkovní a vnitřní schodiště[/minutovnik] [minutovnik time="11m00s" class="test-class" autoplay="1"]Dům ve svahu a na navážce[/minutovnik] [minutovnik time="12m00s" class="test-class" autoplay="1"]Výskyt radonu[/minutovnik] [minutovnik time="12m20s" class="test-class" autoplay="1"]Zelená střecha[/minutovnik] [minutovnik time="14m00s" class="test-class" autoplay="1"]Nešťastná orientace původního domu[/minutovnik] [minutovnik time="14m30s" class="test-class" autoplay="1"]Památková ochrana přírodního parku Podyjí[/minutovnik] [minutovnik time="15m40s" class="test-class" autoplay="1"]Pocit z domu mají architekti stále vynikající[/minutovnik] [minutovnik time="17m00s" class="test-class" autoplay="1"]Užitná plocha versus vnější schodiště[/minutovnik] [minutovnik time="19m00s" class="test-class" autoplay="1"]Regulační plán[/minutovnik] [minutovnik time="20m30s" class="test-class" autoplay="1"]Nebarevnost vnitřních prostor[/minutovnik] [minutovnik time="21m50s" class="test-class" autoplay="1"]Předání ocenění v rámci ankety Dům roku[/minutovnik] [lock] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vážení diváci. Vítám vás u dalšího webináře Můj dům krok za krokem. A naším tématem budou opět domy oceněné v anketě Dům roku. A tentokrát si pro cenu odborné poroty přišel pan Tomáš Pilař z ateliéru Kuba Pilař Architekti. Vítejte. Dobrý den. A naším už tradičním hostem, co se týká oceněných domů, je paní redaktorka a zároveň architektka Jitka Pálková. Vítejte. Dobrý den. My si budeme povídat o domě, který je novostavbou. A ten dům je takovým zvláštním způsobem vklíněný mezi původní starou zástavbu, což je na mě zvláštní. Ten dům, byť ta okolní zástavba je jakoby řekněme, staršího rázu, tak on dům je uvnitř velice moderní. Má nádherný výhled na starobylý hrad a myslím si, že na leckoho už jenom prvním pohledem udělá veliký dojem. Vy jste tam, paní architektko, přímo nebyla, ale jistě jste si ho důkladně studovala, tak jaký dojem udělal na vás ten dům? Mě tam překvapila trošku jedna věc. Ten dům stojí v takové souvislé řadě. Samozřejmě se odlišuje tím, že je moderní, ale vy jste mu udělali z obou stran takovou malou proluku. Proč to? Ono to vychází z jakýchsi sousedských souvislostí i stavebních. Z jedné strany, z té pravé, jsou domy rodičů, investora. Oni mají poměrně velkou zahradu ve svahu nad novým a původními domy. Ta proluka měla být vytvořená proto, abychom mohli mít jakýsi průchod na zahradu čistě z těch provozních důvodů. To znamená údržba zahrady, nějaká technika, svoz nějakého dřeva, které na té zahradě je. A z té druhé strany, to vzniklo postupně. Jak ten dům vznikal a ten tvar jeho, tak jsme zjistili, že ten sousední menší domek má takový vysoký sokl a ten tvar střechy úplně nejsme schopni napojit na ten náš dům. Takže jsme udělali takovou tu mezeru a díky té mezeře jsme byli schopni dostat světlo do vnitřního prostoru toho domu. Protože v té snížené části, která vytváří tu mezeru, tak je střešní světlík, kam se potom dostává světlo do chodby mezi pokoji. Tak to mě překvapilo, protože já jsem si myslel, že důvodem bude nějaká spodní vlhkost, se kterou třeba ty okolní domy mají problémy a bylo by to těžké technologicky to nastavovat, tak já jsem si myslel, že to byl ten důvod to jakoby oddělit. Tak jste mi to vysvětlil. A mimochodem, když už jsme u toho, většina těch domů je pospojovaných pohromadě, to znamená, že oni nahoře mají nějakou hospodářskou uličku k obsluze těch zahrad? Některé mají mezery mezi sebou. To znamená, historicky ty pozemky byly oddělené a skrz ně se procházelo do těch zahrad, kde většinou mají lidi záhonky, kde pěstují nějakou zeleninu nebo jsou tam Vinohrady. V tomhle případě vlastně otec toho investora je sochař, ale současně velký, jaksi kutil v tom pravém slova smyslu. To znamená, i ta zahrada je pro něho součástí života. Takže my jsme se museli přizpůsobit jaksi tomu fungování těch původních částí domu, tak toho nového, tak abychom docílili pořád kontaktu mezi ulicí a zahradou. Zajímavá věc byla ten pozemek, který rodině patří prakticky 50 let a nikdy je nenapadlo, že by tam stavěli. Ani ten investor, on je architekt, tak nikdy podobně netoužil a spíš měl představu takovou, že v tom Znojmě nezůstane a přestěhuje se buď do Brna nebo do Prahy, protože jak v Brně, tak v Praze nějakou dobu žil. Ale nakonec zjistil, že to místo je tak pěkný, že opravdu si tam ten dům postavil, protože mezi tím založil rodinu. Takže řešil vůbec, jak dál. A možná i díky tomu ten dům vznikal 10 let, protože on bydlel vedle a netrápilo ho to, jak někdo má pozemek, na který si půjčí, má nějaké úvěry. Takže to vznikalo postupně, což taky není úplně normální. Není to jak pro nás jako architekty úplně příjemný model ani pro něj. Ale zase on sám o sobě je osoba, která je velice pečlivá. On se živí děláním vizualizací pro architekty. A tam musí být velká přesnost i důslednost při té tvorbě těch vizualizací. A tohle on přenášel potom do toho projektu i do té realizace. Takže denně několik hodin byl na stavbě a dokresloval do sebemenších detailů v měřítku 1:1 a kreslil to těm zedníkům a těm dělníkům na stavbě do posledního detailu. Takže i pro nás to bylo vlastně fajn, že ten investor si to vzal 100 % za své. A když tam potom jste v tom domě, tak každý detail má prostě svoje místo a nějakým způsobem funguje. To mě právě zaujalo. Chtěla jsem se zeptat, jaké to je, když architekt pracuje pro jiného architekta. Říká se, že lékaři jsou nejhorší pacienti. Je to mu tak i v tomhle případě? Já mám takovou jednu historku. Když jsem tady studoval na UMPRUM, tak jeden můj spolužák si koupil v Kostelci nad Černými lesy pozemek a chtěl si tam postavit domek. A ještě vlastně za studií posledního ročníku nakreslil tři verze toho domku. Jeho nastávající žena byla taky architektka. Tak se hádali, každý měl nějaký jiný názor na to. Skončilo to teda tím, že nakonec nám jako spolužákům zadal, abychom mu každej nakreslili nějakou alternativu. Jeden ze spolužáků to teda vyhrál, on to podle toho začal stavit, ale stejně to nakonec udělal jinak. Takže myslím si, že architekt sám pro sebe, když si něco dělá, tak je to hodně složitý. Jaký je rozdíl v práci pro profesionálního investora, třeba pro developera nebo pro obec, a navrhovat pro běžného stavebníka rodinného domu? Ten proces je těžší v něčem jednodušší. U rodinného domu nejsou nastavená taková jasná pravidla a nějaký harmonogram, protože každý chce dosáhnout nějakého jiného modelu toho postupu prací. Často ta úvodní fáze je poměrně dost dlouhá, protože si s těmi investory, kteří nemají úplně jasnou představu, jak chtějí bydlet, tak dlouho ujasňujete vůbec způsob toho žití v tom domě, jak ten dům samozřejmě bude vypadat, ale i z jakých materiálů. A oni často to konzultují jak s členy rodiny, tak s různými kamarády a jsou různé zvraty v těch jejich představách. A často se stane, že začínáte s nějakou představou a skončíte úplně něčím jiným. Na druhou stranu ten proces je často zajímavý. Musí být člověk pozornej a často nejenom jaksi moderátorem té diskuse mezi těmi členy rodiny, ale i psychologem. A dokázat opravdu je nějakým způsobem trošku usměrnit, aby vůbec ten proces se dostal do toho kýženého cíle. Stalo se nám, že se málem jedni naši investoři rozvedli, protože měl každý tak diametrálně odlišnou představu, že ve finále v té realizaci toho domu to dopadlo tak, že si udělali jakousi demarkační linii a jeden z nich si řešil jednu část domu a druhý druhou část domu. U toho velkého investora nebo developera si myslím, že má poměrně jasnou představu, jak postupovat, za kolik to chce postavit, takže to zadání je jednodušší v tom celku. Ale ten projekt, jestli děláte malý nebo velký dům, tak je víceméně stejně složitej, protože jak v tom velkým, tak v tom malým domě musíte obsáhnout všechny konstrukce a rozvody technologie stejně. Tento dům, jak jsem se dočetla, vznikal v poměrně složitých podmínkách. Co bylo nejobtížnější technicky? Asi nejobtížnější bylo založení ve svahu, kdy jsme předpokládali nějakou geologii a ukázalo se, že to je podstatně složitější v tom smyslu, že tam ten svah je složený z navážek a museli se vytvářet opěrné stěny, odtěžovat ten svah, nahrazovat to nějakou soudržnější zeminou a tam se asi utopily ty největší peníze. Takže to mělo výrazný dopad potom do rozpočtu stavby. Museli jste nějak měnit ten projekt třeba? Ano, v té spodní části jsme se statikem museli udělat výrazný revize tvaru toho domu. A ten dům není tak zahloubený nakonec tou spodní částí, jak se původně předpokládalo. Mě tam zaujalo, že ten dům má dvě paralelní schodiště, jedno vnitřní a jedno venkovní. Ono to souvisí s tím, co už jsem říkal na začátku. Ta venkovní mezera, tak tím vede schodiště na zahradu a potom je samostatně vnitřní schodiště. My jsme dlouho diskutovali o tom, jestli to není zbytečnost, ty dvě schodiště, ale přece jenom není dobrý chodit v papučích venkem, venkovním schodištěm mezi obývacím pokojem v jednom podlaží a ložnicí ve druhém podlaží. Takže ano, jsou tam dvě schodiště vedle sebe, ale každé má svůj účel. Já, jestli se ještě můžu vrátit a skočit do toho, paní architektce, k tomu samotnému podloží. Já totiž shodou okolností, jako bydlím v baráku, který je ve svahu a na navážce. Takže já vím, co to obnáší a vím, že ten barák prostě celoživotně praská. Ty baráky neustále praskají, protože vám stoupá, klesá spodní voda, a to se neustále na tom projevuje. Takže ani se neptám, jak vypadají ty ostatní baráky, protože člověk je pak, jak termit a neustále to prostě chodí a zalepuje to. Ale chci se zeptat u toho vašeho domu. Vy jste tím pádem tam museli udělat jako nějakou betonovou vanu nebo betonovou patku, do které jste usadili ten barák? Ta spodní část domu, celé první nadzemní podlaží, částečně druhé nadzemní podlaží je železobetonová krabice. Právě proto, aby ta konstrukce byla co nejkompaktnější a víceméně, nechci říct, že to plave v tom, jaksi na tom podloží, ale je to vlastně tak. A až potom to horní, to třetí podlaží, které už je v tom podstřeší, to je ten velký obývací pokoj, tak to už je kombinace ocelové konstrukce a vyzdívek. Nebyl tam problém s radonem? Je to blízko řeky. Radon tam určitě byl, ale nemyslím si, že to bylo v té třetí, v tom třetím stupni, ale to už si nepamatuju. Chci se ještě zeptat na tu zelenou střechu. Je to poměrně velký sklon, jak se dělá zelená střecha v takovém případě? Tak když jsme s tím začínali, tak tady tenhle typ střech moc obvyklej nebyl. A nás to napadlo hlavně proto, že jsme nechtěli, aby ten dům byl nějak výrazně nápadnej, takže vlastně ta zelená střecha mu udělá takové maskování a když se naproti na Znojemském hradě díváte se dolu do toho údolí, tak chvilku ten dům musíte hledat a z té zelené plochy tam koukají oka těch oken. Vlastně jedním z impulzu bylo to, že se to líbilo i investorovi. A moc si ani nedokážu představit šikmou střechu třeba v plechu nebo v něčem takovým. Takže i ta vizuální stránka byla pro nás důležitá, ale dlouho se řešilo, jak to zrealizovat. Nakonec to dopadlo tak, jak se ty zelené střechy teď běžně dělají. To znamená, že v té šikmé ploše se předpěstoval koberec, který se potom seshora dolů spustil, přikotvil se a ta horní část, tak tam se ta vegetační plocha, to jsou vrstvy, prostě nasypalo a do toho se vysadila zeleň. Je zavlažovaná? Ano, v té šikmé části je závlaha. Já jsem si všiml, že ta šikmá část drží výšku hřebene s okolním barákem, ale když se podíváme zezadu, tak tam je defacto rovná střecha. Ano, tam je rovná střecha a ten dům má, dalo by se říct, nešťastnou orientaci, protože do toho údolí je na sever, ale zase na druhou stranu ty výhledy jsou tak fantastický. Takže my jsme stáli před tím, sice koukám na sever, ale na tu skálu, na to panorama města, ale chceme tam dostat i to sluníčko, takže směrem na jih jsme odkopali část svahu, je tam vytvořená terasa, nad ní potom opěrná stěna do svahu a je tam velké francouzské okno, a naopak do té šikmé části, která je k řece, tak je to dlouhé horizontální okno, které vlastně jakýmsi obrazem zevnitř, když koukáte, tak se vám vyřízne přesně to panorama s tím kostelem Michala a s těmi ostatními budovami. Vstupovali do toho projektu nějak památkáři nebo to už je mimo zónu ochrany? S památkáři jsme to konzultovali, ale oni spíš sledují ve Znojmě, jak se nějaký dům nebo stavba uplatňuje v tom historickém panoramatu. Tady vlastně to nebyl důvod se o tom takhle bavit, ale jsme na hranici Národního parku Podyjí, takže jsme to museli řešit i s nimi, ale taky v tom nebyl problém. Taková ta cenná část je až na té horní plošině nad svahem, kde začíná pískový borový les, který se táhne do těch meandrů řeky Dyje, směrem k hranicím. Když tam dneska přijdete do toho domu, jaký máte pocit ze svého díla? Pořád dobrý, což není pravidlem, protože se nám občas stane, a teprve potom pochopíte, že ta diskuse s tím investorem, a to pochopení toho domu asi nebylo stoprocentní. Už se nám opravdu stalo, že po letech se tam podíváte a ten dům vlastně vypadá celý jinak, nejenom zevnitř, ale často i zvenku. Byl jsem tam před měsícem, protože jsme s investorem kamarádi, a pořád ten dům vypadá skvěle a myslím si, že pokud tam on bude bydlet a žít, tak bude pořád stejný. Dá se říct třeba, že je to tím, že ten investor věděl, co chce? Určitě. Nemyslím vizuálně, ale tím, jak bych v tom domě chtěl žít, jakási abstraktní představa než to, jak má vypadat vypínač. Ale díky tomu, že je architekt a už jsme měli paralelně nějaké jiné projekty rodinných domů, tak jsme se o tom bavili. Třeba nějaká konkrétní řešení, že tohle dobře funguje, nebo naopak máme už nějakou zkušenost. Takže tyhle konzultace probíhaly i na téhle, jaksi úrovni. Nemrzelo třeba investora, když se tam udělali po stranách ty schodiště, které mají tu funkci, o kterých jste mluvil, že přijde o užitnou plochu těch místností? Takhle jsme se vůbec nebavili. To bylo prostě daný od začátku. Jasně, ty benefity přivážily ten nedostatek. Ono je zajímavé, ten dům je hodně takový kompaktní zvenku, ale zdá se mně, že pro čtyřčlennou rodinu je naprosto ideální ty proporce těch místností. Tam jsou dva dětské pokoje, jsou úplně půdorysně shodný, jenom jsou zrcadlově otočený. Ten obytný prostor, kde se celá rodina sejde, i ta ložnice. Kdybych třeba já si stavěl dům, tak bych asi ho nechtěl mít větší. Zdá se mně, že to je tak jako akorát. A naopak, v poslední době máme takový nový téma, že jsme pro někoho dělali dům, který byl třeba hodně velkorysej, a ty děti z toho domu najednou zmizí a ten pár tam žije sám a najednou neví, co s tím. A říkají s i sakra, tak asi jsme to trošku přehnali. Takže si myslím, že asi každý by měl trošku i zvažovat vůbec vývoj, nebo kam se v životě ta rodina a ten dům dostane. A je to zase další téma, jak třeba ty domy budou mít další nějakou etapu toho života, ale samozřejmě velký dům, co s ním. Zbourat to asi cesta není, ale nějak ho přepažit a to je... Rozumím. Ještě k té střeše. Já jsem fanda zelených střech a stejně mě překvapilo, že po vás nechtěli červenou, klasicky taškovou střechu, protože přece jenom je z hlediska toho hradu, je to pohledová část. My jsme to tady nezmínili, ale přímo naproti tomu baráku je výhled na kostel sv. Mikuláše tuším a na Starobylý hrad. Je to fantastický výhled, je vidět i z těch střešních oken, kde mimochodem mě nesmírně zaujal ten kontrast na těch fotografiích, které jsou v našem časopise, mezi tou určitou modernou vybavení a teď ten Starobylý hrad. Je to taková nádherná fotografie tam, ale nicméně k tý otázce. Oni, s tím prostě neměli problém, nechtěli červenou střechu. Vůbec jsme se takhle o tom nebavili, ale je důležitý říct, že před několika lety si město pořídilo regulační plán na tady tu celou oblast. Protože se teď stávalo, že tam je nábřežní fronta a nad tím už je to plocha pro rekreaci a můžou tam být jenom chaty, ale lidi to samozřejmě obcházeli a z těch chat si stavěli nebo přestavili na rodinné domy. Takže město řeklo a dost. Protože jak říkáte, je to pohledově exponovaná plocha nebo svah a udělal se regulační plán. Já jsem ho nikdy nestudoval podrobně. Možná bychom to, co tam stojí, nepostavili. Ještě jedna věc mě tam zaujala, že ty místnosti, tak jak jsou vybavený, tak jak jsou nadesignovaný, na mě působí až někdy chvílema studeně, ale nevím, jestli to není můj dojem. Byl to požadavek investora? On to tak cítil? Na tom jsme se shodli, že tam spíš bude taková nebarevnost. My těch domů takových máme víc, takových monochromatických a mně přijde zajímavé, že tu barevnost tam dá ten život. Nejenom těmi odstíny, ale vůbec, co se tam děje. A chceme pořád dávat prostor těm majitelům, protože nekreslíme si ty domy pro sebe. Je to pro ně samozřejmě. Takže aby si to nějakým způsobem potom dovybavili. A nebráníme se tomu, aby tam potom ta barva se dostala v nějakých těch detailech, já nevím, v nádobí, v nějakém nábytku. Takže proto držíme ten základ takový poměrně jednoduchý i třeba těma strukturama. Tak jo, náš webinář se pomaličku blíží ke konci. Já tedy poprosím paní architektku Pálkovou, aby předala cenu. Jsou to ceny dokonce dvě. Jedno je první místo v hodnocení hlasování čtenářů a jedno je první místo v hodnocení odborné poroty. Takže za naší redakci blahopřejme. Děkujeme, nás to hrozně těší. Dokonce dvě ceny. To jsem teda nečekal vůbec. Děkuju. Ještě chcete nám něco říct? Vy jste se nadechl, tak abych vám nevzal slovo. Tak moc děkujeme, protože každé ocenění nás moc těší, protože to je přece jenom jakási satisfakce. Takže ještě jednou děkujeme i čtenářům, protože to se často nestává. Přece jen ten dům úplně nezapadá do těch běžných představ, jak by měl rodinný dům zapadat. A přesto čtenáři ocenili, tak asi o to víc na tom něco je. To je pozitivní, že se vkus mění a vyvíjí moderním směrem. Já jsem rád a doufám, že se to přenese i do té větší architektury, protože ta kvalita těch rodinných domů, si myslím, že za posledních 10-15 let se opravdu posunula. A i mnohem více investoři sáhnou po architektech než dřív. A to, že média, samozřejmě vy takovým to způsobem, děláte tu osvětovou činnost, tak to pomáhá zase, aby ta skupina osvícených investorů se rozšiřovala. Takže je to super, to jsem velice rád. Děkujeme a budeme se těšit na vaše další krásné domy. Takže vážení diváci, posluchači našeho pořadu, Můj dům krok za krokem. Toto byl pan architekt Tomáš Pilař. Děkuju vám mockrát za návštěvu. Taky děkuju. Děkuju zároveň i Jitce Pálkové za předání ceny. A pro vás, milí diváci, jenom připomenu, že všechny tyto domy a oceněné, neoceněné, katalogové domy, včetně školy stavění, to je obsáhlý jakoby dokument mnoha článků, můžete najít jako členové klubu Můj dům krok za krokem. Takže pokud ještě členem nejste, tak se jim můžete stát. Děkuju vám a někdy na viděnou. Může vás také zajímat: Jaké jsou typy vegetační střechy? Podle typu a skladby rostlin se vegetační střechy dělí na intenzivní a extenzivní, případně na přechodovou variantu polointenzivní. Intenzivní střechy jsou atraktivní hlavně díky tomu, že svým vzhledem připomínají klasickou zahradu. Na druhé straně je třeba už dopředu počítat s daleko vyššími národy na jejich údržbu – zalévání, sekání trávy, střihání keřů a další sezonní práce. Extenzivní střecha je pokryta vegetačním souvrstvím zpravidla o výšce 60–150 mm. Hodí se pro pohledové, nepochozí střechy. Z hlediska vegetace jsou nejvhodnější mechy, rozchodníky, sukulenty, z nich převážně netřesky, dále suchomilné trávy a byliny. Pokud byste chtěli přece jen extenzivní střechu využívat k procházkám, doporučují se pochozí plochy například ze štěrku, roštů, dlažby nebo kamenů. Extenzivní střecha funguje s maximální mírou seberegulace a regenerace. Přechodovou variantou je tzv. polointenzivní zelená střecha. Vegetační vrstva zpravidla dosahuje 150–350 mm, což vám již umožní vytvořit z vysázených rostlin a lučních porostů zajímavé varianty. Hodit se sem budou rozchodníky, byliny, trávy, některé druhy trvalek a nižší dřeviny. Kromě běžné údržby vyžaduje polointenzivní střecha především v suchém období dodatečnou zálivku. Intenzivní střecha svým vzhledem i nároky na údržbu odpovídá okrasné zahradě. Vegetační souvrství má zpravidla mocnost nad 300 mm. Bude se tu dařit trávníku, trvalkám, keřům, stromům i užitkovým rostlinám. U této varianty se doporučuje zbudovat samostatný zavlažovací systém. Intenzivní střecha je pochozí a zbudovat zde můžete nejen cesty, ale i plochy pro relaxaci a posezení. Jaké jsou možnosti využití betonu v moderní architektuře? Písek může v betonu úspěšně nahradit keramzit, tedy expandované keramické kamenivo, které může sloužit například i k pěstování rostlin v hydroponii. Je to vlastně umělý materiál: nikde se netěží, ale vyrábí se za vysokých teplot ve speciálních pecích z jílu. Díky chemickým procesům za vysokých teplot vzniká pórovitá struktura a materiál nabude zhruba na 3-3,5násobek původního objemu. Takový beton je dostatečně pevný, lehký a má výborné tepelněizolační i mechanické parametry. Dnes je známý pod obchodním názvem Liapor. Jako kamenivo v betonové směsi tvoří nosnou kostru LiaporBetonu. Napomáhá vylehčení betonu oběma způsoby: snížením hmotnosti samotného materiálu i zvýšením obsahu vzduchu – pórovitostí zrn i mezerovitostí mezi nimi. Kromě nízké hmotnosti zajišťuje vysoký tepelný odpor konečného výrobku. LiaporBeton navíc vyniká výbornými zvukověizolačními vlastnostmi, vysokou pevností a požární odolností. Z běžně používaných zdicích materiálů je nejméně nasákavý, tedy i vysoce mrazuvzdorný. V současné době se i z Liaporu vyrábějí broušené tvarovky, a je tedy možné přesné zdění obdobně jako u pórobetonu či broušených cihelných bloků. Jak se tvoří zahrada ve svahu? Velký potenciál pak může mít pozemek s „defektem“. Za spolupráce se zahradním architektem se z něj může stát dokonalá zelená oáza. V současné době vítězí v této kategorii zejména pozemky ve svahu. Nabízí se totiž celá řada osvědčených technických řešení k jejich kultivaci. Terasování je vhodné nejenom k pěstování rostlin, ale také k dokonalému posezení s vyhlídkou. Stále častěji se používají gabiony (drátěné boxy plněné kamením), které se kombinují se dřevem a jsou popnuté rostlinami. Nádherné jsou i suché zídky vyskládané z kamene bez použití spojovacího materiálu. Spáry ve zdi se následně osázejí rostlinami a pozemek je pak vskutku originální. Řešením mohou být samozřejmě i typizované svahovky či komplexní technologie pro řešení svahů. Staré trámy pak lze využít třeba i na vytvoření schodiště nebo jako zahradní doplňky. Zatravnění ochrání před erozí, sází se především keře a půdopokryvné byliny, které svah zpevní svými kořeny. Související článek: [wp_show_posts id="103343"]

Ing. arch. David Zámečník a Ing. arch. Jitka Pálková, editorka časopisu Můj dům Neobyčejný víkendový dům v Krušných horách získal zvláštní ocenění poroty díky citlivému umístění moderní stavby přímo uprostřed lesa. Zaujal především vhodným výběrem barev a materiálů na střeše i fasádě. Obsah: [minutovnik time="4m00s" class="test-class" autoplay="1"]Předpisy, nařízení, regulace[/minutovnik] [minutovnik time="5m25s" class="test-class" autoplay="1"]Atypický tvar střechy[/minutovnik] [minutovnik time="7m30s" class="test-class" autoplay="1"]Vytápění objektu[/minutovnik] [minutovnik time="8m00s" class="test-class" autoplay="1"]Proč byly použity CLT panely[/minutovnik] [minutovnik time="10m00s" class="test-class" autoplay="1"]Voní dřevostavba dřevem?[/minutovnik] [minutovnik time="12m00s" class="test-class" autoplay="1"]Splnil dům vaše očekávání[/minutovnik] [minutovnik time="14m00s" class="test-class" autoplay="1"]Jaké to je projektovat sám pro sebe[/minutovnik] [minutovnik time="14m30s" class="test-class" autoplay="1"]Jak vypadal původní dům[/minutovnik] [minutovnik time="17m20s" class="test-class" autoplay="1"]Částka na úrovni terénu, vybagrovaná skála, nesnadná doprava materiálu na místo[/minutovnik] [minutovnik time="19m00s" class="test-class" autoplay="1"]Obavy ze složitých postupů[/minutovnik] [minutovnik time="20m37s" class="test-class" autoplay="1"]Odskočení druhého patra[/minutovnik] [minutovnik time="23m10s" class="test-class" autoplay="1"]Výška původní budovy[/minutovnik] [minutovnik time="23m40s" class="test-class" autoplay="1"]Vnitřní klima objektu. Izolace dřevostavby[/minutovnik] [minutovnik time="25m00s" class="test-class" autoplay="1"]Potenciální FTV na domě[/minutovnik] [minutovnik time="28m45s" class="test-class" autoplay="1"]Objekt na rekreaci nebo trvalé obývání[/minutovnik] [lock] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vážené divačky a diváci webináře portálu Můj dům krok za krokem. Já vás vítám u dalšího dílu s tématem oceněných domů v rámci soutěže Můj dům. Naším hostem je paní architektka a redaktorka časopisu Můj dům Jitka Pálková. Dobrý den. A přišel k nám i pan architekt David Zámečník, autor jednoho z oceňovaných domů. Vítejte. Dobrý den. Paní architektko, máte slovo. Pan architekt Zámečník získal v naší soutěži o titul Dům roku zvláštní cenu odborné poroty, kterou bych mu tímto ráda předala. A za naší redakci vám blahopřeji. Děkuju. A teď si blíže o tomto domě popovídáme. Na úvod vás požádám, jestli byste nám představil váš ateliér, jestli máte nějaké tvůrčí krédo? Tak náš ateliér jsme založili dva spolužáci z fakulty architektury z Brna, kteří jsme spolu končili na konci minulého století, vlastně v roce 2000. Náš ateliér se jmenuje New How Architects a jak už název naznačuje, snažíme se o hledání nového přístupu k architektuře. Myslím, že můžu říct, že věříme v přirozený technický pokrok a snažíme se tento přirozený vývoj nějakým způsobem dostávat i do architektury, aby nějakým způsobem formoval a posouval dál novou architekturu. Myslím, že ten nový přístup je na tom domě vidět. Jak vlastně vznikal návrh toho domu? Pro koho jste ho stavěli? Jaké bylo původní zadání nebo původní záměr? Investorem tohoto domu jsme má žena a já společně ten dům jsme vymýšleli a stavěli pro naši širší rodinu. Dům vznikl na místě, kde stával starý dům, který už nebylo možné opravit, byl ve špatném stavebně technickém stavu. K tomu místu rodina mé ženy měla 70letý vztah. Takže první bod přistoupit k tomu, že se starý dům zbourá a postaví nový, chtělo svůj čas. Jedna z prvních myšlenek, když jsem přišel na to místo a začal uvažovat o tom, že by zde mohl stát nový dům, byla ta, že na tomhle místě musí stát věž. Že ten dům by měl být koncipovaný na výšku, protože to místo je na okraji lesa, který přechází do louky nebo do luk a otvírají se tam krásné výhledy na Krušné hory, na údolí, na protější svah. Čili podvědomě první myšlenka byla, že to musí být věž, která se dívá tím hezkým pohledem do údolí. To místo je opravdu už na pohled zvláštní a stavět v podstatě víceméně ve volné přírodě se potýká s určitými problémy z hlediska regulace. Měli jste tady v tomto případě nějaké podmínky, museli jste dodržet nějaké předpisy nebo nařízení? Musím říct, že ty regulace byly relativně malé, překvapivě. Jeden hlavní důvod je, že Krušné hory historicky nebo jsou z hlediska ochrany, nejsou považované, nebo nejsou národním parkem, nejsou CHKO chráněné krajinou oblastí. Čili na ně se nevztahují tradiční přísný pravidla, který najdeme v Krkonoších, v Beskydech atd. Čili defakto tady se jednalo u vozovkách o běžný stavební pozemek. Samozřejmě je zde stavební uzávěra, takže v této části se mohou stavit nové domy pouze na místě stávající zástavby. Tuhle podmínku jsme splnili, ten dům výškově odpovídá tomu, který tam původně stál. Takže překvapivě žádné problémy se stavebním úřadem nebyly. Proč je dům tak vysoký, jsme se dozvěděli. A ještě co vedlo k takovému atypickému tvaru střechy? Vedlo k tomu víc okolností, které nějakým způsobem zapadli dohromady. Z hlediska funkce bylo jasný, že přízemí toho domu má největší požadavky na plochu. Že tam je obytná zóna, kde se tráví nejvíc času. První patro je klidová zóna, kde jsou ložnice a pokoje. A to nejvyšší patro je taková pracovna. A ty požadavky na to nejvyšší patro byly nejmenší. Čili přirozeně bylo jasný, že ten dům by se měl směrem dolů zužovat, zmenšovat. Samozřejmě na horách šikmá střecha je přirozené řešení těch problémů, které tam vznikají z hlediska klimatu. Ale na druhou stranu jsme se nechtěli uchýlit k sedlové střeše, která už apriori příliš jednoznačně se odkazuje k nějakýmu historismu. Čili ta míra asymetrie nám nějakým způsobem koliduje s tím moderním přístupem. Další důvod je ten sníh a odtékání vody, který z takovéto 45 stupňové střechy, je relativně bezpečné. Další důvod je, že ten dům je koncipován, že by ta jižní fasáda do budoucna mohla mít fotovoltaické panely. Takže je to ideální úhel pro to, aby se na tu jižní fasádu mohly přidělat fotovoltaické panely. Jak se tam vlastně topí? V současné době se topí, jsou dva zdroje energie. Je tam krep s výměníkem čili topí se místním dřevem. A ten druhý konvenční zdroj tepla je elektřina, který defakto do budoucna může být živen tou fotovoltaikou. A ještě uvažujeme, že do budoucna by na domě mohla být svislá větrná vrtule. Čili ta elektřina v tomto případě je univerzální médium, který se dá živit z těchto dvou zdrojů potom. Ten dům má konstrukci z CLT panelů. Proč jste se rozhodli zrovna pro tenhle systém? Tak nějakým způsobem jsme dospěli k tomu, že ten dům by měl být dřevěný. Dřevo je materiál, který je zároveň tradiční, zároveň velice příjemný, ale zase jsme hledali způsob použití toho dřeva s novými technologiemi. CLT panely mají tu výhodu, že ta nosná konstrukce domu má 84 mm, což je relativně tenká konstrukce. Druhá věc, která nás na tom systému zaujala, bylo to, že ten dům vzniká defakto strojařskou cestou. To znamená, že než ten dům se začal vyrábět, tak to byl měsíc, dva posílání a odlaďování výkresů jednotlivých panelů, který se vyřezávali v továrně na Moravě, někde u Olomouce, a po jednotlivých dílech byly dopraveny na místo a během dvou týdnů ta nosná konstrukce byla seskládaná dohromady a vlastně ta konstrukce je velice přesná, čili není to taková ta klasická stavební technologie, ale spíš ta strojařská, kdy opravdu tam se hraje na milimetry a celkový rozměry toho domu jsou plus mínus pět milimetrů čili ten dům je v tomhle přesný. A na druhou stranu to mělo ještě mít, nebo mělo to úskalí, že defakto všechny zásuvky, všechny vypínače, všechny prostupy museli být dopředu vymyšlený a vlastně není možný, aby se tam stala chyba, protože už pak v tom dřevě se to velice těžko opravuje nebo dělá jinak. Takže to je asi k těm CLT panelům. Já se zeptám, častý argument milovníků dřevostaveb, že chtějí bydlet v domě, kde voní dřevo. Jestli je to pravda? Jestli opravdu tam cítíte nějakou tu vůni dřeva, skutečně nebo pomyslně? Tak když to řeknu popravdě, tak ten dům defakto od té doby, co byl složený jako ta strojařská skládačka tak, než jsme tam začali pravidelně jezdit, tak uplynul rok a půl čili trošku v uvozovkách z toho dřeva vůně vyvanula, ale jako ten dům má charakteristickou vůni, protože vlastně to dřevo je olejovaný a možná ta směsice toho oleje s tím dřevem je to, co v tom domě cítíte. A vlastně, jak jsem říkal, máme tam krb a vedle toho krbu je vždy několik desítek špalků, takže ta vůně toho dřeva v tom domě je cítit, ale i když už možná člověk si na to zvykl, že to není ta původní, ale to dřevo tam je. Takže splnil výsledek vaše očekávání? Je něco jinak nebo vás něco překvapilo? Určitě splnilo očekávání a samozřejmě jsou překvapení, které člověk postupem času, když ten dům navštěvuje nebo tam jezdí, což už je teďka asi rok a půl, tak zjišťuje nějaké věci. Ale nechci říct negativní, ale je to spíš jakoby objevování a ono i tím, že člověk vlastně ten dům dělal sám pro sebe, nějakým způsobem se staral o tu stavbu, tak ve finále už z té realizace byl jako dost i unaven a pak když třeba viděl fotky od fotografa, který vlastně donesl jako úplně jiný pohled na tu stavbu nezatíženou tou historií, tak je to jako zajímavý pohled. Takže splnil očekávání, jezdíme tam rádi a jako nejsem ten typ, nebo že bych se příliš pitval v tom, jestli tohle se mělo udělat takhle, myslím si, že takhle to mělo být a splnilo to účel, nebo plní to účel. A jak jsem už říkal, vždycky se snažíme ty domy, aby měly jistou míru volnosti, aby to užívání umožnilo ještě nějaké věci domyslet, doupravit. Tady primárně je to myšlený na doplnění té fotovoltaiky, doplnění té větrné elektrárny, na což jsou tam nachystaný prostupy, je na to nachystaný prostor ve sklepě na baterie a tak dále. Takhle jsou ty možnosti pro ten další vývoj. Ještě se zeptám, jaké to je projektovat sám pro sebe, jak se to liší od práce pro normální klienty? Je to asi náročnější. Vy jste říkal, že původně tam byl starý dům. O jaký dům se jednalo? Byl to cihlový dům nebo roubenka? Byl to dům, byl to kamenný dům, který postupně přecházel do cihlového. Byly tam dřevěné stropy a já myslím, že to nejvyšší patro bylo částečně hrázděný čili starý sudetský dům, který vznikal tak, jak bylo potřeba, nebo co bylo možné v blízkém okolí získat za stavební materiál. Neměl jste původně myšlenku, že byste z něho zachoval aspoň něco, třeba tu původní kamennou část? Tam jsme, jak jsem říkal na začátku, rodina mé ženy k tomu místu má hodně silný vztah, už 70letý a samozřejmě řešili jsme tyhle možnosti, jak maximálně ten dům využít, ale defakto ten dům neměl základy, takový základy, jak my známe, že betonový pasy nebo deska, takže tam byly normálně kladeny kameny do hlíny nebo do horniny. On neměl ani žádnou desku, takže tam dlažba v těch místnostech byla na hlíně, takže když tam člověk přijel po zimě, tak byly zvednutý dlaždice, protože tím domem vlastně protékala voda. A to je severní svah, kde při jarním tání nebo při lehkým oteplení v zimě máte potoky, které tečou kolem toho domu. I stavebně technické opatření, aby neteklo do tohohle domu, tady byly náročné, aby ten sklep se nepodmáčel, nebo nebyla možnost, aby tam natekla voda, takže ten dům původní, tam jako kdyby nic nebylo pevný, a jak byl méně a méně využíván, tak prostupovala tím plíseň, ale nebylo tam nic, co by bylo pevně nějak spojené se zemí, s nějakým podložím, na co by se dalo stavět. Takže bohužel. To znamená, že vy jste po tom původním stavení tam nenechal ani sklep, nebo sklep jste využil? Ne, tam sklep nebyl. To byl dům čistě jakoby na rovině, nebo mírně nad terénem a defakto ty kameny, co jsou vidět kolem tak to je část z toho domu, ta zídka už tam v nějaké formě byla a řeknu zase, ty kameny se vrátily tam, kde byly. Tam nebyly dva kusy materiálu, které by spolu držely tak, jak požadují dnešní normy, když to řeknu jako technicky. Takže bohužel tady to nešlo. Já předpokládám, že ta částka rozpočtu, která byla na ty terénní úpravy, především drenáže, tak se skoro rovnala tomu, co potom bylo od tý půdy nahoru. Úplně ne, ale nebyla zanedbatelná a na tom místě byly, řeknu, dva stavebně technické problémy nebo konstrukční jeden bylo, aby vůbec ten sklep byli schopni vybagrovat, což tam, když se kopne, tak z té země lezou takovýhle balvany. A druhá věc je, že dopravovat jakýkoliv materiál na to místo bylo taky komplikovaný, protože vlastně ta cesta je, řeknu, 4 kilometry od státní silnice lesní cestou, která je rozbitá, takže dostat tam jeřáb, dostat tam ty panely, to znamenalo, že vlastně ten výrobce to naložil na tirák, ten dojel, řeknu 4 kilometry od toho místa, muselo se zjistit, aby podjel pod těma viaduktama a tam se to přikládalo na menší náklaďák, který to po menších částech pak dojížděl, dovážel sem na to místo. Takže to je problém hůře dostupných míst pro stavění. Měl už jste někdy zkušenost jako architekt s tím vypořádat se právě s tady tím druhem problému, to znamená, že máte dům v kopci, kde je zjevně jako spodní voda, je tam povrchová voda. Při výběru těch technologií nebál jste se toho, že třeba to bude udělané dobře? Jako projekt, který by se dostal až do realizace, tak asi v takhle náročném prostředí to byl první, ale člověk, když to řeknu takhle, měl možnost opravy, protože, jak jsem říkal, ta realizace trvala dva roky a vlastně po první zimě bylo všechno jasný. Takže první zimu, když jsem se tam přijel podívat na tu stavbu, tak ve sklepě bylo 30 cm vody a stavební firma říkala, my jsme tam tu drenáž udělali, to určitě oteče, tak jsem jim poslal fotky, že ta drenáž takhle jako opravdu neodteče, takže se bagrovalo, dělala se tam horská vpusť a gravitačně voda musela jako vytékat na louku pod tím. Takže tím, že ta stavba měla takový mezistupeň a zkoušku první zimy, tak tam se leccos ukázalo a byla možnost opravy, aby ta voda opravdu odtékala od toho domu. Proto já se na to právě ptám, protože ta zkušenost lidí, kdo staví na jeden zátah právě budovy ve svahu a tady jsou to ještě hory, je mnohdy jako tristní a pokud je ten barák třeba zděnej, tak už mnohdy je hrozný problém s tím pak něco udělat a ta vlhkost se tam neustále vrací. Takže je dobře, že jste měli možnost to prohlídnout a zjistit, že tudy ne, že to se musí předělat. Co mě na tom baráku asi nejvíc zaujalo, nebo jedna z věcí, je vlastně to vykousnutý první patro a jako odskočený to druhý, což je zajímavý jednak pohledově. Chápu asi ty důvody, proč jste to tak udělali, protože je to fajn mít tam tu stříšku, ale co technologicky, tam musí být nějaký hodně silný trámy nosníky, které udrží vlastně to první patro. Když o tom domě jsme se začali se ženou bavit, tak její zkušenosti od mládí, od dětství byly, že v Krušných horách půlku letních prázdnin prší a je tam strašná vlhkost a tím, jak je to severní svět, tak vlastně tam ani moc slunce nesvítí čili aby člověk mohl být venku, musí mít nad sebou střechu. Takže to byla věc, která od začátku byla jasná, že to musí být krytá terasa a když jste zmiňoval to vykonzolování, tak defakto ten dům má půdorys 9x9 metrů, je to čtverec a vlastně tady ta terasa zabírá jednu třetinu a nosným systémem je stěnový systém, vlastně ty dřevěný panely a celá tahle stěna, když se sešroubuje, tak funguje jako jeden panel. A tyhle stěny jsou tam tři za sebou, ne čtyři, čtyři a vlastně jsou to tři konzoly, které to vynášejí čili to vynáší ty stěny, které takhle příčně vycházejí z toho domu. Měl už jste někdy s tímhle postupem práce jako zkušenost nebo to bylo úplně novum pro vás jako pro architekta to takhle vymyslet? Z těch CLT panelů my jsme dělali dva nebo tři baráky předtím čili už jsme něco o tom věděli a máme statika, který se specializuje čistě na dřevěné stavby a my máme v něj velkou důvěru a je expert na to a profík, takže když řekl, že to takhle bude fungovat, tak jsme mu věřili. Stavební firma, když to dělala, tak opravdu tu konzolu měla dlouho, dlouho podepřenou tam sloupama a tak jsem je jako provokoval, kdy už ty sloupy oddělají, tak říkali, ještě to musíme tam všechno prošroubovat, popropojovat, ale v tomhle tvaru už to tam stojí, já myslím, tři roky, takže tři a půl roku, takže myslím, že už by se to nemělo se nějak deformovat. Vy jste se zmínil, že regulativ tam nebyl potřeba, protože se nejedná o chráněnou krajinou oblast a nevím, jestli jsem tam nepřeslechl, musel jste dodržet výšku původní budovy? Myslím, že tam to bylo, tam jsme se bavili se stavebním úřadem něco o tom, že tam bude stejně pater jako v tom předcházejícím domě čili tam byly defakto tři nadzemní patra, takže my jsme dodrželi něco podobného. Nebál jste se, přece jenom je to v Krušných horách, nebál jste se jako vnitřního klimatu toho baráku, je to dřevostavba, která ráda často vychladne, nebo rychle vychladne. Jak jste tohle zařídil? Dal jste tam mezi to nějakou zvláštní izolaci? Ano, ten dům vlastně směrem dovnitř tvoří ty dřevěné CLT panely, což jsou všechny pohledové stěny. A směrem ven je na tom 18 cm minerální vaty, pak jsou pojistný hydroizolace provětrávaný mezery, dřevěný záklop a na tom je ten plech čili ten dům je vlastně izolovaný, jak běžnej rodinný dům čili je zateplený a defakto přes zimu funguje v režimu, že je vytápěnej na nějakých 10, nebo když tam nejsme na 10 stupňů a je možný na dálku začít topit, nebo vlastně těma kamnama, těma krbovýma kamnama se dá za nějaké 3 hodiny vytopit na nějakých 17, 18 stupňů, což už je jako na horách velice příjemná teplota. Vy jste mluvil o fotovoltaice, že tam je na to připraveno, předpokládám, že to bude asi nějaká ta jihozápadní střecha? Máte to nějak pro myšlený, jestli by to byl nějaký ostrovní systém, že byste se třeba dostali na to, že by to obsloužilo celý ten váš dům? To je ideální stav, ale zatím jsme to nepočítali, protože ono se to teoreticky nedá spočítat, protože by se museli do těch programů namodelovat všechny ty stromy, které za tím domem jsou a máme v plánu na rok pak na střechu umístit nějaký měřák větru, abychom zjistili, protože sice existují nějaké větrné mapy, Krušných hor, ale nikdo vám neřekne, kolik větru bude na tomhle konkrétním místě čili chtěli bychom pak to rok měřit, abychom zjistili, jestli to bude dávat nějakým způsobem smysl, ale chtěli bychom, aby to dávalo smysl. Jako dostat se čistě na úplně ostrovní systém, to nevím, protože my jsme se kdysi, kdysi jsme dělali projekt Kežmarské chaty ve Vysokých Tatrách, kde ten dům měl být ostrovní systém a ta fotovoltaika tam byla v mnohem větší ploše, měla lepší oslunění a defakto ta fotovoltaika to byla schopna utáhnout přes léto, kousek jara, kousek podzimu, ale přes zimu ne, takže tam pak se v tom projektu řešila kogenerační jednotka, která z pelatek vyráběla elektřinu a teplo. Čili pokud by to měl být úplně ostrovní systém, tak si myslím, že něco takového by tam ještě muselo být k těm dvou, k té fotovoltaice a k té větrné elektrárně. Já si to z těch fotografií teď úplně neumím představit, ale tou instalací fotovoltaiky, nenaruší se ta půvabnost tý stavby samotný jako pohledově? Snad ne, i z hlediska je s tím nějakým způsobem počítáno. I tím, že ta stavba je tmavá, nebo ten plášť stavby je tmavý, je to vlastně, když to řeknu, jako nepohledová střecha, která není vlastně vidět od toho lesa. Takže si myslím, že samozřejmě ještě to rozmístění těch panelů by se nad tím muselo uvažovat, aby to nějakým způsobem hrálo s tím, protože zase nějaké panely byly před třemi lety, nějaké budou třeba za tři roky. Takže pokud se pro to rozhodneme, tak myslím, že snad ten dům nezkazíme. Vy máte teď velkou příležitost, protože Nová zelená úsporám už myslí i na rekreační objekty. To znamená, že byste mohli čerpat dotaci na tu fotovoltaiku. Nevím vůbec, jak je to s těmi větrníky, jestli tam je taky nějaká dotace. To netuším. A přiznám se, že ani netuším úplně, jak se pak skloubí ty energetické zisky, když máte fotovoltaiku, když máte větrník, ale předpokládám, že to nějak asi... Ano, oni právě, ti výrobci, říkají, že tento systém má tu výhodu, že slunce svítí přes den, ale vítr fouká i přes noc. Čili tyhle systémy se dobře doplňujou. A vy to, pane architekte, máte, jak jsem pochopil, jako rekreační objekt. Umíte si představit, že byste tam vy nebo s rodinou byl natrvalo? Že byste se tam odstěhoval? Ano. Jako když ten projekt vznikal, tak já jsem tohle měl v hlavě a myslím, že na konci loňské zimy už to prohlásila i moje žena, že si to dovede představit, takže myslím, že jo. Tak vážení diváci, webináře, portálu Můj dům krok za krokem, toto byl pan architekt David Zámečník. Děkuju vám mockrát, že jste přišel, že jste nám představil váš dům v Krušných horách. Děkuji i paní architektce Pálkové. A se všema vámi se těším někdy zase na viděnou. Na shledanou. Děkuji. Na shledanou. Může vás také zajímat: Do jaké míry může zkomplikovat stavbu blízkost chráněné krajinné oblasti? Při plánování výstavby nového domu vezměte v úvahu také to, zda nehodláte stavět v chráněné krajinné oblasti. Pokud tomu tak je, budete muset – vedle získání klasického stavebního povolení – také absolvovat schvalovací proces ohledně urbanistické vhodnosti svého projektu v kontextu konkrétní chráněné lokality. Kvalitní architekt vám samozřejmě zpracuje projekt tak, aby odpovídal místnímu koloritu. Jaké dřevo se hodí na fasádu? Při výběru materiálu je třeba věnovat pozornost nejen architektuře domu, ale také prostředí, kde dům stojí. V místě, kde je vlhké klima (u lesa, u rybníka apod.) či na místě vystaveném prudkým větrům a dešťům bude dřevo více trpět, proto je třeba dřevěnou fasádu pečlivě zvážit. Mezi nejpoužívanější a cenově nejdostupnější dřeviny patří smrk, borovice a modřín. Tyto dřeviny jsou měkčí, nasákavé, snadno se s nimi pracuje, jsou dobře adaptované na naše klima, dobře dostupné a cenově nejvýhodnější. Nejlevnější smrkové obklady se dají pořídit za cenu cca od 200 Kč/metr čtvereční. Chcete-li si dopřát odolnější materiál, zvolte severskou alternativu – severský smrk, sibiřský modřín či finská borovice, vyrostlé v drsných podmínkách, mají „husté“ dřevo a tím pádem vyšší odolnost než běžné evropské dřevo a vydrží desítky let i bez povrchových úprav (například sibiřský modřín dosahuje tvrdosti dubu). Jejich cena je cca o 30 % vyšší. Při nákupu si vždy vyžádejte certifikát o severském původu, abyste nekupovali běžné tuzemské dřevo za cenu severského. Kde jinde v exteriéru najde dřevo využití?  Dřevo je vhodné do zahrady v jakémkoli stylu – moderním, tradičním nebo historizujícím. Působí harmonicky a pozitivně nejen pro vaše smysly, ale také na psychiku. Dřevo je krásné, vždy trendy a také příjemné na pohled i dotek. Působí hřejivě a přirozeně, snadno se s ním manipuluje, lehce se opracovává a v neposlední řadě je i finančně celkem dostupné. Snad nejlepší vlastnost dřeva, z pohledu zařízení interiéru a exteriéru, je jeho přirozená blízkost k zeleni, rostlinám a květinám. Kromě toho výborně ladí s vodou, která má v zahradách stále větší zastoupení, a to v podobě jezírek, fontán či bazénů. Dřevo se ze všech materiálů nejlépe kombinuje s kamenem, kovem, sklem, keramikou a dalšími prvky, které jsou vhodné pro každou zahradu i terasu. Související článek: [wp_show_posts id="103344"]

Ing. David Mencl, ředitel společnosti Ekonomické stavby a Ing. arch. Jitka Pálková, editorka časopisu Můj dům Dům Dominik 44 získal 1. místo v podkategorii domů nad 5,5 milionu. Hodí se jak na vesnici s přímým kontaktem se zelení, tak do městské zástavby. Toho je docíleno dvěma střešními rovinami evokujícími klasickou sedlovou střechu. Obsah: [minutovnik time="0m06s" class="test-class" autoplay="1"]Představení hostů[/minutovnik] [minutovnik time="1m20s" class="test-class" autoplay="1"]Předání diplomů[/minutovnik] [minutovnik time="2m26s" class="test-class" autoplay="1"]Koncepce katalogového domu Dominik 44[/minutovnik] [minutovnik time="3m35s" class="test-class" autoplay="1"]Rozdělení hmoty na pravou a levou stranu[/minutovnik] [minutovnik time="5m30s" class="test-class" autoplay="1"]Poptávka po nových technologiích[/minutovnik] [minutovnik time="6m50s" class="test-class" autoplay="1"]Nová legislativa – příprava objektu[/minutovnik] [minutovnik time="7m40s" class="test-class" autoplay="1"]Jednovrstvé zdivo versus zateplení[/minutovnik] [minutovnik time="9m13s" class="test-class" autoplay="1"]Do jaké míry se upravují projekty katalogových domů[/minutovnik] [minutovnik time="9m55s" class="test-class" autoplay="1"]Větší urbanistické celky ateliéru Ekonomických staveb[/minutovnik] [minutovnik time="10m33s" class="test-class" autoplay="1"]Regulace ve výstavbě[/minutovnik] [minutovnik time="12m00s" class="test-class" autoplay="1"]Změny trendů v architektuře[/minutovnik] [minutovnik time="13m40s" class="test-class" autoplay="1"]Ekonomické stavby jsou stavby na klíč[/minutovnik] [minutovnik time="14m40s" class="test-class" autoplay="1"]Oblíbený stavební materiál Jakuba Mencla[/minutovnik] [minutovnik time="15m00s" class="test-class" autoplay="1"]Úskalí dřevostaveb[/minutovnik] [lock] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vážené divačky, vážení diváci. Vítám vás u dalšího webináře portálu Můj dům krok za krokem. A naším tématem bude soutěž Dům roku. Hosty jsou šéfredaktorka časopisu Můj dům, paní Markéta Klocová. Dobrý den. Dobrý den. A naším druhým hostem je inženýr architekt Jakub Mencl, autor tří oceněných domů. Dobrý den. Vítejte. Tak já v tuto chvíli předám slovo paní šéfredaktorce. Tak já ještě jednou zdravím a mám milou povinnost seznámit diváky s výsledky naší ankety a při té příležitosti předat ocenění jednomu z velmi úspěšných autorů této soutěže, protože si od nás odnese, respektive od čtenářů Mého domu odnese tentokrát rovnou tři diplomy. Je to za kategorii typové domy. My jsme ji letos rozdělili do tří skupin. Jsou to domy do 3,5 milionu, domy v cenové hladině do 5,5 milionu a domy nad 5,5 milionu. V té první kategorii si pan inženýr, architekt Jakub Mencl odnese diplom za dům Katka 15 C. Já vám popřeju a předám diplom. Děkuji vám, Markéto. Ale úspěšný byl i v dalších kategoriích. V další kategorii získal již druhou cenu a je to za dům Blanka 63 mini. Děkuji i za tento. Ale to nejlepší jsme si nechali na konec, protože v kategorii domů nad 5,5 milionu zvítězil dům, který navrhl a je to dům Dominik 44. Vám ho samozřejmě ukážeme, ale teď nejprve předám diplom ještě jednou. Děkuji vám. Moc gratuluju a mám z něj radost, protože ten dům opravdu se vymyká. On není úplně běžný a myslím si, že na první pohled vidíte, že má jiný koncept. Mě by zajímalo, jak při tom navrhování domů z čeho vycházíte. Jestli ze zadání, jak by ten dům měl vypadat, nebo pro koho je určen, nebo jestli vycházíte z vnitřní dispozice. Povězte nám trošku o tom víc. Rozumím otázce. Při té tvorbě se spojují všechny ty aspekty, které jste zmínila. Je to od určitého pozemku, od očekávání investorů, velikosti domu, co by měla být a hlavně dispozice. Není to, nejsem asi typem architekta, který by vycházel z obálky dovnitř, ale snažím se přizpůsobovat dispozici tak, aby byla co nejvíc vhodná pro žití a ta funkce pak určuje spíš ten tvar. Přímo u tohohle domu nás ještě ovlivňoval regulativ, protože tohle byla jedna ze soutěží, která se realizuje kousíček od Plzně a tady jsme byli omezeny ještě zastavěnou plochou a to 100 m². Čili ten dům není jenom abstraktní představa, ale je to dům pro konkrétní místo, který se skutečně stavět bude? Je to tak? Přesně tak, tenhle ne. Bude se tam stavět jeden z domů, který se u vás v časopise taky objevil. Je to Blanka 63, teď myslím, že B, ono je jich víc. A tohle byla druhá myšlenka, ale jelikož byla tak dobrá, že se mi líbila, tak jsem ji dotáhl až do konce. Takže realizovat se zatím v této lokalitě nebude, ale připravujeme to možná ještě někde jinde. A ta myšlenka, která se vám líbila, přibližte nám ji trošku. Čím se to odlišuje od toho druhého domu? Myšlenka. Tady to bylo rozdělením na dvě hmoty, na tu levou a pravou. To je tvořeno taky rozdělením těch dvou střech, tak aby ty hmoty působily lehčeji, než kdybychom to spojili, ale přitom je to jeden dům. A co se dispozice týče, tak v tom dělení na tu polovinu nic nehledejte. Dispozičně to je děleno spíš na patra, kdy dolní část je taková ta společenská a horní je ta klidová. To je vlastně pravda, že ten dům evokuje představu, že by ho mohly obývat třeba dvě rodiny, že by mohl být dvougenerační. Je to tak? No tady dispozičně asi dvougenerační ne. Evokuje to asi to dělení. Jeho plocha není tak velká, aby nám to asi umožňovalo žití pro dvě rodiny, ale on na tu širší stranu není zase takový drobouček, takže jsme ho museli rozdělit, tak aby to působilo lehčeji. Aby byl lehčí a vzdušnej. A to si myslím, že se vám perfektně povedlo a že to ocenili i čtenáři při hlasování. Takže ještě jednou gratulace a budeme se těšit na další domy z vašeho projekčního prkna nebo obrazovky počítače. Prkno už to není, bohužel byla to hezká disciplína rýsovat ještě na prkně, ale teďka všechno na počítači. Tak jo, tak jenom se ještě můžu zeptat, jestli máte třeba nějakou další ideu na nové domy, nové překvapení? Idejí je pořád dost, nebojte, nebojte, bude. Bude i v příštím roce? Bude i něco v novém roce. Tak jo, děkuji moc. Nemáte vůbec na co. Mě by zajímalo, když vy plánujete ty domy a pracujete na nich, jakým způsobem se třeba odráží, do jaký míry sledujete trendy a do jaký míry je poptávka budoucích majitelů po nových technologiích, jako mluvíme třeba o nějaké fázi částečných, třeba jakoby extenzivních zelených střech, jako tepelných čerpadel. Můžeme to rozdělit na technologie a ty trendy, protože ono obojí je má společný a myslím si, že ta laická veřejnost k tomu potřebuje, nechci říct trošku popostrčit, ale vždycky to přichází z těch odborníků. Máme tu nějaké tendence přiklánět se k zelenějším energiím a nejdřív musí být asi ta nabídka, aby mohla být poptávka, protože pro ty klienty je to hrozně nekonkrétní, kdyby se měli ptát na něco nespecifického. Takže trendy se určitě sledují, nabídka se teďka dost překlopila, ono k tomu svádí i nová novela, co se zákona týče, takže my máme přísnější požadavky na energetické štítky, ale lidé už se na to začínají ptát i sami. Máme připravené technologie, ty technologie jsou připravené velmi dobře, takže se počítá i s fotovoltaikou, s rekuperací a tak dále. A mě by třeba zajímalo, když vezmeme tu novelu, která vešla v platnost o energetický úspoře budov, tak jakou cestou jdete? Jdete cestou větší, lepší orientace domu nebo tlustších izolantů? Rozumím. Původní skladby byly dobře navrženy, takže skladby se nám moc nezměnily. Co bylo potřeba, je asi změnit typ energie dodání, protože více se teďka hledí na tu obnovitelnou než na tu neobnovitelnou. A tím, jak to bylo ještě rozdělený, tak plyn se chvilku bral, že je neobnovitelná, takže více fotovoltaika. Určitě je dobré uvažovat o orientaci domu na pozemku. Toto je si myslím alfou a omegou, protože tam ty pasivní zisky ze sluníčka dělají hodně. S tím se spojí pak taková ta negativní vlastnost, že už musíme řešit i stínění to, co se za dřívějších dob tolik neřešilo. Takže určitě to zásadní je orientace na pozemku a pak se to doplňuje technologiemi, jako jsou fotovoltaiky a rekuperace. Ještě by mě zajímalo, když máte klienta, klient si do jistý míry třeba chce určovat i jakoby jestli půjde cestou izolantu nebo jednovrstvého zdiva, který už má v sobě izolant, jako řešíte i takovýhle drobnosti? My jsme to pro klienty, protože jakmile bychom začali nabízet těch věcí hrozně, tak se v tom utopí klient a celkově i výroba. Takže my jsme pro klienty připravili tři základní balíčky, které jsou funkční, velmi funkční a vychází nám ekonomicky jako nejrozumnější. Takže to není takové, že přijde klient chci tohle, tohle, tohle. Ve finále ho to stojí velkou hromadu peněz a ta přidaná hodnota není tak velká. Takže my jsme jim to připravili, usnadnili jsme jim celou tu cestu a oni si přijdou a vyberou si jeden z balíčků, který pro ně máme připravený. Všechny balíčky fungují dobře a mají svou přidanou hodnotu. A teď by mě zajímalo, zeptám se úplně jako laik, když bych třeba ve vašem katalogu viděl tady ten dům, třeba ten Dominik 44 líbil by se mi, líbil by se mi tím tvarem té střechy i vlastně tou hmotou, která vytváří takový jako romantizující, jako prvek. A teď bych ale řekl, já mám trošku určitý jiný dispozice domu, vy mu vyhovíte, tomu klientovi, že začnete předělávat ten projekt a do jaký míry jste ochotný ho předělávat, do jaký míry řeknete, ale my už jako vlastně teď tady malujeme novej barák. Každý projekt, který se dělá pro reálného klienta je individuální. To znamená, máme přesný pozemek, ten má své limity, orientaci, velikost. Klient si většinou vybere nějaký typ domu, ale přizpůsobuje se jeho přáním. Takže to, že si vyberete tenhle ten, ale budete mít úplně jiný pozemek, může nás to stát o dost víc z času, protože tomu budeme přizpůsobovat. Případně vám doporučíme, kdyby tento přímo dům byl nevhodný, tak zvolit trošku jiný, doporučíme vám ten, co by se tam hodil lépe a ten vám individuálně přizpůsobíme. A mě by zajímalo, děláte i určitý větší urbanistické celky, nebo děláte vyloženě pro jednotlivý klienty? Převážně děláme pro jednotlivý klienty. Teď nevím, jestli jste od někoho dostal echo, ale zkoušíme teď pár urbanistických celků. Je to pro nás nová disciplína, ve které jsme teď nově, ale zkoušíme teď i nové urbanistické celky. Mě by na tom nejvíc zajímalo, jak to pak funguje, když v tom místě je třeba nějaký regulativ ve smyslu sklonu střechy, výšky, může být i pohledová část fasády. A teď vy s tím musíte nějak pracovat, tak mě zajímá ten proces, do jaké míry se to zpřísňuje a přijdete na ten stavební úřad a dostanete jasně daný mantinely, ve kterých se pohybovat. A jestli je to naopak omezující a svazující, nebo jestli je to naopak uvolňující v tom, že tam určitý věci jsou dané? Regulativ vždycky musíme dodržet, to znamená, když přijde klient, musíme mu to umět vysvětlit. A vysvětlujeme, teď v jedné z těch lokalit řešíme, že tam je daný přesný regulativ, takže musíme vysvětlovat, s tím nic nezměníme, ale pak ty další věci, co nám zákon regulativ a další požadavky dovolí, tak můžeme přizpůsobit. Takže pořád je to individuální projekt. Regulativ v některých věcech může pomoci. Občas je to takový, zažil jsem klientku, která měla přesně danou představu, jak by to mělo vypadat. Vybrala si přesně daný dům, který se ale na ten pozemek vůbec nehodil. Tam to trošičku může mít třecí plochy, protože její vize byla přesně daná a tam byl problém se štítem. Štít musel být orientovaný směrem k ulici. Paní si vybrala dům, který měl štít na tu širší stranu. Teď nevím, jestli jsem to popsal dobře, ale pozemek byl úzký, podlouhlej. To znamená, že jsme museli přeprojektovat úplně dům, takže tam nastalo to, že si vybrala nějaký z typových domů, ale úplně jsme ho předělali. Dispozice vevnitř zůstala podobná, ale jako vizuálně byl ten dům úplně odlišný. Abychom splnili požadavky paní i regulativ obce. Vy jste, pane architekte, mladý člověk, ale i tak se zeptám, vnímáte po tu dobu, co vy to děláte, nějakou určitou změnu trendu, jako lidi, co požadují, jsou ochotní si víc připlatit za to, když individualizujete ten projekt, anebo pořád to, co přetrvávalo z těch 90. let, že lidi šli a podívali se do katalogu, tak hlavně, aby nám to vycházelo finančně ať je to co nejlevnější. Rozumím. Tady hodně tu hrajou roli ty finance. Je to pořád, mají svůj nějaký budget, který je pro ně limitující. Výhoda asi Ekonomických staveb je ta, že na stránkách v katalogu mají těch domů jako spoustu. Takže lidi jsou asi ochotní měnit to. Přijde mi, že pak vzniká taková ta komplikace, kdy se to spoustu krát mění, spoustu krát se dělá rozpočet a ve finále stejně se dostaneme přes to kolečko někam na začátek, kdy zjistí, že své představy jsou hezké, ale neskloubitelné s jejich rozpočtem. Takže tady se hledá pořád ta nějaká společná hranice nebo společný prostě bod, kde se potkává jak individuální požadavek na návrh, tak finanční možnosti. A teď mi ještě povězte, já jsem klient, vyberu si váš katalogový dům, koupím ho od vás, zaplatím a vy potom máte nějakou supervizi dál nad tím nebo už je to čistě na tom vašem klientovi, jakou si vybere stavební firmu nebo si u vás může dokoupit ještě formu stavebního dozoru, aby dohlídli na to, že ten dům se nezkazí. U Ekonomických staveb je to od projektu až po předání klíčů. To znamená pořád nad tím dohlíží někdo z Ekonomických staveb, takže se nestane to, že vy si koupíte projekt, který třeba není nějak dopracovaný a zjistí to až stavbyvedoucí na stavbě, že mu tam prostě někde něco chybí a architekt nebo inženýr od toho dá ruce pryč. Vy jste si koupili jenom projekt, takže tady pořád je to celý ten proces pod dohledem Ekonomických staveb. Takže v tomhle nemusíte mít strach, že by někde byl problém. Stavebního dozora v Ekonomkách máme. Já ještě na střední škole jsem pod ním dělal praxe, takže můžu se zaručit, že vám to ohlídá, aby bylo všechno v pořádku, protože ty zážitky byly ze staveb hezký a funguje to jako dobře. Máte jako architekt svůj oblíbený stavební materiál? Mám určitě z těch materiálu dva. Myslím si, že jsou to pálené cihelné tvárnice anebo vápenopísek. To znamená, je to Ytong a Porotherm. Moc se nepřikláním k dřevostavbám, protože jsem to párkrát zažil na vlastní kůži a ty mají trošičku svá úskalí v některých funkčních věcech. Můžete to třeba rozvést? Můžu. Je to nějaká teplotní pohoda, akumulace tepla. Zažil jsem to párkrát. Stalo se nám, že jsme byli na pobytu a byla zima. Dřevostavby mají tu výhodu, že je rychle vytopíte. Takže my jsme přijeli, zatopili si, za chvilku, tam bylo teplo. Ale když chcete jít spát, tak uberete topení a tam záleží ještě na typu vytápění. Když ho vypnete úplně, tak nám se stávalo, že kolem třetí hodiny ranní už byla taková zima, že nás to probudilo. Museli jsme jít znova vstát a zapnout to. Ten pokles tam byl přibližně o 4-5°C. Což je na budovu docela dost a ta tepelná pohoda pak se ztrácí. Nemyslím si, že by byl špatně technicky postaven. Myslím si, že docela moderní dřevostavba s prosklenýma plochama. Možná to ochlazovaly ty prosklené plochy, ale nemyslím si. Takže tady se s tím trošičku peru. Není to úplně stavební materiál, za který bych dal ruku do ohně a někomu ho doporučil. Tak tohle to byl pan architekt Jakub Mencl. Autor mimo jiné nádherného domu Dominik 44, který dostal svou cenu. Já vám mockrát děkuji, že jste přišel do našeho webináře. Děkuji i Vám paní šéfredaktorko a s vámi milí diváci se těším zase u dalšího dílu. Na shledanou. Já vám děkuji. Mějte se hezky. Na shledanou. Může vás také zajímat: Jakých chyb bychom se při výběru oken (zasklení) vyvarovat? Zásadních chyb se dopouštějí již projektanti ve fázi projektu. Nemůžeme jim to ale dávat za vinu, když na vysokých školách je otvorovým výplním věnována jedna přednáška. Největší chybou obecně ale je to, že stavebníci začnou okna řešit až po fázi hrubé stavby, kdy už se složitě něco předělává, viz příklad z předchozí otázky. Pokud se poradí před začátkem stavby přímo s výrobcem oken, zjistí, jaká jsou úskalí např. velkých zasklených ploch. Dobrý výrobce oken je jim schopen poradit a najít kompromis, který pak dokáže ušetřit hromadu starostí a hlavně finančních prostředků. Je výhodnější stavět dům svépomocí nebo na klíč Důležitou otázkou přípravného procesu stavby je rozhodnutí, zda chcete stavbu provádět svépomocí, subdodavatelsky, nebo na klíč. Každé z těchto řešení má své klady i zápory. Je-li stavba rodinného domu prováděna svépomocí, máte jako stavebník povinnost zajistit stavební dozor autorizovanou osobou – stavbyvedoucím, nejste-li pro takovou činnost sám odborně způsobilý. Stavbou svépomocí ušetříte finance, ale bude vás to stát velké množství času. Stavění po večerech, víkendech a dovolených se může protáhnout i na několik let, což se může negativně projevit na kvalitě stavby jako takové. Nakonec i při stavbě svépomocí budete muset některé práce kvůli revizi svěřit do rukou profesionálů. Jde o elektrické rozvody, rozvod plynu či topenářské a instalatérské práce. Další nevýhodou je vyšší sazba DPH pro nákup materiálu, zatímco stavební firmy nakupují materiál v nižší sazbě DPH. To, co je pro profesionála denní rutina, může zabrat laikovi mnohem víc času, vyšší ztráty materiálu a z toho plynoucí problémy s udržením kvality práce. Subdodavatelský způsob stavby představuje kompromis mezi poměrem investičních nákladů a vlastním časem stráveným na stavbě. Na konkrétní řemeslnické úkony si najmete příslušné řemeslníky. Třetí možností je stavba na klíč. Její hlavní výhodou je krátká doba výstavby, na druhé straně jde o nejdražší alternativu. Přínosem stavby na klíč je co nejrychlejší bydlení. Ušetříte tak finance za nájem, který byste museli platit v případě stavby svépomocí. Základem úspěchu ovšem je zajistit si kvalitního dodavatele a kvalitní nezávislý stavební dozor. Jak velký dům budeme potřebovat?  Při plánování domu myslete na potřeby všech členů rodiny, a to s perspektivou na několik desetiletí. Děti za čas vyrostou a osamostatní se, oproti tomu může nastat potřeba ubytovat prarodiče, začnete pracovat doma apod. Pokud k vám budou jezdit návštěvy, je třeba jim umožnit přespání. Velikost jednotlivých místností je individuální volbou, pro pohodlné bydlení je důležitá vyváženost a uměřenost. Dům pro velkou rodinu s dětmi by měl mít dostatečně velké zádveří pro pohodlné přezutí, uložení kabátů či odložení kočárku. Předsíňka o šířce 120 cm vám stačit nebude. Neplýtvejte zbytečně místem na dlouhé chodby, velkorysé schodiště nebo halu, raději jej využijte pro úložné prostory nebo zázemí. Nebudujte nadměrně velký obývací pokoj s miniaturní kuchyní, když budete vyvařovat pro početnou rodinu. Často se také podceňují dětské pokoje – v rodinném domě určitě dopřejte dětem více prostoru než v paneláku.

Ing. arch. Jitka Pálková, editorka časopisu Můj dům Správně rozvržené dispozice domu jsou tím nejdůležitějším rozhodnutím, než se pustíte do samotné realizace novostavby. Jaká jsou hlavní úskalí při vymýšlení dispozic rodinného domu se dozvíte ve videu i v našem e-booku. Obsah: [minutovnik time="0m10s" class="test-class" autoplay="1"]Úvodní slovo o dispozicích domu[/minutovnik] [minutovnik time="2m50s" class="test-class" autoplay="1"]Základní desatero dispozic domu[/minutovnik] [minutovnik time="6m30s" class="test-class" autoplay="1"]Výhody a nevýhody malého domu[/minutovnik] [minutovnik time="8m25s" class="test-class" autoplay="1"]Členitý dům je náročný[/minutovnik] [minutovnik time="10m00s" class="test-class" autoplay="1"]Sledujte vstup a schodiště[/minutovnik] [minutovnik time="11m31s" class="test-class" autoplay="1"]Pozor na obývák a průchoďák[/minutovnik] [minutovnik time="13m00s" class="test-class" autoplay="1"]Nepodceňujte zázemí a světlo[/minutovnik] [minutovnik time="15m00s" class="test-class" autoplay="1"]Krátké a přímé komunikace znamenají pohodlí[/minutovnik] [minutovnik time="17m00s" class="test-class" autoplay="1"]Všude samé dveře[/minutovnik] [lock] Přepis rozhovoru: Správně rozvržené dispozice domu jsou nejdůležitější rozhodnutí, než se pustíte do realizace novostavby. Pojďme si v rámci dalšího webináře Můj dům krok za krokem vysvětlit, jaká jsou hlavní úskalí při vymýšlení dispozic. Mluvit o tom bude architektka Jitka Pálková. Dobrý den. Dobrý den. Tak, čeho by si měli stavebníci nejvíc všímat a čím by se měli řídit při dispozicích domu? Já bych na úvod řekla, že ať už stavebníci hodnotí nějaký projekt, který jim navrhl architekt, anebo ať už si kupují dům od developera, tak by se neměli nechat nalákat krásnými vizualizacemi, které samozřejmě jsou to, co ten projekt prodává. A jsou často zkreslené, protože je to vlastně něco jako reklamní nástroj a nemusí tak úplně odpovídat realitě. Ale aby se právě podívali na tu velikost domu a na to, jak ten dům je uvnitř uspořádaný. V prvé řadě by měli myslet daleko do budoucna, protože samozřejmě investice do rodinného domu je investice na nejméně půl života nebo možná celý život a budou to splácet 30 let. Takže by si měli zvážit svoji vlastně osobní životní situaci. Zda teda mají malé děti, které s nimi budou bydlet ještě 15 let nebo staví v situaci, kdy děti už jsou skoro dospělé a brzy odejdou. Zda se jedná o lidi, kteří mají hodně návštěvy nebo naopak o dvojici, která chce nějaké klidné bydlení na důchod. To všechno by měli zvážit, a to všechno bude v jejich životě důležitější než samotný design toho domu. Potom samozřejmě vliv na řešení má i pozemek. To je trošku širší téma, takže to teď vynecháme, protože to je téma na samostatný webinář. Další věc je tvar domu. Čím je dům členitější, tím bude nákladnější. Tím složitější bude jeho založení a tím dražší bude i jeho provoz, protože členitý tvar vede k větším tepelným ztrátám a tak dále, k větším provozním nákladům. Potom jsou určité zásady, které je dobré také sledovat. Pojďme si říct nějakých třeba základních, řekněme deset typů pohodlného bydlení, které vy jste uvedla v tom e-booku. Pojďme si je tak zkusit nahodit. Tak něco už jsem uvedla. Co se týká orientace ke světovým stranám, tak si představte ten dům, posazený na váš pozemek a dívejte se, jestli obytné místnosti jsou vlastně obráceny tam, kam svítí sluníčko, jestli jsou obráceny do zahrady nebo do nějakého příjemného prostředí, kde je hezký výhled a kde máte klid a soukromí. Potom další věc je rozdělení na funkční zóny. Dnes se respektují zásady, které vlastně objevily již naši předkové a které vlastně v širší míře se uplatnily ve funkcionalistické architektuře. Hlavně ty funkční zóny jsou společná obývací část, ložnicová část a pak nějaké komunikace a zázemí. A vlastně ten dům by měl být uvnitř uspořádán tak, aby se ty zóny navzájem nerušily, abyste například nechodili z obývacího pokoje na toaletu přes půl domu, někam daleko. To potom je propojeno další zásadou, a to jsou krátké a přímé komunikační linie. Takže pozor na domy, kde jsou dlouhé členité chodby, kde musíte, než se dostanete z předsíně do obývacího pokoje, procházet třeba přes řadu ložnic a tak dále. To také zrovna nebývá ideální. A to se mimochodem mimo jiné týká i třeba například topení, protože mnohdy se stane, že máte technickou místnost, kde je kotel, a koupelna je nesmyslně daleko, takže všechny ty trubky se ženou pod celým barákem, ta voda mezi tím chladne a tak. Takže i na tohle myslet, aby ten topenář, když to staví tak, aby vždycky ty koupelny byly co nejblíž zdroji. To je také častý nešvar. Měli by to architekti a projektanti zvládat, ale někdy ty ekonomické tlaky jsou takové, že se to zanedbá. A snad ještě jeden drobný, nezapomeňte to, k těm orientacím ke světovým stranám. My jsme právě nedávno tady o tom mluvili, a sice o nové vyhlášce o energetické účinnosti budov. A může nastat situace, že člověk má stavebník, má nádherný výhled do lesa, prostě chce tam mít tu terasu. Všichni chceme se dívat do lesa, pokud tu možnost máme. Ale ona je to severozápadní strana, nebo severovýchodní strana. Tak neznamená to, že to udělat nejde, ale musí se to dohnat jinde. Tak třeba na té jihozápadní straně mít nějaké další okna, které nám tam přivedou to slunce, nebo přidat izolaci. To je jenom takové doplnění, že je s tím potřeba pracovat, protože ve chvíli, kdy máme velké prosklené plochy na severozápad, tak mnohdy nemusí vycházet zase už ty energetické úspory. Stavebník musí počítat s tím, že žádná parcela není ideální a že vždycky do určité míry je potřeba udělat nějaký kompromis, když si teda vyberou tu parcelu s nádherným výhledem a upřednostní ten výhled před ostatními hledisky, tak prostě to musí dohnat jinde. Jak se říká vždycky něco za něco. Tak dobře, pojďme dál. Pojďme si říct nějaké konkrétní případy. Vy jste hned začala v tom e-booku jedním, mě se to moc líbí, a je to Malý dům. A vy jste velmi moudře napsala, že Malý dům bude vždy kompromis. Tak co tím přesně myslíte? Tak samozřejmě máme na trhu domy, které mají zastavěnou plochu třeba pouhých 70 metrů. Jejich cena bude samozřejmě relativně výhodná, ale je třeba si uvědomit, že v takovém domě prostě můžou nastat problémy, které na první pohled nepoznáte. Kdo nemá zkušenost, tak je nepozná. Častou chybou bývá malé zádveří. Pamatujte na to, že když budete jako rodina s dětmi přicházet odněkud zvenku, tak by to nemělo probíhat tak, že tatínek si zouvá boty a maminka s dětmi čeká venku na dešti a na větru, protože se prostě do toho vstupního prostoru nevejdou. V zádveří by taky nemělo chybět místo na šatní skříň nebo věšáky. Případně je ideální, když vedle zádveří je šatna. Dalším nešvarem, který vlastně u těch malých domů bývá, je někdy i nevyvážená velikost místností. To znamená, pokud mám malý dům, tak musím ty místnosti rozvrhnout proporčně. Ne, abychom měli velký obývák, ale 8metrové dětské pokojíčky menší než v paneláku. Potom v malých domech vždycky bude chybět úložný prostor. Bohužel je to tak, ale s tím je potřeba počítat, že tedy v malém domě nelze hromadit věci a budete určitým způsobem omezeni. A mně se líbí hlavně bod dvě. Jedna malá koupelna nestačí a především toaleta. Jako čtyřčlenná rodina, opravdu jedna toaleta bývá po ránu málo. Ano, tak když si malý dům postaví dvojice, která tam bydlí sama, tak si vystačí, ale když si malý dům postaví rodina s dětmi, školou, povinnými a všichni ráno současně vstávají a odcházejí do práce a do školy, tak to může být problém. Tak pojďme dál. Další kategorie je členitý dům je náročný. Tak co jste tím myslela? Tak tady máme jeden takový příklad, velký členitý dům. Už jsme se zmínili o tom, že členité domy jsou nákladnější už jenom z hlediska samotného toho tvaru, také protože zpravidla vyžadují větší pozemek než ty malé, kompaktní domy. Dále v členitém domě jsou právě delší ty komunikační linie, o kterých jsme také hovořili. Tady například máme takový dům, který má dvě části. V jedné je společná obývací část a ložnice rodičů, druhá je samostatná část pro děti. Ten koncept toho projektu je takový, že tu druhou část lze dostavit dodatečně, ale když se podíváte na ten půdorys, tak lze vidět zbytečně dlouhé chodby, dětské pokojíčky jsou malé, je tam zbytečně samostatný východ ven z té dětské části. Myslím si, že by bylo rozumnější dopřát těm dětem větší pokoje a šetřit na těch chodbách. A z hlediska energetických ztrát, ten dům je hodně zranitelný? Ano, samozřejmě. Čím je ten dům členitější, čím má větší obvodovou plochu, tak tím víc těch ztrát tam hrozí. Tak, můžeme jít dál. Na další vizualizaci jste ukázala na případu, sice kdy sledujte vstup a schodiště. To znamená, aby se nestalo, že schodiště je zakomponované v obýváku, že ho musíte obcházet, nebo jídelní stůl, vy to tam máte velice pěkně naznačeno. Tak tady je to krásně vidět. První, na co bych zde upozornila, je, že tady vlastně chybí zádveří. Lépe řečeno je tady zádveří, které je otevřené přímo do společného obývacího prostoru. To znamená, zvenku vám do toho obýváku půjde všechen hluk z ulice. Pokud ten dům stojí někde blízko hlučné ulice, půjde vám tam prach, půjde vám tam chlad. Prostě v našich klimatických podmínkách a ve většině našich měst je určitě záhodno to zádveří oddělit od té společně obývací části dveřmi. Tohle to řešení, kdy se vstupuje víceméně přímo do obýváku, bývá používáno hlavně ve Spojených státech třeba, ale u nás, myslím, že není zrovna ideální. A pak tady máme tedy další záležitost, a to je vlastně průchod na schodiště, přes tu společnou obývací část, kolem křesel a sedací soupravy. Tak si představte, když tady třeba sedíte a odpočíváte a přijdou děti a přivedou si kamarády a budou tady běhat po schodišti nahoru a dolů. To určitě, si myslím, taky nebude zrovna ideální situace. Tak jo, další vaší vizualizací je pozor na obývák průchoďák. Už jsme to částečně o tom se zmínili, ale prosím ještě, abyste to rozvedla. Už jsme to nakousli. Tady je docela pěkný dům ve tvaru L, což je oblíbená dispozice, o které už jsme také hovořili. Je tady garáž integrovaná v domě. Je tady poměrně velký společně obývací prostor. Je tady vstup s malou šatnou. Nicméně, prostě veškerý provoz toho domu probíhá právě přes ten obývací pokoj. Takže veškeré návštěvy dětí, každý, kdo přijde domu, chce si odložit věci, jde do pracovny, jde se převléknout, tak musí projít tím obývákem kolem tady docela problematicky umístěného jídelního stolu. A jde prostě někam dozadu a pak se zase vrací do toho obýváku. To si myslím, že taky není zrovna ideální řešení. Notabene, když k vám přijdou návštěvy a potřebují do koupelny, tak jdou a bloudí vašimi ložnicemi. Já mám jednoho známého, který si nechal postavit dům, a protože je fanoušek autoveteránů a chtěl je mít co nejblíž při sobě, tak má ložnici, ta ložnice má prosklenou stěnu obrovskou a tam má ty tři autoveterány a z té ložnice se na ně dívá. Nic proti tomu nemám, pokud tam ty veteráni ničemu nepřekážejí a pokud přes ty veterány nepřelézá, když musí do koupelny, tak budiž mu to přáno. Popravdě řečeno, neptal jsem se na to, ale věřím, že tomu tak není. Tak, pojďme dál. Dalším heslem je nepodceňujte zázemí a světlo. Tak, tím jsem chtěla naznačit, že zvlášť u těch malých domů někdy sice šetříte místo a šetříte náklady, ale pak zjistíte například, že nemáte kam dát pračku, nemáte kam odložit špinavé prádlo Tady v této dispozici jsem například nenašla místo, kde bude kotel na topení, nenašla jsem tam místo, kde bude pračka. To jsou takové věci, které sice na první pohled se zdají nedůležité, ale když potom v tom domě bydlíte, tak zjistíte, že to může být velký problém. Zvlášť pokud teda je to rodina s dětmi. A ještě je potřeba vzít na vědomí jednu věc, že když bydlíte v rodinném domě, tak budete prát a uklízet daleko častěji, než když bydlíte v bytě. Protože prostě budete pořád běhat na zahradu, budete ji využívat, budete na ní pracovat, a to vlastně si žádá své. Takže určitě pokud si budete vybírat dům a budete posuzovat půdorys, tak se podívejte, jestli ten dům má technickou místnost, jestli je tam místo na pračku a na ty praktické věci. Další věc osvětlení. Tady máme docela dlouhou kuchyňskou linku, která je poměrně daleko od okna a není tady žádné okno. Takže když si budete studovat domy, tak se také zabývejte tím, kde jsou okna, protože si myslím, že určitě v rodinném domě si kuchyň zaslouží denní světlo. A totéž se týká i koupelen. Také v koupelně by měla být okna v rodinném domě. Když jsem se na ten půdorys díval, tak si říkám, že možná to má být řešeno buď krbovou vložkou, ale tu tam teda taky nevidím, to vytápění, anebo nějakým tepelným čerpadlem, který bylo umístěný zvenku na fasádu, ale i to potřebuje vnitřní jednotku a nejeví se mi, že by úplně měli ji kam dát. V každém domě potřebujete nějaký technický prostor, ať už je to na to tepelné čerpadlo, bojler na ohřev vody, ale i taková prozaická věc, jako kam dát vysavač, a úklidové prostředky a prostě všechno to, co nechcete stavět na odiv v tom obýváku nebo v té ložnici. Tak, pojďme na další vaši radu. A to znamená krátké a přímé komunikace znamenají pohodlí. Částečně už jste o tom mluvila, ale pojďme si to znova říct. Ano, to bývá problém hlavně teda u těch větších domů, ale u těch domů typu L tady máme poměrně komfortní dům, velmi racionálně uspořádaný, který má i tu velkou technickou místnost, má krásnou terasu, má velký společný obývací prostor. Nicméně, když se nad tím zamyslíme, tak s každou kávou, kterou si uděláte, tak tady budete chodit z kuchyně, kolem jídelny, přes obývák až ven na tu terasu. Takže možná by bylo moudřejší, kdybyste si to kafe mohli třeba vypít tady. A opačná věc, když sedíte u televize, tak půjdete na toaletu, přes celý ten obývací prostor přes předsíň až tady do ložnicové části, kde se ukrývá toaleta. Takže to jsou taky takové věci, nad kterými je potřeba se zamyslet. Já si umím představit, že to je možná pro někoho, kdo rád chodí, má takový ty hodinky, ten krokoměr tam má, že možná takhle to dělá jako pro zdraví, ale to se dá chodit venku, že jo? No, ale není to věc, která by měla nějak podmínit návrh rodinného domu. To určitě není. Tak, další vaše rada. Všude samé dveře. To je spíš upozornění než rada. Protože opravdu i s dveřmi se musí šetřit. Tak to bývá problém hlavně v těch malých domech, kde se můžeme setkat třeba s malou předsíní, kde se několik dveří otevírá do sebe. Tady máme jedno takové řešení, poměrně taky komfortní dům, s garáží s technickou místností, s poměrně velkou předsíní. Nicméně, když se podíváte, tak tady v malé schodišťové hale jsou troje dveře otvírané do sebe. Z malé kuchyně, když si budete potřebovat odskočit, tak půjdete jedny, druhé, třetí dveře, případně z ložnicového patra, které teda tady není vidět, ale když byste si potřeboval odskočit, a toaleta nahoře bude obsazena, tak půjdete zase po schodech přes několikery dveře. I v tom obývacím pokoji, tady jsou tři výstupy ven, což zvyšuje jednak náklady a jednak, vy budete chodit jedněmi dveřmi, kde máte tu terasu s tím sezením, ostatní dveře v praxi nepoužijete. Mě by zajímal váš názor na umístění té garáže, která má přímo styčnou stěnu s těmi obývacími místnostmi, protože někdy na přelomu 60. a 70. let byla v Americe obrovská kauza s tím, že tam je běžné, že se ty auta umísťují v tom spodním patře, nahoře se bydlí, a že se ukazovalo, že vznikají karcinogenní látky, které to auto, když odstavíte, tak ještě chvíli z toho vejfuku jdou nějaký plyny, a že se to přestalo doporučovat. Ale když si potom vezmu tu legislativu v 90 letech, nebo později u nás, nemám pocit, že by se to uzákonilo nebo nedoporučovalo. Co vy si o to myslíte? Doporučila byste svým klientům, aby tu garáž takhle umístili přímo do styku s těmi obytnými místnostmi? Tak je to určitě komfortnější než běhat prostě venkem. A dá se to technicky řešit. Pamatujou na to naše normy. Garáž musí mít přímé odvětrání. Garáž je samostatný požární úsek, takže na to je taky třeba pamatovat. Dveře z garáže by měly správně být kouřotěsné a samozřejmě by neměly vézt do obývacího prostoru. A pokud tedy se vstupuje ještě přes nějakou technickou místnost, tak si myslím, že to řešitelné je, že není potřeba se toho tak zásadně bát. Nehledě na to, že brzy stejně začneme všichni jezdit v elektroautech, tak už nás to vůbec nebude muset trápit. Takže, vážení diváci, posluchači našeho webináře Můj dům, krok za krokem, to byla paní architektka Jitka Pálková. Já vám mockrát děkuji. Jestli jste si z toho něco odnesli, já věřím, že ano. A pokud by vás bavili naše e-booky, tak stačí se stát členem klubu Můj dům, krok za krokem a tam si všechny e-booky, na kterých i paní architektka Pálková spolupracovala, si můžete zdarma stáhnout. Děkuji vám a na shledanou. Na shledanou. Může vás také zajímat: Jak lze nejsnadněji opravit chyby v dispozici interiéru? Tam, kde projekt selhal, si můžete upravit byt i jinak než rekonstrukcí, například optickými iluzemi. Malé místnosti dopřejte vzdušnost: Nejčastějším nedostatkem jsou pokoje menší, než byste si přáli. Co s tím? Nejsnadnějším řešením je výběr barev – čím světlejší, tím lepší. Když mají stěny, strop i podlaha stejnou světlou barvu, místnost se zdá být mnohem větší. Zkuste si také pohrát s tapetami. Dobře se osvědčily tapety s velkorysým vzorem nebo realistické fototapety – jejich obraz skvěle prodlužuje perspektivu. Fantasticky působí také efekt zrcadlení. S odrazem se dá čarovat a správně umístěné zrcadlo, například proti oknu, odráží pohled ven a poskytuje pocit volnosti.  Příliš rozlehlé prostory: Tady opět hodně vyřeší barvy, nejlépe plné a syté. Pokud nemáte dostatek odvahy, pomůže alespoň tmavá podlaha nebo výrazný koberec. Když vybíráte tapety, soustřeďte se drobný vzorek, pravidelně se opakující ve svislých proužcích. Opět ošálíte nedokonalé oko, které zde bude vnímat jen malý úsek. Jenže pozor! Úzké pruhy mají schopnost nejen místnost zúžit, ale přimějí vás sklouznout pohledem vzhůru a vyvolají pocit výšky. Takže obývák vytapetovaný svislým pruhem bude sice opticky menší, ale hodně vysoký. Strop snížíte tmavou barvou. Při výběru barvy počítejte s tím, že se pod různým umělým osvětlením jeví jinak, než jaké ve skutečnosti jsou. Proto se je snažte vybírat na denním světle, které odstín nezkresluje. Avšak i tak počítejte s tím, že po uschnutí na stěně bude barva bledší. Existují programy, které umožní laikům téměř profesionální návrh interiéru? Software na navrhování interiéru pomáhá nejen běžným uživatelům, ale také profesionálům v oblasti interiérového designu. Prostřednictvím aplikace lze vytvořit vizuální rozložení místností, plán k přestavbě, doplnit nábytek či ostatní příslušenství. Systém navíc poskytuje realistický pohled na interiér, jakýkoli prostor zobrazuje i ve 3D rozhraní. Existuje několik dostupných aplikací v různých cenových úrovních i bezplatné varianty, které si můžete nainstalovat. Prostřednictvím nich si vytvoříte návrh interiéru, podle kterého můžete postupovat při vytváření nebo přestavbě příbytku. Aplikace mnohdy zacházejí do nejmenších detailů, aby byly schopny poskytnout co nejrealističtější pohled na interiér. Vybrané softwarové programy se v jistých drobnostech liší, některé vám mohou svými nastaveními vyhovovat více než jiné. Projdeme si pět programů, které si můžete stáhnout, pokud potřebujete provést vizualizaci interiéru. Dejte svým myšlenkám o vzhledu interiéru vizuální kontury. Nezáleží na tom, jestli potřebujete předělat jeden pokoj, nebo celý půdorys. Program pro navrhování interiéru dokáže rychle a s vysokou přesností zprostředkovat vaše nápady a přenést je do vizuální podoby. Co je dobré vědět, než se pustíte do plánování osvětlení Ideální samozřejmě je, když je celý dům navržen tak, aby do něj během dne vstupovalo co nejvíce přirozeného světla. Lidský organismus je totiž nastaven na život venku. Umělé osvětlení by tak mělo být denním řešením jen v menších provozních místnostech uprostřed dispozice (spíž, komora, šatna), v těch obytných by se mělo dostat ke slovu až s postupující tmou. Zjednodušeně platí, že plocha oken má odpovídat šestině podlahové plochy místnosti. Důležitou roli hraje i správná orientace místností vůči světovým stranám (například koupelna a ložnice na východ, případně sever, obývací část na západ či jihozápad a podobně). Související články: [wp_show_posts id="103345"]

Ve třetí části webináře o keramických obkladech se dozvíte, jak se postupuje při pokládce nanečisto, proč je dobré si uchovat obaly a zbylý materiál nebo na co se zaměřit při výběru dodavatele prací. Radí školitel značky RAKO Tomáš Heřman. Obsah: [minutovnik time="2m05s" class="test-class" autoplay="1"]Jak se dělá pokládka nanečisto[/minutovnik] [minutovnik time="14m34s" class="test-class" autoplay="1"]Proč je dobré si uchovat obaly a zbylý materiál[/minutovnik] [minutovnik time="21m31s" class="test-class" autoplay="1"]Co je důležité při výběru dodavatele prací[/minutovnik] [minutovnik time="25m46s" class="test-class" autoplay="1"]Jak postupovat při údržbě[/minutovnik] [lock]

Podlahové vytápění patří v současnosti k nejvyhledávanějším systémům vytápění rodinných domů. Proč tomu tak je a jaké jsou hlavní benefity podlahového vytápění oproti ostatním systémům objasňujeMichal Blažek, technik společnosti REHAU. Obsah: [minutovnik time="0m20s" class="test-class" autoplay="1"]Jaké jsou nejdůležitější benefity podlahového vytápění[/minutovnik] [minutovnik time="1m12s" class="test-class" autoplay="1"]Investiční náklady jsou sice vyšší, přesto se může jednat o ekonomický provoz[/minutovnik] [minutovnik time="2m11s" class="test-class" autoplay="1"]Časová návratnost do podlahového vytápění[/minutovnik] [minutovnik time="3m15s" class="test-class" autoplay="1"]Vytápění ve stropě nebo v podlaze[/minutovnik] [minutovnik time="6m00s" class="test-class" autoplay="1"]Základní potřebná tloušťka[/minutovnik] [minutovnik time="8m00s" class="test-class" autoplay="1"]Co je důležité pro správné fungování podlahového systému[/minutovnik] [minutovnik time="12m30s" class="test-class" autoplay="1"]Jaký materiál je vhodný jako pro podklad podlahové vytápění[/minutovnik] [lock] [minutovnik time="14m30s" class="test-class" autoplay="1"]Jak správně regulovat podlahové vytápění[/minutovnik] [minutovnik time="17m30s" class="test-class" autoplay="1"]Je výhodné spojit podlahové vytápění se stropním chlazením[/minutovnik]

Ve druhé části webináře o keramických obkladech Tomáš Heřman, školitel RAKO, poradí, jaká lepidla a spárovačky pro pokládku zvolit, jak zkontrolovat kvalitu výrobků a proč je dobré si ověřit šarži. Obsah: [minutovnik time="1m15s" class="test-class" autoplay="1"]Jaká zvolit lepidla a spárovačky[/minutovnik] [minutovnik time="21m15s" class="test-class" autoplay="1"]Jak zkontrolujeme kvalitu výrobků[/minutovnik] [minutovnik time="33m10s" class="test-class" autoplay="1"]K čemu si ověřujeme šarži výrobků[/minutovnik] [lock]

Webinář na téma tepelné izolace z minerální vaty se Štěpánem Láškem, aplikačním manažerem firmy Knauf Insulation. Obsah: [minutovnik time="0m39s" class="test-class" autoplay="1"]Není tepelná izolace už přežitý materiál, když máme tak technologicky kvalitní cihly?[/minutovnik] [minutovnik time="2m13s" class="test-class" autoplay="1"]O tloušťce zateplení rozhoduje projektant[/minutovnik] [minutovnik time="4m05s" class="test-class" autoplay="1"]Je nutný izolant v době klimatických změn, kdy jsme zimy stále mírnější?[/minutovnik] [minutovnik time="6m01s" class="test-class" autoplay="1"]Definice minerální vaty[/minutovnik] [minutovnik time="7m49s" class="test-class" autoplay="1"]Difúzně otevřená a difúzně uzavřená izolace[/minutovnik] [minutovnik time="9m07s" class="test-class" autoplay="1"]Skelná vata je předchůdkyní minerální vaty[/minutovnik] [minutovnik time="12m12s" class="test-class" autoplay="1"]Nejsilnější atributy minerální vaty: difúzní otevřenost a uzavřenost, zdravotní nezávadnost[/minutovnik] [minutovnik time="13m50s" class="test-class" autoplay="1"]Kolik je ČR dodavatelů minerální vaty a jak vypadá průběh výroby?[/minutovnik] [minutovnik time="15m26s" class="test-class" autoplay="1"]Různé druhy minerální vaty podle účelu použití[/minutovnik] [minutovnik time="18m25s" class="test-class" autoplay="1"]Zvládne poučený laik správně nalepit minerální vatu na dům?[/minutovnik] [minutovnik time="19m33s" class="test-class" autoplay="1"]Reklamace špatně nalepené izolace při práci svépomoc[/minutovnik] [lock] [minutovnik time="21m47s" class="test-class" autoplay="1"]Jak dlouho může být fasáda odkrytá a vystavená povětrnostním vlivům[/minutovnik] [minutovnik time="24m08s" class="test-class" autoplay="1"]Je možné sanovat tepelnou izolaci, pokud projde teplotními šoky[/minutovnik] [minutovnik time="26m00s" class="test-class" autoplay="1"]Co se stane když pravidelně násilně stlačujeme vatu? Ztrácí schopnost nést teplo[/minutovnik] [minutovnik time="28m07s" class="test-class" autoplay="1"]Smí se dostat prach na minerální vatu? A voda?[/minutovnik] [minutovnik time="30m00s" class="test-class" autoplay="1"]Jak dlouho vydrží tepelně izolační vlastnost vaty[/minutovnik] [minutovnik time="31m14s" class="test-class" autoplay="1"]Cena vaty na trhu v postcovidovém období[/minutovnik] [minutovnik time="35m00s" class="test-class" autoplay="1"]Jak bude vypadat likvidace vaty za desítky let?[/minutovnik]

Obklad pracovní plochy je zdánlivě malá část kuchyně. Proč je tato plocha důležitá a proč je potřeba ji řešit, objasňuje interiérová designérka Iva Bastlová. Obsah: [minutovnik time="0m19s" class="test-class" autoplay="1"]Nejčastější možnosti[/minutovnik] [minutovnik time="4m22s" class="test-class" autoplay="1"]Zajímavé možnosti[/minutovnik] [minutovnik time="6m25s" class="test-class" autoplay="1"]Úložný prostor za obkladem[/minutovnik] [lock]