Můj dům studio

Petr Kotek, odborný redaktor Pórobeton je velmi oblíbený stavební materiál pro své ideální vlastnosti. Práci s ním zvládne i poučený laik a manipulace s ním je poměrně jednoduchá. Proč se mu říká Ytong a v čem je toto pojmenování zavádějící? Související články: [wp_show_posts id="111965"] [lock] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vítám vás v Můj dům studiu. Naším hostem je dnes vám nejspíš už poměrně dobře známý odborný redaktor časopisu Můj dům, Petr Kotek, dobrý den. Dobrý den. A my tu máme v našem Můj dům studiu další téma a jím je pórobeton. Řada lidí ho zaměňuje nebo považuje ho za Ytong, my si za chvilku řekneme, jestli je to to samé nebo ne, ale na úvod si pojďme říct, co to vlastně tedy, jaksi je pórobeton? Ono to vlastně vyplývá z té složeniny z toho slova a opravdu to neznamená nic jiného, než že to je vlastně beton. Vzniká z podobných surovin podobným způsobem ovšem řízeně a je v něm vytvořeno tolik pórů, že získává úplně nové vlastnosti a řekněme si rovnou, že ty vlastnosti jsou vlastně lepší než to, co dokáže nabídnout jakýkoliv jiný stavební prefabrikát. To znamená, že má podobnou pevnost, ale je na ten objem mnohonásobně lehčí, to znamená, že se s ním snáz manipuluje, je sice pevný, ale zároveň křehký, takže se velmi snadno opracovává a zdůrazňuje se neustále, je to naprostá pravda, že je mimořádně vhodný pro individuální výstavbu svépomocí. Takže vzniká vlastně tak, že se smísí to, co se vmísí při výrobě betonu čili písek, cement, voda, přidá se vápno, přidají se pomocné suroviny, jako je třeba sádra nebo anhydrit a to nejpodstatnější, co se tam musí přidat, je hliník v práškové nebo pastózní podobě a ten se potom postará o tu chemickou reakci, která z toho materiálu, jinak v celku běžného, dělá materiál s vlastnostmi, řekněme, 21. století, i když vznikl v první polovině století 20. Jak se tedy pórobeton vyrábí? Vezmou se ty základní suroviny, které jsme si před chvílí popsali, smísí se s vodou a mísí se tak dlouho, až vznikne kaše. Vznikne hmota, která má kašovitou konzistenci. Všechno to probíhá v zásaditém prostředí, ta hmota se nalije do forem a spustí se reakce, která uvolňuje teplo. Zároveň začne vznikat plynný vodík a začnou v té kaši stoupat vzhůru bublinky a ty stoupají vzhůru, respektive chtěli by stoupat, ale v té kaši se jim to příliš nedaří, takže mají tendenci se na sebe nabalovat, vznikají tam ty póry, vznikají větší a větší póry a výsledkem toho procesu je, že nakonec ty bublinky se zaseknou na místě a ta hmota dál pórovatí a kyne a až nakyne na ten finální objem, což trvá zhruba čtvrt hodiny, tak má v podstatě čtyřnásobný objem proti tomu objemu těch surovin, které byly na vstupu do celého toho procesu. Potom začne ta hmota tuhnout, ten pórobeton získává jakousi tvarovou stálost potom se drátěnými kráječi nařeže na požadovaný formát, Vloží se do takzvaného autoklávu a tam vytvrdne na tu finální konzistenci nebo do té finální podoby. Ten autokláv to je pro toho, kdo se s tím nikdy nesetkal, což je asi většina z nás, je to takový hodně velký tlakový Papinův hrnec, kde se dá nadefinovat požadovaná teplota, požadovaný tlak. Je to samozřejmě proces, který je náročný technologicky, náročný i energeticky, ale výsledkem je ten materiál, který opravdu dokáže, jak jsme si říkali, zejména tomu amatérovi, nesmírně usnadnit život. My jsme na začátku mluvili o tom, že pórobeton se rovná Ytong. Je to pravda nebo není? Ono je to trochu jako, když se do tehdejšího Československa dostaly první originální džíny a shodou okolností měly značku rifle, takže v některých regionech se dodnes říká džínům rifle. Něco podobného si myslím, že existovalo kdysi v oblasti domácích spotřebičů, kdy synonymem pro vysavač prachu byl Hoover, taky výrobce, který pokrýval většinu trhu. Je to tak, že ten Ytong byl prvním materiálem z ranku těch pórobetonů, který se dostal na trh. Byl poprvé průmyslově vyroben v roce 1927 ve Švédsku ve městě Yxhultu. Já doufám, že to vyslovuji správně. Když tak nás naši posluchači opraví. A to je vlastně začátek toho názvu a druhá polovina nebo většina toho názvu už popisuje vlastně vlastnosti toho materiálu. Ve švédštině je to „lättbetong“, neboli lehký beton, a dohromady je to přesně Ytong. A je to následek toho, že tehdy ve Švédsku probíhal jakýsi stavební „bum“, nicméně ve Skandinávii obecně je stěžením stavebním materiálem dřevo a toho se začalo nedostávat. Respektive lesy stále rostly, ale les zkrátka roste pomalu, logistika se komplikovala, takže začaly odborníci bádat nad tím, jak tu výstavbu akcelerovat, jak přiblížit ty dodávky těm místům, kde vznikla další lidská sídla a volba padla nebo volba padla. Postupně se dopracovali k tomu, že připravili právě tenhle materiál a ten, jak se později ukázalo, měl nesmírný tržní úspěch. Bylo to tak, že do té podoby, jak jí známe dnes, to je ta bílá tvárnice, ten dům z Ytongu, pokud se neomítne, tak samozřejmě na staveništi září, mezi všemi ostatními, ten si nespletete s ničím jiným. Původně se do té směsi ve Švédsku přimíchávala kamencová břidlice, která má v sobě uhlík, ten je spalitelný a vlastně během toho procesu se podílel na vzniku té poréznosti. Nicméně někdy v 70. letech se zjistilo, že kromě téhle té výborné vlastnosti je zároveň lehce radioaktivní, protože obsahuje přírodní uran. Takže se ta receptura musela změnit a výsledkem toho je právě tahle ta zářivě bílá barva, která se v podstatě stala dnes normou. Tu šedou tvárnici už moc nepotkáte. Já se musím přiznat, že jsem šedý pórobeton snad ani neviděl. To přemýšlím, protože ty bíle svítící stavby, ty opravdu člověk nepřehlídne, ten šedý pórobeton si nevybavuji. Nicméně, takže Ytong je obchodní značka, zatímco pórobeton je označení materiálu. A těch obchodních značek je na trhu víc, může to působit trochu matoucím dojmem, nicméně někdy zjistíte, že vlastně ty výrobky si sjíždějí z jedné výrobní firmy jednoho výrobce, a hlavně ty základní vlastnosti se neliší. Co se liší, jsou například rozměry. Ytong připravuje ty tvárnice nebo ty stavební prvky na výšku 25 centimetrů, takže z toho potom vychází projektant. Například značka Hebel, ta pracuje s výškou 20 centimetrů. Takže někdy možná se dá vyjít z finálních rozměrů stavby a přizpůsobit tomu tu skladbu, ale obecně u těch pórobetonových stavebních prvků platí, že vzhledem k té nízké hmotnosti se dají vyrábět ve větších rozměrech než cokoliv z páleného střepu, protože zkrátka s tím ten stavebník dokáže snáz manipulovat. A čím méně je těch jednotlivých prvků na určitý rozměr nebo na určitý objem, tak tím méně je tam spojů, tím méně se spotřebuje pojiva, tím menší jsou potom rizika tepelných ztrát, vzniku tepelných mostů a tak dále. Jaké jsou největší výhody pórobetonu? Já bych asi typoval, že to je váha. Ta tvárnice je poměrně lehká. A jestli nám třeba osvětlíte, jak je to s cenou? Vůči třeba cihle? Tak cena samozřejmě se odvíjí vždy od konkurenční cenové nabídky a od toho, jaké jsou preference. Je samozřejmě spousta relativně konzervativních stavebníků a nelze jim to nějak vyčítat. Prostě je to otázka názoru nebo velmi pečlivé rozvahy, kteří by nikdy nezačali stavět z ničeho jiného, než je prostě prověřeno tisíciletími, a to je ten pálený střep. Nicméně řekněme, že ta technologie už bude mít za sebou 100 let pomalu a že už těch referenčních staveb je také dostatek, takže je to obecně totéž jako u jakéhokoliv jiného materiálu. Ideální je si najít nějakou referenční stavbu a chvíli v ní pobýt, aby člověk měl představu, jak to u něj funguje. Ty pórobetonové tvárnice jsou ve výrobě opravdu velmi přesné. Tam ty odchylky, které povolují normy nebo které deklarují výrobci, se pohybují v řádech milimetrů od jednotek milimetrů. V podstatě se počítá s tím, že maximální odchylka bude zhruba 2 mm. To znamená, že ani ten amatér na tom lidově řečeno nemůže nic příliš zkazit. Nemůže se mu stát, že když mu ten dodavatel, což dodavatele dělají, pošle odborníky, ty mu na základovou desku, položí tu první řadu těch tvárnic. Udělají to samozřejmě přesně, tam odchylka nenastane. Tak u jakéhokoliv jiného materiálu by pořád ještě ten člověk neznalý řemesla, který nemá za sebou těch staveb víc, mohl se dostat v té nejvyšší řadě na několikacentimetrovou odchylku od vodováhy. U toho Ytongu nebo u jiného prefabrikátu z pórobetonu se mu to opravdu nestane. Ta hmotnost je opravdu klíčová. Ty největší formáty vypadají v podstatě jako transportní lepenkové krabice. Jsou tam kapsy, za které se to dá snadno chytit, aby si člověk nezlomil nehet například. S tím souvisí samozřejmě rychlost té výstavby, protože čím větší ten základní prvek je, tím rychleji pochopitelně ta stavba přibývá. Když potom ta hrubá stavba je dohnaná až po věnec, tak přicházejí na řadu nejrůznější drážky na rozvody elektřiny, vody atd. Do toho Ytongu se frézují, zapracovávají nesmírně snadno. Je to věc, která je hotová během pár hodin. Poté, co se odklidí ten prach, tak je uklizeno na celé stavbě. To dělení těch základních formátů, pokud vám výrobce nenabídne přesně ten rozměr, který potřebujete, jste někde v rohu nebo jste někde pod střechou, tak opracujete tu základní tvárnici velmi prostě ruční pilou. Nepotřebujete žádnou speciální techniku, žádný elektrický stroj, žádnou kotoučovou pilu, diamantovou. Prostě si koupíte tu nejobyčejnější, ovšem speciální, pilu na pórobeton a bez jakékoliv průpravy, jenom s tím, že prostě dvakrát měříte a jednou řežete, jinak spotřebujete hodně materiálu, tak to dokážete. A pokud vám přesto toho materiálu odřezaného nějaké množství zbude, tak ten se zase dá použít právě na výplně nejrůznějších šikmin a tak dále. Prostě pracuje se s tím opravdu snáz než s jinými materiály. A to na mě působí dojmem, že pórobeton by v podstatě mohl být ideální materiál buď pro lehce poučeného laika nebo třeba úplně začátečníka - stavebníka. To je v zásadě pravda, i když přiznejme si upřímně, že úplný začátečník, který v životě neměl v ruce ani základní nářadí, ani nikomu třeba nepomáhal na stavbě, by se možná úplně samostatně do stavby rodinného domů pouštět neměl. Já jsem si myslel spíš na nějakou kůlničku teď. Má pórobeton také nějaké nevýhody? Udává se, že má poněkud vyšší nasákavost vlhkosti než ostatní materiály, ale je to v praxi tak, že ta vlhkost, která vzlíná od spodu, se dostane u toho pórobetonu na nějakých 2-2,5 cm maximálně, což je v zásadě umožněno právě tím, že se tam zakonzervovali v té hmotě ty bublinky a ty přerušují kapiláry, které jinak v tom materiálu by vedly tu vlhkost výš. Takže naměřeno je maximálně 2,5 cm. S tím, že ta vlhkost zase poměrně velmi rychle vyschne, když náhodou dojde k tomu, že ta tvárnice nasákne. Pravda je, že má nižší akumulační schopnost než jiné materiály, což se ale na druhou stranu může jevit jako výhoda v okamžiku, kdy přemýšlíme o zaizolování té stavby. A co třeba tepelná vodivost? Dokázali bychom něco k pórobetonu říct? Obecně existují nějaké stupně třídy materiálu, které se používají na výstavbu rodinných domů. A čím vyšší je stupeň té třídy, tak tím vyšší je součinitel tepelné vodivosti, se označuje písmenem Lambda. Například při třídě 400 dosahuje součinitel hodnoty 0,085 W/(m·K). Tvárnice třídy 440 mají součin tepelné vodivosti 0,995. Tvárnice třídy 600 mají tepelnou vodivost přibližně 0,15. Třída 650 se vyznačuje součinitelem tepelné vodivosti v suchém stavu 0,16. Tam, kde se ukáže, že to je nutné, kde ten výpočet k tomu dospěje, se dají ty pórobetonové tvárnice dodatečně izolovat běžnými izolačními materiály, to znamená minerální vlnou, polystyrenem a podobně. Dokázali bychom na závěr říct nebo odhadnout, jaká je obliba pórobetonů stavebníků v České republice? Když jsme připravovali článek na tohle téma, tak jsme zkoušeli zjistit data z trhu. Obrátili jsme se na prodejce a získali jsme údaje ze skupiny DEK, která je ve svém oboru na trhu v České republice největší. Takže podle jejich údajů se dá, řekněme kvalifikovaně odhadnout, že z pórobetonů se dnes u nás staví asi 30 % rodinných domů. Ten zbytek připadá zhruba z 15 % na dřevostavby, 5 % tvoří betonové prvky a zhruba polovina, vzhledem k tomu, že opravdu ta konzervativnost mezi těmi stavebníky stále ještě je, tak ta připadá na výrobky z pálené hlíny. Já vám mockrát děkuji. To byl pan Petr Kotek, náš odborník na všechny možné stavební materiály, ale nejenom na to. Já vám mockrát děkuji, že jste si našel čas v našem Můj dům studiu a těším se zase někdy tady na slyšenou a viděnou u dalších témat. Děkuji za pozvání, budu se těšit. Na shledanou.

Mgr. arch. Gabriela Kaprálová, atelier ASGK Design Velmi zajímavé venkovské stavení najdeme v těsné blízkosti vyhledávaného středověkého hradu. Můžeme ho nazvat třetím domem pod skálou, protože je třetím pokračováním rekonstrukce unikátní zemědělské usedlosti na moderní vícegenerační bydlení a rekreaci. Související článek: [wp_show_posts id="111137"] [lock] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vítejte v Můj dům studiu. Naším hostem je dnes paní architektka Gabriela Kaprálová a budeme si povídat o jejím domě, který byl postavený v chráněné krajinné oblasti, ve kterém CHKO, to si za chvíli řekneme. A v časopise se Můj dům nese tajuplný název Třetí dům pod skálou. Já, když ho krátce představím, tak jedná se o novostavbu na unikátním pozemku mezi strmou skálou a komunikací. Jedná se o jakési třetí dějství rodinného příběhu a o transformaci staré zemědělské usedlosti na moderní, vícegenerační bydlení a rekreaci. Řekněte mi, paní architektko, jaká je celá geneze toho příběhu a kdy jste se k němu jako architektka dostala? Tak celá ta geneze začala v roce, myslím, 2004, 2005, kdy mě oslovili majitele na základě nějakých referencí z časopisu, líbila se jim moje tvorba. No a oni v té době měli už vlastně na té parcele stálo trojdomí zemědělské usedlosti špýchar, stodola a vejminek. V té době, když mě poprvé v roce 2005 oslovili, tak už měli zrekonstruovanou stodolu s tím špýcharem a chtěli ale tu zrekonstruovanou stodolu přestavět. No a bylo to takové docela pro mě velkým překvapením, že ta rekonstrukce nebyla špatná nebo lépe řečeno na tu dobu byla poměrně vkusně vymýšlená, ale mělo to své nevýhody, protože v té stodole se bydlelo v prvním patře a nebyla propojena se zahradou. Na zahradu se vstupovalo poměrně strmým schodištěm. To byla asi obrovská nevýhoda jako té stodoly. Takže my jsme do té přestavby stodoly zasáhli razantním způsobem, úplně jsme ji celou přeorganizovali, tak aby se vlastně z toho obytného prostoru světnice dostávalo přímo na zahradu. Ta stodola je osazená, takže je v třetině podélné krásné zahrady, která je ve svahu a lemuje ji z té strany severní Pískovcová skála. Tato rekonstrukce dopadla velmi zdárně a v roce 2017 můžu říct teda, že po té rekonstrukci, což je pro architekta jedno z nejhezčích odměn, když se stanou klienti přátelé, takže tady se to takto povedlo a klienti se znovu zhruba po 15 letech na nás obrátili s tím, že ještě je tam třetí dům. Ten vejminek, který původně to byla jakoby roubená malá stavba, vlastně přízemní s podkrovím, ta byla taky poměrně slušně zrekonstruovaná, ale ta roubenka, ta dřevěná konstrukce byla obezděná z jedné a z druhé strany zdivem, takže to, co se dělo uvnitř s tou konstrukcí, kde zkondenzovala vlhkost a vlastně ta nosná konstrukce dřevěná degradovala, takže byl to jeden z důvodů, proč do toho zasáhnout, proč jí nahradit tuto roubenku, ale bylo i dalších více důvodů, proč se rozhodli ty klienti tento třetí dům jí doplnit k těm zrekonstruovaným. To znamená, že jestli dobře chápu, ta roubenka musela být celá zbourána a byl tam postaven nový objekt? Ta roubenka byla nakonec celá zbouraná, v podstatě vznikla v poměrně podobném půdorysu jako novostavba, trošičku malinko je větší nepatrně, možná o 10 %. Je to zase klasický tvar podélný půdorys se sedlovou střechou, takže nic extravagantního, držíme se tvarosloví, které je typické pro tuto oblast, ale tento nový objekt vejminku jsme trošičku naklonili, trošku jsme ho víc odsadili od příjezdové komunikace, aby vzniklo větší předpolí a zároveň ten objekt, jak je natočený, tak nám pěkně uzavírá takový vnitřní dvorek, který vzniká mezi těmito třemi objekty. Další z požadavků těch klientů byl, že ten nový objekt, protože oni mají v té stodole takovou krásnou terasu, ze které mají výhled na ten středověký hrad a v blízkosti jejich parcely vznikla ne moc povedená, poměrně mohutná stavba, která v tom výhledu na ten hrad úplně nesplňuje přísné estetické požadavky mých klientů, tak vlastně ten vejminek svým způsobem měl opticky trošku tuto sousední novostavbu v tom výhledu eliminovat. Jaké byly komplikace se stavebním úřadem anebo s památkáři hlavně? Protože já jsem na začátku říkal, že je to v chráněné krajinné oblasti. Můžeme prozradit tedy, kde ten dům je? Dům je v Českém ráji. Je v podstatě vedle středověkého hradu. Já nevím, jestli bych měla konkretizovat, o který hrad se jedná, protože samozřejmě ctím soukromí klientů. A ty problémy s těmi památkáři byly nějaké? Já musím říct, že památkáři, kde v podstatě jsem jednala hlavně s památkáři z Jičína, tak byly velice vstřícný, a protože my už jsme měli nějakou historii s nimi, pamatovali si dokonce naši první intervenci, která byla naprosto v souladu i dokonce s nějakými pravidly ochranného pásma národní kulturní památky, kde jsme ctili dokonce i to, že ta střešní krytina je z dřevěného štípaného šindele. Takže to si oni velice dobře pamatovali. Kupodivu neměli nějaké ani potíže s tím, že tam navrhujeme průběžné vikýře, ale oni jsou v tom tvarosloví v podstatě relativně v určité hmotě té střechy subtilní, takže jim to v té proporci, kterou jsme představili, nevadilo. Možná větší nároky nebo větší diskuse jsme vedli z CHKO než s památkáři v tomto místě. A můžete nám to tedy nějak přiblížit, co třeba takovému CHKO v takovémto případě může vadit, nebo co může požadovat? No samozřejmě máme na území České republiky několik CHKO a každý je svým způsobem specifický. Některé CHKO jsou benevolentnější, některé jsou daleko přísnější, většinou mají i jakousi metodiku, jak se chovat v jejich území. A máte taky pásma, první, druhé, třetí pásmo a zase vlastně tím je i dána nějaká přísnost, co všechno musíte dodržet. My jsme tady v tomto případě v druhém pásmu, kde se měl respektovat tvar střechy, měla se respektovat určitá výšková hladina zástavby neboli výška hřebene, pak se měla respektovat velikost oken a nějaké barevné pojetí a možnost, nebo bylo omezeno vlastně i použití materiálu pro střešní krytinu. Byly nějaké momenty při jednání s těmi úřady, kdy jste se třeba na něčem zarazili a byl to problém a říkali jste si, aha, tak ten projekt budeme muset asi lehce předělat. No, naštěstí už, jelikož jsme to prostředí znali, tak už i tu studii jsme tvořili s vědomím, kde, na jakém území se nacházíme. Je pravda, že jsme velice zvažovali a hodně počítali, abychom se do toho objemu, limitního objemu toho objektu dostali, vešli, ale zároveň, abychom splnili program, který nám ty klienti předepsali, myslím tím, jaké místnosti, co všechno ten dům měl obsahovat, protože pro čtyřčlennou rodinu se dvěma dětmi. No, ale vlastně my máme takovou taktiku, že vždycky, když vytvoříme nějakou studii, tak v nějaké fázi rozpracovanosti, s kterou je ztotožněn klient, tak se vydáváme na ty úřady a konzultujeme osobně. A to osobní jednání samozřejmě nemusí vždycky být o tom, že nám všechno odkývnou. To většinou je zázrak, když se to tak stane. U tohoto CHKO nám samozřejmě... Tady bylo zajímavé, že jsme narazili u jednoho vikýře, který máme na fasádě s francouzským oknem z ložnice, tak jelikož ten vikýř přerušuje římsu střechy, tak to byl pro CHKO velký problém. Ale my jsme na to zvyklí a víme, že to nemusí být na poprvé, nemusí vyjít, že si vždycky pečlivě připravujeme argumenty pro a proti. V tomto případě jsme se odvolávali i na to, že před 15 lety nám takovéto přerušení v podobě ne vikýře, ale spíš vykouslé terasy povolili na té původní stodole. A že jsme argumentovali tím, že tyto dva prvky spolu působí. A nakonec ta referentka uznala, že nám to povolí. Taky jsme argumentovali precedentem, což my si jako vždycky ten arzenál, který používáme pro ty úřady, tak my si ho vždycky pečlivě připravíme pro různé stupně, že když nevyjde nějakým způsobem, tak i přitvrzujeme a argumentujeme třeba precedentem, který povolili. Vy máte vlastně možnost srovnání. Vy jste tu stodolu připravili v roce 2005, ten vejminek v roce 2017. Dá se říct, že ty schvalovací procesy byly v něčem jiný, že třeba to CHKO zpřísnilo, nebo naopak vy tím, že jste byli lépe připraveni, tak to šlo snadněji? No právě, že si ještě navíc jako vymínili například většina těchto usedlostí má studny, nepovolené z dob socialismu. Tady byla vlastně podmínkou tohoto jako třetího domu, aby se vůbec mohl postavit legalizace studny, CHKO vyžadovalo v podstatě, aby se ta studna, to vodoprávní řízení, aby proběhlo. Já už jsem na začátku naznačoval, že v časopise se ten článek jmenuje Třetí dům pod skálou a naši diváci už teď vidí, že opravdu ten dům je velmi blízko té skály. Mě by zajímalo, neobávali jste se třeba vlhkosti, která by mohla přicházet do toho domu, nebo nějaké vlhkosti, plísně, nebo lišejníků, které by se objevily na té zadní stěně? Protože on je opravdu velmi blízko té stěny? No, ono se to možná opticky zdá, je tam pár metrů, myslím, že nějakých pět, šest metrů tam je. Ale ono tam teda tím údolím i poměrně profukuje. To je jedna věc. Druhá věc, že když takto navrhujeme zděnou stavbu, tak si dáváme velmi záležet na tom, my jsme takoví perfekcionisti, dáváme si záležet na skladbách konstrukcí a dáváme si záležet na tom, jaké ušlechtilé omítky například použijeme. A tady je samočisticí omítka od firmy ŠTO, která takovéto nešvary, jako je tvorba nějakých plísní nebo lišejů eliminuje. Zároveň je to samozřejmě i o tom, jakou tepelnou izolaci použijete. Tady my máme použitou minerální vlnu. Já nejsem úplně zastáncem polystyrenových zateplení, protože ten dům v podstatě jako zabedníte, je neprodyšný a zároveň tam dochází časem lety k degradaci tohoto izolantu. Takže my na toto, když navrhujeme dům, už ve studii myslíme na to, jaké skladby použijeme, aby ten dům přečkal leta. Desítky let. Stoky let. Ano, když koukám na tyto fotografie, které třeba já jsem doteďka neviděl, zajímalo by mě, ta silnice je rušná nebo není? Není, je to v podstatě jako konečná. Ona tam končí pod hradem, je taková točná, takže není. Ten pozemek je tak trochu utopený, ale zároveň odcloněný od té příjezdové komunikace živým plotem. Vy jste tedy rekonstruovala původní stavení nebo vy jste postavili nový dům v rustikálním duchu, tak on je osazen moderními... No, úplně rustikální není, ale... Tak venkovský, můžu říct. Je to takový vyabstrahovaný venkovský dům, ano. A vy jste tam ovšem použila moderní technologie dovnitř. Můžu vědět, jaké to byly? No, ten dům se vytápí tepelným čerpadlem na bázi voda-vzduch. A je to tepelné čerpadlo značky NIBE. Konkrétní typ vám teď neřeknu, to bych se musela podívat do nějakých dalších výkresů. A ten se snoubí s podlahovým vytápěním, takže celé přízemí je vytápěno podlahovým vytápěním pod dlažbou, takovou terakotovou dlažbou, kterou jsme tam velkoformátovou použili. No a jsou zde tím pádem eliminovány jakékoliv radiátory. Nemáme tam ani klimatizační jednotky, protože v tomto údolíčku a správným natočením toho domu, eventuálně použitím nějakých stínicích prvků, nemusíte hned instalovat klimatizaci v domech. No a nahoře tam jsou sálavé panely a ten dům je v podstatě navržený, ta obálka domu v nízkoenergetickém standardu, až na hranici pasivního, takže vlastně není potřeba nějak významně vytápět, dalo by se říct. My jsme tady u nás Můj dům studiu měli nedávno pana Formánka z Dražic, tak ten bude moc rád, že jsme tady udělali reklamu NIBE jejich mateřský firmě. A to, co mě by zajímalo, ten dům je pro rekreační užívání nebo tento dům, který teď jste navrhovala, už je pro trvalé bydlení? Dnes je takový zajímavý fenomén mezi klienty. Není to jediná tato stavba, ale mnozí našich klientů myslí na to, že se v místě jejich rekreačního objektu navrhuje, buď rekonstruuje nebo navrhuje novostavba, která by měla do budoucna splnit trvalé bydlení. Vesměs se jedná o to, že ty klienti, jakmile skončí tu aktivní pracovní etapu, tak se přemístí a mnozí už i částečně, díky tomu, že je internet všude, tak i můžou pracovat na těchto odlehlejších místech, takže se tyhle lokality stávají trvalým bydlením. Takže je to vlastně taková kombinace, kde ten dům musí splňovat jak tu rekreační, tak do budoucna to trvalé bydlení. My už jsme mluvili o tom, že vy jste ten původní objekt tu roubenku dala pryč. Neuvažovala jste, že byste třeba zachovala jednu zeď nebo sklípek, pokud tam byl? Sklípek tam nebyl. Ono to bylo i vlastně velice chabě založeno. Téměř vlastně bez základů, takže tam nebylo o čem. A jelikož jsme chtěli postavit solidní dům, a zároveň jsme ho i natáčeli částečně, to jsem vlastně vysvětlovala, že jsme chtěli trošku víc uvolnit to předpolí, před tím domem, protože ten původní dům byl vlastně takto jako kolmo. No a takže nebylo možné. Bylo by to spíš trápení než nějaké jakoby využití. Je něco, co byste dnes s odstupem těch několika měsíců, vlastně už let, udělala třeba jinak? Nebo co když ty klienti přijdou a řeknou, no tohle jsme možná měli ještě třeba jinak trošku natočit? Já jsem zatím od klientů, jelikož spolu komunikujeme, tak nedostala žádnou nějakou významnou jakoby zpětnou vazbu ve smyslu, že toto mělo být jinak. Ale brzy se s nimi potkám, tak se jich na to zeptám ráda. Ono se říká, že když se klient neozve, tak je to správný, protože on se ozve jenom, když je nějaký problém. Jo, tak my rádi chodíme spolu i na vínko, takže to musím říct, že toto jsou jakoby výjimeční klienti a je to vždycky radost pro architekta potkat klienty, kteří jsou osvícený a který komunikují. Nebojí se o ten dialog, my totiž spolutvoříme ten dům, nejsme ranaři, kteří prostě řeknou tomu klientovi, a takto to bude, a přesto vlak nejede. My s nimi o tom intenzivně mluvíme, protože oni v tom budou bydlet, takže vlastně klient je spolutvůrce. A tady to bylo v takové jakoby výborné symbióze, my jsme si hodně o tom povídali, takže vlastně i díky tomu nemohlo vzniknout nějaké překvapení v podobě nedorozumění, v podobě toho, že by ten dům měl podle klientů vypadat jinak. Jestli já dobře počítám, tam jsou tři objekty, ještě vám zbývá k rekonstrukci ten špejchar. Myslíte si, že byl...? Ten už byl zrekonstruován současně s tou stodolou a ono vlastně v té stodole, ta konstelace byla taková, že při zemi ústřední velký prostor zabírala kotelna a vedle byla garáž a vlastně ta garáž se potom teda přesunula do toho špýcharu a místo garáže a kotelny vznikla velkorysá kuchyň s jídelnou a obývákem a kotelnu jsme trošku jako by pošoupli směrem ke skále, takže tím se nám povedlo taková úžasná věc, že ta zahrada jako kdyby pronikala skrz na skrz tou stodolou, ta zelená tráva vysloveně, jako kdybyste ji měli jako na dlani. No, takže se dá říct, že vy jako architektka vlastně máte hotovo tady v tom projektu. Tak možná, že se budou nějaké věci dolaďovat, vím, pamatuji si, že teď klienti, protože v tom špýcharu, kromě garáže, teda to jsem nezmínila je sauna, tak vím, že ji měnili teď na parní, že jim to víc vyhovuje, tak asi nějaké drobnosti budou. Paralelně vedle toho vznikal projekt zahradní jakoby té úpravy zahrady a ta je nádherná, musím říct, že to je jako radost se tam vždycky dívat skrze ty velká okna na tu zahradu. Má ta zahrada třeba nějaký potenciál ještě na jednu stavbu, že by to bylo do čtveřice? Ne, myslím si, že to je tak, že stačilo. Paní architektko, já vám mockrát děkuji za dům, který jste nám tady přinesla ukázat, včetně nádherné fotodokumentace k tomu. Já vám přeji hodně štěstí, mnoho podobných krásných domů a někdy třeba zase na slyšenou, na viděnou u nás v podcastu Můj dům, studio. Děkuji, taky ať se vám daří. Na shledanou.

Mgr. Gabriela Donati, advokátní kancelář Donati Legal Jaké změny letos čekají na stavebníky rodinných domů? Jaký je rozdíl mezi ohlášením a povolením stavby? Kde zjistím, jaké úřady musím navštívit? Jaké jsou v současné době lhůty pro reakci úřadu a jaké budou s novým zákonem? [lock] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vážení posluchači a diváci. Já vás vítám u dalšího dílu pořadu Můj dům, studio. Dnes se budeme věnovat tématu, co je třeba vědět,když chcete stavět v letošním roce, čeho se vyvarovat a na co si dát pozor. Naším milým hostem je advokátka Gabriela Donati. Vítám vás. Děkuji. Dobrý den. Paní Donati je absolventka právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a také členka advokátní komory, zakladatelka právní kanceláře Donati Legal. A specializuje se na rodinné právo, včetně mezinárodních záležitostí, právo ochrany osobních údajů a samozřejmě na nemovitosti, které nás dneska především zajímají. Tak, paní Donati, Poslanecká sněmovna přijala nový stavební zákon, který tedy bude platný až od poloviny příštího roku. Jaké přináší změny? Týkají se i letošního roku? Tak v podstatě, my v tuto chvíli máme nový stavební zákon, který byl novelou odložen. Ta účinnost částečně, něco platí tedy od 1.7.2023. Nicméně týká se to liniových energetických staveb typu dálnice. Myslím si, že se to úplně nebude týkat vašich čtenářů a posluchačů. Ta hlavní změna, nebo ta kompletní novela by měla přijít v účinnost toho 1.7.2024. Nicméně v tuto chvíli půjde do druhého čtení v Poslanecké sněmovně ještě novela tohoto nového stavebního zákona. Takže uvidíme, jestli tady ten nový stavební zákon ještě dozná nějakých změn. Je to dost možné, nevím, jak moc pravděpodobné. Proto je potřeba stále tu situaci sledovat. Ještě možná jedna novinka 1.1.2024 by se mělo již digitalizovat. To znamená, měl by vzniknout ten portál stavebníka. Ty nápady nebo ty vize jsou velice odvážné, jak by to mělo vypadat skutečně, by se mělo podařit zažádat například o stavební povolení elektronicky, což je velký krok vpřed v rámci té digitalizace. Je to velké usnadnění a zrychlení celého toho procesu. Takže uvidíme, jestli se to podaří skutečně zrealizovat od ledna 2024 a v jaké míře to bude hned funkční, protože samozřejmě víme, jak tyto systémy fungují, že se to nějaký čas zabíhá, ale tak to je asi taky poměrně velká novinka. Co už víme, že v tom novém stavebním zákoně platné nebude, je ten nejvyšší stavební úřad a ta nová systematizace těch stavebních úřadů od toho nová vláda upustila právě proto, že by to bylo velice komplikované personálně, a tak nějak funkčně zařídit. Takže to víme, že už nebude, ale ty ostatní změny tam pořád čekáme, kam se to vyvine. Vy jste zmínila tu digitalizaci. Co to vlastně pro naše čtenáře, pro stavebníky znamená? Že budu mít jeden dokument a ten prostě nahraju a nebudu už muset běhat na pět různých institucí, orgánů? Podávat ten samý papír v podstatě. Ano, mělo by to v ideálním případě být tak, že vlastně všechno nahrajete na ten portál stavebníka, a on vás jako navede, budou tam zase ty životní situace, ty modelové situace, jak to vlastně udělat. Samozřejmě můžete i fyzicky se předtím jít informovat na stavební úřad, jak to vlastně podat. Předpokládám, že asi člověk to nepodá hned, úplně 100 % správně. Nahraje tam vlastně tu projektovou dokumentaci, budou tam formáty, ve kterých se to tam má nahrát. A pak vlastně v ideálním případě by tam měly i, jako všechno ta závazná stanoviska, všechno by se mělo odehrávat vlastně na tom portálu stavebníka, a už byste se vlastně listině neměli o nic starat. Takže v ideálním případě ano, ta digitalizace je asi velký krok vpřed. Výborně. Já bych vás teď poprosila, jestli bychom mohli naše čtenáře provést tím procesem stavění, co je z toho hlediska papírování čeká. Jaký je třeba rozdíl mezi ohlášením stavby, mezi stavebním povolením? Tak v podstatě to ohlášení stavby, to je vlastně takové jako jednodušší než to stavební řízení končící stavebním povolením. U standardních rodinných domů by vám to ohlášení mělo stačit. Vyplníte žádost k tomu určenou, to vám poradí stavební úřad, připojíte projektovou dokumentaci, závazná stanoviska, vlastníků infrastruktury, hygieny, životního prostředí a podobně, souhlasy samozřejmě sousedů a potom další dokumenty, pokud k tomu vašemu záměru budou potřeba. A do 30 dnů by vám měl stavební úřad to ohlášení vlastně odsouhlasit, s tím, že samozřejmě ty lhůty se můžou nějakým způsobem prodlužovat z nějakých konkrétních potom důvodů. U toho stavebního povolení tam se zahajuje stavební řízení. Od toho zahájení na to má úřad 60 dní k tomu vydání stavebního povolení. Samozřejmě v rámci toho povolení, které vám potom ten stavební úřad vydá, tak vám může stanovit i nějaké podmínky, za jakých vlastně tu stavbu musíte postavit. Sousedi vám do toho řízení můžou podávat námitky. Někdy se může i vést ústní jednání, pokud je to nějaký rozsáhlejší stavební záměr. To znamená, může se skutečně o tom jako jednat, pokud zase ale stavíte standardní rodinný dům, tak toto nepředpokládám. Takže tam opravdu je rozdíl v té metodice, v té rychlosti i toho řízení. A samozřejmě někdy se stane, že podáte žádost o to ohlášení a potom vám to spadne do toho stavebního řízení, pokud třeba ten stavební úřad nazná, že ta situace nebo ta vaše představa je třeba složitější. A samozřejmě tady tomu stavebnímu řízení nebo tomu ohlášení předchází územní rozhodnutí. To znamená, buď ve formě územního souhlasu nebo ve formě územního rozhodnutí, to je vlastně řízení, které tomu předchází, abyste informovali tu obec o tom vašem stavebním záměru. A to by se mělo, doufejme, v tom novém stavebním zákoně zjednodušit. To územní řízení teda probíhá na obci? Ne, probíhá to na stavebním úřadě, ale účastníkem je vlastně ta obec, protože vy vlastně nějakým způsobem říkáte, ano, tady na tom území v rámci tohoto pozemku já bych chtěla stavět. A vlastně říkáte, můžu tady stavět. A je to trošičku jednodušší než ta druhá fáze, respektive je asi lepší do tohoto řízení přinést nějaký základní nákres z toho, co vlastně máte v úmyslu postavit. A samozřejmě opatřujete taky ta závazná stanoviska, ale předchází to. Je to zatím jenom o tom, aby vám povolili, že tady ta stavba může stát na tomhle území. Pak samozřejmě je to stavební povolení. To potom už vyloženě se věnuje té stavbě jako takové. To znamená, za jakých podmínek můžete postavit. Kde zjistím, jaké všechny úřady potřebuji oběhnout, abych získala všechny potřebné papíry pro stavební úřad? V dnešní době už je skutečně ta informovanost veřejnosti tak veliká, tak široká, že spoustu informací seženete na internetu. Nicméně, pokud bych asi mohla poradit, spíš jako z hlediska toho, co my řešíme standardně s klienty, tak je nejlepší jít přímo na ten stavební úřad. Případně na obecní úřad, pokud samozřejmě řešíte opravdu úplně ten začátek, jestli vůbec tato parcela je stavebním pozemkem, jestli je vhodná pro ten váš záměr, který tam chcete realizovat. A potom tedy na ten stavební úřad. Protože vy budete mít třeba nějaký architektonický projekt krásného domu, ale třeba vůbec nebude způsobilý stát na té parcele, na tom pozemku, který jste si vybrali. Takže je lepší ten základní nějaký architektonický nákres přinést na ten stavební úřad a zkusit se s nimi domluvit, jestli vůbec to bude možné, za jakých podmínek. Oni vám třeba řeknou, no tady na to budete potřebovat třeba toto, ale kdybyste tohle zjednodušili, tak už to nebudete potřebovat. A vy se třeba rozhodnete jít trošku jinou cestou. Takže tady bych vlastně doporučila věnovat tomu více času na počátku, protože každý má nějaké sny a každý samozřejmě ty vize má jiné, a ne vždycky musí korespondovat s názorem stavebního úřadu. A skutečně jako věnovat tomu ten čas. A on i ten stavební úřad vás navede, co všechno potřebujete. Je to samozřejmě případ od případu. Jsou stavební úřady, které jsou více nápomocné, jsou stavební úřady, které jsou méně nápomocné. Nový stavební zákon zavádí Institut předběžné informace, takže byste měli vlastně od kteréhokoliv úřadu, ve chvíli, když si zažádáte o nějakou informaci typu je můj pozemek vhodný tady pro toto využití, tak by vám do 30 dnů měl dát odpověď. To znamená, cílí to i na ty úřady, které jsou třeba méně ochotné, ale samozřejmě je zde předpoklad, že ve chvíli, kdy přijdete i teď za účinnosti starého stavebního zákona, tak že by vám měli poradit a dát vám tu základní informaci. A pak samozřejmě doporučuju klasicky tužka, papír, krokář a odškrtávat, protože to je vlastně nejjednodušší. A samozřejmě pozvat si nějakého odborníka, ať už to bude nějaký projektant, architekt, právník, prostě pokud stavební dozor, pokud samozřejmě chcete, abyste to měli podchycené, tak samozřejmě v takovém případě se určitě obklopit odborníky. Když na ten úřad podám všechny ty žádosti, papíry, které potřebují, co když nám nějakou část úřad zamítne, jak postupujeme? No on to standardně nezamítne hned. Výhoda toho je, že poměrně, nebo velmi často se stává, že ta žádost není kompletní. Je velice pravděpodobné, že se vám ten úřad s něčím ozve a řekne, vám podívejte se, tady je tento nedostatek, zhojte ho, a dává k tomu nějakou přiměřenou lhůtu. Pokud je to standardní rodinný dům, zase je velmi pravděpodobné, že se doberete řešení toho problému. To znamená, neskončí to tak, že vám to stavební úřad zamítne. Pokud vám to zamítne, samozřejmě budete tam mít poučení o opravném prostředku. To znamená, ať už to bude nějaké odvolání, nebo pokud třeba budete soused, tak jakým způsobem, zase máme mechanismy, jakým způsobem se třeba sousedi můžou bránit a podobně, ale pokud je tam ta ochota toho stavebníka, nebo toho majitele budoucího a toho žadatele, ty věci opravit a nejsou to nějaké zásadní, jako skutečně, že by si vymyslel něco bláznivého a to by chtěl zrealizovat, tak potom si myslím, že se tohle to spíše nestává. Většinou se to vždy nějakým způsobem.. pak, samozřejmě se prodlouží ta lhůta k tomu vyřízení, takže to delší dobu trvá, když vám třeba chybí nějaké závazné stanovisko a podobně, ale nepředpokládám, že by se to mělo vyloženě úplně zamítnout. Jak je to s platbami? Platí se třeba nějaké kolky při podání žádosti o povolení stavby? Ano, na to se vztahuje zákon o správných poplatcích, ty správní poplatky se variují podle typu nemovitosti, podle typu řízení, stavební povolení může stát i třeba 5 tisíc, potom zase nějaké změny na těch stavbách, třeba tisíc korun, je to většinou v řádech spíš tisíců korun, nejsou to nějaké extrémní poplatky, ale samozřejmě platí se v podstatě za každé povolení a je normálně sazebník poplatku, který si můžete ověřit a je potom na vás, jakým způsobem to zaplatíte, jestli ve formě kolků nebo kartou, ale platí se. Dobře. Když si pořídím parcelu třeba s nějakou starší nemovitostí, kterou chci zbourat, jak se postupuje v tomto případě? Dá se to zahrnout do povolení nebo je potřeba samostatné řízení pro povolení toho zbourání? Tam u toho odstraňování staveb je několik režimů, v jakých to může být. Pokud se jedná o nějakou kůlnu nebo nějakou malou stavbičku, vždycky bych se raději informovala na stavebním úřadě, ale samozřejmě tady u těhle mini staveb většinou nepotřebujete ani žádný souhlas, ani žádné povolení, prostě to zbouráte, protože z toho vlastně není, že je žádný nepořádek, když to tak řeknu. Pak ale samozřejmě ve většině případů je potřeba to stavebnímu úřadu ohlásit, že budete odstraňovat stavbu za jakých podmínek, je potřeba k tomu mít samozřejmě profesionální společnost, která tu stavbu odstraní, většinou si to člověk nemůže jako pronajmout, bagr a zbourat si prostě domeček, to samozřejmě nejde. Pokud potom je to nějaký předmět památkové péče, nedej bože, tak je potřeba k tomu i povolení. Anebo se taky může stát, že vám to třeba stavební úřad nařídí, že řekne třeba tady, proto je potřeba odstranit toto. Může se stát, že se to dá spojit s tím řízením, jak jste se ptala na začátku, ale je otázka, co je komplikovanější, jestli je to vést odděleně, anebo to spojit. To většinou necháváme na posouzení toho stavebního úřadu, někdy je lepší to třeba vést odděleně, odstranit, ale někdy se to třeba podaří. Zase záleží i na proaktivitě toho stavebního úřadu, co je i pro něj schůdnější, takže tak. Vy jste o tom už trošku mluvila, že je vhodné si o té parcele něco zjistit dopředu, než ji zakoupím a chci tam něco stavět. Co se třeba může stát, že zjistím, že je to nějaká chráněná oblast a vlastně mi ten dům nepovolí? No jasně, nebo třeba zjistíte, a to se stává často i klientům, že třeba zjistí, že tam by bylo takových problémů, co bych musela řešit, že si radši vyberu jinou pozemkovou parcelu nebo v jiné oblasti, takže tam určitě doporučuju důkladnou rešerši na počátku, jestli vůbec pro ten můj stavební záměr, protože většinou člověk má představu, co chce stavět a vlastně pak hledá, kde. Takže jestli vůbec se mi to posadí do toho prostředí a tam tedy první informace katastr nemovitostí, tam zjistíte, co vůbec máte za parcelu, jakým způsobem, kde je, jakým způsobem vlastně na ní máte nahlížet. Potom na obecní úřad, kde vlastně zjistíte, jaký je územní plán, můžete se zase informovat dál, jaké jsou třeba plány do budoucna, pokud třeba zjistíte, že to stavební parcela není, tak jestli tam je nějaká vize, že třeba v budoucnu bude, to se často stává, že ho skupují hlavně tedy firmy, prostě nějaké zahrady, protože vědí, že třeba v budoucnu to budou stavební parcely. A pak samozřejmě, když už jako víte, když už to projde tím prvním sítem a říkáte si, jo to by mohlo klapnout, tak určitě doporučuji na ten stavební úřad a zase už budete mít většinou nějaký náčrt, nějakou studii, třeba nějakou základní projektovou dokumentaci, tak tu tomu stavebnímu úřadu ukázat a říct, myslíte, že by to tady šlo. Samozřejmě, kdo se moc ptá, moc se dozví, takže jako do určité míry samozřejmě, jo to samozřejmě nějakým způsobem vyfiltrovat, ale myslím si, že opravdu je lepší se informovat předem, aby přesně jste potom nezjistili, že je tam nějaký chráněný objekt, který třeba nebudete moci zbourat, budete muset stavit někde vedle něj. A to by samozřejmě pro vás bylo nepříjemné. A potom teda, ještě vlastně jako zásadní otázka, je otázka sousedů. To je k tomu jako doprovodné. Asi těžko člověk může přijít a ťukat na dveře a zjišťovat, jestli jeho sousedé budou sympatičtí a příjemní, ale vzhledem k tomu, že v tom dalším řízení budete velmi potřebovat, tak třeba doporučuju, pokud si kupujete ten pozemek od někoho, nebo si kupujete třeba starší nemovitost, kterou víte, že budete rekonstruovat, že budete potřebovat souhlasy vlastníků, souhlasy vlastníků okolních nemovitostí, tak se třeba informovat. Je otázkou, jestli vám to původní majitel řekne. V dnešní době člověk nikdy neví, ale většinou to jako poznáte. A zeptat se, jací jsou třeba sousedé, protože ano, ani sousedé nemají právo veta. Skutečně můžou si dovolit nějakým způsobem do toho zasahovat, do toho řízení. Ne úplně stoprocentně být, ale úspěšní. Nicméně, pokud vám dají souhlas k vašemu záměru, tak vám to můžou významně celý ten proces usnadnit, urychlit a ušetřit vám nervy samozřejmě taky. A jak postupujeme, pokud nám to nechtějí ulehčit a usnadnit? Jak říkám, oni nemají právo veta. Takže pak je to na posouzení stavebního úřadu, který řekne, jestli ty jejich námitky jsou relevantní nebo nejsou. Já vždycky doporučuji zkusit se domluvit s těmi sousedy ještě předtím, než vyloženě začnete, než na ten stavební úřad, jako jdete, už s tou finální dokumentací. Protože mám třeba klienta, kterému se stalo, že chtěl postavit prostě nemovitost, poměrně blízkou nemovitosti souseda. A vlastně šel se zeptat a říká, já bych to chtěl tady postavit. A ten soused říká, no to ne, to si to postavte na druhé straně, tam nemáte nikoho. A on to chtěl samozřejmě kvůli orientaci, slunce, měl nějaký plán jasný se zahradou. A on říká, no ale já to chci tady postavit u vás. A on říkal, no já vám s tím nedám souhlas. No a teď vlastně vedli teda diskuzi s manželkou, jestli to teda budou proti vůli toho souseda stavět a budou čelit tomu riziku, že teda jim toho neschválí, bude podávat nějaké námětky, bude se to řešit. No a pak se vlastně rozhodli, že řekli, no tak my to postavíme na té druhé straně a radši si předěláme tu zahradu a tu pergolu si dáme sem. Než si dělat zle. Než si dělat zle a vlastně si tím ušetřili práci. Sice je otázka, jak by to vlastně ve finále dopadlo, ale už vlastně věděli předem, že si to teda dají jinam a vlastně teď už staví. Jako nemají vlastně žádný problém, protože ten soused nebyl nějaký jako notorický potížista, prostě jenom nechtěl, aby mu ten dům stínil v oknech do kuchyně. Takže což jako je pochopitelné. Obě strany jsou vlastně pochopitelné. Je možné podávat ty dokumenty na úřad pomocí datové schránky, popřípadě přes identitu občana nebo musíme prostě osobně přes poštu? Jak to dnes funguje? Je to možné. Ta datová schránka v dnešní době funguje nebo měla by fungovat v podstatě jako pošta. Strašně moc záleží na tom stavebním úřadě. Oni vám třeba i řeknou, prosím vás radši mi to dejte do ruky. Je to zase o tom přístupu. Nicméně ta datová schránka, pokud je vedena na vaše jméno, ne na jméno třeba vaší společnosti, což často klienti zaměňují, nejenom teda v rámci stavebního práva, tak to samozřejmě lze. Tam pozor jenom na různé fikce, doručení a podobné, které tam fungují, že i když si tu datovou schránku nevyberete, tak to neznamená, že se ta informace k vám nedostala a tak dále. Ale to většinou uživatelé datových schránek vědí. Vy jste mluvila o ochotě a neochotě některých úřadů, potažmo asi pracovníků úřadů. Jak máme s nimi komunikovat, abychom z toho vyšli pro nás v pozitivním slova smyslu? Jako všude. Je to lidský faktor jako každý jiný. To znamená, já možná tady bych doporučila jenom nejít do nějakých zbytečných konfliktů, protože ono stavět dům a stavět cokoliv je velice náročná záležitost a vyžaduje to hodně trpělivosti. A může se stát, že samozřejmě dojdete do fáze, kdy řeknete tak a už prostě končím. Už s tím nechci mít nic společného. Ale tady v tom případě doporučuji zhluboka se nadechnout a jet dál. A samozřejmě s pracovníky stavebního úřadu se může vycházet dobře, protože ti jsou samozřejmě hybateli našeho cíle. Pokud by v krajním případě došlo k nějakému skutečně excesivnímu chování, to znamená, že skutečně by se nešlo dohodnout. Viděli byste, že dochází k nějakým průtahům nebo nevhodnému chování a podobně. Tak se to řešit dá, to nevhodné chování třeba ve formě stížnosti, ale zase je potřeba si to prostě individuálně vyhodnotit, jestli skutečně toto je potřeba. A jak říkám, doporučuji hodně trpělivosti. Teď se dost řeší energetická náročnost. Ten nový stavební zákon to taky upravuje. Co nás čeká v této oblasti? Už vlastně máme od roku 2020 platnou vyhlášku, která stanovuje nějaké podmínky toho, jak by se vlastně měly stavět ty pasivní domy, jak se jim říká, aby teda ta energetická náročnost byla co nejnižší. Řeší se tam udržitelná architektura, účinné technologie na výrobu, využití obnovitelných zdrojů, jak vlastně to jsou ty ENZEP, Nearly Zero Energy Buildings, takže tam potom řešíte, aby byla vlastně úplně nenáročná ta budova. A je to proto, že samozřejmě je potřeba stavět už ty budovy s výhledem toho, že ty výkyvy těch teplot, především samozřejmě toho léta, jsou natolik zásadní, že je tomu potřeba tu výstavbu přizpůsobit. To znamená, ať už je to orientace oken, množství oken, různé řešení tepla, řešení odvětrávání a podobně, takže všechny tyhle principy jsou vtělené do té vyhlášky. A už teď bychom se u té nové výstavby jimi měli řídit. Samozřejmě je tam nějaké hledisko těch 60 % toho, že nemusí to člověk úplně ze 100 % splnit, ale tam bych velmi doporučila se opravdu detailně informovat, aby to ty domy splňovaly. A platí to i v případě rekonstrukcí starších objektů? Platí, ale platí to jenom v tom rozsahu té rekonstrukce. Není to, že byste ve chvíli, kdy se rozhodnete přistavit něco, takže byste musela řešit energetickou náročnost celé té budovy, ale řešíte to u té přístavby. Tam už to jede podle předpisů těch aktuálních. A tyhle předpisy to najdou stavebníci, kde? Je třeba nějaký portál, kde se můžou informovat detailně, co přesně to má obsahovat? Ano, vyhlášky najdete normálně ve sbírce, je to samozřejmě k dispozici na internetu, řada informací vám řeknou i ty projektanti, architekti, protože samozřejmě ve chvíli, kdy nějakým způsobem vám ten dům navrhují, tak už samozřejmě ty informace musí mít. Případně ten stavební dozor samozřejmě, a ve finále samozřejmě ten stavební úřad, který to bude posuzovat. Takže ty informace, ano, ty informace jsou samozřejmě k dispozici, je všechno na internetu, takže i tam najdete veškeré zákony. Dneska velká výhoda. Ano. Máte nějakou radu na závěr, jak tím procesem projít s klidnými nervy a se všemi povoleními, která potřebují ke stavbě? Já už jsem to tady v průběhu několikrát říkala, hodně trpělivosti. Hodně trpělivosti, hodně času to vezme. Je potřeba být asi v průběhu toho hodně flexibilní, nelpět úplně na té své počáteční představě, nebo to je spíš taková už zkušenost s tím, jak to probíhá. A pokud samozřejmě člověk na to nemá čas, tak obklopit se odborníky. Já si myslím, že v dnešní době, ať už to jsou nějaké stavby na klíč, projekty na klíč, může za vás i ty organizační věci vyběhat konkrétní osoba, můžete se poradit s advokátem nad některými konkrétními problémy, pokud třeba máte pocit, že postup stavebního úřadu je nestandardní. Takže ano, skutečně využít ten potenciál, který máte, ať už lidský, nebo technický, a co bych doporučila úplně na závěr, skutečně důkladně se informovat předem, abyste věděli, jaké máte možnosti. Výborně. Já Vám moc děkuji za milé povídání a budeme se těšit u příštího dílu. Na slyšenou. Děkuji také. Na slyšenou.

Roman Pommer, prezident Cechu obkladačů ČR Proč na obkladačské práce oslovit specializovaného řemeslníka? Jak vybrat a poznat dobrého obkladače? Jakými prostředky čistit obklady a jak je udržovat? A proč se vyhnout agresivním čistícím prostředkům? Obsah: [minutovnik time="00m30s" class="test-class" autoplay="1"]Proč na obkládání oslovit specializovaného řemeslníka[/minutovnik] [minutovnik time="03m40s" class="test-class" autoplay="1"]Moderní technologie při obkládání[/minutovnik] [minutovnik time="06m30s" class="test-class" autoplay="1"]Srovnání českého a německého řemeslníka[/minutovnik] [minutovnik time="16m00s" class="test-class" autoplay="1"]Robotizace řemeslné práce[/minutovnik] [minutovnik time="25m30s" class="test-class" autoplay="1"]Jaké čistící prostředky použít na dlaždičky[/minutovnik] [minutovnik time="27m40s" class="test-class" autoplay="1"]Co se zbytky vody na dlaždičkách?[/minutovnik] [minutovnik time="31m40s" class="test-class" autoplay="1"]Jak vrtat do dlažeb a obkladů?[/minutovnik] [minutovnik time="32m50s" class="test-class" autoplay="1"]Hydroizolace pod dlaždičky[/minutovnik] [minutovnik time="36m40s" class="test-class" autoplay="1"]Módní postupy v obkladačské práci[/minutovnik] [minutovnik time="44m30s" class="test-class" autoplay="1"]Jak funguje Cech obkladačů[/minutovnik] Vybíráme z rozhovoru: Proč na obkladačské práce oslovit specializovaného řemeslníka a nepouštět se do realizace za každou cenu svépomocí? Obkladačská práce není jen konečný obklad, zahrnuje také přípravu podkladu, na kterou musíte znát spoustu věcí. Je to hlavně o zkušenostech, jak a na co konkrétní obklad přilepit, jak mají být široké spáry. Jde také o nářadí, kterými specialisté disponují. [lock] Jakými prostředky obklady čistit a udržovat? My se v cechu snažíme spolupracovat s výrobci obkladů a dlaždiček a požadujeme po nich, aby k materiálu dodávali i informace, jaké prostředky je možné na čištění použít. Například, že by se nemělo používat Savo. Není to kvůli dlaždici, ale kvůli spárám.Když použijete nějaký agresivní čistící prostředek a správně ho nenaředíte, tak časem začne spáru rozežírat, pak tam zateče voda a udělá to neplechu. Nejdříve vyměníte jednu dlaždici, pak druhou a nakonec celý obklad. Často se v tomto případě řekne se, že to udělal špatně obkladač. Snažíme se apelovat na to, aby každý obkladač předal zákazníkovi papír o tom, čím přesně má obklad čistit, protože dneska už výrobci dokonce vyrábějí svoje vlastní čistící prostředky, ty by se měly aplikovat. Jak vrtat do dlažeb a obkladů? Je to o druhu materiálu a správném náčiní. Někdy stačí obyčejný vrták, ale někdy je třeba použít diamantový. Vrtačky by neměly být vysoce rychlostně otáčkové, tlak by měl být přiměřený, pomalý a opatrný. Netlačit silou. Záleží ale také na tom, jak je dlaždice podlepená. Měla by být podlepena ze 70 procent. U velkoformátových doporučujeme z 90 procent. A nejlépe je podlepit ji oboustranně, zubovým hřebenem natáhnout lepící hmotu na stěnu a pak to samé udělat v devadesáti stupních úhlopříčně na dlaždici. Jak na hydroizolaci pod dlaždičky? Hydroizolace ve sprchovém koutu být musí, zvlášť dnes, kdy je čím dál tím modernější, že se nepoužívají vaničky, ale klasické podlahové vpusti. V takovém případě by mělo dojít k dotěsnění izolací až na odtokový žlábek. Měla by být použita pružná hmota. Dnešní izolace už není klasická ipa, ale tekutá, dvousložková pasta. Ta by se měla nejprve přilepit k žlábku a teprve pak přilepit dlaždici. [su_note note_color="#ededeb"]Cech obkladačů České republiky je otevřená profesní organizace pro všechny firmy a živnostníky působící v obkladačském oboru. Hlavními členy cechu jsou řemeslníci – obkladači, doplněni představiteli navazujících služeb jako jsou výrobci obkladačského materiálu a technologií, školy vyučující obkladačské dovednosti, koupelnová studia a experti.[/su_note] Související články: [wp_show_posts id="109796"]

Pavel Podruh, zakladatel projektu Český soběstačný dům Poblíž Vyššího Brodu vznikl v minulých letech zcela unikátní soběstačný dům, který je celoročně nezávislý na energetických sítích. Jeho autorem je Pavel Podruh, který dokázal, že fotovoltaika za správně nastavených podmínek může dávat dostatek energie i v zimních měsících. Na našem webu jsme stavbu a budování českého soběstačného domu podrobně sledovali ve 14dílném seriálu. Obsah: [minutovnik time="00m40s" class="test-class" autoplay="1"]Proč stavět dům bez napojení na sítě[/minutovnik] [minutovnik time="03m00s" class="test-class" autoplay="1"]Inovace u objektů[/minutovnik] [minutovnik time="06m00s" class="test-class" autoplay="1"]Je dům v ostrovním systému složitější nebo jednoduší pro schvalování?[/minutovnik] [minutovnik time="11m00s" class="test-class" autoplay="1"]Utáhne fotovoltaika provoz v zimě?[/minutovnik] [minutovnik time="22m30s" class="test-class" autoplay="1"]Celkové náklady na realizaci stavby a provoz[/minutovnik] [minutovnik time="25m00s" class="test-class" autoplay="1"]Co s přebytečnou energií, když jsou zásobníky plné[/minutovnik] Vybíráme z rozhovoru: Zcela soběstačný dům jste stavěl v době, kdy válka byla daleko, covidové trable v nedohlednu a Česká Republika měla jednu z nejnižších cen elektřiny v Evropě. Dnes je situace jiná. Musíme šetřit každou kilowatthodinu spotřebované energie. Můžete se považovat za vítěze. Kdy a proč jste se rozhodl postavit soběstačný dům, tedy dům zcela nezávislý na jakýchkoliv dostupných sítích? Mým důvodem určitě nebyla nějaká geopolitická tenze nebo motivace, že si vytvořím skrýš, kde se ukryju před externími vlivy a nedostatkem elektřiny. Původně to byl technický experiment. Mě dlouhodobě zajímá energetika, jakým způsobem systém funguje a proč třeba obnovitelné zdroje energie nejsou tolik distribuované v energetickém mixu, jak v České republice, tak v Evropě. Řekli jsme si s mými přáteli, že bychom mohli udělat takový experiment: postavit dům, který není napojený na žádné inženýrské sítě a tím zjistit nějaké technické možnosti toho, co jde. Možná přijít i s nějakou inovací, která by poměru využívání obnovitelných zdrojů energie mohla pomoci. To byla původní vize domu, jakási laboratoř ideí. To se nakonec stalo, funguje to, a přineslo to i nějaký vhled do trhu. [lock] Jaká inovace se vám podařila? Inovace, která vznikla, je takový specifický druh bateriového uložiště, což je dneska obrovské téma. Pokud chceme využívat energii ze slunce, tak jako společnost potřebujeme najít způsoby, jak energii ukládat nejenom ze dne na den, ale i mezisezónně. Pokud jde o bateriové uložiště pro domácnosti, tak mi nebyla příjemná představě, že si do domu nainstaluji nějakou uzavřenou krabici s bateriiem, o kterých nevím, jak jsou koncipovány, kdo je vymyslel, nemohu je v případě poruchy opravit. Samotný charakter uložišť na trhu je tzv. Black box, tedy věc, u které když dojde k poruše, tak ji pravděpodobně vyhodíte nebo vyměníte kus za kus, což mi přijde hodně nehospodárné. Tak jsme se do našeho domu snažili vytvořit uložiště, které je osvobozeno od všech těchto aspektů a vytvořit otevřené uložiště, to znamená takové, které je složeno z jednotlivých částí, které jsou libovolně vyměnitelné na úroveň jednotlivého palivového článku. Mám k tomu kompletní dokumentaci, dokážu ho servisovat s lokálním elektrikářem a nejsem závislý na jednom konkrétním dodavateli, který mi ho dodal. Mohu si ho provozovat sám a prodlužovat jeho životnost vlastními silami. Navíc se ukázalo, že rozdíl mezi Black boxem a produktem, který je servírovatelný, je něco, co zaimponovalo dalším lidem. Ukázalo se, že existuje poptávka po takovém uložišti, kterému dokážeme prodloužit životnost. Vyklubal se z toho samostatný projekt, který se jmenuje AMVOLT a já jsem jeho spoluzakladatel. Dnes už replikujeme uložiště, které vzniklo pro náš dům, řetězově až do výše kontejnerového úložiště pro fabriku. To, že nejste napojeni na žádné elektrické sítě, bylo pro schvalování na stavebním úřadě jednodušší, nebo naopak složitější? Složitější. Já obdivuji každého, kdo se rozhodne stavět dům, protože to je tak bolestivá administrativní zátěž, že já už bych to podruhé absolvovat nechtěl. Druhý dům stavět nebudu už jenom proto, že ten řetězec razítek, vyjednávání a bodů, kdy se to celé mohlo zvrhnout a neprojít, je tolik, že mi to jednou v životě stačilo.

Ing. Walter Sodomka, ředitel Asociace pro optimalizaci komínů a spalování APOKS Vysoké ceny plynu a elektřiny vedou mnoho majitelů rodinných domů k opětovnému spalování tuhých paliv. Jakou roli v tom hraje dobře připravený a servisovaný komín? Jak má vypadat správně provedený komín? A k jakým chybám nejčastěji dochází při instalaci komína? Obsah: [minutovnik time="00m45s" class="test-class" autoplay="1"]Energetická krize a domácí topeniště[/minutovnik] [minutovnik time="02m00s" class="test-class" autoplay="1"]Rozdělení komínových systémů[/minutovnik] [minutovnik time="04m00s" class="test-class" autoplay="1"]Rizika u dodatečně nainstalovaných komínů[/minutovnik] [minutovnik time="07m00s" class="test-class" autoplay="1"]Pravidelná údržba komínů[/minutovnik] [minutovnik time="12m00s" class="test-class" autoplay="1"]Rozdíl mezi zděným a nerezovým komínem[/minutovnik] [minutovnik time="13m00s" class="test-class" autoplay="1"]Komín pro zděný dům a dřevostavbu[/minutovnik] [minutovnik time="14m45s" class="test-class" autoplay="1"]Co dělat, když komín netáhne[/minutovnik] [minutovnik time="17m00s" class="test-class" autoplay="1"]Vložkování komína[/minutovnik] [minutovnik time="19m00s" class="test-class" autoplay="1"]Nejčastější chyby při instalaci komína u rodinných domů[/minutovnik] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vítám vás v dalším Můj dům studiu. A naším hostem je dnes pan inženýr Walter Sodomka, ředitel komínové asociace Apoks, která se zabývá optimalizací komínu a spalování. Dobrý den. Apoks provozuje mimo jiné poradenskou a výukovou činnost pro laickou i odbornou veřejnost a dále se zabývá také výzkumem a vývojem v oblasti vytápění spalovacími procesy. Já bych začal na úvod otázkou, jak se na přístupu k domácím topeništím promítla současná energetická krize? Současná energetická krize v podstatě trošku otočila to vnímání toho používání technologií, které se používají k vytápění a hodně lidí se teďka snaží řešit svoji situaci tak, aby byli samostatní a soběstační. Což často vede k tomu, že začínají opět využívat spalovací procesy pro vytápění a to především dřevo. Pojďme tedy k těm komínům. Jak by měl vypadat správně provedený komín? Správně provedený komín je takový komín, který je součástí spalinové cesty, kterou tvoří komín, spotřebič, kouřovod a přívod vzduchu. Takovýto komín musí být navržený nějakým odborníkem a měla by na takový komín být zpracovaná revizní zpráva. Můžete nám prosím představit, jak by správně měla vypadat nebo více přiblížit spalinovou cestu? Spalinová cesta by každopádně měla být navržena tak, aby byla optimalizována. V podstatě tu spalinovou cestu optimalizujeme na ten námi vybraný spotřebič. Jinak může vypadat spalinová cesta například pro plynový kotel, jinak bude vypadat pro peletová kamna, jinak bude vypadat pro kamna krbová nebo krbovou vložku. A jaké existují komínové systémy? Co se týká komínových systémů, tak je rozlišujeme podle materiálu té vnitřní vložky, kdy máme komíny keramické, komíny zděné, komíny kovové, komíny plastové. Pak je rozdělujeme podle způsobu výroby a použití, to jsou komíny systémové a individuální a pak podle konstrukčního systému, což znamená, že máme komíny jednovrstvé a vícevrstvé. Může komín také stát mimo objekt, třeba co se týče rodinného domu? Určitě může, je to v současné době časté řešení, pokud si chcete komín montovat dodatečně a často se k tomu třeba využívají právě nerezové, vícevrstvé komíny. My jsme tady jedno z předešlých podcastů měli pána z Cechu kamnářů a on právě říkal, že když se konstruuje dům, tak je obrovská chyba tam ten komín tedy nedat, že ten přídavný komín z jeho pohledu, z pohledu kamnáře už není tím optimálním řešením. Vy byste to podepsal, tuto tezi? Určitě to tak je, protože vy ten komín skutečně optimalizujete na ten váš spotřebič, takže pokud víte, jaký spotřebič chcete používat, tak je dobrý na něm mít tu přípravu toho komínu a skutečně jinak bude vypadat příprava na typ komínu třeba pro ty peletová kamna, anebo pro vaši klubovou vložku, kterou si třeba budete někdy v budoucnu chtít nainstalovat do obývacího pokoje. A řekněme, jaká tady existují rizika, když už koupím třeba nějaký dům, bungalov, se kterým se nepočítalo s komínem, tak já udělám díru do zdi a vyvedu ho tady po fasádě, jsou tam nějaká rizika pro takové řešení? Tím nejproblematičtějším místem je vždycky prostup těmi konstrukcemi, to znamená stěnou nebo stropem. My máme několik požadavků, který musíme s komínem zvládnout a jeden z nich je požární bezpečnost, to znamená vytvořit ten prostup k konstrukci tak, aby nebyly teplotně namáhány ty konstrukce, kterými prostupujeme a třeba ten druhý požadavek je udržení neprůvzdušnosti obálky té budovy. Podařit se nám skloubit oba dva tyto aspekty znamená vytvořit nějaké řešení na základě optimalizace a osadit například nějakou protipožární průchodku. To mě právě kolikrát napadlo, jestli nedojde k výraznému tepelnému mostu, že tam najednou v té stěně máte prostě díru, nebo už jsou dneska technologie a postupy, které to dokážou tohle eliminovat? V každém případě jsou postupy, které ten tepelný most co největší mírou omezí. A když už jsme u toho vyvedeného komínu, tedy jaksi po té fasádě, tak musí tam být nějaké povolení stavebního úřadu? To je komplikovanější otázka a vždycky je nejjednodušší obrátit se na místě příslušní stavební úřad a vlastně tu vlastní stavbu tam konzultovat. A tam se asi řeší i ta výška, jak vysoko to může být, nebo musí být asi ne ten komín? Tam se pravděpodobně nejvíc bude řešit nějaká změna vzhledu a právě třeba požádání bezpečnost a podobné aspekty, co se týká toho návrhu. Tak v podstatě pro každou spalinovou cestu musíte mít zpracovanou revizi, kterou podepíše revizní technik spalinových cest. Součástí té revize je také normovaný výpočet a vlastně tento požadavek na tu revizi vám zajistí to, že ta navržená a zrealizovaná spalinová cesta bude udělaná správně. A když už jsme u těch dokladů, tady máme vlastně dva papíry zásadní, jedním je revize a druhým je pravidelná kontrola. Nejsou to totožné doklady? Přesně tak, my se často setkáváme s tím, že zákazníci nebo uživatelé nerozlišují ten pojem revize a kontrola. Je to tak, že revize je v podstatě prvotní, je buď na nový komín nebo v případě rekonstrukce komínu nebo změny něčeho na té spalinové cestě, třeba výměny spotřebiče. Co se týká kontroly, ta je pravidelná, provádí se v různých intenzích podle toho, o jaký se jedná objekt. Například u rodinného domu určeného probydlení se komín kontroluje každý rok u pevných paliv, u rekreačních objektů je to jednou ze dva roky a u plynného paliva je to tak, že se kontroluje jednou ročně a pokud máte kondenzační kotel, tak je ta povinnost jednou za dva roky. Já vím, že když se objevila ta povinnost každý rok kontrolovat komíny, tak se o tom ve společnosti jako mluvilo, jestli to není zase další byrokracie. Z pohledu vás jako ředitele komínové asociace, je skutečně tak velké riziko toho, když nedáte tomu komínu pravidelnou údržbu? To riziko je určitě veliké. Všude ve světě to funguje tak, že lidi chápou ten problém a komín si čistí, jsou na to zvyklí. V Čechách je na to povinnost. Já nejsem příznivce toho, když je cokoliv povinností, ale každopádně v kontrole komínu vidím smysl a jedině jaksi bezpečná údržba a pravidelná údržba vám zajistí, že ta spalinová cesta bude bezpečná. Komín je potenciální nebezpečí v té stavbě, protože skutečně v komínu máme vysoké teploty a ročně jsou tady vyšší desítky požáru od komínu a dokonce jsou i například mrtví lidé od otrávení oxidem uhelnatým. Takže určitě to je prostě věc, které je třeba se věnovat a mnohem líp než povinnost by samozřejmě sloužil zdravý rozum. Co se tam vlastně v tom komíně jako ošklivého může udát? Může se zúžit, v důsledku sazí? Můžou se tam usazovat nějaké škodlivé látky? Co si mám pod tím představit? Pokud se budeme bavit o pevných palivech, tak vlastně nejčastějším problémem vzniku požáru od komínu je nedodržení bezpečné vzdálenosti od vnějšího povrchu komínu k hořlavým konstrukcím. Často to bývá například zazděný trám v komínu u nějakých starších staveb. Co se týká třeba moderních staveb, tak bývají problémy prostupy komínu s silně izolovanými stavebními konstrukcemi, kde může vznikat velké teplotní pole, které může namáhat potom ty okolní hořlavé konstrukce. Tenhle ten problém může vzniknout, nebo požár od komínu může vzniknout v případě, když ten komín je třeba zanedbaný, jsou v něm usazeny saze, ty chytnou a pak se to může přenést dál na nějaké potenciálně hořlavé konstrukce. Pak máme třeba ty komíny od plynových spotřebičů, kde starší spotřebiče typu B, což znamená, že mají otevřenou spalovací komoru, kdy je možné, že ty spaliny vám můžou vniknout do místnosti, tak pokud takový spotřebič má málo vzduchu, vzniká nebezpečný oxid uhelnatý a ten může člověka otrávit. A to je právě třeba důvod toho, proč je pořád kladen důraz i na to, aby se kontrolovali takovéto spotřebiče. Přestože se od plynů komín moc nezašpiní, nezanese, ale tak přesto je potřeba kontrolovat třeba právě ten přívod vzduchu jako jednu součást té spalinové cesty. U toho kondenzačního kotle už to problém není, protože tam je to celá uzavřený systém a tam nejhorší, co se vám může stát je, že vám ten kotel spadne do poruchy a vy si nezatopíte, což se samozřejmě stane na Vánoce nebo něco takového. Obvykle samozřejmě. Jsou ještě nějaké další rozdíly mezi zděným nerezovým komínem, které jsme nezmínili? V podstatě bych neřekl, že třeba mezi nimi jsou, že nějaký komíny pro něco vhodnější, nějaký méně vhodný. Je to tak, že kvalitní komín je kvalitní jak nerezový, tak zděný. A co se týká třeba vhodnosti toho systému pro nějaké použití, tak nerezový komín má za výhodu lehkost, to znamená, že je vhodný po dodatečné montáže, dá se postavit do druhého nadzemního patra, a tak dále. Má výhodu nějaké suché výstavby, má výhodu toho, že se rychle nahřeje na provozní teplotu, a v současné době je velice populární řešení svislého kouřovodu s funkcí komínu, což znamená, že vy máte spotřebič a ten komín jde přímo od spalinového hrdla toho spotřebiče vzhůru skrz střechu, až nad střechu, což vám ušetří místo a může ušetřit i finance. A co se týká zděného komínu, tak ten má často výhodu, co se týká jeho zapracování do té stavby, prostě je to čtyřhranný monolitický prvek, který může třeba lépe sedět někam do rohu nebo do stěny a potom je často vybírán kvůli tomu klasickému vzhledu komínu. A teď mi povězte, liší se nějak komín po případě jeho zapracování, pokud se jedná o zděný dům a dřevostavbu? V podstatě ne, v podstatě ty řešení jsou obdobné jak pro ten zděný komín, tak pro ten nerezový komín určitě je třeba řešit nějaké problémy, nějaké souvislosti, ale pro oba dva ty typy komínů stejně. Takže je jako by taková nějaká laická úvaha, že třeba dřevostavba by mohla být náchylnější k nějakému požáru nebo takovému komínu, to asi je jako mýtus? Mýtus to určitě není, ta dřevostavba bude náchylnější, ale ty řešení toho, jak zapracovat ten komín do dřevostavby, budou obdobné pro oba dva systémy. Jaké jsou minimální odstupy komínů od hořlavých konstrukcí? Co se týká těch odstupů, tak v podstatě jsou definované výrobcem, který je definuje při zkouškách toho komínu a pohybují se někde na úrovni od 50 do 100 mm. Je důležité si uvědomit, že tato hodnota je definována větrnou vzduchovou mezerou, což znamená, že to nemůžeme aplikovat například při prostupu komínu nějakou tou stavební konstrukcí, jako je stěna strop. To, co pravděpodobně nás všechny může potkat nejčastěji v souvislosti s komínem, je, že nám ten komín netáhne. Co se tedy v tom komíně děje, jak si od toho pomoct? Pokud komín netáhne, tak to znamená, že máme někde problém s disponibilním tahem a musíme zkontrolovat, jak ta spalinová cesta vypadá. Ideální postup je zkontrolovat přívod vzduchu, potom zkontrolovat průchodnost kouřovodu a komínu a potom si pozvat odborníka. Ta problematika komínů je velice komplexní a může se stát, že pokud ten uživatel se rozhodne řešit ty příčiny na vlastní triko, tak se může stát, že ta jeho vložená práce a pravděpodobně i finance můžou přijít vniveč, protože on bude postupně sanovat nějaké dílčí opatření, ale nepřijde na tu příčinu a nebo až po delší době. Takže vždycky se vyplatí spojit se s odborníkem, který zná ty souvislosti, dokáže to posoudit komplexně a navrhnout nějaké ideální řešení. Co v situaci, kdy my získáme, koupíme nebo se nastěhujeme do stávajícího objektu, kde je komín, můžeme ho hned nezačít používat nebo máme si nejdřív pozvat odborníka, který udělá revizi toho komínu? Dělají se, jak jsme se bavili o tom, tak revize je pokud je ten komín nový nebo proběhla tam nějaká ta změna. Jinak pokud v posledním roce byla provedena kontrola, tak zase po tom roce provést kontrolu další. Pokud se ten komín delší dobu nepoužíval, spotřebič už na ní je napojený, někdy předtím ta revize a kontroly byly, tak by se měla udělat ta kontrola před tím zpuštěním do provozu. Často se taky v souvislosti s komínem říká, mluví o vložkování. Kdy a v jaké fázi vložkovat komín? Je třeba si skutečně uvědomit, že vložkování je především nějaká dílčí úprava, především se používá jako sanace vnitřního povrchu, nebo se používá při změně způsobu vytápění, například doteď jste topil kotlem na pevná paliva a nyní chcete přejít na plynový kondenzační kotel, použijete jinou vložku a za druhý je třeba si uvědomit, že není žádná zákonná povinnost na to vložkování. Takže ideální je, pokud chci vložkovat, tak vědět proč, jaký problém tím chci vyřešit, protože například unáhlené vložkování může dokonce vést k tomu, že se situace zhorší. Může vložkování komínu zvládnout i poučený laik? Určitě může. Může zvládnout jak vložkování komínu, tak i stavbu komínu svépomocí. My vždycky doporučujeme se v takovémhle případě obrátit na revizního technika a zvládnout tu rekonstrukci nebo stavbu společně. Tím, že ho vlastně už v prvotní fázi oslovíme, tak on nám řekne, na co si máme dát pozor a potom, až na to bude psát revizi, tak si určitě pohlídá, aby jsme všechno udělali správně a aby ten komín byl udělaný tak, jak udělaný má být. Vy už jste o tom částečně mluvil, ale jestli tomu dobře rozumím, tak samotnou revizi si člověk sám udělat nemůže, musí na to mít doklad. Přesně tak. Ta revizi může udělat jenom revizní technik spalinových cest, což je takový lepší kominík, který má takovéto osvědčení. My si každopádně můžeme ten komín vyčistit, což znamená, že si koupíme štětky a vyčistíme tu spalinovou cestu, ale zase jednou za rok by měl přijít ten kominík a udělat tu kontrolu. Co jsou takové nejčastější chyby, se kterým vy jako lidi od komínů setkáváte u majitelů rodinných domů? Nejčastější chyba je pravděpodobně ten přívod vzduchu. Lidi mají nějaký objekt a teďka dojde třeba k absolutní změně okolních podmínek tím, že oni zateplí ten objekt, vymění okna a najednou zde není žádná infiltrace. Ten spotřebič najednou nemá dostatečný množství vzduchu a hoří jim špatně, může kouřit dovnitř nebo naopak se víc špiní ten komín. Potom je to nějaká třeba zanedbaná údržba, kdy se lidé opravdu nevěnují té spalinové cestě a nebo naopak třeba spalování nevhodných paliv, kdy lidé topí mokrým dřevem a myslí si, že je zachrání to, že tam jednou za rok přijde ten kominík a ten zcela špinavý komín protáhne tu štětkou. A u novostavby je to tak, že když se projektuje dům, tak ten projektant by to vždycky měl vzít v potaz a měl by si třeba někoho jako odborníka na komíny k tomu přivzít nebo myslíte, že to zvládne, ten projektant to zná, to prostředí? Tam je spíš problém v navržení toho komínu, což projektanti často nedělají, takže je dobré, když se v téhle fázi jaksi obrátí na toho odborníka a při tom návrhu toho komínu se vždycky vlastně musí vycházet z toho spotřebiče. Takže ten zákazník by si měl vybrat ten spotřebič, takový, který se mu líbí, protože to je to, na co on se bude koukat, to je to, co on bude užívat a provozovat a na základě toho se nadimenzuje ta spalinová cesta. Nejen jaksi třeba průměr a výška, ale třeba i to umístění, třeba i ta možnost svislého kouřovodu s funkcí komínu, tohle všechno vlastně vyplývá z toho výboru toho spotřebiče. A nějaké konstrukční řešení, pohled na detaily a prostupy už bývají často doménou potom těch samotných montážních firem a projektant by o nich měl vědět, ale pak se zvládnou v rámci té stavby a společný koordinace s tím projektantem a s tím stavitelem a s tím dodavatelem toho komínu. A ještě bych doplnil, že je potřeba už té fázi přípravy myslet na ten přívod vzduchu. Takže vybrat si spotřebič a zajistit přívod vzduchu, následně navrhnout komín. Tak já vám děkuji, to byl pan inženýr Walter Sodomka, ředitel komínové asociace APOKS, která se zabývá optimalizací komínů a spalování. Já Vám mockrát děkuji a někdy na viděnou. Děkuji Vám. Související články: [wp_show_posts id="108436"]

Mgr. Libor Soukup, prezident Cechu kamnářů ČR Vzhledem k vysokým cenám plynu a elektřiny se lidé opět vracejí k topidlům na pevná paliva, především ke dřevu. Kromě radosti z finančních úspor zažíváme i příjemný pocit z otevřeného ohně. Jak se od sebe jednotlivá topidla na tuhá paliva liší? Obsah: [minutovnik time="00m40s" class="test-class" autoplay="1"]Terminologie domácích topidel[/minutovnik] [minutovnik time="06m00s" class="test-class" autoplay="1"]Jak se liší kamna s teplovodním výměníkem a bez něj[/minutovnik] [minutovnik time="11m00s" class="test-class" autoplay="1"]Kamna a jejich výkon[/minutovnik] [minutovnik time="18m00s" class="test-class" autoplay="1"]Příslušenství ke kamnům[/minutovnik] [minutovnik time="21m40s" class="test-class" autoplay="1"]Stavba kamen svépomocí[/minutovnik] [minutovnik time="31m00s" class="test-class" autoplay="1"]Jaké palivo patří do kamen[/minutovnik] Vybíráme z rozhovoru: Jak se od sebe liší jednotlivá topidla jako jsou krbová kamna, krb nebo pec? Je zásadní, co si člověk od topidla slibuje. Pokud chci topit, tak pořídím kamna. Pokud se budu chtít dívat do plamenů, a nebudu od topidla očekávat zvláštní výkon a účinnost, tak si pořídím krb. Bude uzavřený a trochu účinnější, nebo otevřený, čili velmi málo účinný, ale zase s krásnými plameny. Speciálním topidlem je třeba ležení, která se dá přimknout třeba ke sporáku nebo ke kamnům, možná i ke krbové vložce. Povrch je po nahřátí příjemně teplý a člověk na něm může odpočívat. [lock] Jedním z kritérií je šíření tepla, což je velmi důležitý aspekt při výběru. Jeho nepochopení může někdy vést k chybám, která jsou nevratná... Jsou tři základní způsoby šíření tepla. Ten nejběžnější, který známe odpradávna, je sálání. To má ale své limity. Nemůže sálat moc daleko, neumí sálat za roh. Když se mu postaví do cesty nějaká bariéra, tak ji umí ohřát, ale mnoho energie se ztratí. Pokud potřebuji dostat teplo někam dál, musím spoléhat třeba na vodu. Tím se dostáváme ke druhém způsobu, kterým je vedení. Teplo mou vést prostřednictvím nějakého vodivého materiálu. A třetím způsobem je konvekce, tedy proudění. Na základě jednoduchých fyzikálních zákonů mohu teplo poslat vzduchovodem někam dál. Čili topidlo budu vybírat také podle toho, kam chci teplo dostat a jak s ním chci hospodařit. S tím asi souvisí, jestli si pořídíme topidlo s teplovodním výměníkem nebo bez něj? Jak se tyto systémy liší? Liší se zásadně. Topidlo má v sobě instalovaný výměník, takže do kamen musím nějakým způsobem zavést trubky na vodu. U takovým kamen musím dbát na bezpečnost, protože ve chvíli, kdy mám v systému vodu a na plamenech stovky stupňů, tak musím zajistit, aby se tam voda nezastavila, aby se nezačala rozpínat a výměník neroztrhla, nepoškodila zařízení nebo dokonce neohrozila životy lidí. Voda v kamnech, to je velice nebezpečná věc. Důležitá je přítomnost oběhového čerpadla a bezpečnostního či tlakového ventilu. Rovněž by neměl chybět nějaký záložní zdroj. Související články: [wp_show_posts id="108157"]

Ing. Aleš Gadlina, GAD line Aleš Gadlina se věnuje stavbě rodinných domů dvě desítky let a jasno má v mnoha ohledech. Například, že nikdy nešetří při zakládání budovy ve složitém terénu, a také nenavrhuje interiéry, protože – jak sám říká - nemá cit pro barvy jako mají ženy. S jakým problémem se musel potýkat při stavbě domu, který je celý orientovaný na sever a ještě ke všemu se potýká s dvanáctimetrovým převýšením? Obsah: [minutovnik time="01m30s" class="test-class" autoplay="1"]Má oslovit zákazník architekta dřív než si koupí pozemek?[/minutovnik] [minutovnik time="04m00s" class="test-class" autoplay="1"]Jak pozemek předurčil koncepci domu[/minutovnik] [minutovnik time="06m30s" class="test-class" autoplay="1"]Kanalizace v domě s tak velkým převýšením[/minutovnik] [minutovnik time="07m00s" class="test-class" autoplay="1"]Velké prosklení na sever[/minutovnik] [minutovnik time="10m00s" class="test-class" autoplay="1"]Minimalistický interiér domu[/minutovnik] [minutovnik time="13m00s" class="test-class" autoplay="1"]Zpětná vazba klientů na dům[/minutovnik] [minutovnik time="18m15s" class="test-class" autoplay="1"]Betonové podhledy v obytných místnostech[/minutovnik] [minutovnik time="22m30s" class="test-class" autoplay="1"]Geologie a zkoumání terénu[/minutovnik] [minutovnik time="25m00s" class="test-class" autoplay="1"]Zahrada v prudkém svahu[/minutovnik] [minutovnik time="27m00s" class="test-class" autoplay="1"]Jsou ještě k mání zajímavé pozemky?[/minutovnik] Vybíráme z rozhovoru: Myslíte, že je dobré, aby byl architekt přizván jako poradní hlas, než se pozemek koupí? Ano, mnoho mých klientů to využívá, protože ne každý se rozhodne pro první pozemek, který vidí. Klienti mi zavolají a zeptají se, zda se tento pozemek hodí, a to je moc dobře. Je to hlavně kvůli regulativům, protože dnes ne každý pozemek může být "čistý". Je otázka, jestli se tam vůbec může stavět, a zda se tam může stavět to, co klienti chtějí. [lock] Jak vznikala koncepce domu v prudkém severním svahu? Koncepce je dána podmínkami pozemku. Od cesty strašně padá dolů, je tam převýšení dvanáct metrů. Nikdy jsem takové převýšení nedělal, tohle je opravdu černá sjezdovka, navíc na sever. Ale když vytvářím dům, tak první, co řeším je, kde bude terasa. Já tvrdím, že kde je terasa, tam je rodinný dům, takže to bylo určující. Bylo to opravdu krkolomné. Aby šlo do domu aspoň nějaké slunce, zvolil jsemprůhledový krček. Jednak chcete mít výhled, ale taky chcete světlo, proto padla volba na dvě krychle propojené skleněným krčkem. Jak je to se zakládáním domu v takovém terénu? Když do toho člověk dá energii, tak chce, aby dům sto let stál. Aby se mu nezačal naklánět na jednu stranu, aby mu nezačal na svahu cestovat, takže základy sahají do třímetrové hloubky. Nejhorší byla konstrukce. Založení bylo v tomto případě opravdu komplikované. Nejmarkantnější na domě je velké prosklení na sever. Jak se projeví v energetické bilanci? I když uděláte trojskla, tak veškeré okenní otvory mají třikrát horší tepelný odpor než zeď. To je daň za ten výhled. Z hlediska tepelných bilancí to zase není taková tragédie. Ztráty tam jsou, ale ovlivňují tak pět procent celkových ztrát energie. [su_note note_color="#ededeb"]Aleš Gadlina (1965) Autorizovaný inženýr, absolvent Stavební fakulty ČVUT Praha. V r. 1997 založil stavební firmu Gadline, která se postupně rozrostla o architektonický ateliér. Zabývá se návrhy rodinných domů a bytových staveb od studie až po realizaci, specializuje se na projektování energeticky úsporných domů, které využívají pasivní solární efekt. Kontakt: www.gadline.eu[/su_note] Související článek: [wp_show_posts id="107528"]

Michal Blažek, technik vytápění firmy REHAU Rozvodům vody se v domech obvykle nevěnujeme až s takovou razancí jako třeba vytápění nebo technologiím řízené výměny vzduchu. Přitom je to stejně důležitá součást plánování a výstavby jako cokoliv jiného. Oprava špatně provedených rozvodů vody totiž bývá obtížná, ne-li nemožná. Obsah: [minutovnik time="00m50s" class="test-class" autoplay="1"]Pravidla při plánování rozvodů vody. Liší se u bungalovu a patrového domu?[/minutovnik] [minutovnik time="02m20s" class="test-class" autoplay="1"]Co se špatně udělanými rozvody[/minutovnik] [minutovnik time="03m40s" class="test-class" autoplay="1"]Nejčastější chyby na špatných rozvodech[/minutovnik] [minutovnik time="05m40s" class="test-class" autoplay="1"]Hraje roli, z jakého materiálu je dům postavený?[/minutovnik] [minutovnik time="07m00s" class="test-class" autoplay="1"]REHAU Rautitan PXA[/minutovnik] [minutovnik time="12m00s" class="test-class" autoplay="1"]Co udělat, než se odjede na delší dovolenou?[/minutovnik] [minutovnik time="16m50s" class="test-class" autoplay="1"]Spojování trubek firmy REHAU[/minutovnik] [minutovnik time="21m00s" class="test-class" autoplay="1"]Co potrubí nejvíce škodí[/minutovnik] [minutovnik time="23m00s" class="test-class" autoplay="1"]Praktické rady pro plánování rozvodů vody[/minutovnik] [lock] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vítám vás u dalšího dílu Můj dům studia. Naším hostem je dnes technik vytápění firmy Rehau pan Michal Blažek. Dobrý den. Dobrý den a děkuji za pozvání. Naším tématem jsou rozvody vody. Těm se v domech obvykle nevěnujeme až s takovou razancí, jako je třeba vytápění nebo technologie řízené výměny vzduchu, přitom je to velmi důležitá součást výstavby i plánování. Oprava špatně provedených rozvodů vody bývá obvykle velmi drahá, ne-li nemožná. Jaká jsou tedy základní pravidla při plánování rozvodu vody? A liší se nějak, zda je objekt pouze přízemní, anebo zda se jedná o patrový objekt? Tak základní pravidla spíše volba materiálu nejprve. Máme několik druhů na trhu, několik druhů potrubí, a každé to potrubí samozřejmě splňuje to, aby tu vodu podle normy dovedlo správně do toho posledního kohoutku, co máme v objektu. Ale taky záleží samozřejmě, jaký ten rozvod máme, jak je dlouhý, jestli ho izolujeme, jestli tam budeme potřebovat cirkulaci, protože na dalším úseku, když se budeme sprchovat, tak nám ta voda doteče až za nějakou dobu. A v přízemní objektu samozřejmě je ta instalace jednodušší, protože tam máme většinou třeba jen koupelnu a kuchyň, maximálně třeba záchod. Ale když máme potom patro, tak jsou tam k dispozici i dvě nějaké zařízení, které potřebujeme dostat i stoupačkou nahoru. A tam potom je potřeba instalovat i to potrubí nejen o malé dimenzi, jako je dole v přízemí, ale i správně ji nadimenzovat, což znamená, že potřebujeme potom obhospodařit třeba více zřizovacích předmětů, jako sprchu, vanu, WC a tak dále. Anebo třeba nějaký venkovní, zahradní ventil. Co se stane ve chvíli, kdy majitel zjistí, že rozvody jsou špatně postaveny? Je možné to nějak opravit nebo se to musí celé vybourat? Tak záleží, co naplánoval špatně. Jestli na začátku zvolil špatnou dimenzi, jak jsem hovořil, toho potrubí a třeba když se sprchuje, tak mu to teče malým pramínkem nebo kape to, tak samozřejmě je to potřeba vysekat to potrubí. Záleží taky, jestli to je v nějaké betonové stěně nebo je to v nějaké příčce, tak je to samozřejmě jednodušší. A když už se na začátku právě plánuje ten rozvod, tak třeba se může to dávat, já nevím, u stěn nebo do takového kanálku, který se třeba případně za pár let nebo případně při nějaké havárii může rozebrat a může se to lépe spravit, než by to bylo třeba zabetonované. Ale to spíš většinou v tom potrubí na těch trasách se třeba nic nestane, spíš se stane to, že to je někde ve stěnách, kde to máme pod omítkou, v nějakých stěnách v těch koupelnách a tak dále. Tam většinou je kámen úrazu, nějaký závit nebo nějaký špatný spoj. Takže k tomu je potřeba se samozřejmě dostat, ale důležité je ten materiál zvolit na začátku takový, aby se tohle nestávalo. Co jsou nejčastější chyby na špatně provedených rozvodech vody? Je to třeba ve výsledku slabý proud vody? Tak slabý proud vody je daný tím, že třeba je špatná dimenze nebo zase naopak jsou ty úseky třeba moc dlouhé, tak zvolí se špatný průměr. Ale většinou se stává to, že ta havárie je udělaná tak, že spíš to potrubí, které se zvolí na začátku, tak je nevalné kvality, je třeba špatně spojován, je špatně svařován. Většinou se to potom na té stavbě dělá při mínusových teplotách, a to potrubí může praskat, spadne na zem, montážník ne, že by si toho nevšimnul, ale neřeší to, zabuduje to a pak třeba při obyčejné tlakové zkoušce, tak to může třeba praskat. Ale třeba tlaková zkouška vodou je vlastně pozitivní, nebo teda pozitivní, je vyhovující, ale může se to potom při zvýšení teploty, kdy třeba máme teplou vodu, která má třeba 50, 60 stupňů, tak to může třeba prasknout. Máme tam také daleko, a to je podceňovaná věc, že třeba na rozdílech jste se ptal toho vytápění, tak tam jsou daleko nižší tlakové poměry a v rozvodech vody máme třeba několikanásobně vyšší ty tlaky a tím pádem to potrubí třeba může v tomhle místě, které se na začátku jeví, že to je v pořádku a vyhoví to na začátku všem zkouškám, tak to může potom v té stěně třeba prasknout. Ty materiály jsou zcela zásadní. My se k nim opravdu za chvíli dostaneme, ale mě by zajímalo ještě něco jiného. Je důležité, z jakého materiálu je postaven dům. Zda se jedná o dřevostavbu nebo dům z cihel nebo řekněme betonový dům. To je za mě jedno. Samozřejmě není jedno, když to dáte do dřevostavby a něco vám tam praskne. Když to dáte do betonu, tak je to možná jednodušší na opravu, ale je to věc individuálního přístupu investora, jaký typ stavby si zvolí. A když budete mít dřevostavbu, která vám navlhne vodou, když někde kape něco, nějaký spoj, závit, a vy si toho nevšimnete, tak je to vážné. Pojďme tedy k těm materiálům, ze kterých rozvody vody jsou provedeny. Na trhu je samozřejmě spousta. Necháme ten náš materiál, materiál Rautitan. Je to z materiálu PXA. My už ho děláme samozřejmě ne v České republice, ale celosvětově přes 40 let. Je to materiál z polyetylenu, ale polyetylen si představte, že máte třeba nějakou tašku nebo nějaký plastový výrobek, ale těch druhů je více. Takže ten polyetylen je speciálně upraven, jmenuje se PXA. To X značí, že to je zesítění. A Áčko je taková spíš medaile nebo stupínek nejvyšší, který vlastně říká, že ten polyetylen je zesítěný za vysokého tlaku a teploty. A to značí, že když se to potrubí vyrábí, tak ten plast je vlastně už zesítěný v celé síle toho materiálu a tím pádem má odolnost vůči tlaku a teploty. A potom takzvaný memory efekt, kdy se potrubí spojuje, to si můžeme potom třeba ještě říct, tak když ho roztáhnete nebo kladívkem zničíte, tak když se zase zahřeje, tak se vrátí do té původní formy. Takže nepraská a je odolný do mínus 40 stupňů v mrazu nebo do plus 95 stupňů. Samozřejmě taky záleží na tom tlaku, který tam je. A jinak to spojování třeba, když si vezmeme svařování, které musí probíhat při plusových teplotách, třeba 5-10 stupňů nad nulou, tak u nás můžete lisovat, protože to je bez svařování, tam se nic nelepí, je to všechno zastudena bez elektriky, tak je to do mínus 10. Takže když budete třeba revitalizovat nebo rekonstruovat nějaký objekt, který nebude vytápěn v zimních měsících, tak se toho nemusíte vůbec bát. Takže toto je ten materiál, který firma Rehau preferuje? Nepreferuje, my ho vyrábíme. Můžeme si říct základní výhody tohoto materiálu? Výhody jsou třeba ohledně té hydrauliky a třeba i hygieny, že ten materiál, ta vnitřní stěna té trubky, je hladší než třeba u jiného podobného plastového materiálu. Takže těch druhů je samozřejmě více, to bychom tady mohli být několik hodin. A tam se jedná o to, že my si myslíme, že voda z řádu anebo ze studny je čistá. Pijeme ji, nic nám není. Ale jestliže ta voda potom tam proudí a má tam, jak bych řekl, nějaké skrýše v tom potrubí, různých spojů, nebo ten materiál je pórovitý, tak se ty bakterie, které tam jsou, usazují a může dojít k tomu, že nám potom třeba může, když vypijeme nějaký kalíšek vody, po delší době, třeba když ta voda stagnuje. Řekněme si příklad třeba o vodě, jdeme na 14 na dovolenou, vypneme sice vodu, ale ona neteče, ona tam stojí, tak se tyhle bakterie při těchto teplotách, třeba 20 stupňů nebo nižších, tak se můžou rozmnožovat a pak je máme v tom rozvodu. Takže i když máme 100% jistotu, že z řádu je to čisté, tak se nám může zkazit i vlastně v tom objektu. Takže je potřeba i přistupovat na tom začátku toho projektu, nebo toho plánu, toho té rekonstrukce nebo novostavby, jak ty rozvody vlastně do toho objektu nakreslíme nebo nainstalujeme. A úplně nejlepší je instalace takzvaná průtočná, kdy třeba, řeknu příklad, že máme třeba pět zařizovacích předmětů a ten poslední úplně na konci nepoužíváme. A z tohoto právě nepoužívaného zařizovacího předmětu, třeba, řekněme, je to nějaký dřez nebo WC nebo něco, tak tam vlastně ta voda stojí a může se nám dostat postupně vlastně do toho rozvodu. Takže potom je úplně žádoucí ten poslední zařizovací předmět zvolit takový, aby byl nejpoužívanější, anebo udělat takzvaný průtočný kde, jakmile otočíte nějakou baterii v tom objektu nebo na těch částech toho rozvodu, tak se vám ta voda protočí a my říkáme, aby voda tekla nebo aby ta voda měla pohyb. Samozřejmě, že nemůžete mít furt otevřenou baterii, to samozřejmě nejde, to je potom ztráta, ale když ta voda opravdu stojí delší dobu, tak se tam ty bakterie dostanou a tomu je potřeba nějakým způsobem zabránit. Co by tedy měl majitel rodinného domu udělat, než odjede na delší dovolenou? Měl by vypustit celý systém? Samozřejmě záleží, jak ty velké úseky jsou a jestli to je 10-20 centimetrů k nějakému dřezu anebo je to potom třeba 10 metrů, tak je to velký rozdíl a je dobré třeba aspoň tu vodu, která tam je, tak zaprvé dobře zaizolovat, aby neměla vlastně… protože studená má zůstat studenou, takže i studená se má zaizolovat dobře, teplá samozřejmě také, aby nebyly ty ztráty. A potom je to dobré aspoň z toho dřezu třeba nebo z toho nepoužívaného tak tu vodu otočit. A jestli to bude půl litru nebo litr, to nevím, ale můžeme s tím aspoň zalít kytky nebo něco podobného, ale tu vodu samozřejmě nemusí, nebo s tím, protože vlastně mrhání největší vody je, když splachujeme. Takže třeba myslet na to, že není to sice úplně, ne, že populární, ale dneska je to populární v tom, že se sbírá voda vlastně ze sprchy třeba nebo z dřezů atd., kde je samozřejmě ta voda čistá, tak můžeme ji nějakým způsobem upravit a tím třeba splachovat. Takže třeba můžeme šetřit takhle vodou anebo můžeme používat dešťovou vodu k nějakému sprchování třeba aspoň na zahradě nebo právě ke splachování. Toto téma je samozřejmě velmi aktuální, protože dnes mnoho lidí v důsledku šetření si snižuje teplotu vody. A mnohdy třeba až ke 40 °C nebo ještě níž. A tam už existuje riziko nákazy legionellou. Tam spíš záleží, když se budeme bavit ne o vytápění, ale na ohřev teplé vody, tak tam záleží, jestli tu vodu skladujeme akumulačně nebo jestli tu vodu ohříváme průtočně. Protože když máme studenou vodu, neohříváme, když ji pijeme samozřejmě, ale ohříváme tu studenou vodu na teplou, že si myjeme ruce, sprchujeme se a tak dále, tak tam spíš není problém v tom, že by ta voda byla závadná, když ji ohřejeme, ale spíš je tam riziko třeba nějaké legionelly, kde, když se třeba člověk sprchuje, tak ty částečky se při teplotě nebo ty bakterie tak se vyvíjí při teplotě třeba 30-40°C. Ale může to být samozřejmě víceméně, jsou odolnější ty bakterie. Ale když se ji napijeme, tak to vůbec nevadí. Ale když ji nadechneme, tak se nám dostane do plic a tím pádem můžeme mít nějaké zdravotní problémy. Takže tu vodu jako takovou, a nelze to říct samozřejmě, je nejlépe ohřívat samozřejmě průtočně. Ale když ta voda dlouho nestojí v tom akumulačním zásobníku, tak to samozřejmě taky je bez problémů. Ale záleží, co to je. Jestli to bude dvě hodiny, nebo jestli to bude čtrnáct dní, nebo dva dny, to samozřejmě člověk nemůže říct. Záleží prostě, jaké ty podmínky té instalace jsou. Jaké jsou také použitý materiály. Že tam je nerez, nějaká mosaz, olovo tam může být třeba v těch rozvodech. A to nám taky samozřejmě může škodit. Není to jen jedna věc. Pojďme tedy zpátky k tomu materiálu firmy Rehau. Řekněte nám, jakým způsobem se spojuje. Jsou to tři komponenty. Je to potrubí, potom nějaká tvarovka, což je vlastně nějaký třeba t kus, nástěnka, přechody, redukce. A pak je takzvaná násuvná objímka. A tyhle tři komponenty se spojí. Není tam žádný třeba o-kroužek. Je to udělané tak, že konec trubky se rozšíří takovým speciálním expandérem. Pak se vloží do toho tvarovka a přetáhne se to násuvnou objímkou, která se vlastně založí do vidlic a slisuje se. A je to všechno vlastně zastudena. Teoreticky to můžeme udělat i když třeba proudí voda, kdyby byla opravdu nějaká havárka, kde se to třeba nedá zastavit. Nebo když se ten kohoutek nedá zavřít, tak teoreticky se to dá udělat i za proudu vody. Máte nějaký recept pro lidi, jak mohou zlepšit kvalitu vody v domě? Jak jsem řekl na začátku, tak je všeobecně známo, že třeba doufám v České republice, že máme velmi kvalitní vodu na rozdíl třeba od jiných zemí. Ale samozřejmě ta voda může být tvrdá, měkká, může tam být různé železo a tak dále. A záleží, jestli to je povrchová voda, nebo jestli to je voda z vrtů a tak dále. A to samozřejmě potřeba upravit. Takže doporučuji samozřejmě nějaké filtry na začátku. Předtím, než se to dostane do toho objektu, případně když mám vodu ze studny, tak jak jsme říkali, že je pitelná, ale může potom nám třeba se dostat do těch baterií, tam to může být strůjcem vlastně třeba vodního kamene a tak dále. Tak samozřejmě buď je potřeba to ošetřit tím filtrem, nebo chemicky, nebo nějakým dalším, nějakou solí a tak dále, která je tam potřeba dát. Ale důležité je si udělat vždycky na začátku rozbor vody, abychom věděli, co samozřejmě na tom pozemku třeba, nebo třeba i v obyčejném bytě ve městě vlastně pijeme. Poté se tomu přizpůsobí i volba filtru? Tak volba materiálu samozřejmě je na každém z nás, kdo si stavíme, samozřejmě doporučujeme náš rozvod, ale já bych neříkal ani volba toho materiálu, spíš ten, když už ten výrobek máme kvalitní, tak bych spíš řešil, jak ten rozvod navrhnout, aby ta voda se nekazila, abychom měli nějaké místa, které třeba často nepoužíváme, tak buď tam instalovat nějakou baterii, která se čas od času třeba sama odteče, třeba do dřezu nebo do nějakého umyvadla, anebo případně potom ty úseky vypustit a nepoužívat je třeba. A ještě jednu věc, že je to důležitá potravina ta voda, kterou samozřejmě pijeme a tím pádem bychom se neměli spoléhat na to, že nám někdo dodá vodu, ale měli bychom se potom i samozřejmě o ní postarat. Povězte mi, co takovému potrubí nejvíce škodí? Je to například zvýšené chlorování vody, jakého jsme svědky třeba v Praze nebo i v dalších velkých městech po epidemiích covidu? Samozřejmě ten chlor vadí i nám, protože to není úplně optimální pro lidský organismus. Měla by ta voda být čistá, ale to spíš záleží, jak ta voda je, z jakého to je zdroje. Nevím, z jaké části Prahy, nebo z Ostravy, nebo z Plzně, tak jsou tam samozřejmě různé zdroje. Každá ta voda je potřeba ošetřit více či méně. Takže to nelze takhle specifikovat. Tam spíš jde o to, že ty materiály, které se používají, jak už nějaké tvarovky, tak jsou třeba kovové, jsou většinou nástěnky, které můžou něco do té vody vypouštět. Nemělo by tam být olovo, nemělo tam být nějaká... Když ta tvarovka je třeba z mosazi, tak to není jenom mosaz, je to slitina a samozřejmě tam může uvolňovat do té vody nějaké špatné prvky, které potom pijeme. Sice oni nás neohrozí, ale dlouhodobě může způsobovat nějaké riziko. Takže ty tvarovky, které my používáme, jsou třeba bezolovnaté. To si možná vzpomeneme, že jsme měli kdysi dávno takovéto příbory, které jsme používali, tak to nebylo úplně správné. Takže ten rozvod je zvolený tak, aby byl opravdu 100% hygienický z toho zvoleného materiálu. Potom samozřejmě, když ta voda je tvrdá nebo měkká, tak už je potřeba přistoupit na nějaké další úpravy, jak jsou ty filtry, jak jsme se zmiňovali. Co byste poradil investorům, kteří se právě chystají stavět nebo plánují rozvody vody v rodinném domě? Co bych doporučil? Určitě bych na prvním místě zašel za nějakým kvalitním projektantem, který má zkušenosti v oboru zdravotně technických instalací. Zvolil bych si samozřejmě kvalitní materiál, který umožní potom i kvalitní instalaci. A třetí věc je i kvalitní montáž, protože sebelepší materiál, když bude špatně spojen, zapojen, a i špatně nainstalován, i když projekt je dobrý, tak to samozřejmě potom škodí. Takže tyhle tři součásti rozvodu vody jsou velmi důležité. Pojďme si na závěr ještě jednou zopakovat. V čem je výhodný materiál firmy Rehau? V prvním řadě je ten materiál osvědčen 40letou praxí v miliony instalací po celém světě. Za ty léta, jak se ten materiál vyvíjel, máme i speciální tvarovky, které jsou taky plastové, jako to potrubí. Ten materiál se používá i v kosmickém nebo leteckém průmyslu, kde je ta zátěž velmi enormní. Tvarovky, které jsou z kovového materiálu, třeba jako nástěnky k bateriím, jsou ze speciálního bezolovnatého červeného bronzu, který je hygienicky nezávadný. A potom je ten spoj, který používáme na spojení tvarovek té trubky. Byl v roce 1985 vyvinutý naší firmou a milionkrát osvědčen. Je to jeden z nejbezpečnějších spojů na trhu. A tím pádem všechny tyhle věci, co jsem říkal, zajišťují i s kvalitní montáží, kvalitním produktem, kvalitním projektem nebo kvalitním projektantem bezproblémový a určitě i hygienický rozvod vody. Děkuji Vám mockrát. To byl technik vytápění firmy Rehau, pan Michal Blažek. Děkuji Vám a na shledanou. Já děkuji a těším se zase někdy na viděnou. Související články: [wp_show_posts id="107634"]

Mgr. Štěpán Ciprýn, advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner Jaké poplatky se pojí k vlastnictví rodinného domu a mohu žádat o snížení daně z nemovitosti? Jak stanovuje obec poplatky? Je dnes finančně náročné vlastnit rodinný dům? Obsah: [minutovnik time="00m25s" class="test-class" autoplay="1"]Kolik stojí vlastnictví domu?[/minutovnik] [minutovnik time="01m30s" class="test-class" autoplay="1"]Mohu žádat o snížení daně z nemovitosti?[/minutovnik] [minutovnik time="03m45s" class="test-class" autoplay="1"]Poplatek za připojení stavby ke kanalizaci a vodovodu[/minutovnik] [minutovnik time="05m00s" class="test-class" autoplay="1"]Jak stanovuje obec poplatky?[/minutovnik] [minutovnik time="05m30s" class="test-class" autoplay="1"]Poplatky spojené s prodejem nemovitosti[/minutovnik] [minutovnik time="08m10s" class="test-class" autoplay="1"]Je finančně náročné vlastnit rodinný dům?[/minutovnik] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vítám vás v Můj dům studiu a naším hostem je dnes pan magistr Štěpán Ciprný z advokátní kanceláře Ciprýn a Kiršner. Dobrý den. Dobrý den. Naším tématem je, kolik stojí vlastnictví domu. Pojďme si prosím říct, kolik vlastně stojí člověka vlastnictví rodinného domu? Tak nikdy to nelze přesně vyčíslit a každá rodina nebo každá nemovitost s ní budou spojeny jiné poplatky a jiné povinnosti. Vždy bude záležet na kraji, obci, městu, jakým způsobem stanovuje tu poplatkovou povinnost a zároveň bude záležet, které z těch poplatkových povinností se daná nemovitost bude týkat. Tak začněme třeba daní z nemovitosti. Tu známe skoro všichni. Čím je stanovená a jaká její výše, dá se to nějak říct? K dani nemovitosti se musí přihlásit každý nový vlastník nemovitosti a stanovuje se jednou ročně. Daň stanoví finanční úřad, který obešle jednotlivé vlastníky, s výzvou k úhradě dané daně. Přičemž pro každý region platí trošku jiná daň. To znamená, že pokud bychom měli 40metrový byt v Praze a 40metrový byt v Ústí, tak za každou tu nemovitost zaplatíme rozdílnou částku, protože je to stanoveno různými koeficienty, které mají vliv na ten finální výpočet základu daně. Já jako vlastník rodinného domu musím se tedy s tou částkou smířit? Nebo mohu se třeba někam obrátit na obec a chtít třeba její snížení, protože třeba mám nedostatečný příjmy nebo něco podobného? Je to možný? Pokud byste měl pocit, že ten základ daně nebo daň vám nebyla vyměřena správně, můžete se obrátit na finanční úřad, můžete vznést proti tomu námitky a nějakým způsobem se pokusit dobrat správnému vyměření té daně, ale z mé praxe vím, že pravděpodobně ta daň bude vyměřena správně. V jaké lhůtě ji musím zaplatit? Ta lhůta pro úhradu daně je do konce května následujícího roku po tom, co to bylo vyměřeno. To znamená, že pokud máme nyní rok 22, tak daň musíte uhradit do května roku 23. A pak tady naskakují nějaké penále, předpokládám? Pak běží penále, které jsou vyměřeny finančním úřadem, přičítají se a samozřejmě ta vyměření té daně finanční úřad potom následně vymáhá v rámci výkonu svého rozhodnutí. Může dojít až k nějaký, jako v krajním případě, k nějaký třeba exekuci, v důsledku nezaplacení? Samozřejmě už opakovaně jsem to viděl, že pokud nezaplatíte daň z nemovitosti, tak finanční úřad standardně přistupuje právě k výkonu rozhodnutí, což je exekuce. Jaké jsou další poplatky, které se týkají vlastnictví rodinného domu? Další poplatky stanovuje zákon o poplatcích, kdy obec si může vybrat, které právě ty poplatky zavede. Jsou to například poplatek z vlastnictví psů, nebo poplatek za vstup vjezd motorových vozidel, do předem vyznačené oblasti, nebo poplatek ze vstupenek a další poplatky. Vyměří poplatkovou povinnost a potom ty obyvatele, obce nebo vlastníci nemovitosti v dané obci se musí podrobit, těm poplatkům a musí je hradit. Samozřejmě musí ten poplatek obec přijmout v rámci svého zastupitelstva, následně vyvěsit na úřední desce a teprve potom i prohlásit jeho účinnost a platnost toho poplatku a následně po účinnosti a platnosti toho poplatku je potom zavedena poplatková povinnost pro jednotlivé občany nebo vlastníky nemovitosti. Jak je to třeba s poplatkem za kanalizaci a připojení stavby na vodovod? Tam má obec dvě možnosti. Buď vyhlásí jednorázový poplatek za zhodnocení té nemovitosti, tím, že má vlastník právo se připojit, anebo potom je tam poplatek podle pravidelného odběru nebo podle množství odběru. Tam si tedy může vybrat z těch dvou poplatkových povinností a následně vlastně vyhlásí ten poplatek, který je povinen platit. Potom tam může mít poplatek za popelnici, odpad předpokládám? Ano, je to poplatek za komunální odpad. V takovém případě se opět vlastník nemovitosti přihlásí k tomu, že si vyžádá nádobu na komunální odpad, zaváže se hradit poplatek, uzavře smlouvu s obcí za ten vývoz a poplatek je uhrazen, nebo poplatek hradí pravidelně. Poplatek za vjezd motorových vozidel předpokládám, že to bude v nějaké oblasti, která je třeba rekreačně, kulturně vzácnější? Je to tak, nebo respektive opět to záleží na té obci, jakým způsobem vymezí tu oblast, kde by ten poplatek měl být zaveden. Většinou se to týká historického centra města, s tím se setkáváme asi nejčastěji a tam může být zpoplatněno za vjezd vozidla do této zóny. A prosím vás, ty poplatky ta obec si může volit libovolně, nebo jsou nějak stanoveny zákonem? Jsou stanoveny zákonem, nemůže si ten poplatek určit úplně zcela libovolně. Ani jeho výši? Právě ani jeho výši. Pokud prodávám nemovitost, jaké tam jsou poplatky, jak je to s daní z nemovitosti při prodeji? Daň nemovitost byla zrušena v září roku 2020, byla zavedena předtím 4% daň, kterou hradil kupující, ale bylo na vůli stran si ujednat, mohl ji hradit i na konci prodávající, pokud by si strany ujednaly jinak. Nicméně tato daň byla zrušená a už nám zůstává jenom daň z příjmu, která je hrazená ve výši 15 %. Může se této povinnosti zprostit, pokud vlastnil nemovitost dříve než 1.1.2020 a tam ji musel vlastnit 5 let. Pokud jí nabyl po tomto datu, tak ten časový test je 10 let. Anebo se může té poplatkové povinnosti zbavit, pokud má své obvyklé bydliště minimálně po dobu 2 let. A případně se může i té poplatkové povinnosti zbavit, pokud ty získané prostředky použije na úhradu svého vlastního bydlení. To znamená vlastních bytových potřeb. Pojďme si ještě říct k té samotné dani z nemovitosti. Jak to vlastně s ní jde? Ona jde přímo ten výtěžek, jde obci? Nebo jak se přerozděluje ta částka s ministerstvem financí? Ten výtěžek nejde obci, jde do státního rozpočtu. A následně podle zákonných pravidel jsou opět ty finanční prostředky přerozdělovány jednotlivým samosprávám. Povězte mi, je z dnešního pohledu jako finančně náročnější než dřív vlastnit rodinný dům z hlediska těch povinných poplatků? Jakékoliv vlastnictví, s tím jsou spojeny vždy nějaké povinnosti. Ty poplatky během času rostou, ale samozřejmě rostou všechny ostatní částky, které jsme povinni platit. Zároveň rostou i naše příjmy. Takže já se domnívám, že levná záležitost to není, ale vzhledem k tomu, že většina z nás vlastní nějakou nemovitost nebo hodně lidí vlastní nějakou nemovitost, tak to není nedostupná věc hradit ty poplatky. Poradil byste něco našim čtenářům, posluchačům, divákům nějaké fígle třeba, na co si mají dát pozor? Já vždycky se snažím lidem doporučit to, že prevence je mnohem levnější než následná léčba, takže aby si opravdu hlídali ty svoje poplatkové povinnosti, aby byli aktivní a zajímali se o to a včas a řádně všechno uhradili. Tak já vám mockrát děkuji, to byl pan Štěpán Ciprýn z advokátní kanceláře Ciprýn a Kiršner. Děkuji Vám mockrát a někdy zase třeba na viděnou. Já mockrát děkuji za pozvání a příště se také těším.

Ing. Jakub Hergezel, projektový manažer Xella Jaké jsou největší výhody Ytongu? V čem spočívá komplexnost tohoto zdícího materiálu? S čím vším firma Xella pomůže nastávajícímu stavebníkovi? Obsah: [minutovnik time="00m30s" class="test-class" autoplay="1"]Představení protihlukové řady Xella[/minutovnik] [minutovnik time="04m10s" class="test-class" autoplay="1"]Porovnání tvárnic Ytong a Silka[/minutovnik] [minutovnik time="07m30s" class="test-class" autoplay="1"]Stropy a schodiště[/minutovnik] [lock] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vítejte v Můj dům studiu. Naším hostem je dnes projektový manažér firmy Xella.cz, pan inženýr Jakub Hergezel. Dobrý den. Dobrý den a děkuji za pozvání. Tématem jsou produkty vaší firmy. Můžete nám něco říct třeba, začneme materiálem Ytong, který tady v České republice vyrábíte? Řekněte nám něco o Ytongu, o jeho výhodách. Tak především Ytong je podle mého jedna z nejsilnějších značek na trhu se stavebními materiály. A dovolím si říct, že se v podstatě jedná o synonymum k pórobetonovým tvárnicím. Asi všichni posluchači budou tušit, že se jedná o nějaké lehké bílé tvárnice z pórobetonu. Ale myslím, že málo kdo ví, že první Ytongová tvárnice se vyrobila ve Švédsku. A příští rok tomu bude 100 let. Takže můžeme říct, že se opravdu jedná o lety prověřený stavební materiál. Abych to teda uzavřel tu otázku, je to komplexní stavební systém. A můžete to prosím rozvinout, co to znamená? Ytong je v podstatě opravdu značka. Je to značka pórobetonových tvárnic. Vyrábíme ji u nás v České republice. Máme tři výrobní závody. První z nich jsou Hrušovany u Brna. Druhé jsou Horní Počaply u Mělníka. A třetí Chlumčany u Plzně. Takže opravdu jedná se o zdící komplexní stavební systém. A to právě k tomu směřovalo, tam je otázka. Prosím, jestli byste vysvětli, v čem je ta komplexnost toho zdícího materiálu? Ta komplexnost spočívá v tom, že se nevěnujeme pouze ve výrobě tvárnic jako takových. Těch tvárnic máme celkem šest produktových řad, ale dodáváme a vyrábíme k tomu i doplňkové systémy. A teď to vezmu možná až podrobně, ale chci, aby to zaznělo. Když jsou to tedy tvárnice například pro první řadu, které se jmenují Start. Potom to jsou překlady, žaluziové kastlíky, u profily, věncové tvárnice. Máme dokonce i schodiště, máme stropy, máme střechy. A celý, když to zakončím, tak se dostáváme k finálním povrchovým úpravám. Takže dodáváme i omítky, jak dovnitř, tak ven. Pojďme ještě k tomu Ytongu chvíli u něho zůstat. Z čeho se vyrábí a jaké jsou největší výhody? Tak primárně se vyrábí z křemičitého písku, který se smíchá s cementem, vápnem a vodou. Možná přiblížím v krátkosti tu výrobu jako takovou, abychom dostali představu. Tyhle suroviny základní se smíchají do vodní suspenze. Ta se následně vylije do, my tomu říkáme, odlev. Je to velká nádoba a v podstatě je to řídké těsto, když to přiblížím laicky. Takhle připravený odlev necháme odpočinout a v tomto momentě probíhají reakce. Uvolňuje se tam plynný vodík, zanechává za sebou póry, které mají velikost půl milimetr až jeden půl milimetr. Ty póry, to je to, o co se v tom pórobetonu snažíme dosáhnout. Tvoří nám v podstatě tepelnou izolaci a rozděluje nám ty tvárnice potom podle objemové hmotnosti. Když tohle nějakým způsobem dozraje, tak vznikne, řeknu, syrový, polotuhý výrobek, který začneme formátovat strojně, velice přesně a abychom dosáhli vlastností těch pórobetonových tvárnic jako takových, tak to musíme ještě dát do autoklávu, což jsou v podstatě tlakové kotle, kde působí teplota kolem 190 stupňů. Je tam nasycená vodní pára, takže poměrně velký tlak a něco kolem deseti hodin to tam musí dozrát. Pak je hotovo. Vaše firma vyrábí tedy nejenom Ytong, ale vyrábí vápenopískovcové tvárnice Silka. A mě by zajímalo, dokázal byste v krátkosti srovnat rozdíly v těchto dvou produktech? Proč třeba někdo se má, když staví dům rozhodnou pro tu tvárnici a někdo pro tu druhou? Tak začnu zase výrobou, aby byl vidět ten rozdíl na počátku. Ty vstupní syroviny jsou téměř stejné. Zase je tam křemičitý písek, který se smíchá s vápnem a s vodou. Když to nějakým způsobem zareaguje, tak to v podstatě sypeme do forem a tady nastává ten zlom. V této hmotě se nesnažíme o to, aby tam vznikly miliony pórů, ale naopak se snažíme docílit co nejvyšší objemovou hmotnost. To znamená, že v té formě to stlačíme hydraulickým lisem a následně to zase musíme posunout do autoklávu, aby se dokončil ten proces vytvrzení a dosáhlo se těch vlastností, které potřebujeme. Ten rozdíl tedy v tomhle je zřejmý. Vápenopísková tvárnice Silka nemá póry, má vyšší objemovou hmotnost než pórobetonové tvárnice Ytong, tudíž se uplatňují zejména tam, kde potřebuju nějakým způsobem řešit protihlukové opatření, potřebuje přenést vyšší zatížení, což většinou bývá u nějakých bytových a nebytových vícepodlažních budov. Tím pádem ale neříkám, že se nehodí pro stavbu rodinného domu. Buď to si můžu zvolit kombinaci Ytong například na obvodové stěny a Silku doplnit dovnitř na vnitřní nosné stěny, na příčky, kterými dělí nějaké klidové místnosti, jako jsou ložnice, pokoje od ostatního provozu. Využíváme tam právě toho, že má výborný akustický útlum, a i při poměrně malých tloušťkách jsme schopni přenést vysoké zatížení. Třetí varianta je v podstatě ta, že z vápenopísku ze Silky můžu postavit celý rodinný dům, to znamená včetně obvodových stěn. Tam je ale nutné počítat s tím, že vždycky se bude jednat o sendvičovou konstrukci, to znamená o konstrukci, která je opatřena dodatečným zateplovacím systémem. V portfoliu vaší firmy je ještě tepelněizolační deska Multipore. Můžete něco říct k ní? Jedná se v podstatě o tepelný izolant. Vstupní suroviny jsou tam zase stejné jako u toho Ytongu, akorát se tam snažíme o vznik co nejvíce těch pórů. Snažíme se o co největší vylehčení, aby tam toho vzduchu v těch uzavřených pórech bylo co nejvíc a ty póry nám tam tvoří tu izolaci. To znamená, je to opravdu kalcium-silikátová tepelněizolační deska. V podstatě výhoda je ta, že je to difuzně otevřený a v tomto případě i kapilárně aktivní materiál. To znamená, že se používá pro zateplování jak obvodových vnějších stěn z exteriéru, tak i ten klasický zateplovák, ale díky jeho vlastnostem ho můžeme použít i na zateplení z interiéru, což se významně uplatňuje například u historických budov. Tam většinou nás památkáři nepustí zateplovat tu fasádu původní. Vy jste mluvil i o stropech. Stropy se pravděpodobně vyrábí z toho Ytongu. Co by k tomu ještě naši diváci a posluchači měli vědět podstatného? V podstatě máme tři druhy stropních konstrukcí. Ten první druh je u nás v České republice méně častý. Jedná se o pórobetonové prefabrikované panely. To znamená, že mi na stavbu přijedou hotové panely, které ukládám jeřábem a jsou okamžitě únosné. Druhý způsob je takzvaný trámečkový nebo chcete-li vložkový strop. Ten se skládá z železobetonových nosníků, pórobetonových vložek a tam se potom liší dva typy. Jeden typ je klasik, ten je s nadbetonávkou, do které vložíme kari síť. A druhý typ je bez nadbetonávky, kde se betonují pouze žebra nad těmi nosníky. V podstatě, když se budeme bavit o těch vložkových stropech, o těchhle dvou typech, tak je potřeba vždycky zpracovat kladecí plán. To zajišťujeme my, našim zákazníkům, bezplatně. Průběh na stavbě je potom poměrně jednoduchý. Veškerý materiál se přiveze na stavbu. První se ukládají železobetonové nosníky. Ty musím montážně podepřít. Následně mezi tyto nosníky vkládám pórobetonové vložky, stropní Ytong. Dokončím dodatečnou výztuž a betonuji. V podstatě takhle podepřený to musí zůstat těch 28 dnů, ale dejme tomu čtvrtý den po té betonáži už můžu pokračovat s pracemi v patře. A z realizací střechy by to bylo obdobně jako u těch stropů? Tam v podstatě, když se budeme bavit o ploché střeše, tak je to naprosto totožný postup. Pokud byste chtěli masivní konstrukci střechy Ytong, my ji nazýváme komfort, tak se použije stejný systém jako u stropů bez nadbetonávky a můžeme ho v podstatě naklonit až do sklonu čtyřiceti stupňů. Získáme tím masivní střechu Ytong komfort. Vy už jste o tom částečně mluvil, o tom schodišti z toho Ytongu. Možná byste mohl ještě to trošku přiblížit, jak to přesně jakoby to schodiště funguje? Tak to schodiště, u našeho schodiště v podstatě hrají prim schodišťové stupně. Ty schodišťové stupně musí být oboustranně podepřené a v podstatě se jedná o schodiště více méně do interiéru. Ten postup je takový, že v podstatě to schodiště vyrábíme na míru, respektive ty schodišťové stupně a to tak, že buď to obdržíme projektovou dokumentaci od zákazníka, anebo to zaměříme na stavbě. Následně zpracujeme výrobní dokumentaci, schodišťové stupně přijdou na stavbu očíslované, takže ta realizace je potom, dá se říct, jednoduchá, je to opravdu skládačka od stupně číslo jedna až po stupen číslo x a v podstatě se buď to podezdívají ty stupně, anebo se posazují na schodišťové konzoly. Během jednoho dne si myslím, že schodiště by mělo být vždycky hotové ve dvou lidech, nevidím proč ne. Když za vámi přijde zákazník, který se rozhodne stavět dům, v čem přesně vy jako firma mu můžete pomoct? Tady bych možná rozdělil ty zákazníky do dvou skupin, aspoň tak, jak se s nimi stýkám já a zaměřím se tedy na stavbě rodinných domů v první řadě. První skupina zákazníků jsou ti, kteří mají hotový projekt a chystají se stavit, opravdu realizovat ten svůj sen. Druhá skupina jsou ti lidé, kteří mají víceméně většinou pozemek a rozhodují se, kdo jim to naprojektuje, z čeho to bude projektované a v podstatě u obou skupin jsme schopni poskytnout služby. Když vezmu v úvahu to, že ten člověk opravdu v tuhle chvíli projekt nemá, tak v každém regionu funguje technický poradce. To je člověk, se kterým se takový zákazník může spojit a už ve fázi toho prvotního plánování si s ním může sjednat v schůzku, zeptat se ho na to, co ho zajímá. Ten člověk, technický poradce z Ytongu, mu většinou je schopen opravdu říct výhody, nevýhody jednotlivých prvků, jednotlivých konstrukcí. Je schopen doporučit, kam co patří, na co si dát pozor a čemu věnovat pozornost už při tom návrhu. Druhá skupina lidí je tedy ta, která má projekt hotový a chce začít stavět. Většinou je to tak, že třeba čekají na stavební povolení. Stavební povolení trvá vyřídit až rok, záleží region od regionu. Každopádně dle mého to není čas, kdybych si chtěl ještě odpočinout před tu stavbou, ale pojďme ho využít na to, že si spočítám obecně a poptám jednotlivé materiály, jednotlivé práce, subdodávek a jednotlivých dodavatelů stavby. V tomto případě nabízíme bezplatně službu zákazníkům nápočet materiálu na základě projektové dokumentace. Stačí, když například to ti zákazníci pošlou na naše webové stránky www.ytong.cz/nejvyhodnejsinabidka tam v podstatě přijmeme takový projekt a naše technické oddělení zpracuje kalkulaci materiálu a do 7 až 10 dnů pošle zákazníkovi takový výpis. Jaké další služby ještě nabízíte? Zajišťujete například i realizaci toho domu nebo třeba stavební dozor? Troufnu si říct, že lidé by rádi toto uvítali, ale bohužel musím říct, že tohle nezajišťujeme. Realizaci ani dozor jako takový opravdu nezajišťujeme. Na druhou stranu jsme schopni v tom regionu doporučit osvědčené stavební firmy. My každý rok děláme školení realizačních firem během toho roku, během té stavební sezóny se spoustou firem komunikujeme na těch stavbách, takže věřím tomu, že v každém regionu jsme schopni doporučit firmy, které z našeho materiálu pracují a jsme si jistí, že s ním pracují dobře. Tam bych ještě možná zabrousil k typu toho stavení. Pokud se někdo rozhodne stavět svépomocí, tak je to sice běh na delší trať, ale pokud se rozhodne stavět stavební firmou, tak se zdá, že by mohl mít hotovo za pár chvil. Většinou to taky bývá, ale vždycky doporučuji těmto lidem, objednejte si stavební dozor, který to za vás pohlídá. Ušetříte těm spoustu času a spoustu starostí, jak to má být. Takže to je věc u těch dodavatelských prací. Pokud se někdo rozhodne stavět svépomocí, tak to má malinko složitější. Na druhou stranu, pokud se podívám pouze na ten zdící systém, tak nejdůležitější je správně založit první řadu. Pokud si na to někdo netroufne, může si objednat u nás službu založení rohů zdarma. Na smluvený termín přijede i Ytong mistr a ty rohy stavby mu založí. Ten zákazník potom může pokračovat stavět tak, jak si to naplánoval a může se být jistý, že tu stavbu má založenou správně. My jsme to zmínili jenom krátce, ale můžete nám něco říct ještě o těch masivních střechách, které jsou právě s vaší firmou spojované? Já možná rovnou řeknu výhody takové masivní konstrukce střechy. A je to tak, že v podstatě ještě donedávna jsme ty stavby řešili energeticky tak, jak efektivně vytápět, jak je udělat úspornějšími, ale postupem času se jednak zvyšuje energetická náročnost budovy jako celku a jednak se zvyšuje i nárok na komfort toho bydlení z pohledu teda uživatelů. Taková masivní střecha má z mého pohledu jasnou výhodu v tom, že se nepřehřívá v létě. To znamená, že bez energeticky náročného chlazení a v kombinaci s nočním větráním jsem schopen udržet příjemné klima pro prožití i v podkrovních místnostech, a to i v parných létech. Takže, toto byl pan Jakub Hergezel, projektový manažér firmy Xella.cz. Já vám mockrát děkuji za návštěvu a přeji vám hodně štěstí. Já Vám děkuji, a ještě jednou děkuji za pozvání. Mějte se krásně, na shledanou. Související články: [wp_show_posts id="105802"]

Petr Kotek, odborný redaktor magazínu Můj dům Jak funguje domácí čistírna odpadních vod a čím se řídit při výběru? Jaká jsou potřeba k domácí čistírně povolení? A na kolik vyjde její pořízení? Obsah: [minutovnik time="00m20s" class="test-class" autoplay="1"]Co je domácí čistírna odpadních vod?[/minutovnik] [minutovnik time="02m30s" class="test-class" autoplay="1"]Jak systém domácí čistírny funguje[/minutovnik] [minutovnik time="04m40s" class="test-class" autoplay="1"]Kapacita čističky[/minutovnik] [minutovnik time="05m40s" class="test-class" autoplay="1"]Jaká jsou potřeba povolení[/minutovnik] [minutovnik time="08m00s" class="test-class" autoplay="1"]Co dál s vyčištěnou odpadní vodou[/minutovnik] [minutovnik time="10m00s" class="test-class" autoplay="1"]Dotace na čističku[/minutovnik] [minutovnik time="12m00s" class="test-class" autoplay="1"]Servis a obsluha domácí čističky[/minutovnik] [lock] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vítám vás v dalším díle Můj dům studia. Naším hostem je odborný redaktor časopisu Můj dům, Petr Kotek. Dobrý den. Dobrý den. Naším tématem je dnes domácí čistírna odpadních vod. Pojďme si na úvod říct, co to vlastně je? Já to zkusím říct trochu zeširoka. Je to jeden ze způsobů, jak po sobě může člověk uklidit aspoň část toho, co vlastně do toho životního prostředí odkládá. A ono je toho čím dál víc. To, že zatěžujeme životní prostředí, je naprosto neoddiskutovatelná skutečnost. Já si dovolím takový historický exkurz. Pamatuji si, jak jsem jezdíval k babičce na venkov a tam byl suchý záchod na dvorku. Ten se jednou za půl roku vyvážel tím způsobem, že se vzal tzv. šoufek a vybral se, vyhodil se někam na pole, pohnojilo to půdu a jelo se dál. Kohout s vodou byl tzv. v síni a tam odsud se roznášela voda po celém domě, takže se s ní podle toho samozřejmě hospodařilo. Vývoj pochopitelně nelze zastavit. Takže jsme se dostali k tomu, že dnes máme pochopitelně všichni splachovací záchody a hygienické zázemí a používáme k tomu velmi pečlivě a draze přečištěnou vodu. Kterou v ideálním případě vypijeme, ale vypijeme ji minimum. Pak se s ní umyjeme anebo s ní taky spláchneme toaletu, což je jedna z nejvyšších položek v té spotřebě. A po spláchnutí tu vodu, kterou jsme takhle složitě získali, tak ji pošleme zase do kanalizace, opět se musí vyčistit a pak ta voda se vrátí do toho oběhu. Dostali jsme se v podstatě do nového tisíciletí. A to nejenom fakticky, ale řekl bych, že v tomto případě i obrazně. A ta čistírna, domovní, nám umožní alespoň trošku zracionalizovat tenhle ten složitý postup, protože my tu pitnou vodu získáme stejným způsobem, jako kdybychom potom ji vypouštěli do toho kanalizačního řádu, ale můžeme s ní, nějakým způsobem sami hospodařit. Takže my si ji sami vyčistíme, sami si ji uskladníme v nějaké nádrži a potom ji nějakým způsobem zlikvidujeme. V ideálním případě s ní například zalijeme zahradu, takže máme alespoň nějaký užitek. Vysvětlete nám prosím, jak ten systém funguje. Je to tak, že ta domovní čistička je napojená na ten náš domovní odpad a v ní v podstatě ten proces končí. Představte si nádobu, která má dva metry na výšku, metr a půl v průměru, váží tak jeden a půl metráku, je obvykle z plastu a vy si ji objednáte, vy si necháte připravit náležitý otvor někde na zahradě, necháte ji tam usadit, připojíte a v tom okamžiku se stáváte soběstačnějším. V té domovní čističce se ta voda, protože je to především voda s nějakými příměsi, ale to je potřeba odstranit a odstraní se, říká se, mechanicko-biologickými postupy. Ty si určitě dále rozebereme. Jak tedy vybrat správnou čističku? My potřebujeme znát základní údaje, to znamená, potřebujeme vědět, kolik lidí tu čističku bude používat. Potřebujeme vědět, jakým způsobem budeme potom likvidovat odpadní vodu, protože ta voda i po tom přečištění zůstává odpadní vodou. To je zapotřebí si uvědomit. Můžeme se jí zbavit různými způsoby, zase si je ještě rozebereme. Podle toho, pro jakou variantu se rozhodneme, tak budeme potřebovat jeden nebo druhý typ povolení, respektive absolvujeme dva různé procesy jednání s úřady. A pak pochopitelně vodítkem může být i cena. Přičemž ta cena se pohybuje v rozpětí někde od 30 000 do 90, možná 100 000 Kč. A je zapotřebí si uvědomit to, že je to okamžitý výdaj, ale životnost toho zařízení se počítá v desítkách let, takže se ta investice rozloží. Jak je to s kapacitou čistírny odpadních vod? Odvíjí se to nějak od počtu členů v domácnosti? Tady se pracuje s pojmem ekvivalentní obyvatel, zkrátka EO. V podstatě jde o to, že se jakýmsi průměrem stanoví, že každý z nás vypustí za den cca 150 litrů znečištěné vody, kterou bude potřeba vyčistit. Záleží na tom, jak početná je ta domácnost, i na tom, do jaké míry se počítá s nějakými pravidelnějšími návštěvami příbuzných, jak se ta kapacita bude, nebo ta obsazenost a potřeba toho čištění vyvíjet. Ta čistírna si poradí i třeba s odstávkou. Když vyrazíme na dovolenou, tak se přepne do nějakého režimu, kde vlastně jenom udržuje a naopak, když se pořádá nějaká větší rodinná akce, tak to zvládne taky, ale je zapotřebí v tomto případě poměrně pečlivě plánovat. Vy jste to už částečně naznačil, že jsou k realizaci čistírny odpadních vod potřeba nějaká povolení. Můžete nám říct, o jaké povolení se jedná? Je to vždycky správní řízení a záleží na tom, jestli chceme absolvovat jenom tzv. ohlášení anebo vodoprávní řízení. Obojí mají svá pro i proti. U toho ohlášení je to kratší, co se času týče, ale administrativně náročnější, čeká nás vyplňování většího množství formulářů. A to vodoprávní řízení je z tohohle toho pohledu jednodušší, ale jsou tam zase delší lhůty. V podstatě jde o tohle to. Tak teď jsme tedy v situaci, kdy jsme vodu vyčistili. Můžete nám říct, co s ní budeme dělat dál? My můžeme samozřejmě tam, kde v obci, ve městě, funguje standardní kanalizace, takzvaná jednotná kanalizace, tak jí můžeme využít, přečištěnou vodu do ní vypustit. Ale upřímně řečeno je to naprosto iracionální postup, protože ta voda potom při čištění má parametry, které už žádným způsobem životní prostředí neohrožují a tím vypuštěním do kanalizace jí podrobíme dalšímu čištění. Opravdu to není racionální, není to ekonomické. Takže další možnost je likvidace takzvaně do povrchových vod. To si můžete dovolit, pokud máte dům někde u řeky, u potoka, u rybníka. Tam už můžete tu vodu vypouštět, protože ta čištěna zaručí, že má nějaké parametry. Samozřejmě není pitná, ale je to prostě užitková voda, která další samočistící procesy v těch vodních tocích nebo na těch vodních plochách se postarají o to, že bude všechno naprosto v pořádku. Pak je tady možnost tu vodu vypouštět takzvaně do podzemních vod. To znamená, že ji necháte někde prosakovat z té retenční nádrže, tak jak se vždycky říkávalo, že správná žumpa, má trochu téct, nebo že ji budete prostě používat na zálivku na zahradě a ona normálně prostoupí tím půdním profilem a dostane se do podzemní vody. Je to naprosto v pořádku. Za prvé ta zahrada z toho bude mít prospěch, vy z toho budete mít prospěch, nebudete spotřebovávat další vodu a dostojíte všem zákonným požadavkům na tu likvidaci. Pravda je, že někdy ty úřady, jak já mám vlastní zkušenost a slyšel jsem to i od dalších lidí, jsou konzervativní, mají trochu k tomu nedůvěru, preferují pořád to standardní řešení nebo dříve standardní řešení jednotná kanalizace, centrální čistírna odpadních vod. Padl při jednom řízení údajně, třeba dotaz, když chcete zalévat zahradu, tak co budete s tou vodou dělat v zimě. A ten stavebník odpověděl, že si bude na zahradě dělat kluziště a v tom okamžiku prostě vyhrál a řízení dopadlo. Vztahuje se na zařízení domácí čističky také nějaká dotace? S těmi dotacemi je to v tomto případě poněkud komplikovanější ne že by nebyly, ale já jako individuální stavebník o tu dotaci nemůžu požádat. Respektive požádat můžu, ale nedostanu ji. Rád bych řekl to b k tomu a, nemůžu získat dotaci individuálně, ale může ji získat například obec, městská část, nebo společnost vlastně nás více než 50 % obcemi či městy. A jsou na to dotační tituly. Ten poslední to byla výzva 12/2019 Národního programu životní prostředí, která nabídla obcím 200 milionů korun na tzv. soustavy domovních čistíren. To znamená, že ta soustava nějakým způsobem hromadně řeší potřebu té municipality se vypořádat s tou likvidací těch odpadních vod obecně. Je to zhruba tak, že ta první výzva byla ukončená v roce 2021. Ty peníze tam došly, ale pořídila si z toho tuhle tu soustavu třeba obec Dolní Lomná v Beskydech, která takhle pomohla vybudovat svým občanům 134 domovních čistíren, což je asi největší projekt svého druhu. U nás v obci, která má 120 čísel popisných, to máme třeba půl na půl, zhruba třetina obyvatel se rozhodla pro tu domovní čistírnu a získali jsme na to prostřednictvím obce nějakou dotaci a zbytek se rozhodl pro tu centrální. Vyžaduje čistírna odpadních vod rovněž nějaký servis? Je to jako s každým jiným zařízením. Záleží samozřejmě na tom, jaký je typ té čistírny, protože tento základní konstrukční řešení se v podstatě opakuje, ale podle té ceny potom. Vždycky je to nějaká nádoba, která je rozdělena do jednotlivých komor z pravidla do tří, ale u těch dražších, chytřejších, pokrokovějších typů je to osazeno elektronikou, ta čistírna má vlastní Wi-Fi připojení, informuje vás prostřednictvím aplikace, na telefon, co se v ní zrovna odehrává, v jaké fázi toho čistícího procesu je, případně jestli je tam nějaká chyba. Díky této diagnostice si podstatě můžete ten servis z velké části obstarávat sám, přičemž není potřeba se toho nějak zvlášť bát, protože když přijde chybová hláška, porucha dekantéru, to je moje oblíbená, tak je buď to možné postupovat podle manuálu a rozebrat tu čistírnu z poloviny při značném znečištění pracovníka, anebo tak, jak já to dělám, vzít klacek a ten dekantér, což je taková zahnutá trubka, která se stará o přečerpávání té už přečištěné vody z jedné komory do druhé, tak ji prostě zatlačit pod hladinu a v tomhle okamžiku ten proces se znovu nastartuje a jede se dál. Tak to byl odborný redaktor v časopisu Můj dům, Petr Kotek. Já vám mockrát děkuji a těším se třeba zase někdy na viděnou u dalšího z našich témat. Budu se těšit. Na shledanou. Související články: [wp_show_posts id="105382"]

Ing. arch. Jan Kyzlink, Kyzlink Architects Architekt Jan Kyzlink je obdivovatelem funkcionalismu a minimalismu a na jeho domech je to znát. Ve stylové vile v Praze-Klánovicích je možné obdivovat jak bazilikální osvětlení společných prostor, tak úchvatné dispozice domu schovanému ve vzrostlé zeleni. U druhého domu, který architekt postavil pro svou rodinu, je možné obdivovat především chytrá řešení. Z úzkého řadového domu dokázal vytvořit pohodlné třígenerační bydlení. Obsah: [minutovnik time="01m00s" class="test-class" autoplay="1"]Krédo ateliéru Kyzlink architects[/minutovnik] [minutovnik time="02m30s" class="test-class" autoplay="1"]Definice funkcionalismu[/minutovnik] [minutovnik time="03m50s" class="test-class" autoplay="1"]Musel ateliér někdy slevit ze svých zásad?[/minutovnik] [minutovnik time="09m30s" class="test-class" autoplay="1"]Oddělené prostory v rámci objektu[/minutovnik] [minutovnik time="11m00s" class="test-class" autoplay="1"]Bazilikální osvětlení ve střední části objektu[/minutovnik] [minutovnik time="13m30s" class="test-class" autoplay="1"]Exotické materiály v interiéru[/minutovnik] [minutovnik time="16m00s" class="test-class" autoplay="1"]Proč ateliér nerad používá umělé náhražky přírodních materiálů?[/minutovnik] [minutovnik time="19m00s" class="test-class" autoplay="1"]Vlastní dům architekta v Brně[/minutovnik] [minutovnik time="34m00s" class="test-class" autoplay="1"]Výhody a nevýhody úzkého domu[/minutovnik] Vybíráme z rozhovoru: Dokázali jste vaše krédo vždy naplnit, nebo jste z něho někdy museli slevit? V ateliéru se snažíme, abych z něj slevovat nemuseli. Krédo je staré nějakých deset let, ale v podstatě přetrvává. Já vždycky říkám, že se snažíme dělat funkcionalismus s lidskou tváří, protože v domech - zejména v těch rezidenčních – by se mělo člověku především dobře bydlet. Jedna z mých dalších frází je, že by se člověk doma měl cítit jako na své nejlepší dovolené. [lock] Myslíte si, že měl funkcionalismus v době své největší slávy také nějakou svou uměleckou manýru, nebo muselo být všechno pouze funkční? Měl v sobě také něco nepraktického? Funkcionalismus jako takový byl podle mě velkou očistou architektury. Všechny ty kudrlinky a věci, které byly zbytečné a které nepřinášely nic funkčního, byly odstraněny. Na druhou stranu člověk má zájem o věci, které ho občas dokážou vyrušit z nějaké přímočarosti, což přináší energii. Takže "očištění" je na jednu stranu dobré, nicméně teplo života musí být zachováno. Vila v Klánovicích nahradila původní domek ze 40. let, okolní zástavba je odkloněna vzrostlými stromy. Sluší se dodat, že majitelé hledali vhodnou parcelu čtyři roky... Čtyři roky na dnešní poměry je poměrně málo. S některými investory hledáme vhodnou parcelu třeba osm, deset let. Dneska je skutečně oříšek najít dobré místo, v Klánovicích se to podařilo. Když jsem poprvé přijel na místo, snažil jsem se zmapovat okolí. Chodil jsem po oblasti pěšky asi půl druhé hodiny a zjistil jsem, že Klánovice jsou opravdu nádhernou čtvrtí. Původní dům vůbec nebyl vidět za vzrostlou zelení. Mě to ale úplně nadchlo - stavěli jsme skutečně jakoby ve volné přírodě. Na domě jsou velmi sympatická pásová okna, vnáší do prostoru měkké světlo... Chtěli jsme, aby v centrálním prostoru domu bylo hodně světla, ale přitom, aby nedocházelo k nějakému přehřívání, takže jsme šetřili s velkými prosklenými plochami. Prostor jsme pak dosvětlili podle známého bazilikálního osvětlení, kde světlo vstupuje seshora ze všech stran. A sluníčko tak ráno svítí z jedné, odpoledne z druhé a večer ze třetí strany. Takže, když není zataženo, pořád máte přítomnost slunečního paprsku. [su_note note_color="#ededeb"]Ing. arch. Jan Kyzlink Architekt, zakladatel a majitel společnosti Kyzlink Architects, která se věnuje urbanistickým a architektonickým projektům obytných, administrativních, obchodních a veřejných staveb. Zpracovává všechny stupně projektové dokumentace od studie až po realizaci stavby a vykonává autorský dozor. Zabývá se návrhy interiérového vybavení až do detailu, produktovým a průmyslovým designem. Kontakt: www.kyzlink.com[/su_note] Související články: [wp_show_posts id="104610"]

JUDr. Pavel Kiršner, advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner Jaká rizika v sobě nese změna rekreačního bydlení na trvalé? Co na to obce? Jak dosáhnout trvalého bydlení na rekreačním pozemku? A jaké jsou největší výhody bydlení na rekreačním pozemku? Obsah: [minutovnik time="00m50s" class="test-class" autoplay="1"]Existují skrytá rizika?[/minutovnik] [minutovnik time="02m00s" class="test-class" autoplay="1"]Co na to obce?[/minutovnik] [minutovnik time="07m00s" class="test-class" autoplay="1"]Výmluvy obcí, které nechtějí připojit nové obyvatele k vodovodu[/minutovnik] [minutovnik time="08m50s" class="test-class" autoplay="1"]Jak dosáhnout trvalého bydlení na rekreačním pozemku?[/minutovnik] [minutovnik time="15m00s" class="test-class" autoplay="1"]Jaké jsou největší výhody?[/minutovnik] [minutovnik time="16m00s" class="test-class" autoplay="1"]Je status rekreanta vůči trvalému bydlení diskriminační?[/minutovnik] [minutovnik time="17m00s" class="test-class" autoplay="1"]Stavební úřad[/minutovnik] [lock] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vítejte v Můj dům studiu. Naším hostem je dnes opět advokát, pan doktor Pavel Kiršner z advokátní kanceláře Ciprýn a Kiršner. Dobrý den. Dobrý den, děkuji za pozvání. A máme tu téma. Stavba trvalého bydlení na rekreačním pozemku. Stále častěji se stává, že lidé na penzi si představují své rekreační bydlení na trvalé, ale setkáváme se i s dalším fenoménem. A sice že mladí lidé, kteří si nemohou dovolit nebo nedosáhnou na hypotéku, si také představují rekreační bydlení na trvalé, protože chtějí mít vlastní domeček. Povězte mi, má toto nějaká skrytá rizika? Neřekl bych úplně rizika, spíš nějaké, dejme tomu, nepříjemnosti nebo nějaké těžkosti s tím určitě spojené jsou, ale nemůžu obecně říct, že bych toto nedoporučoval. Jsou to spíš věci praktického rázu, že třeba obec může dát vyšší poplatky těm jaksi rekreantům, a to je dovolené podle poplatkového zákona. To určitě může být, můžou tam být nějaké jako nepohody další, že třeba cesta k rekreačním objektu nemusí být tak dobře opečovávaná jako k objektu bydlení. Samozřejmě to souvisí i s takovými věcmi, jako je volební právo atd., že pokud tam nemám to trvalé bydliště, tak nemám volební právo ani v té obci. Ale nemůžu říct, že bych předtím jako z právního hlediska nějak jako varoval, že by se jednalo o něco špatného nebo extrémně rizikového. Jak to vlastně může vnímat ta obec? Je to pro obec zajímavé, že tam získají další trvalé obyvatele? Anebo není, protože oni se za ně nedostávají rozpočtové příspěvky? Tohle je zajímavá otázka. Já nikdy za tu praxi úplně jsem nepochopil některé obce, proč třeba brání tomu, aby se tam ty lidi přistěhovali, protože všude zase slyšíme, jak se občani stěhují z vesnic do měst. A naopak možná ten trend teď je jako obrácený, ale někdy to může být zatím i prostě jenom ta nechuť třeba těch obyvatel té obce k tomu, aby se prostě rozšiřovalo, chodili tam noví lidi a tak dále, protože do jisté míry o těch poplatcích a o různých věcech rozhoduje zastupitelstvo, který určitě kopíruje náhledy v té obci. A pokud ty náhledy jsou nastavené proti tomu, aby se tam noví lidi přistěhovali, volby v obcích vyhraje sdružení, ne developerů a tak dále, tak samozřejmě to je věc, která může prakticky bránit tomu, aby ten nový přistěhovavší se tam dobře cítil. Takže chápu asi, že nebo je dobrý předtím, než se rozhodnu pro takový krok, tak asi si zjistit, zajít si na obec, zjistit, jestli opravdu nebudu zrovna ten, kterému bude ta obec dávat nějaké překážky. Protože pro tu obec nevyplývají úplně z toho nějaký extrémní náklady. Oni nejsou ze zákona, povinny třeba zajistit kanalizaci, nebo ano? Nikoliv, pokud vy se rozhodnete si koupit pozemek, který není vybaven nějakými sítěmi, tak je to čistě vaše riziko, je to vaše spekulace na to, že se to tak jednou stane nebo nestane, ale ta povinnost tam není. Něco jiného je, pokud je už vyhotoven nebo postaven ten kanalizační řád, tak obec má, pokud je provozovatelem a vlastníkem kanalizace, tak má povinnost vás připojit. Prakticky, ale teď se bavíme o dvou situacích, protože hodně developerských projektů je nastaveno tak, že ten kanalizační řád vlastní, nikoliv obec, ale do určitého stádia to vlastní ten developer, takže ta povinnost vyplývá tomu provozovateli nebo toho majitele toho kanalizačního řádu, nikoliv obci. Z vodního zákona vyplývá povinnost připojit toho žadatele, pokud je to možné, na ten kanalizační anebo vodovodní řád. V praxi se hodně setkávám se situací, kdy někdo tedy žádá a koupí v dobré víře pozemek, vidí, že tam je kanalizace, předtím si to prostě nezjistí a když podá tu žádost o to připojení, tak mu vůbec napíše, že technické možnosti neumožňují to připojení. Takový fakt nešvar je v tom, že toto je věta, která se nedá úplně prověřit, spočítat, protože když se ptáte na to, jaké technické možnosti atd., tak většinou tu odpověď prostě nedostanete. Postup by měl být takový, že o té nemožnosti je informován stavební úřad a stavební úřad by vás měl, jako vlastníka toho objektu, vyzvat k uzavření dohody o tom, že se budete podílet nebo zaplatíte náklady na zajištění technických možností. Teprve pokud vy odmítnete tu dohodu uzavřít nebo zaplatit náklady, tak teprve pak ta obec může odmítnout to připojení na ten kanalizační řád, vodovodní řád. Praktický problém, se kterým se setkávám, že z obce přijde papír, technické možnosti to neumožňují a když se ptáte, jaké technické možnosti, tak tu odpověď prostě nedostanete. Vodní zákon dává poměrně vysoké pokuty, které můžou být ukládány opakovaně, až do výše 100 000 Kč, pokud dojde k neoprávněnému odmítnutí připojení na vodovodní řád. Toho si ty obce dost často vědomi nejsou. Občané, který se nechají odbýt tímto papírem, tak myslím si, že dělají chybu. Určitě právo dává možnosti případně dát podnět vodoprávnímu úřadu, aby zahájil řízení s tou obcí, případně ukládal pokuty. Právní možnosti zde určitě jsou, jak se domoci, pokud mě obec neoprávněně odmítá připojit na vodovodní nebo kanalizační řád. Já jsem se setkal s tím, že oni se odvolávají na to, že čistička je na pokraji kapacity už. Ano, to je přesně ta odpověď, se kterou se já setkávám, ale to musí být podložený nějakými čísly. Musí to být přezkoumatelný, je jenom praktická odpověď, jsme na pokraji kapacity, technické možnosti nejsou splněnými, určitě nestačí a neměl by stačit, ani od vodoprávního úřadu, který by měl zahájit řízení s takovou obcí a případně ukládat pokuty. Oni se ještě někdy odvolávají na to, že tam je složitý terén, ale pak by měli ukázat geologický průzkum, který ukazuje. Určitě bych se nenechal odbýt i jednoduchým papírem, že technické možnosti to neumožňují. Právní možnosti jsou, trvá to třeba dlouho, stojí to nějaké peníze, ale k tomu úspěchu můžete dojít. Ale každého bych chtěl varovat před tím, kdo si kupuje pozemek a spokojí se jenom s tím, že tam ten vodovodní řád je a že teda automaticky bude připojen, aby si toto před tím zjistil, protože může být překvapen, jak to dopadne. A skutečně ty důvody můžou být na straně, že ta kapacita už neumožňuje připojení. Takže skutečně, než budete investovat své peníze a kupovat něco, tak si to dobře prověřit, k případě, pokud kupuji takový objekt v nějakém stádiu rozestavěnosti nebo připravený, zasíťovaný, takzvaně, ale bez připojení ke konkrétnímu domu, tak si to dobře ohlídat, nejen jakoby si obšlápnout ten stavební úřad, vodoprávní úřad. Ale dát si i do těch kupních smluv záruky toho prodávajícího, že pokud se to nepodaří, že je tu možnost třeba odstoupit od smlouvy. Protože pokud to tam nemám, tak si myslím, že důvod pro odstoupení od smlouvy to spíš není. Plynofikace je podobná věc, ale trošku vzdálená, protože tam jednak ty stavební úpravy nejsou tak velký a tam si tu přípojku vlastně asi platíme. Tam si platíte, a hlavně není povinnost připojit. Pojďme tedy ještě zpátky k té stavbě trvalého bydlení na rekreačním pozemku. Řekněme, že budeme vycházet z té premisy toho seniora nebo té mladé rodiny, která si přestavuje třeba tu chalupu rekreační na to trvalé bydlení. Tak co ona musí udělat? Ona musí provést do nějakého stavebně technického stavu, který to umožňuje a pak dojde k nějaké rekolaudaci? Bavíme se o dvou situacích. Může být situace, že mám rekreační objekt a chci z něj udělat z nějakých důvodů objekt pro trvalé bydlení, ale pokud, bavíme se o tom, jestli ta moje představa představuje nějaké stavební úpravy anebo nepředstavuje. Pokud nepředstavuje stavební úpravy a ten objekt už technicky splňuje podmínky pro to, aby byl objektem bydlení, což je řada technických podmínek od výši stropů, vzdálenosti a tak dále, tak k tomu nepotřebuje nic jiného než na předepsaném formuláři toto ohlásit obci, a ta do 30 dní rozhodne o tom, že se změní užívání z rekreačního objektu na objekt bydlení. Vlastně to není ani zatížený nějakým správním řízením, nepostupuje se podle správního řádu a obec do 30 dnů rozhodne o tom, že se mění ten způsob toho užívání a proti tomu není ani odvolání přípustné, je tam možný nějaký přezkum a tak dále. Výhoda je to, že vzhledem k tomu, že to není řízení, tak tam nejsou jiní účastníci, kteří by do toho mohli dávat nějaké připomínky, námitky, odvolání a tak dál, což bývá velký problém ve stavebním řízení, že je tam hodně lidí, kteří do toho mají co mluvit a pokud do toho mluví, tak to prostě to stavební řízení jako zdrží o několik let. Mám případy i desítky let, anebo pokud ta rekolaudace nebo ta změna z toho rekreačního objektu na trvalé bydlení vyžaduje stavební úpravy, tak ale nestačí mi jenom ten formulář, ale musím doporučit zajít si na stavební úřad. Popřípadě si požádat stavební úřad o územně plánovací informaci, což je věc, která vám řekne, za jakých podmínek je možné a zdali je to vůbec možné změnit ten objekt na objekt k trvalému bydlení a zároveň se bude zkoumat, jestli je to v souladu s územním plánem. Pokud územní plán neumožňuje změnu takového objektu z rekreačního bytu na trvalé bydlení, tak v tu chvíli jsem skončil, protože přes tohle výjimka nejde a nemůžu pokračovat v tom svém záměru. Buď musím počkat na to, až se v obci bude měnit územní plán.Hlídat si úřední desku a případně pokud se to bude týkat toho mého pozemku dávat tam námitky a tak dále a stát se aktivním účastníkem toho řízení, protože to mi jediné dává možnost případně podat žalobu na zrušení toho územního plánu anebo požádat o individuální změnu územního plánu, což možné je. Je to běh na dlouhou trať, vystupuje tam zastupitel z té obce, za mnou jdou všechny náklady s tím spojené, takže počítat náklady v řádu desítek, možná stovek tisíc, protože ty technické věci jdou za vámi s tím, že tam je velký počet účastníků. Neříkám, že je to nemožné, ale je to velmi obtížné. A není na to nárok, promítají se tam různé vlivy politické, sousedské, v menších obcích ty situace jsou specifické ve smyslu toho, že i to zastupitelstvo nemusí být úplně nestranné, někdo tam má prostě lepší postavení, někdo horší, a prostě ta změna územního plánu může být zablokována a vlastně není na to nárok, takže vy to soudně prostě nejste schopen jaksi protlačit a pokud územní plán neumožňuje tuhle tu změnu, tak je to velká obtíž. Pokud ji umožňuje, tak musíte postupovat podle, pokud tam uděláte nějaké stavební úpravy, tak opravdu třeba žádat o stavební povolení atd. Pokud se pustím do těch úprav bez toho, je možné, že se dopouštím porušení stavebního zákona, může přijít na mě udání, cokoliv stavební úřad mi může tu stavu zastavit, dát pokutu za nepovolené úpravy, nařídit případně odstranění těch úprav, anebo mě požádat o to, nebo vyzvat mě k tomu, abych dal žádost o dodatečný stavební povolení. Jaká rizika to přináší, včetně finančních? A teď dáme na ty misky vah. Je to opravdu tak výhodné předělávat rekreační objekt na trvalé bydlení? Nebo vlastně, víte co, teď přemýšlím, jaké jsou ty benefity. Jestli to je jenom to, že člověk tam bydlí dál, ale je obyvatelem druhé kategorie? Tak určitě, já jsem mluvil o těch černých scénářích, a úkolem právníka je vždy upozornit na ty rizika. Nemyslím si, že to, že jsem tady vyjmenoval ty nejčernější scénáře, se stane v každý situaci. Samozřejmě objekt bydlení je určitě komfortnější bydlení, bavíme se o nějakých i daňových benefitech, protože k trvalému bydlení je zatíženo nižší danění atd. Což samozřejmě možné je, byla diskuse o tom, jestli to teda není diskriminační, ale není, určitě je právo každého státu nastavit nějak daňovou politiku. A pokud více zatížíme nějakými daněmi vlastníka rekreačního objektu, tak určitě to diskriminační není. Závistí na tom, jak to chcete vy, ale nemyslím si, že je to úplně tak špatný nápad jako rekreační objekt si změnit na objekt k trvalému bydlení. Ale zase bydlet v rekreačním objektu není žádné velké riziko. My právě máme dopis. Do našeho časopisu přišel případ člověka, kterého vy jste přesně zmínil, který se teda velmi jako zlobí, že mu neumožnili předělat rekreační objekt na trvalé bydlení, takže musí stavět za vyšší DPH, syn si nemůže odečítat zaplacené úroky z daní, poštovní schránku bude mít kilometr pod kopcem a přímo se ptá, jestli toto není diskriminace. Diskriminace to není. Pokud já nesplňuji podmínky na to, abych si to změnil, ten zákon jasně stanoví technické požadavky. Myslím, že v tomto případě zřejmě to neumožňoval územní plán, takže i ty nástroje na změnu územního plánu jsou, ale jsou, protože to je běh na dlouhou trať. Takže zase úplně nemyslím, že ty nevýhody toho, pokud to mám jako rekreační objekt, jsou až tak velké, aby to stálo za nějakou letitou právní bitvu. Může mít obec nějakou svou stavební vyhlášku, která je nadřazena stavebnímu zákonu ve smyslu toho, že třeba když máte chatu, klasickou se sedlovou špičatou střechou, tak tam se třeba dostat výšky stropů je většinou veliký problém. Jako to by znamenalo celou tu chatu rozbourat, a to je jedna z věcí, minimálně v podkroví se prostě na těch dvě třicet většinou nedostanete na tu výšku toho stropu. Může třeba udělat obec nějakou vyhlášku, že ona umožní rekolaudaci objektů, který bude mít třeba v podkroví dva metry deset nebo něco podobného? Rozumíte mi? Obecně si myslím, že to nejde, protože obec se musí pohybovat v rovině toho zákona a vyhláška obce nemůže být nadřazená zákonu. Pokud by se tak stalo, tak existuje mechanismus pro jeho zrušení. To znamená, vyhláška obce se nemůže odchýlit od těch pravidel, které nám stanoví zákon, protože je to podzákonný právní předpis. A může to rozšířit? Já vím, že v Praze svého času byla vyhláška, že pokud si stavíte dům, tak k němu musíte mít kryté parkování, a to byla přímo vyhláška hlavního města Prahy. Myslím, že ve stavebním zákonu byla. Ano, protože stavební zákon uvádí, v jakých případech to možné je, ale nejde to tak, že obec, pokud nemá to zmocnění vydat si vyhlášku v této věci, že může si sama vzpomenout, že umožní to jinak, než říká stavební zákon. Abychom neměli pouze ty černé scénáře, tak já dodám, že stát na obyvatelé rekreačního bydlení myslí, protože pokud prokážou, že jsou tam trvale v tom rekreačním objektu, tak můžou žádat dotaci s Nová zelená úsporám na zateplení i na technologie. Takže to asi zase tak... Jsou tam ještě nějaké bližší podmínky, že tam musí alespoň jedna osoba, skutečně bydlet, mít trvalé bydliště atd., ale myslím, že to jde naproti tomu trendu, kdy možná trend, jako všichni jdeme do města, se mění na to, že pojďme taky do té přírody. Takže si jenom zvědomíme tedy to, že já můžu mít trvalé bydlení v rekreačním objektu. V tom není problém. Já Vám mockrát děkuji. To byl pan doktor Pavel Kiršner z advokátní kanceláře Ciprýn a Kiršner. Já Vám mockrát děkuji. Děkuji za pozvání. A těším se někdy zase na viděnou. Taky.

Milan Mrkáček, soudní znalec v oboru podlahových krytin Jaké jsou výhody laminátové podlahy oproti jiným typům krytin a jaká je její životnost? Prospívá laminátové podlaze časté vlhké vytírání? A může si laminátovou podlahu položit poučený laik? Obsah: [minutovnik time="00m50s" class="test-class" autoplay="1"]Jaké existují podlahové krytiny[/minutovnik] [minutovnik time="01m40s" class="test-class" autoplay="1"]Linoleum nebylo linoleem[/minutovnik] [minutovnik time="03m10s" class="test-class" autoplay="1"]Současné podlahové materiály na trhu[/minutovnik] [minutovnik time="04m30s" class="test-class" autoplay="1"]Laminátové a vinylové podlahy[/minutovnik] [minutovnik time="05m20s" class="test-class" autoplay="1"]Umělé nebo přírodní podlahoviny[/minutovnik] [minutovnik time="06m30s" class="test-class" autoplay="1"]Laminátové podlahy[/minutovnik] [minutovnik time="07m45s" class="test-class" autoplay="1"]Proměny laminátových podlah v posledních desetiletích [/minutovnik] [minutovnik time="12m00s" class="test-class" autoplay="1"]Životnost laminátových podlah[/minutovnik] [minutovnik time="13m30s" class="test-class" autoplay="1"]Skladba laminátových podlah[/minutovnik] [minutovnik time="15m30s" class="test-class" autoplay="1"]Pokládka laminátové podlahy svépomocí[/minutovnik] [minutovnik time="17m00s" class="test-class" autoplay="1"]Co zahrnuje znalecká činnost u znalce podlahových krytin[/minutovnik] [minutovnik time="18m30s" class="test-class" autoplay="1"]Jak udržovat laminátovou podlahu, aby vydržela co nejdéle[/minutovnik] [lock] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vítám vás u dalšího dílu pořadu Můj dům studio. Naším hostem je dnes pan Milan Mrkáček. Dobrý den. Dobrý den. Pan Mrkáček se přes 20 let věnuje podlahám a od roku 2013 je zapsán u Krajského soudu v Praze jako znalec v oboru podlahových krytin, tedy jako soudní znalec. Mimo to se věnuje také publikační činnosti a snaží se i o technickou podporu, tedy poradenství pro další autory připravující články do různých tištěných a elektronických periodik. Tak, pojďme si na úvod říct, jaké existují vůbec podlahové konstrukce a nějak popsat jejich skladbu, protože já jsem pochopil i z toho povídání, co jsme tady měli předtím, než náš pořad začal, že je v tom u nás obrovský zmatek. Podlahových krytin je celá řada mnoha různých konstrukcí a neustále jsou vyvíjeny nové, přichází na trh nové podlahové krytiny. Základní nějaké rozdělení bychom mohli asi použít podle typu konstrukce, respektive podle původu konstrukce na přírodní a umělé podlahoviny. Mohli bychom rozdělit podlahoviny podle pevnosti, tvrdosti na elastické a pevné. To členění opravdu by mohlo být velmi, velmi široké. Mě by třeba zajímalo, a my jsme si už o tom trošku začali povídat, že já jsem žil v domnění, že jsem vyrůstal v panelovém domě, teda to jsem nežil v domnění, to jsem bohužel skutečně vyrůstal, ale žil jsem v domnění, že tam bylo linoleum. Aspoň jsem tomu tak vždycky říkal, ale vy jste mě vyvedl z omylu, že jsem po žádným linoleu nechodil. Můžete mi vysvětlit, kde vznikla tahle chyba? S největší pravděpodobností musím říct, že jste skutečně nechodil po linoleu. Linoleum je přírodní podlahovina, která je vyráběna z čistě přírodních zdrojů. Lněné oleje, dřevitá moučka, přírodní pigmenty. Zatímco u nás nejčastěji v minulé éře byly používány podlahy typu PVC, které byly nesprávně lidmi nazývány lino případně linoleum. Ale s tím původním materiálem nemají vůbec nic společného. Základem pro výrobu PVC je ropa. A kde se vás tady vzalo vžitý u nás termín linoleum pro materiály nebo podlahy, které s tím vůbec nesouvisely? Ten název se vžil v minulé éře, kdy vlastně po nástupu komunistické strany v 1948 v Československu. Byl nedostatek valut na dovoz linoleí nebo respektive krytin vyrobených z linolea. Ten nedostatek valut byl řešen tím způsobem, že jeden výrobce dostal za úkol vyrobit náhražku. Bylo vyrobeno PVC v rolích, tak jak ho všichni známe. Tento produkt byl vlastně jakoby nazýván lino případně linoleum. Dnes jsme na tom tedy jak? Dnes nacházíme na trhu klasický PVC a nacházíme tam i to linoleum. Zase už ho někdo dováží nebo už to úplně zmizelo? Přesně tak. Po 1989 se linoleum zaznamenalo návrat na český trh. Nebyla to zde úplná novinka, protože tyto typy podlahovin byly u nás populární už za první republiky. Ale po 1989 zaznamenali opětovný návrat na český trh a jejich popularita nastoupila v 90. letech velmi silně. Tyto krytiny byly využívány nejen v bytové oblasti, ale i v komerčních prostorách, hlavně třeba v ordinacích lékařů, v nemocničních zařízeních, kam byly instalovány díky svým výborným vlastnostem v rámci údržby a antibakteriálních vlastností. A vy jste na to teda částečně odpověděl, v čem je jeho větší kvalita oproti tomu PVC? Každá krytina má své výhody a nevýhody. Nic není jen bílé nebo černé, vždy se kombinuje černo-bílá. A jak jsem zmiňoval, jedním z největších benefitů právě linolea je antibakteriálnost a relativně snadná údržba. Dobře, takže linoleum vs. PVC jsme si vysvětlili a jaký jsou další povrchy? Laminátový podlahy a vinylový podlahy, je to to stejné? Není to stejné. Vinyly, tak jak jsou populární v posledních, dejme tomu deseti letech v České republice, je to úplně odlišný styl, úplně odlišný typ podlahy než laminátová. Podíváme se na konstrukci, tak u laminátové podlahy máme pevný dílec, zatímco vinylové krytiny jsou řazeny mezi elastické krytiny. To znamená, ta konstrukce je ohybná, lze jí pokládat jiným způsobem, nebo pokládá se jiným způsobem než laminátové podlahy. Byť i u těch vinylů vznikají zámková provedení, kde ta pokládka už je obdobná jako u laminátových. Vy osobně preferujete třeba pro své klienty spíš podlahové krytiny, které jsou na bázi přírodních materiálů nebo umělých? Jak jsem říkal předtím, vše má své pro i proti, ale já osobně jsem zastáncem přírodních podlahovin. A ten efekt je, nebo ten benefit je ponejvíce vizuální, nebo pocitový, anebo skutečně i třeba na údržbu je ten přírodní materiál lepší, nebo radši chodíme prostě po dřevu než po ropě? Je to hlavně asi záležitost nastavení daného člověka. Já to vnímám hlavně pocitově, kdy pro mě přírodní podlahovina je příjemnější na dotek, teplejší v rámci svých užitných vlastností. Pravdou ovšem je, že přírodní podlahoviny bývají náročnější na údržbu. To je taková ta stinnější stránka. V rámci dnešní rychlosti života, jak pořád lidé nemají čas, zrychlují, nechtějí se věnovat údržbě, tak pro tyto lidi ty přírodní podlahoviny asi nejsou úplně to pravé ořechové. Tam nastupují potom ty benefity těch umělých. Takže když to vezmu nějak historicky, tak tady tedy bývalo kdysi před rokem 1948 pravděpodobně Linoleum, potom tady byly alternativa, byly parkety, popřípadě prkna. A potom v roce 1989 se to jako otevřelo a najednou tady máme velkou škálu, velký vějíř materiálu. A dá se říct, že i v té době přišly právě ty laminátové podlahy nebo do kdy se datují? Tak laminátové podlahy jako takové vznikly v druhé polovině 70 let, kdy konkrétně v 1979 byla vyrobena první laminátová podlaha. V tom období před 1989 se na trh do České republiky takřka nedostaly. Asi nelze říct ve 100 %, že by tady nebyly, nelze asi říct, že nebyl nějaký individuální dovoz. Každopádně ty laminátové podlahy nebyly v běžné nabídce tak, jako jsou dnes. S otevřením hranic a otevřením trhu v České republice pochopitelně všechny komodity, které se prodávaly v té svobodné části světa, tak nastoupily i na český trh a s tím přišly i laminátové podlahy. Takže si myslíte, že před tím rokem 1989 se ty laminátové podlahy nevyráběly v žádné třeba ze zemí RVHP někdejší? Nevím o žádném výrobci tohoto sdružení. Prodělaly laminátové podlahy nějaký vývoj, nebo tak, jak v těch 70 letech byly vyrobeny, tak je známe do dnes? To určitě ne. Ten vývoj tam byl. Jsou to spíš takové evoluční kroky. Nejedná se tam už o žádnou divokou revoluci, ale výrobci neustále na laminátové podlaze, i když už je na trhu přes 40 let, tak neustále na nich pracují, zdokonalují je a dnešní laminátové podlahy v rámci porovnání s těmi původními před 40 lety už mají společného pouze tu konstrukci. Můžete to nějak rozvést? V čem se třeba zlepšily? Jako změnila se skladba toho materiálu? Že třeba tam je víc nebo méně přírodní složky? Tak změnila se za prvé tloušťka konstrukce, kdy původní, nebo respektive ty laminátové podlahy byly dělány v různých tloušťkách od nějakých 6 mm, což je dnes tloušťka laminátové podlahy takřka nesehnatelná. Dnes bývají standardem laminátové podlahy od tloušťce zhruba 8 mm, 10 mm, ale také třeba 12 mm, ale těch 8 mm je takový standard dnes. Ale hlavně, co se změnilo, tak je způsob pokládky. Původní dílce laminátových podlah byly pokládány systémem, nebo respektive ta konstrukce měla tzv. perodrážku, to znamená, používalo se lepení. Do drážky se vlastně vkládalo lepidlo a jednotlivé dílce se lepily k sobě. Dnes už tento způsob je pro mladší generaci podlahářů asi úplně nepředstavitelný. Považuje se za úplný standard zámkové provedení, a to nejen v laminátových podlahách, ale z těch laminátových podlah se zámkové spoje přesunuly i do dalších typů podlahovin. To je asi taková největší evoluce. Pochopitelně nezůstalo jenom u toho. Ty lamináty byly vylepšovány i v rámci svých otěrů vzdorných vlastností, byly zvyšovány jejich užitné třídy použití, konstrukce byla vylepšována o impregnace, to znamená, dnes už na trhu jsou i třeba voděodolné podlahoviny, což před 40 lety u laminátové podlahy bylo něco nepředstavitelného. A celkově opravdu i vzhled doznal velkých změn, kdy standardem dnes bývá reálná struktura povrchu, kdy i pro odborníka bývá na první pohled těžce poznatelné, jestli se jedná o umělou podlahovinu, když řeknu například tu laminátovou, nebo jestli se jedná o dřevo. Vy jako odborník nebo soudní znalec setkáte se ještě s laminátovými podlahami, které by byly třicet let staré, nebo už ten čas je mezitím odvál a museli se vyměnit? Setkávám se s tím, že lidé, kteří rekonstruovali v 90 letech, použili tehdy laminátovou podlahu a mají s tím takové zkušenosti, že i po těch třiceti letech přichází a říkají, chtěl bych opět laminátovou podlahu. Takže zákazníci, kteří zvolili kvalitní laminátovou podlahu, tak myslím si, že i dnes si ji dokážou představit opětovně, instalovat případně nějaké rekonstrukce nebo i nové bytové výstavby. Takže setkávám se s tím. Já se zeptám jako laik. Mě by zajímalo, jak vydrží to lepidlo. Že vydrží ten materiál, to chápu, ale vlastně ty lepené spoje, že to lepidlo může mít životnost desítky let, to mě docela překvapilo. Tak vždy záleží na prostředí, v jakém ta podlaha je instalována, a hlavně na uživatelích. Záleží na tom, jakou dostává péči, jak je používána a nikdy nelze přesně predikovat, jak dlouho ta krytina vydrží v daném místě, protože jsou zákazníci, u kterých po dvou letech je krytina na výměnu a jsou zákazníci, u kterých je jako nová. Jak prosím vás musí vypadat pod tím spodní materiál, kam se to pokládá, řekněme, že je tam beton a co když jsou tam nějaké nerovnosti na tom betonu? Vyrovnává to nějaká folie? Žádné podložky určitě nevyrovnávají nerovnosti. Podložky pod laminátové podlahy musí být instalovány, ale nelze jimi nahrazovat funkci srovnání podkladu. Ty podložky mají úplně jinou funkci, úplně jiný důvod jejich přítomnosti. Laminátová podlaha má jeden základní benefit, a to je pevnost té konstrukce, nebo chceme-li říct tvrdost té konstrukce. Ona neprokresluje. Na začátku jsme zmiňovali PVC, respektive vinylové krytiny, což jsou krytiny elastické. Ty potřebují pod sebou mít podklad, který je rovný jako sklo. Kde, jaká prasklinka kde, jaká nerovnost, se prokreslí i hned do té nášlapné vrstvy, do té pohledové části krytiny a lidé, kteří podcení při realizaci přípravu podkladu, jsou potom z toho překvapeni, nepříjemně překvapeni. Laminátová podlaha má ten benefit, nebo tu výhodu, že v případě nějaké malé nedokonalosti nedochází k tomu prokreslení. Ale tím nechci říct, že lze laminátovou podlahu pokládat na jakýkoliv podklad. Jsou stanoveny předpisy, které stanovují, jak podklad musí vypadat, kdy platí základní doporučení, že podklad musí být pevný, rovný a suchý. A rovinnost je také přímo stanovena. Já si umím představit, že když je firma, která pokládá tu laminátovou podlahu, má nějakou buď zkušenost, nebo nějaké přístroje, kterými to dokáže změřit, ale dokáže si to takhle změřit i člověk sám, když si to dělá svépomocí, pokládá? Určitě ano. U podlahovin je důležitá takzvaná odchylka rovinnosti. A tu si dokáže změřit i koncový zákazník. Musí si k tomu pochopitelně zakoupit nějaké základní vybavení, kdy asi nejsnáze, že sehnatelný je dvoumetrová vodováha. Ta dvoumetrová vodováha musí být na obou koncích podložena podložkami o výšce 10 či 20 mm. A současně k tomu si zákazník musí pořídit odměrný klínek. A tím klínkem vlastně dokáže potom následně změřit odchylku té rovinnosti. Mě by zajímalo, vy jako odborník jste spíš příznivcem toho, aby tu laminátovou podlahu nebo obecně podlahy pokládala autorizovaná firma, anebo byste si vystačil s dobře poučeným laikem? Podíváme-li se na pokládku podlahovin někde na internetu, na nějaké videa, ona ta činnost vypadá jako relativně jednoduchá. Ta jednoduchost je způsobena tím, že to pokládají odborníci. Podívá-li se na to tedy laik a vidí odborníka to pokládat, tak může získat dojem, že na té pokládce přece nic není. Ale opak je pravdou, k té pokládce potřebujete mít nějaké základní zkušenosti, základní vědomosti a základní vybavení a pochopitelně potom ty dobré ruce, které umí vyřešit nějaké zákoutí, které při té pokládce mohou vzniknout. Mě by zajímalo, vy jako soudní znalec setkáváte se právě se situací, kdy je nějaká vada na té podlaze a vy musíte zkoumat, jestli je způsobená tou firmou, která to instalovala, nebo špatně připraveným povrchem anebo špatně ošetřeným od toho majitele? Je to GRO té znalecké činnosti. Vždy, když nastane nějaký problém na jakékoliv podlahové krytině, tak se hledá příčina, proč ten problém nastal. Nelze jen konstatovat, že se jedná o problém, byť i to někdy bývá důvodem pro ten znalecký posudek, jestli skutečně se jedná o vadu či nikoliv, ale v případě, že se jedná o vadu, tak se posuzuje právě ta příčina, protože bez odhalení příčiny nelze udělat opravu, která by vyřešila nebo zabránila vzniku problému do budoucnosti. Dá se nějak kvantifikovat, jestli tím nejčastějším viníkem právě u těch vad na té podlaze jsou ti majitelé, ti uživatelé, anebo spíš firmy? Tak takhle to asi říct nelze úplně. Pravdou je, že nejčastější příčinou bývá podcenění právě té pokládky. To je asi nejčastější příčinou. A pojďme si teda na závěr říct, jaká je správná údržba laminátové podlahy? Tak úplně nejsprávnější údržba je ta minimální údržba. Může to znít paradoxně, ale někdy lidé v dobré vůli vytírají příliš často příliš vlhkou cestou a tím škodí té podlaze. Takže ideální údržba je suchá cesta, zametání, vysávání a v případě volby nějakého přípravku, volit přípravek, které má neutrální PH, to znamená neovlivňuje nějakým způsobem kvalitu nášlapné vrstvy, neovlivňuje kvalitu zámkového spoje a nevytváří na té krytině žádné vrstvy. Pokud hovořím ještě o té mokré cestě, o tom vytírání, tak za ideální množství vody je považováno takové množství vody, že při vytírání vzniknuvší film na podlaze, film vody, tak pokud tento film vody se odpaří zhruba do jedné minuty, tak lze označit toto vytírání jako za ideální. V případě, že vznikají na podlaze mokré mapy, mokrá místa, mokré fleky, tak to škodí té laminátové podlaze. Ale platí toto i třeba pro dřevěné podlahy, rámcově pro přírodní podlahoviny. Já vám mockrát děkuji. Naším dnešním hostem byl pan Milan Mrkáček, mimo jiné soudní znalec v oboru podlahových krytin. Já vám mockrát děkuji za všechno, co jste nám řekl. Děkuji za pozvání. A těším se někdy zase třeba na slyšenou. Určitě. Mějte se hezky. Na shledanou. Související články: [wp_show_posts id="103659"]

Ing. arch. Miroslav Gebas, GEBAS atelier architects Dřevostavba v kovových tónech a dům na hraně jsou dvě stavby, které přišel do Můj dům studia představit architekt Miroslav Gebas. První z domů měl jasně dané regulativy. Architekt v tom viděl výzvu. Druhý z domů si nechali postavit manželé na dohled od Stolových hor. Cesta k němu vede prudkým stoupáním a vzhledem k tomu, že jsou manželé náruživí cyklisté, je stavba výzvou především pro ně. Obsah: [minutovnik time="00m20s" class="test-class" autoplay="1"]Dřevostavba v kovových tónech[/minutovnik] [minutovnik time="03m00s" class="test-class" autoplay="1"]Důvody pro dřevostavbu [/minutovnik] [minutovnik time="04m00s" class="test-class" autoplay="1"]Akustika dřevostaveb[/minutovnik] [minutovnik time="06m30s" class="test-class" autoplay="1"]Klasické uspořádání[/minutovnik] [minutovnik time="08m00s" class="test-class" autoplay="1"]Kvalitní materiály s velkou trvanlivostí [/minutovnik] [minutovnik time="12m00s" class="test-class" autoplay="1"]Dům na hraně, pozemek na strmé skále[/minutovnik] [minutovnik time="14m40s" class="test-class" autoplay="1"]Každý klient je jiný[/minutovnik] [minutovnik time="16m00s" class="test-class" autoplay="1"]Dům pro dva lidi[/minutovnik] [minutovnik time="17m30s" class="test-class" autoplay="1"]Energetické zisky[/minutovnik] [minutovnik time="19m00s" class="test-class" autoplay="1"]Jaké budovy má Miroslav Gebas nejraději[/minutovnik] [minutovnik time="20m00s" class="test-class" autoplay="1"]Evropský urbanismus budoucnosti[/minutovnik] Vybíráme z rozhovoru: U “dřevostavby v kovových tónech” měli stavebníci jasnou představu, co očekávají, ale omezila je řada regulativů. Dokonce i oplocení muselo být regulované... Šlo o velmi zajímavé zadání, protože celá ta lokalita byla zpracovaná developerem, který měl vizionářsky dobře připravený regulační plán. Uvědomoval si, že když jeden člověk udělá betonový dvoumetrový plot, druhý zase žádný, tak to prakticky zničí veřejný prostor. Proto takovým osvíceným způsobem zreguloval oplocení, ale i tóny a barevnost fasád, aby nedocházelo k tomu, že si někdo postaví srub nebo dům se svítivou fasádou. Je tragédie, když si postavíte svůj vysněný dům a najednou vám tam soused vyšvihne něco, co je úplně mimo a na co se budete muset zbytek života dívat. Omezení tam byly, ale nebylo to nic, co by nás nějak limitovalo. [lock] Tito stavebníci se inspirovali u vašich jiných realizací, je to pak pro architekta těžší nebo lehčí? Asi se dřív dostaneme k nějakému cíli, když klient tuší, jaký mám přístup k tvorbě domů. Klient je spokojený, protože práce rychleji odsýpá a dostaneme se k nějakému cíli. Zatímco, když začínáme úplně od nuly a klient netuší, co by vlastně chtěl, je to složitější. Konkrétně tito stavebníci si vybrali jako materiál dřevo, vzpomenete si, jaký měli důvod? Šlo o rychlost stavby? Byl to jeden z důvodů. Bylo to v době, kdy hrála roli i cena a zároveň se shlédli v tom, že je to obnovitelný materiál, do rozhodnutí vstoupilo více faktorů. Rychlost výstavby také hrála roli. Řešili jste nějak speciálně otázku hluku, který je u dřevostavby přeci jen výraznější než u zděného domu? Je to dané skladbou konstrukce. Dříve si dřevostavby nesly špatné jméno právě kvůli akustice. Jelikož je akustika otázkou váhy, problém byl v suchých skladbách podlah. Dnes se to dělá tak, že se horní patra vylijí pevným materiálem, třeba betonem nebo nějakým anhydridem, a dojde k zatížení. A navíc se používají akustické izolace. V minulosti se dřevostavby stavěly hlavně přízemní, tam se to tolik neřešilo, ale když se šlo do patrových domů, začala akustika hrát roli. Tímto se to vyřešilo. U starších staveb jde o jednu z příčin reklamace. Měl jste možnost mluvit s majiteli domu později? A zajímáte se s odstupem let, jak se vašim klientům ve vámi navrhovaném domě bydlí? Když je všechno v pořádku, lidé se obvykle neozvou. Ozývají se, když je někde nějaký problém, ale jsme s nimi obvykle v kontaktu třeba prostřednictvím realizační firmy, která provádí úpravy v rámci záruk. [su_note note_color="#ededeb"]Autor: Ing. arch. Miroslav Gebas (1981) Autorizovaný architekt, vystudoval střední průmyslovou školu stavební, obor zedník, a Fakultu architektury VUT Brno. Hned po absolvování studií založil vlastní architektonickou kancelář Gebas atelier architects, věnuje se převážně navrhování rodinných domů. Hlavní důraz klade na individuální a komplexní přístup ke klientovi a ke každému projektu od studie až po detaily vybavení interiéru. www.gebasatelier.cz[/su_note] Související články: [wp_show_posts id="103120"]

Lukáš Formánek, technický ředitel DZ Dražice O jaké typy ohřívačů vody je momentálně největší zájem? Jaký energetický zdroj pro domácnosti lze v současnosti označit za nejvýhodnější? A jak dlouho si počkáte na nové tepelné čerpadlo do rodinného domu? Obsah: [minutovnik time="00m30s" class="test-class" autoplay="1"]O jaké typy ohřívačů vody je největší zájem?[/minutovnik] [minutovnik time="01m30s" class="test-class" autoplay="1"]Jak probíhá odklon od plynu[/minutovnik] [minutovnik time="04m50s" class="test-class" autoplay="1"]Dojde po skončení války na Ukrajině k návratu k plynu?[/minutovnik] [minutovnik time="08m00s" class="test-class" autoplay="1"]Rozdělení tepelných čerpadel[/minutovnik] [minutovnik time="11m00s" class="test-class" autoplay="1"]Je DZ Dražice stále česká firma?[/minutovnik] [minutovnik time="14m50s" class="test-class" autoplay="1"]Životnost solárně termických kolektorů[/minutovnik] [minutovnik time="19m00s" class="test-class" autoplay="1"]Co je přesně bojler[/minutovnik] [minutovnik time="20m30s" class="test-class" autoplay="1"]Vlajková loď DZ Dražice[/minutovnik] [minutovnik time="22m00s" class="test-class" autoplay="1"]Ideální kombinace vytápění a ohřevu vody[/minutovnik] [minutovnik time="24m00s" class="test-class" autoplay="1"]Životnost současných topenářských systémů[/minutovnik] [minutovnik time="30m00s" class="test-class" autoplay="1"]Vysoké ceny energií ve výrobě[/minutovnik] Vybíráme z rozhovoru: Jaké bojlery jsou v současnosti nejprodávanější? To je velmi zákeřná otázka, protože náš byznys a celý segment kolem toho se dramaticky mění. Má to několik příčin, ať už je to změna energetické politiky nebo válka na Ukrajině. To všechno se do našeho oboru silně promítá. Stále ale platí, že nejprodávanějším ohřívačem, kterému se u nás laicky říká bojler, je závěsná "stodvacítka". Těch prodáváme deset tisíc kusů ročně, nicméně segment prodeje mění. Roste nám prodej malých elektrických ohřívačů do deseti litrů. To je taková módní záležitost. Dále evidujeme zvýšený zájem o ohřívače k tepelným čerpadlům. [lock] Vnímáte momentálně silný odklon od plynu k obnovitelným zdrojům energie? Denně volá několik známých a všichni mají vesměs tu samou otázku: "Potřebují nahradit plynový kotel tepelným čerpadlem". Druhá skupina lidí je ovlivněna fotovoltaikou, kde se taky děje ohromná změna, protože Česká republika přistoupila po dlouhých letech váhání k dotování této technologie na rodinné domy. V Dražicích máme tu obrovskou výhodu, že jsme schopní to zkombinovat dohromady a nabídnout jako jedno balení. Jaký energetický zdroj pro domácnosti je v téhle chvíli nejvýhodnější? Vždy říkám, že je dobré nespoléhat jen na jeden zdroj. Jestli máte doma elektřinu, je dobré si k ní pořídit plynový kotel, krb nebo něco, v čem můžete topit dřevem. Dřív to byla moje univerzální odpověď, ale dneska všichni v panice vyřazují plyn, takže už jim zbývá buďto kombinace tepelného čerpadla a fotovoltaiky nebo biomasy a fotovoltaiky. Případně ještě čerpadlo a k němu třeba krbové vložky. Samozřejmě, tepelné čerpadlo je finančně velmi náročné. Když na to dotyčný nemá, pak doporučuji elektřinu a k tomu nějaká krbová kamna. Druhá část odpovědi je odklon od fosilních paliv jako takových, a to se týká u nás především tuhých fosilních paliv. Plyn byl dlouhou dobu preferované řešení. Probíhala tady silná plynofikace ve spoustě obcí, ale to se netýkalo pouze České republiky. Plynofikace je vidět ve všech velkých evropských městech. I v Německu se masivně plynofikovalo, odklon od plynu je záležitost posledního půl roku. Pokud máte nějaký zdroj nezávislý na plynu - a jeho cena roste - pořiďte si nějaký další zdroj jako jsou krbová kamna, fotovoltaika či tepelné čerpadlo. Jaký energetický zdroj pro domácnosti je v téhle chvíli nejvýhodnější? Růst počtu tepelných čerpadel je exponenciální. Podle Asociace výrobců tepelných čerpadel se v roce 2021 nainstalovalo v České republice 30 tisíc tepelných čerpadel, rok předtím to bylo 20 tisíc, čili jde o obrovský nárůst. Je na tom postavená legislativa, zvykli si na to ti projektanti. K tepelnému čerpadlu nicméně potřebujete pokročilé řídící jednotky - čipy, které nejsou. Dodavatelské řetězce, které jsou často propojené až do Asie, se natáhly takovým způsobem, že když někdo zavolá a chce si objednat tepelné čerpadlo, tak odpovídám, že bude nejdříve za rok a neumím říct, kolik bude stát. To je realita současného trhu. Související články: [wp_show_posts id="102533"]

MgA. Michal Kunc, Atelier Kunc Architects Co všechno rozhoduje o úspěšném projektu domu? Dá se i v moderním interiéru s uměleckými ambicemi vytvořit prostředí s pozitivním emotivním nábojem? Do jaké míry mají velké prosklené plochy vliv na vnitřní klima? Obsah: [minutovnik time="00m50s" class="test-class" autoplay="1"]Emoce v architektuře [/minutovnik] [minutovnik time="4m30s" class="test-class" autoplay="1"]Energetická bilance jednopodlažního domu[/minutovnik] [minutovnik time="8m15s" class="test-class" autoplay="1"]Hledání ideální parcely[/minutovnik] [minutovnik time="9m35s" class="test-class" autoplay="1"]Původní podoba parcely, stavební regulativ[/minutovnik] [minutovnik time="10m53s" class="test-class" autoplay="1"]Básnické motivy v architektuře[/minutovnik] [minutovnik time="17m04s" class="test-class" autoplay="1"]Dokážou dnes lidé více docenit architekta?[/minutovnik] [minutovnik time="18m24s" class="test-class" autoplay="1"]Technologie na domě[/minutovnik] [minutovnik time="21m18s" class="test-class" autoplay="1"]Přesahy střech nebo žaluzie na velké prosklené plochy[/minutovnik] [minutovnik time="24m13s" class="test-class" autoplay="1"]Výtvarný motiv uprostřed domu[/minutovnik] [minutovnik time="26m45s" class="test-class" autoplay="1"]Mizí nám volná krajina?[/minutovnik] Vybíráme z rozhovoru: Věnujete tématům jako jsou emoce v architektuře nebo pohoda bydlení. Zkuste prosím tento termín nějak blíže definovat... Bohužel, je mnoho domů, které nejenom, že nejsou na pohled atraktivní, ale dokonce ani nevzbuzují žádné emoce, či ještě hůř, vyvolávají negativní pocity. My však nestavíme jenom domy, ale vytváříme opravdové bydlení. Z této myšlenky vycházíme i při uspořádání vnitřního vybavení budovy, tedy interiéru. To, že je dům naplněný pozitivními emocemi poznáte snadno – cítíte se v něm dobře, nic vás neruší, nedráždí ani neprovokuje. Není jenom o tom, že interiér uděláte praktický, to umíme, tím jsme známí, ale především tím, že vytvoříte intuitivně krásné prostředí. Já tvrdím, že emoce krásy, nebo řekněme příjemné atmosféry má za následek to, že prostor rádi používáme a rádi se do něj vracíme. [lock] Tuhle ideu jsme si definovali už kdysi, když jsme začínali a pojmenovali jsme, jaké domy chceme stavět. Proto pracujeme tak, aby vzniklo místo, které budete vnímat jako nejkrásnější na světě. Odtud nebudete muset nikam unikat, protože doma se cítíte nejlépe a v bezpečí. Není to jen otázka peněz? Ano, peníze jsou rozhodně nedílnou součástí celého procesu, například dům, o kterém se dnes bavíme je ideální příklad toho, jak to tvoříme. Je to opravdu velká budova, tři sta metrů čtverečních, tam se prostor i prostředky pro vybudování atmosféry najdou snadno. Ale teď například pracujeme na domě, který má pouhých sto třicet metrů čtverečních zastavěné plochy a omezený rozpočet a vidíte, máme je tam taky. Ony emoce totiž nejsou primárně postaveny na tom, kolik to bude stát, ale na tom, jaký vyprávíte příběh a jaké dokážete zvolit prostředky. Ale aby všechno vypadalo lehce přirozeně, je dlouhý proces, nad kterým strávíme hodně času, přemýšlení, zkoušení a debatování. Jak zvládáte v jednopodlažním objektu docílit dostatečné energetické bilance? Není to tak těžké navzdory tomu, že naše domy jsou hodně prosklené. Toto řešení totiž není jen náš designový podpis, ale hlavně chceme dosáhnout co největšího prolnutí přírody s interiérem. Také proto v našich domech navrhujeme velkoformátová skla a jelikož v tomto směru máme nemalou praxi není problém v takovém domě komfortně bydlet nejenom zimě, ale i v létě. Zásadní otázkou totiž je vyřešit optimální systém větrání, chlazení a vytápění. [su_note note_color="#ededeb"]Michal Kunc, Atelier Kunc architects Před lety se architekt Michal Kunc vyučil truhlářem. Pracoval se dřevem, cestoval, díval se po světě a snil o architektuře, která může lidem měnit život. Po studiu v ateliéru u Evy Jiřičné začal navrhovat rodinné domy. Každý jedinečný, jako jsou jeho obyvatelé. Dnes je to hodně domů. Desítky osobních příběhů, emocí, očekávání… Radosti a štěstí. Tady začíná cesta k ucelené koncepci domu, které Michal říká „dům, který je Domovem“. „Domov není nutně místo; domov je taky myšlení a paměť a zlost a radost a láska a hněv, vůbec všechno, co v nás je. Tam jsme chyceni, ať jsme, kde jsme,“ říká. Ateliér má dnes tým zkušených architektů a realizátorů schopných postavit na klíč to, co bylo navrženo.[/su_note] Může vás také zajímat: Do jaké míry může zkomplikovat stavbu blízkost chráněné krajinné oblasti?  Při plánování výstavby nového domu vezměte v úvahu také to, zda nehodláte stavět v chráněné krajinné oblasti. Pokud tomu tak je, budete muset – vedle získání klasického stavebního povolení – také absolvovat schvalovací proces ohledně urbanistické vhodnosti svého projektu v kontextu konkrétní chráněné lokality. Kvalitní architekt vám samozřejmě zpracuje projekt tak, aby odpovídal místnímu koloritu. Jakým způsobem můžeme přivést přirozené světlo do středu domu s plochou střechou?  Řešením je světlovod, který je schopen přenášet sluneční i měsíční svit do místnosti na vzdálenost až šesti metrů pomocí odrazu světla od vysokoreflexního vnitřního povrchu tubusu. Ten propojuje horní čtvercový prosklený osazovací rám umístěný ve střeše a kruhový difuzér, jímž tubus vyúsťuje do místnosti. Minimální délka reflexního tubusu je metr, světlovod však dokáže přivést světlo až na vzdálenost šesti metrů a díky flexibilním kolenům si cestu do interiéru opravdu najde. Slabým místem domů v lese a na samotě je bezpečnost. Jak nejúčinněji vyřešit zabezpečení?  Zámek jako zabezpečovací zařízení je pomalu přežitek.  Přestože klasické zámky jako zabezpečovací zařízení stále převládají, chytré zámky si své místo na trhu upevňují. Moderní chytré domácnosti přímo vybízejí k propojení s inteligentními bezpečnostními prvky. Výhody, které tyto technologie přinášejí, jsou, že dveře se zamykají samy, jakmile je zavřete. Díky notifikacím v aplikaci vždycky víte, jestli je někdo doma a kdo, a v případě ztráty virtuálního klíče ho můžete ihned zablokovat.

Ing. Daniel Uskokovič, manažer programu Wienerberger e4 dům Služba Wienerberger e4 dům umožňuje navrhnout si vzhled a dispozice domu podle vlastního uvážení. Můžete si svůj budoucí domov nakonfigurovat a zjistit okamžité pořizovací náklady, nebo se rozhodnout pro jedno z mnoha hotových řešení. Obsah: [minutovnik time="00m30s" class="test-class" autoplay="1"]Co je e4 dům[/minutovnik] [minutovnik time="01m00s" class="test-class" autoplay="1"]Největší výhody e4 domu a fixace ceny[/minutovnik] [minutovnik time="04m30s" class="test-class" autoplay="1"]Konfigurátor domu[/minutovnik] [minutovnik time="06m00s" class="test-class" autoplay="1"]Materiály pro stavbu domu[/minutovnik] [minutovnik time="08m40s" class="test-class" autoplay="1"]Jak probíhá procesy výstavby[/minutovnik] [minutovnik time="11m00s" class="test-class" autoplay="1"]Čtvrtý pilířem e4 domu je ekologie[/minutovnik] [minutovnik time="12m00s" class="test-class" autoplay="1"]Kolik rodinný domů Wienerberger ročně postaví?[/minutovnik] [minutovnik time="13m00s" class="test-class" autoplay="1"]Vzorový e4 dům[/minutovnik] [lock] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vážení diváci, divačky, posluchači, posluchačky. Vítám vás v dalším díle Můj dům studia. Naším hostem je dnes pan inženýr Daniel Uskokovič z firmy Wienerberger. Dobrý den. Dobrý den. Pan inženýr nám přišel představit unikátní projekt, který součástí obrovské firmy Wienerberger a tento se jmenuje Wienerberger E4 Dům. Pojďme si na začátek říct, co to vlastně je. Já děkuji za pozvání. Projekt Wienerberger E4 Dům je v podstatě oborový projekt, který staví rodinné domy za spoluúčasti investorů, stavebních firem, projektantů a průmyslových partnerů. Jaké to má největší výhody? Největší výhody toho programu je to, že investor může stavět svůj dům víceméně bez starostí. Vezměte si příklad, kdy chcete stavit rodinný dům a teď máte spoustu věcí, co vás trápí při té výstavbě, přemýšlíte o nich. A Wienerberger E4 Dům odpovídá na ty požadavky a na ty starosti toho investora. Jaká je garance ceny? To je velmi dobrý dotaz. Já za něj děkuji, protože každý druhý investor se tady na to ptá. Vždycky, když přemýšlíme o tom domě, tak máme nějakou představu o té ceně. My pro tu představu o té ceně jsme v celém tom programu udělali takzvaný konfigurátor E4 domů, kde si ten investor sám nakonfiguruje ten svůj sen a vidí, kolik ten svůj sen stojí. Pak přichází ta fáze dvě, a to znamená buď akceptuji tu cenu a jdu do té výstavby, anebo neakceptuji tu cenu a nebudu stavět. Je to hodně důležité, když se tohle to rozhodnutí udělá v té první fázi. Je pak velmi nepříjemné, když k tomu třeba dospějí v průběhu stavby a ten dům už dostavět nemohou. Jakmile mám tu první představu, tak s touto představou a s tím, co jsem si nakonfiguroval, jdu za tím projektantem a ten mi udělá první selekci té ceny. To znamená příklad. V konfigurátoru si naprojektuji dům za nějakých 5-6 milionů korun. S touhle představou jdu za projektantem E4, ten mi udělá projekt podle mé představy a cena se třeba reguluje na nějakých 6,5 milionů korun. A pak jdu za prováděcí firmou, já mám samozřejmě ještě několik možností v té výstavbě, ale řekněme, že jdu za tou prováděcí firmou a tam mi to ocení na 6,8 milionů. Teď ta stavební firma nebo ta prováděcí firma vám bude něco garantovat. V současné turbulentní době vám bude garantovat vždycky jen hrubou stavbu. Ta hrubá stavba se dá udělat do nějakých třech měsíců a ta cenová hladina může být udržitelná. Po těch třech měsících nebo potom půl roce, kdy je dokončená ta hrubá stavba, dochází pak k další dohodě s investorem, jestli se bude pokračovat anebo investor může jít stylem, že si to bude dostavovat sám. A v případě, že se bude pokračovat, tak se dohaduje na další etapu zase garance ceny. Tímto způsobem se více méně takhle postupuje při té výstavbě. Ale vy třeba říkáte 3 měsíce dobu garance té ceny, ale řekněme, že když já mám projekt, tak, než je schváleno stavební povolení, tak to může třeba trvat rok. Tak dlouhou dobu asi vy nemůžete garantovat cenu materiálu. Ano, vždycky se to odvíjí od té garance, jak to počítá ta prováděcí firma. To znamená, že tam opravdu můžu konfigurovat před 2 lety, projektovou dokumentaci můžu mít dokončenou před rokem a pak to dávám ocenit stavební firmě a ta mi řekne, že nastoupí za 3 měsíce. A ona už samozřejmě kalkuluje s tím, že za ty 3 měsíce tyhle ceny, co ona mi dává, garantuje po dobu té hrubé stavby. Řekněte mi, dá se v dnešní divoký době odhadnout cena na 3 měsíce dopředu? Nedochází třeba k propadu materiálu téměř z týdne na týden? Bylo období, kdy to tak bylo. Teď naštěstí situace se stabilizuje a můj odhad na příští rok je, že bude stabilní ještě víc. Takže v tomhle směru si myslím, že ten investor může být klidnější než v letošním roce. Můžu přijít s vlastní projektovou dokumentací? Nebo ta dokumentace už je součástí celého toho balíku domu na klíč? Je to možné, ale je lepší, když začnete víceméně od konfigurátoru nebo od přemýšlení, jestli půjdete stavit E4 dům. Vysvětlím, proč. Ty čtyři E reprezentují nějaké čtyři pilíře. To znamená, že jsou to domy, které jsou ekonomicky výhodné, jsou energetické, samozřejmě spotřeba energie je tam co nejmenší, jsou estetické, tzn. musí se líbit tomu investorovi a jsou ekologické. To znamená nejen, že to vnitřní prostředí je zdravé, ale používají se tam i materiály, které jsou vyráběny ekologicky. Jako pálené cihly, pálená střešní krytina a podobně. Nicméně podle těchto čtyřech E se vytvořily pravidla výstavby domů E4. Ty pravidla mají hodnoty povinné a doporučené. A pokud já si budu zhotovovat s nějakým, řekněme, svým projektantem svoji projektovou dokumentaci a bude ta projektová dokumentace dělaná podle pravidel E4, tak to zapadá do konceptu a mohu s touhle dokumentací přijít. Jistější samozřejmě ale je, pokud mám nějakou představu, abych navštívil rovnou našeho E4 projektanta, který je vlastně edukován o tom, jak ta dokumentace má vypadat, co má se s investorem probírat, jaké jeho přání má do té dokumentace dávat a pak ta dokumentace je jistější, že bude odpovídat těm pravidlům. Jaké materiály jsou na domě použity? Když vezmu oborovou stěnu, protože se program jmenuje Wienerberger E4 dům, tak jsou tam použité cihly porotherm, pálené cihly porotherm. U střešní krytiny, je to pálená střešní krytina Tondach a pak jsou tam produkty našich průmyslových partnerů. To je velmi zajímavé odvětví, protože ten dům nemůžete postavit jen z cihel, jen z té střešní krytiny, ale je tam spoustu jiných materiálu, které tam používáte. Naši partneři průmysloví je například společnost Vekra, která dělá okna, společnost Baumit, která dělá lité podlahy, omítky a fasády, společnost Siko, která v podstatě doplňuje koupelny a kuchyně, společnost Schiedel, to jsou samozřejmě komíny, a taky jsme samozřejmě mysleli i na technologie, a tam máme společnost Vaillant, která v podstatě se zabývá jak plynovými kotly, tepelnými čerpadly, fotovoltaikou i rekuperací. Řekněte mi, jak probíhá proces výstavby? Když to vezmu úplně od začátku, tak investor by si měl vyčlenit nejvíc času na tu konfiguraci toho domu. A nejen sám, ale víceméně kompletně se svojí rodinou. By si měli začít konfigurovat od toho, jaký styl bydlení chtějí, jaký tvar domu chtějí a podobně. Když toto skončí, z té konfigurace vyjde jakýsi link. A on se o ten link podělí se svým projektantem, nebo s tím E4 projektantem. Ten link má určitou výhodu, že projektant se dostává do knihovny stavebních prvků a vlastně si stahuje rovnou detaily do svých projekčních programů, takže se mu to projektuje mnohem jednodušeji. Když je projektová dokumentace, která vychází z té konfigurace, ale může být částečně odlišná, je hotová, tak zákazník má tři možnosti. První možnost je, že si podle těch pravidel a podle té dokumentace bude dům stavět svépomocí. Když se tím nechce zabývat, má druhou možnost, že si vybere svou stavební firmu, kterou bude muset ohlídat, aby dodržovala dokumentaci, anebo třetí možnost, kterou doporučuji, že si vybere stavební firmu z programu E4. Tyto firmy jsou dlouhou dobu prověřené a prozkoušené a není to jen o tom, že majitel té firmy smýšlí v souladu s těmi pravidly, ale že ty pracovníci, ty stavby, které jsou kontrolované, takhle vypadají podle těch pravidel a svěří tu stavbu do rukou této firmě. Tam je totiž obrovská výhoda, že tuto firmu může kontrolovat, to záleží na přání investora, takzvaný nezávislý kontrolní orgán, což je v tomto případě centrum stavebního inženýrství. A on tam na tu stavbu dochází a vytváří z té stavby protokol, kde nezávisle kontroluje, jestli ta stavební firma dodržuje projekt a jestli samozřejmě tomu investorovi jde všechno podle plánu. Vy se věnujete jenom výstavbě domů nebo se taky staráte i o okolí toho domu? Jak už jsem řekl, v těch čtyřech pilířích je i "éčko" ekologie. tak na to dáváme i velký důraz, že tomu investorovi nevytváříme dům jen jako stavbu, ale i to celé bydlení. Wienerberger se z té role výrobce, dostává do role jakéhosi poskytovatelé kompletního bydlení. A to bydlení není jen ten dům, ale i to okolí toho domu. My spolupracujeme například s Atelierem Flera, kde v podstatě řešíme, jak řešit zahradu, jak řešit uzpůsobení té zahrady, jak zadržovat vodu v té krajině. To je dneska největší problém. Všimněte si například letošní léto. Je jedno z nejsušších let za posledních 10, možná 20 let. A je to tím, že koncepce zahrad většinou nemyslela na to, jak se ta voda v té zahradě udrží. A já vám řeknu, když vezmeme třeba jeden vzrostlý strom, tak ten mám vyprodukuje tolik chladu jako rekuperace. A vhodnou volbou několika vzrostlých stromů na zahradě vy vlastně řešíte i nějaké technologické věci, které by vás stály daleko víc peněz. Takže i tady na to my myslíme v tomhle případě. Máme to zahrnutý i v pravidlech. A ještě k tomu vlastně poskytujeme tohle to poradenství. Kolik domů ročně postavíte? Dá se říct, že naším cílem je, aby domy E4, s těmi pravidly, pracovalo nějakých 1500 investorů ročně. Ale fyzicky my stavíme dneska nějak kolem nějakých 130 domů ročně. To znamená s těmi našimi stavebními firmami. A cíl je maximum stavět 200 domů ročně. Ale ta edukace o tom je samozřejmě ambiciózně větší. Mohu nějaký vzorový dům navštívit? Ano, my jsme přemýšleli, jak vlastně vytvořit vzorový dům. Jestli to má být stavba, která nebude obývaná a bude jako muzeum. Anebo mít stavbu obývanou nějakou rodinou. Rozhodli jsme se jít tím směrem postavit vzorový dům, aby v něm bydlela rodina. A nějakým způsobem my monitorujeme, jak ta rodina tam žije, jak větrá, jak vytápí, jak se tam chová. A tyto data nějak analyzujeme a vlastně si potvrzujeme, že celý ten program je v souladu s tím, jak my přemýšlíme. A my jsme takový vzorový dům postavili v újezdu Průhonic na Praze 4. Aby ten zákazník i viděl, jak to vevnitř vypadá, protože tam žije ta rodina, tak jsme udělali virtuální 3D prohlídku, která je na té webové stránce www.e4dum.cz. A když už jsme u toho, povězte mi, kde si o vašich domech potenciální klienti můžou zjistit co nejvíc, internetové stránky a tak dále? Prvořada internetová stránka je www.e4dum.cz. S tím se váže internetová stránka konfigurátoru, kterou doporučuji navštívit vždy jako první. To je www.konfiguracedomu.cz. A ohledně zdravého prostředí kolem toho domu je www.naszdravydomov.cz. Na závěr mi prosím ještě povězte, jaká je největší výhoda stavební firmy z vašeho programu oproti běžné stavební firmě? Stavební firma z našeho programu, v první řadě jsou tam firmy, které jsou prověřené několik let, některé jsou tam dokonce 15-16 let. Takže to je první věc, prověřené firmy. Druhá věc je ta garanční listina. Co to znamená? Garanční listina investorovi dává garanci, že kdyby v průběhu té výstavby se s tou stavební firmou něco stalo, tak mu to dostaví jiná stavební firma z programu a vícenáklady na přesunutí té stavby pod jinou stavební firmu se hradí do výše čtvrtmilionů, to znamená 250 tisíc. A pak je tady třetí rozdíl mezi běžnou stavební firmou a tou z programu, ta kontrola tím nezávislým orgánem, což je v tomhle případě Centrum stavebního inženýrství. Já Vám, pane inženýre, mockrát děkuji. To byl pan inženýr Daniel Uskokovič z firmy Wienerberger a představil nám tady projekt Wienerberger E4 dům, což jsou prakticky domy na klíč. Já Vám mockrát děkuji, přeji hodně štěstí a někdy zase třeba na viděnou.

JUDr. Pavel Kiršner, advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner Co dělat, když vlastníte nemovitost, ale nemáte k ní přístup? Jak se vypořádat s tím, že jste v situaci, kdy nemůžete vaši nemovitost řádně užívat, jelikož není dostatečně spojena s veřejnou cestou, a vy musíte využívat cestu přes sousední pozemky? Obsah: [minutovnik time="00m40s" class="test-class" autoplay="1"]Definice pojmu práva nezbytné cesty[/minutovnik] [minutovnik time="01m30s" class="test-class" autoplay="1"]Konkrétní příklady[/minutovnik] [minutovnik time="03m30s" class="test-class" autoplay="1"]Jak zákonem stanovená nezbytná cesta má vypadat[/minutovnik] [minutovnik time="07m30s" class="test-class" autoplay="1"]Kudy může vést nezbytná cesta[/minutovnik] [minutovnik time="10m00s" class="test-class" autoplay="1"]Jak probíhá proces její stanovení[/minutovnik] [minutovnik time="10m30s" class="test-class" autoplay="1"]Komu následně vytvořená cesta patří?[/minutovnik] [minutovnik time="11m15s" class="test-class" autoplay="1"]Jak dlouho se obvykle soudní spor táhne?[/minutovnik] [minutovnik time="13m00s" class="test-class" autoplay="1"]Cena nezbytné cesty[/minutovnik] Vybíráme z rozhovoru: [lock] Přepis rozhovoru: Co dělat, když jste v situaci, kdy vlastníte nemovitost, ale nemáte k ní přístup? Jak se vypořádat ze situací, kdy nemůžete vaši nemovitost řádně užívat, jelikož není dostatečně spojena s veřejnou cestou a musíte tudíž využívat přístupu přes sousední pozemky? O tom si s námi přišel dnes povídat pan doktor Pavel Kiršner z advokátní kanceláře Ciprýn a Kiršner. Dobrý den, vítejte u nás. Dobrý den, děkuji za pozvání. Tak pojďme si nejdřív na úvod definovat, co to je pojem nezbytné cesty a jak ho upravuje občanský zákoník. Právo nezbytné cesty, je právo upravené občanským zákoníkem a umožňuje zřídit věcné břemeno užívání pozemku, práva cesty, v případech, kde není možné dosáhnout nějaké dohody mezi těmi sousedy. Tady bych chtěl jaksi předeslat, že dohoda je vždycky lepší než jakékoliv souzení, kdo někdy prošel martýriem soudních řízení ví, že málo kdy to dopadne tak, že jsou všichni spokojeni. Proto bych předeslal, že právo nezbytné cesty bych bral jako nějaké poslední možné řešení a vždycky je lepší se domluvit. A prosím vás, můžete nám říct nějaký konkrétní příklad, který vás napadá, kdy je potřeba uplatnit právo nezbytné cesty? Typický je případ ten, že když vlastním jaksi pozemek nebo stavbu a nemám právo přístupu k tomu pozemku nebo stavbě a nemám zároveň napojení na veřejnou cestu, to znamená nemohu ten pozemek užívat řádně, dostat se k němu tak, jak jako řádný uživatel potřebuje, pak přichází na řadu právo zřízení soudním rozhodnutím. A teď mi řekněte, kdybych já si chtěl postavit dům a koupím pozemek a pak zjistím, že tam není ta přístupová cesta a dám to k soudu, mám šanci uspět? V tomhle případě bych byl velmi opatrný, protože občanský zákoník říká, že každý má právo samozřejmě se dožadovat toho zřízení práva cesty, ale bere se také na zřetel to, jestli já jsem byl dostatečně opatrný, když jsem tedy pořizoval si ten pozemek a mohl jsem spoléhat na to, že to právo cesty tam bude zřízené. Pokud byste měl tuto možnost koupit pozemek bez práva cesty a neučinil byste nějaké opatření, to znamená nepokoušel byste se zjistit, jestli tam to právo cesty může být, nemůže být, nepokusil byste se dohodnout s případnými sousedy, tak si myslím, že spíše by vám soud právo cesty nezřídil. Toto je opatření proti nějakým jaksi spekulacím, spekulantům. Myslím si, že je to velmi vhodné opatření, protože když se nad tím zamyslíme, právo cesty je zásah do vlastnického práva. Každý máme zaručené vlastnické právo a toto je zásah, který se týká, dejme tomu, mého bytostního vlastnického práva a je to zásah do práva zaručeného ústavou, které říká, že zásah do vlastnického práva je možné pouze za náhradu a ve veřejném zájmu. Když slyšíme to slovo ve veřejném zájmu, tak si říkáme, že vlastně nikdy nemůžeme dosáhnout veřejného zájmu, pokud jde o občanský spor nebo mezi dva sousedy nějaký spor. Toto už je vyřešeno i jaksi spor mezi dvěma sousedy nebo právo jednoho občana může být veřejný zájem, pokud je v zájmu našem, aby to právo bylo zřízeno. Řekněte mi taková cesta, jaké musí mít parametry? Stačí třeba, že nám poskytnou malinkatou cestičku, na které projde člověk s dvěma taškami. To právo veřejné cesty musí být jen v nezbytné míře. To znamená, že nemohu požadovat nějaký velký koridor, aby tam jezdila velká nákladní auta, musím jaksi odůvodnit, co tam potřebuji, ale můžu zřídit pouze v nezbytném rozsahu. To znamená tak, aby tam zřejmě projelo nějaké osobní auto, prošla běžná návštěva, ale nikoliv, aby tam jaksi proudily davy turistů a byla nějaká velká doprava. Může třeba být ta cesta dočasná po dobu stavby a pak by ten vlastník řekl, tak teď jste si postavili a teď to zase zrušíme a necháme jenom tu cestičku. Na to právo veřejné cesty nemyslí. To právo veřejné cesty je zřizováno jako věcné právo a zapisuje se do katastru nemovitostí. Občanský zákoník říká, že teoreticky může být zřízeno jako obligační právo, to znamená, že platí mezi dvěma sousedy. Máme sousedy pana Novák a pana Novotného, a to platí mezi nimi. Toto není pravidlo, pravidlem je, že to věcné břemeno je zapisováno do katastru nemovitostí jako věcné právo a souvisí s pozemky, tedy sleduje ten pozemek i při změně vlastnictví, sleduje jej, protože občanský zákoník má právo nebo vychází ze stability těch vztahů a ta stabilita je zaručena pouze, pokud je to zřízeno jako věcné břemeno. A prosím vás řeší třeba toto soudní opatření i definici té cesty, jestli může, musí být zpevněná, jestli kdyby třeba někdo řekl, já tam potřebuji mít asfaltovou cestu, ale ten majitel by řekl dobře, ale jedině štěrkovou, nebo pouze prostě jenom udusanou hlínu. To právo, toto v případném sousedním sporu řešeno není. Případném sousedním sporu je nutné využít geodeta, který nám jaksi oddělí jenom tu nezbytnou část toho pozemku a pak jde o to, jak to věcné břemeno definováno. Ten, kdo je povinen to věcné břemeno strpět, tak zároveň má povinnost umožnit, aby to věcné břemeno bylo takto užíváno, ale ten, kdo je z toho věcného břemena oprávněn, má zároveň povinnost se podílet na nákladech, které jsou s tím spojené. A zároveň věcné břemeno lze zřídit pouze za náhradu. To znamená součástí toho soudního výroku tím, že se zřizuje věcné břemeno, je i to, jak vysoká je ta náhrada za jeho zřízení. O tom soud rozhodne, aniž by to ten žalobce, respektive v tomto případě žalovaný, požadoval nebo žalobce navrhoval. A je to otázka vždy znaleckého posudku. Musím říct, že ty ceny za to ztížení, jaksi toho užívání toho pozemku, respektive zatížení mého pozemku věcným břemenem, nejsou až tak vysoké. Je to vždycky znalecká otázka, velkou neznámou u českých soudů je vždycky znalecký posudek. Ač bychom řekli, že znalecký posudek by měl být vždycky stejný, není to tak. Často se v rámci sporu zakládá každá ze stran svůj znalecký posudek, který je diametrálně odlišný, pak soud nařídí další znalecký posudek, ten je zase odlišný. Typicky se vychází při stanovení ceny toho věcného břemene za a) z toho, o kolik se sníží hodnota mého pozemku při zřízení věcného břemene a za b) o kolik se sníží můj komfort při užívání toho pozemku. Samozřejmě vychází se z ceny toho pozemku, vychází se z ceny obvyklé nájmu za užívání pozemku, pak jsou tam jakési složité vzorečky, hodně závistí na tom, jaký srovnávací materiál použije ten znalec, to znamená, z jakého servu srovnávacího vychází, protože velmi těžké je sehnat obdobný pozemek se stejnými parametry, to tak vždy jako není. Mě by to zajímalo z pohledu té poškozené strany, když se ta cesta udělá při kraji pozemku, tak to asi nemusí být takový problém, ale když se ta cesta dá napříč tím pozemkem, tak tam dojde k velkému znehodnocení toho pozemku. Zde soud musí vážit ty pro a proti, a musí vycházet z toho, že ten zatížený pozemek musí být zatížený minimálním způsobem, to znamená určitě by neměl dovolit to, aby znemožnili užívání vašeho pozemku, v takovém případě by to zřízení práva věcného břemene měl odmítnout. Jak se váží zájmy toho vlastníka toho pozemku, a samozřejmě i nějaký zájem toho, kdo chce zřídit to věcné břemeno, ale v případě nějaké kolize se dává spíše na váhu ten zájem toho vlastníka toho pozemku, protože to je ten, jehož vlastnické právo se hájí, a do něj by mělo být zasahováno minimálně. Takže já to zkusím sesumírovat. Takže ten, kdo požaduje tu nezbytnou cestu, tak musí zaplatit tu újmu tomu majiteli, která je vypočítaná. Nejspíš on musí zaplatit tu cestu jako takovou, jako z její realizace. Ano, a musí se podílet na nákladech, které jsou spojený s užíváním toho věcného břemene a zároveň musí zaplatit i za snížení mého komfortu užívání toho mého pozemku. K tomu bych chtěl ještě dodat, že občanský zákoník říká, že to věcné břemeno nelze zřídit třeba přes uzavřený areál nebo uzavřenou zahradu. To znamená, mám zahradu za plotem, mám nějaké náměstíčko uvnitř nějakého svého objektu, tak nelze zřídit věcné břemeno tak, aby si tam proudil někdo skrz moji zahradu. Kdo se pak o tu cestu stará? O tu cestu se stará ten vlastník toho pozemku, s tím, že ten, kdo má výhodu z toho věcného břemene, se musí podílet na těch nákladech, které jsou s tím spojené. A nadále tedy ta cesta patří tomu novému objektu, nebo té nové parcele, anebo tomu stávajícímu? Ta cesta, na vlastnickém právu k té cestě se nemění vůbec nic. K tomu bych chtěl ještě dodat, že v určitém případě může právo náhrady škody, nebo té újmy náležet i někomu jinému než vlastníku toho pozemku. Ten pozemek může být zatížen třeba dalším věcným břemenem, v takovém případě, pokud dojde k omezení toho dalšího věcného břemene, tak náhrada náleží i tomu třetímu objektu, který vlastně je ten, který má právo z toho věcného břemene, které třeba předcházelo tomuto druhému věcnému břemenu. Pane doktore, jak to poslouchám, to je nesmírně složitá věc. Je možný, že se takový spor třeba táhne roky? Řekl bych, že to není možné, ale že je to pravidlem, protože je to otázka velmi principiální pro ty sousedy. Samozřejmě je to otázka vlastnictví nemovitosti, to je to základní, co se nás dotýká. A pokud je tam zřízeno věcné břemeno, tak to může být jaksi bytostná otázka pro oba ty sousedy. A musím říct, že po rodinných sporech toto bývají jaksi nejdivočejší spory ve smyslu nevraživosti mezi sousedy, která se třeba táhne už po nějaké generace. Ač po právní stránce se nejedná až tak o složitou věc, protože není nějak zatížena nějakým složitým dokazováním, protože se vždycky dokazuje ta újma, jestli to tam jde zřídit nebo nejde, ale ty spory bývají velmi dlouhé, protože často to bývá bitva znalců, na znalecké posudky se čeká dlouho, činí to velké nároky na toho soudce, aby opravdu rozhodl spravedlivě, protože někdy je to velmi obtížné vyhodnotit to, jestli opravdu to věcné břemeno tam má být zřízeno a kdo je vlastně ten černý a kdo je tam ten bílý. Nikdy to tak nebývá jednoduché a musím říct, že tyto spory velmi často končí nějakým dovoláním a spor, který trvá pět let, není výjimkou. Tam snad jako potěšující okolnost nebo povzbuzující je v tom, že i když záleží pro jakou stranu, že nejsme v Americe, kde ta poškozená strana si může stanovit jakoukoliv cenu. U nás jsou ty soudní posudky, které by měly stanovit cenu spravedlivou. To je sice pravda, máte pravdu, nejsme v nějakých bláznivých sumách, že já mohu říct, že si ten svůj pozemek cením na miliony. Na druhou stranu musím říct, že někdy, když vidím posudek, kde věcné břemeno hodnoceno na 5000, na 9000 Kč a uvážím to, že to můj pozemek opravdu zatíží, že to může do jisté míry omezit mé užívání pozemku, tak si říkám, že někde ty částky by mohly být i vyšší. Že jaksi to, jako pár tisíc korun za zřízení věcného břemene mně nepřijde příliš adekvátní. A pane doktore, je to spíš zvláštnost z hlediska vlastnického práva nebo je to poměrně častý jev, že se toto děje, že se řeší právo nezbytné cesty? Musím říct, že ty spory nejsou až tak časté, ale zas nemůžu říct, že by to byl nějaký extrém, ale běžný spor to úplně není. Pojďme si tedy na závěr udělat takovou malou poradnu, takové okýnko pro lidi, kteří by se s tímto setkali, ať už pro ty, kteří by byli dotčení toho, že musí si nechat zřídit právo nezbytné cesty, anebo pro ty, kteří to potřebují. Takže já potřebuji na svůj pozemek právo nezbytné cesty. Co pro to mám udělat? Vezme to tedy z pohledu toho, kdo to potřebuje zřídit, to právo cesty, protože to je ten, který určitě udělá ten první krok, ten výkop. To znamená, jako první musím zjistit, kdo je můj soused a nesmím být vlastníkem té cesty, která navazuje na veřejnou cestu. Pokud splňuji toto, tak navrhuji oslovit souseda a snažit se domluvit. Pokud to možné není ve smyslu nějaké domluvy, určitě doporučuji ve vších slušnosti souseda navštívit, než si začneme dopisovat. Někdy, když se začíná tím, že přijde výzva od advokáta, tak si nemyslím, že je to dobrý začátek. Pokud toto možné není, tak navrhuji, jaksi písemně oslovit toho souseda s nějakou nabídkou, možné dohody a podobně, protože pak už začíná příprava na ten soud ve smyslu důkazním. Jestliže mě soused odmítne nebo se se mnou nechce bavit atd., tak už musím si udělat nějakou rešerši, jestli opravdu nemohu se k tomu pozemku dostat jinak, třeba za nákladnější situace nebo za nějakých vyšších nákladů. Pokud to možné není, tak je dobré oslovit geodeta, tak aby to věcné právo, jaksi namaloval do geodetického plánu, a pak už je na místě poslat předžalobní výzvu, která by měla následovat před podáním žaloby. Pokud ani pak nejsem úspěšný, tak se musí podat žaloba na zřízení věcného práva cesty. Jehož přílohou bude ten geodetický plán, kde bude to právo cesty jako nakreslené, zaplatit soudní poplatek a počkat, jestli strana bude souhlasit, nebude. To už je jaksi spojeno s nějakými celkem vysokými soudními náklady. A teď si řekněme ten opačný případ, že jsem požádán, aby přes můj pozemek šlo právo nezbytné cesty. Co si mám ohlídat v takovém případě, abych nesplakal nad výdělkem? V tomto případě opět zase doporučuji jakoukoliv vstřícnost, protože když budu ten, který bude vše negovat, tak to ten soud pak může vzít v úvahu. To znamená už ale mít na paměti, že si připravuji důkazní situaci stejně jako ta případná protistrana. To znamená reagovat na ty dopisy, případné výzvy, přijmout toho souseda, abych nebyl já ten, kdo jenom neguje, jenom blokuje. Ale nic vás jaksi nenutí tu nabídku přijmout. Pokud se cítíte, jaksi omezen v tom vlastnickém právu anebo s tím nesouhlasíte, tak samozřejmě souhlasit nemusíte. V této části je si třeba možno jaksi licitovat o té sumě, protože když si jaksi vyjednáte nějakou větší částku, tak za to zřízení věcného břemene, tak ta může být jaksi podstatně vyšší, než co pak řekne ten znalecký posudek. V tomhle bych taky jaksi tu taktiku zvažoval, protože před soudním jednáním asi ta nabídka může být jako vyšší než při nějaké soudní bitvě. Samozřejmě nic vás nenutí. Pokud s tím nesouhlasíte, počkat na žalobu a pak se v ní vyjádřit, jenom doporučuji přebírat poštu. Hodně sporů končí na tom, že někdo nepřebírá poštu, má někde bydliště, kde už dávno nebydlí. A to pak je problém, protože v těchto případech, pokud prošvihnu soud, nějaké koncentrační výzvy, tak se můžu nadít toho, že tam je zřízené věcné břemeno, a já o tom ani nevím. Pane doktore, já Vám mockrát děkuji. To byl Pavel Kiršner, advokát z advokátní kanceláře Ciprýn a Kiršner. Já Vám mockrát děkuji. A třeba někdy znovu na viděnou, na slyšenou u nějakého problému vlastnického práva. Děkuji za pozvání.

Ing. arch. MgA. Ondřej Kamenický, Oka Design Architekt Ondřej Kamenický vysvětluje, jaké komplikace přináší stavba na severní stráni nad řekou i to, že romantizující domy v přírodě nemusí mít nutně sedlovou střechu. Dozvíte se také, jestli si za deset let ještě bude moct pořídit rodinný dům i střední třída. Obsah: [minutovnik time="01m07s" class="test-class" autoplay="1"]Má Ondřej Kamenický vztah i ke svým starším domům?[/minutovnik] [minutovnik time="03m53s" class="test-class" autoplay="1"]Autorský zákon v architektuře[/minutovnik] [minutovnik time="05m50s" class="test-class" autoplay="1"]Scénografie versus architektura[/minutovnik] [minutovnik time="09m33s" class="test-class" autoplay="1"]Dům na břehu řeky Sázavy[/minutovnik] [minutovnik time="10m50s" class="test-class" autoplay="1"]Dům orientovaný na severní stranu[/minutovnik] [minutovnik time="12m35s" class="test-class" autoplay="1"]Energetická bilance domu[/minutovnik] [minutovnik time="15m09s" class="test-class" autoplay="1"]Výrazné zavěšené okno na severní straně[/minutovnik] [minutovnik time="16m42s" class="test-class" autoplay="1"]Změna fasádního obkladu[/minutovnik] [minutovnik time="18m50s" class="test-class" autoplay="1"]Lesní koráb[/minutovnik] [minutovnik time="22m00s" class="test-class" autoplay="1"]Rovná střecha lesního domu[/minutovnik] [minutovnik time="24m18s" class="test-class" autoplay="1"]Rodinné domy pro střední třídu za deset let[/minutovnik] [minutovnik time="27m12s" class="test-class" autoplay="1"]Vývoj architektury posledních let[/minutovnik] [lock] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vážení posluchači, diváci našeho pořadu Můj dům studio. Mám velkou čest dnes tady přivítat u nás pana inženýra architekta Ondřeje Kamenického z ateliéru OKA Design. Dobrý den. Dobrý den Vám i vašim divákům. Pan architekt v časopise Můj dům představil v minulých letech dva své domy. Naši redaktoři je pojmenovali Lesní koráb a druhý Romantika na břehu řeky Sázavy. A my si o nich budeme povídat. A ještě, než začneme, mě by zajímala jedna věc. Od těch domů, od těch realizací, potažmo napsání článků, uplynula už nějaká voda, už nějaký ten rok, konkrétně sedm let. Jaký má vztah architekt ke svým takto starším domům, které už opustil? Protože třeba já vím, že u spisovatele, nebo muzikanta, nebo malíře je to tak, že ve chvíli, kdy to dílo dokončí a odevzdá ho tomu světu, tak k němu ztrácí trošku vztah. Jak vy dneska vnímáte ty svoje domy starší? Děkuji za otázku. To se mě ještě nikdo nikdy nezeptal. Já je jako ty děti pořád ještě trochu vnímám. Já si myslím, že u toho domu těžko přerušíte tu kontinuitu. Ono to má dvě roviny. Na rovině nějaký tvůrčí bych řekl, že samozřejmě je to dítě nějaký doby. Ta architektura se vyvíjí, protože každý jiný asi i umění je závislé na nějaké hodnosti a na nějakém vývoji a na nějaké avantgardě. Takže na tvůrčí rovině samozřejmě člověk už by třeba za zadání pět let starý dělal dneska trošku jinak, ale třeba s velmi podobným přístupem. Ale taky ono je to umění, v kterém je pak někdo nucený žít. Takže já si myslím, že spíš tak jako vlastně sdílím ten další život zejména u těch obytných domů a zejména u těch vil s tím jeho obyvatelem. Trošku ještě pořád někdy se zastavím, nebo jsme v nějakým ne častým, ale v kontaktu. A jak se na to díváte, když se třeba ten dům nějak mění? Že ne, že by ho úplně přestavěli, ale přece jenom ho nějak zabydlují, obydlují? Ne, vždy je to úplně třeba s tou původní představou. Neřkuli, když je ten dům třeba, jestli jste to už zažil, že se ten dům prodal a ten nový majitel si ho přizpůsoboval svým potřebám. S tím prodejem to si teď neuvědomuji, že bych v té situaci někdy byl, anebo o ní možná nevím. Ale samozřejmě já jsem vždycky rád, když se na mě ten majitel, nebo ten obyvatel toho domu, ať už je to v tu chvíli kdokoliv, obrátí aspoň s nějakou konzultací, řekl bych, dalšího postupu. Že to nemusí hned mít formu, tady mám pro vás další úžasnou zakázku, jak to celý přebudujeme. Ale že vnímá, že v tom člověk má osobně nějak vsazeno, i když tam zrovna nebydlí, nějak to respektuje, a nějak dá člověku najevo, že by rád to nějak uzpůsobil. Což já se zase snažím vždycky vyslyšet, protože, jak říkám, tam vzniká nějaká vazba, ze který já pak nemůžu odejít středem a říct jenom, to je takový moje suchý autorský dílo. My jsme to tady dokonce jednou řešili s jedním vaším kolegou, a přiznávám, nedořešili, my jsme z toho tématu pak utekli. Jak je to s tím autorským zákonem? Jak to tam je, když by vám někdo přestavil váš dům, změnil ho k ne obrazu svému? Jak to potom je, že to je hodně taková ošidná půda? A nepamatuji si, že by se to někdy třeba soudně řešilo. No, nedivím se. Samozřejmě je to asi soudně řešitelné na základě toho mála, co vím o českém právu, jako je, protože to skutečně je něco, z čeho se nedá vyvázat. Ani kdybych chtěl, tak já nemůžu přestat být autorem toho domu. A díky tomu zase mám zřejmě nějaké právní možnosti, kdyby se s tím domem dělo něco, co bych já nepovažoval za skvělý. Ale ono jako já neznám situaci, kdyby někdo k tomu opravdu sáhnul, protože ten klient přichází s nějakou důvěrou k tomu architektovi. Já jako architekt se na té důvěře snažím vlastně postavit celou tu spolupráci. A na konci nebo v tom epilogu, kdy se pak třeba něco mění, tak je jako těžký, nebo bylo by asi hypoteticky velmi těžký přijít a říct, vy zlý člověče, vy se mi tady snažíte zničit moje autorské dílo. To asi by nepasovalo do toho celkového mezilidského vztahu, na kterým je to postavené, ale samozřejmě vždycky je jako příjemné, když to vzniká nějakou lidskou domluvou, ten další život. Já jsem se dočetl, že vy jste vystudoval filmovou a televizní scénografii na AMU, což mě nesmírně zaujalo. Jak pak vedla ta cesta k té architektuře a věnoval jste se tomu nějakou dobu? A pokud ne, proč vás to třeba nezaujalo, tak že jste se dál nevěnoval, že nejste třeba televizní filmový architekt? Já jsem si na tuto otázku snažil odpovědět, když jsem měl takové období, že jsem seděl jako na dvou židlích zároveň na té scénografické čerstvě a na té architektonické už trošku, takže já už jsem třeba měl po architektuře, a už jsem třeba dva roky dělal v ateliéru jako domy a trošku už jsem si zvykl na takový ten autorský přístup toho, kdy člověk nějakým jako tvůrčím procesem ten dům koncipuje a trošku ten tvůrčí proces jako on diktuje. Čili já potom vlastně, když jsem vpadl jako po dokončení ještě scénografie jako mladý elef do toho tvůrčího štábu těch filmů, tak najednou jsem se trošku popravdě těžko smiřoval s tím, že najednou jsem jenom jedno to kolečko, který spíš jakoby tak následuje tu vizi režiséra, kameramana a takových těch hlavních tvůrčích filmových profesí. A bavilo mě to jako dělat obojí. Ono se to asi jako skvěle doplňovalo v té scénografii, spíš děláte takový jako nálady, děláte dobový věci, umožňuje vám to udělat si krásný secesní interiér, který si jako architekt neuděláte, protože už to není úplně jako košer dneska, něco takového. Takže jsou to jako dobře se doplňující roviny, ale jako v jednom člověku se to příliš nedalo, protože ten film je jako náročný provozně, takový ty různý ranní, noční natáčení, večerní příprava, scény. Nedej bože, když ta scéna se jako někomu z těch tvůrčích profesí nelíbí a třeba se taky předělává. Přece jenom ta architektura jako cihel a betonu má nějaký taky zákonitosti, o který je dobrý se i opřít. Ale samozřejmě, kdybych měl nějaký ještě paralelní život, tak si tu scénografii možná střihnu k tomu. Já jsem se vlastně s touhle branží setkal taky jako autor a to, co třeba pro mě byl problém, že jsem byl... Když si udělám nějaké autorské věci pro divadlo, tak si za ně zodpovídám a tam je ta svoboda podobná, když vy projektujete ten dům. A u toho filmu, té televize, jsem vždycky hrozně narážel na to, kolik lidí i nekompetentních mluví do toho výsledného tvaru. Kolik byznysmenů nebo lidi v marketingovým oddělení při různých klientech, který do toho dávají peníze, prostě do toho projektují své vize. Nevím, jestli zrovna tohle mohl být i případ u scénografie, ale u toho autorského problému nebo scénáře to prostě vždycky byl problém. Já bych řekl, že jste docela uhodil hřebíček na hlavičku, protože opravdu je tam strašně složitý to tvůrčí předivo těch více lidí, který tomu dávají tvar. A to je jako komplikované území, někdy až minové pole, kterým člověk musí dojít k nějakému tvaru, který ale na konci bývá dost často takovým kompromisem, že už to není to autorský. Vy jste zmínil to divadlo a to je, myslím, správný rozdíl, protože u toho divadla je to autorštější, je to víc takové čisté prýštění tvůrčího ducha než v té svázanější filmový scénografii. Je fakt, že ta architektura je z podstaty svázaná možná ještě o něco víc díky prostě té jednorázové investici energie, prostředků, díky nějakým zákonitostem nějakých stavebních materiálů, ale zase i v tom divadle konec konců máte jako diváka ještě nějakou kukátkovou nebo nekukátkovou scénu a taky tam máte nějaké zákony, že vám nesmí shořet divadlo při nějakém hodně expresivním představení. První váš dům, o kterém bychom chtěli mluvit, je dům na břehu řeky Sázavy, který je pro mě překvapení v tom, že je postavena severním břehu řeky. Ano, je tam krásný výhled na řeku, všichni ho chceme, protože já, kdybych měl na Sázavě, tak si taky výhled na řeku, ale hůř se s tím pracuje. Je to jakoby výzva nebo pro architekta je to těžký? Je to netypický spíš. Tohle byl první klient, který za mnou přišel s tím, že nechce takové obvyklé heslo klienta, tak poprvé usednuvšího ke stolu architekta, že to má být prostorný, světlý, nestát to moc a být to krásný. Ale tady vlastně ten klient měl jako dopředu jasno, že on má radši stín v létě než že by vyloženě, potřeboval slunce v zimě, když to tak řeknu. Takže ten dům vědomě jsme koncipovali tak, že on je vlastně vůči tomu slunci chráněný. Bylo to možná ještě před tím, než se stalo oteplování a nějaké chlazení budov stejně zásadní jako jejich vytápění. Takže to bylo v době, ještě, než z tohohle celého vznikl nějaký hype. Ale bylo to jako vědomí, takže já jsem to vzal jako jeden z osobních hledisek toho klienta. Ty osobní hlediska toho klienta jsou vždycky takovým zajímavým impulzem k přemýšlení. Čili já je mám vlastně rád, zejména jsou takto vědomě formulované. Čili vy jste to kompenzoval tím, že jste tam to světlo dostával těma bočníma stěnami, že tam vlastně defacto ze všech stěn se nějak dostává nějaký světlo. Je to tak. On je to dům vlastně postavený kolem jedné stěny. My jsme vlastně jako měli, tam byla synergie v tom, že ten nechtěný jih a nechtěné přehrávání toho interiéru tím jižním sluníčkem zároveň byla strana ke komunikaci. A ten sever, chtěný stín někde na terase před obytnými prostorami zároveň byl jako krásným výhledem na panorama naproti přes Sázavu, kde prostě to sluníčko tím, jak za námi, za tím domem běží, tak kreslí jako různý scény od rána až do večera. Takže to hlavní otevření, ta hlavní osa vlastně je kolmá na tu zeď, která je taková jako protisluneční, bych řekl. Skrz ni je provedený hlavní vstup a je hlavní osa, kterou projdete rovnou jako obyvákem k tomu hlavnímu oknu. A ty ostatní prostory jsou vlastně k tomu jakoby přidávaný. To je dům, kde já jsem vlastně si to pojmenoval jsem si to až potom, že jsem vlastně, ten dům vznikal jako aditivně, že nebyl nějaký tvar, do kterého by člověk jako vymýšlel nějakou dispozici, ale že vlastně byla nějaká osa, s který ten dům tak jako sám jako rostl nějak. Pak jsem se jako dověděl, že se to takhle jmenuje a že to jsou prostě dva způsoby, jak dům tvořit, ale mě to jako zaujalo a je tam přesně jak říkáte, je tam otevření těch ložnic na ten východ a nějakých takových kuchyň a nějakých jako servisních prostorů na ten západ, protože tam ten výhled moc není a ten západ by taky byl třeba. Myslíte si, že by to dneska, v době, kdy se velmi nahání energetická úspornost budov, ještě vyšlo třeba energeticky? Muselo by se tam přidávat jako třeba osm solárních panelů? Je pravda, že dneska je tato otázka velmi logická. Zase ještě tehdy nebyly všechny průkazy energetické náročnosti budov tak přísný, jako jsou dneska, takže jsme si ještě mohli dovolit udělat takovýto dům. On by šel i dneska, ale jak správně říkáte, muselo by se to dohánět technologicky, protože by neměl ten solární zisk v té zimě tepelný, se kterým se počítá, který samozřejmě velmi pomáhá. Ten dům je vytápěný krbovou vložkou a předpokládám, že to asi jako by stačilo. Je tam teda řízení, řízené větrání z rekuperací, což mě docela překvapilo. Byla shoda na to s klientem, že to chtěl, nebo jste mu to nabízel, vy nebo on s tím přišel? Já vždycky tak trošku respektuji vizi toho klienta, protože ty technologie samozřejmě mají nějakou ekonomickou stránku jednorázovou v té investici a potom rozloženou do nějakého věku v těch technologií, do jejich životnosti. Ale na té misce vah je také veliké těžítko, a to je vlastně to fanouškovství toho investora. Jestli věří v obnovitelné zdroje nebo jestli je to naopak totální pragmatik, kterého zajímá jenom ta ekonomie a pestré názorové možnosti mezi tím vším. Takže tady spíš jsem nějak reflektoval a bez problémů, protože si myslím, že to tam bylo celkem logicky. Ono je to tepelný čerpadlo, doplněný krbovou vložkou. Tehdy ne, ještě úplně obvyklou rekuperací doplněný. Takže já si myslím, že to je přesně ten případ, že vlastně ten dům trošičku si to technologicky dohání. No s tím jsem přišel já, protože on to je sklon toho pozemku. On má takový úplně jemný severní svah a ten dům vlastně je takový jako ustřižený trošku na tom pozemku, že vy sklesáte po těch schodech, tak jako vplujete do toho obyváku, což jsem chtěl, aby byl takový záliv na konci té osy, o které jsem mluvil. A reflektuje to i nějaký střešní světlík, kde i ta střecha vlastně jako střihá. Přináší světlo do hloubky té dispozice, protože je to bungalov, není to patrová stavba, takže řeší problém všech bungalovů, jak dostat přirozený světlo do nějakého centra té dispozice přirozeným způsobem. Tam je velmi zajímavý prvek, a to je to zavěšené okno s těžkým izolačním trojsklem. Ono je neseno dvojitou ocelovou konstrukcí. Řekněte mi prosím něco o něm víc. To je vlastně akcent té osy. To je kromě toho vchodu druhý moment, v kterým ta osa vychází, nebo chcete-li vchází do toho domu. A tímhle způsobem jsme i chtěli akcentovat, že je to jako vystrčený to okno, směrující pohled obyvatele zevnitř na ten nejkrásnější výhled přes tu Sázavu. V neposlední řadě to bylo umožněné i tím, že ten investor měl v tu dobu ještě firmu na tyhle řešení sklo zámečnických detailů a konstrukcí. Takže on si to vzal i trošku za svoje technické řešení. Pro mě to bylo taky velká škola jít do takového detailu s někým, kdo v tom má praxi desítek let. Takže jsme si to spolu, tenhle detail, vymysleli. V tom interiéru dominují trvalé a věčně krásné přírodní materiály, jako třeba ořechové dřevo, mramor, sklo, keramika. A co se výčet toho vnějšího opláštění domu, tam mělo původně tvořit přizdívku ze štípaného kamene, která měla představovat určitou sounáležitost se skalnatým masivem Posázaví. Nakonec, z ekonomického důvodu, majitelé se rozhodli pro zavěšený betonový obklad, který tedy to, jaksi ten kamen dokázal nějakým způsobem imitovat. Mě by zajímalo, byl v tom tehdy opravdu tak velký rozdíl, že jsi nemohl dovolit štípaný, to už si asi nevybavíte? No vybavím, já jsem samozřejmě trošku jsem jako zaplakal, protože já ty imitace se snažím používat tak málo, jak to jen jde. A tady ta fasáda má takový jako velký výrazový dopad. Ale holt se pan architekt trošku jako rozletěl, udělali jsme tam takový komplikovaný vlastně v pohledovým betonu takovou korunu toho baráku, což není technologicky úplně snadné, aby to zároveň nebylo tepelným mostem ve všech těch 3D detailech, v kterých se potkávají fasády a případný vykonzelení nebo nevykonzelení těch atik. Čili relativně jako jsem ten dům jako prodražil, takže pak jsem prostě sehnul hlavu a respektoval jsem, že klient na konci stavby už není tolik při síle a už jsem to akceptoval. Jste s tím majitelem toho objektu v kontaktu i po letech. Třeba našli tam něco, co třeba by udělali jinak nebo řekli vám, nám se tady bydlí přesně tak skvěle, jak jsme si představovali? V kontaktu jsme dokonce i nějaký drobnější ještě stavby na tom pozemku se pak dodělávali a nutno říct, že na početných konzultacích, takže to zrovna je jeden z těch případů, které jsou opravdu příjemné, že vás tam nemile nepřekvapí nějaká budoucí adice. A nutno říct, že tenhle pan klient, kterého tím velmi zdravím, tak si to víceméně pochvaluje a já mu věřím. Pojďme k dalšímu vašemu baráku. Je to zajímavé, my to máme dneska kolem řek. Tady to bylo kolem Sázavy a druhý objekt je na dolním toku Vltavy, který už po staletí okouzluje tou nádhernou scenérií lesnatých kopců, je tradiční oblíbenou rekreační oblastí a ty chatové oblasti už tam po léta, po desítek let proměňují takové oázy v klidu a mění se na trvalé bydlení. A to byl případ i vašeho dalšího klienta. Kam se nastěhovala mladá rodina, která tam postavila právě dům podle vašeho projektu, který byl nazvaný Lesní koráb? Můžete nám o něm něco říct? Můžu, ono shodou okolností, to je ten moment, kde se to k Sázavy a dolní nebo možná až střední tok té Vltavy potkávají, takže tyhle dva domy dělí vzdušnou čarou 3 kilometry. Takže ono je to jako podobná lokalita. Tady ten dům zase, to byl asi můj takový úplně jako první taková čistě jako autorská práce a taky jako krásná. Ta parcela byla úžasná, tam zase bylo jako jihozápadním směrem otevřený takový lůno, konec borového lesa, přecházející v nějakou jako starou zahradu, stávající chatičky malý. Tím pádem ta zahrada měla prostě všechny dřeviny, všechny rododendrony, všechno vzrostlí a díky tomu ten dům se jako snažil být velmi k nim, tvarově, jako ohleduplný a vlastně půdorys s ním nebude koncipovaný, tak myslím, že jsme tam jeden strom pokáceli a druhý jsme se snažili přesadit, ale nepovedlo se tak, že bohužel teda dva stromy padly, ale jinak opravdu jsme ten dům tak jako vtančili mezi tu stávající zahradu, což je vždycky jako příjemný. Já mám vždycky rád, když mám na co reagovat v nějakém přírodním kontextu a není to prostě rozparcelovaný pole za vesnicí, kde nejvzrostlejší strom bude takhle vysoký a ta zeleň tomu neposkytne nějaký hezký background. Vy jste dokonce až kvůli jedné borovici vlastně vytvořili ten tvar, kde ten půdorys je jakoby zlomený do 120 stupňů, aby ta borovice mohla žít. To asi ne každý klient, tohle to udělá. No tak je pravda, že asi si myslím, že i na nějaký estetický rovině to klienty zaujalo, takže byli jako ochotný utrácet za tu ohleduplnost. Ale myslím si, že si taky naprosto plně uvědomovali ty přírodní kvality a to, čím ten dům byl jako krásný už v okamžiku, kdy se postavil, že prostě za ním je opravdu ten baldachýn, a to pozadí toho lesa. Řekněte mi, vzhledem k tomu, že jste vlastně řekl soutok Vltavy a Sázavy, to zase není tak daleko od Prahy, no chtěl jsem říct, jaká je tam třeba dostupnost škol a vůbec infrastruktury a nějakého pro ty lidi. Jestli to mají jako trvalé bydlení nebo spíš rekreační? Obojí je to trvalé bydlení. Já si teď nejsem jistý, možná, že jeden z těch domů vznikal vlastně na začátku, že by to byl spíš letní byt, ale myslím, že se to jako zlomilo velmi rychle v to, že to bude plnohodnotný rodinný dům vlastně jakoby obojí takového až jako městského typu, ale každý z nich jako reaguje na nějaký přírodní kontext. Já pevně doufám, že jako ne městským způsobem. Zajímavé je, že ono to vlastně hodně vychází z té tradice těch chat. Ten vzhled, jediné, co mě tam zaujalo, že ta střecha není sedlová, ale je vlastně jakoby rovná. Že jste nešli do té sedlové střechy? No, já jsem tehdy měl takový možná až jako osobní problém se sedlovou střechou. To byla doba, kde opravdu územní plány všech obcí prostě měly všude napsanou sedlovou střechu. Takže já i tak jako moji generačně blízcí architekti a kamarádi jsme opravdu byli vděční za každý moment, kdy si můžeme navrhnout něco, co jsme shledávali my současného. I vlastně řekl bych, že ten architektonický trend si tehda trošku jako v té sedlovce hledal tu cestu. Opravdu takové ty domy, které podle mého názoru k ní tu cestu našli, který mají prostě nějaký jako vyčištěný tvar vlastně, takové té prazákladní sedlovky s logickým sklonem, už jako dneska jsou celkem běžný a ta architektura se trošku jako naučila tu sedlovku nějak zakomponovat a udělat ji současně. Ale myslím, že tohle je doba, kdy se to trošku ještě jako to výrazivo hledalo a kdy člověk byl opravdu rád za každou možnost udělat tu střechu plochou. Tak tady se vám povedla vlastně v obou dvou případech, u obou dvou těch domů jste si ji dokázal prosadit, takže na těch stavebních úřadech asi ten regulativ v tom místě nebyl tak náročný? Je to tak. Myslím, že v tom územním plánu to opět bylo, ale bohu dík tam, jako na úřadě, seděli lidé přemýšlející, a ne pouze úředníci, takže tam byla nějaká řeč o tom, že když ten barák zapadne do lokality nějakým jiným architektonickým výrazem, tak nemusí být tak doslovný. V tom článku jenom shodou okolností vidím, že cena tehdejší byla 4,2 milionů bez vybavení interiéru. No dneska by to bylo trojnásobek, předpokládám. No ten dům, já si myslím, dvojnásobek by to asi byl. Asi tohle k tomu řeknu. Samozřejmě ta cena byla vyšší s vybavením interiéru, kde bylo fajn, že taky nebylo nutné úplně šetřit, ale je to dům, který vypadá možná o malinko dražší. Mimochodem vzhledem k tomu, jak stoupají ceny materiálu, v důsledku prostě koronaviru, války na Ukrajině a stoupají ceny hypoték, budeme si vůbec moct ještě dovolit nějaký rodinný domy. To by byl asi dlouhý rozhovor. To je otázka, která mě dost trápí poslední dobou, protože tohle je jedna půlka toho problému. Ta druhá půlka toho problému je, že zároveň se tak strašně zpřísňují už ty energetické požadavky, že tady se otvírají strašně moc nůžky mezi tou nutností bydlet v rámci nějaký jako ekonomický reality a hypotéky a prostě lidé, vydělávající si jako vy nebo já svojí prací. Ale zároveň nutnost už i velmi ekologicky postavený barák, který je celý otevřený na jih, má maximální solární zisky, tak i takovýto dům ekologický už svojí architekturou ještě dovybavovat různýma technologickýma berličkama, který samozřejmě tu investici dále jako prodražují. Takže tyhle dva póly se opravdu vzdalují a je čím dál tím jako větší ekonomická práce na tom klientovi nějak přiblížit k sobě, protnout je a na tom průsečíku postavit nějakou realitu. Nemluvě o tom, že stoupají ceny i parcel, tak jako stoupají ceny nemovitostí, protože nemovitosti jsou jedna z mála komodit, kam úspěšní a bohatý lidi vkládají svoje peníze, což vytáčí tu spirálu stále ještě nahoru. Takže je to pro mě veliká otázka, protože zatím jako ty platy, zvýšení platů nekopíruje to navýšení cen v tom stavebnictví, tak pevně doufám, že za pár let tady nebudeme sedět a nebudeme vzpomínat, jaký to bylo krásný, když se stavěli domy pro střední třídu. No, tohle je na samostatný rozhovor, abych řekl, protože já si myslím, že problém je ta Praha. Že problém je, že ono vlastně, kdyby ten zájem nebyl celé republiky a možná ještě kusu zahraničí, soustředěný na tu Prahu a nutnosti bydlet v Praze nebo nějaký dojezdový vzdálenosti, tak vlastně se ten zájem jako rozprostře, a i jakýkoliv jiný krásný města, co u nás máme, prostě já nevím, Hradce, Litomyšle, Budějovice a by najednou získali nějaký význam a získali by nějakou kvalitu bydlení, kterou už mají, ale ta by se dál s tím zájmem těch lidí jako posilovala a tím pádem by všechno nové bydlení u nás nebylo tak strašně drahé. Pane architekte, pojďme zkusit na závěr toho našeho krásného povídání o architektuře, o vašich domech si položit takovou otázku. Ty naše domy, které my jsme, tu dnes, o kterých jsme mluvili a který diváci teď vidí, jsou z roku 2010 a 2015. Změnila se nějak výrazně architektura té doby a změnil jste se od té doby vy jako architekt a pokud ano, kam? No já se měnit snažím, protože si myslím, že by člověk neměl jako úplně zakrnět, ale zase asi jsem si vypěstoval nějaké vnímání prostoru a hmot toho baráku, který z toho asi úplně jako neodpářu. A když jsem se s tím některým klientům svěřil, že to prostě sebou vleču jako kouli na noze, tak mě jako chlácholili, že to je dobře, že ten rukopis je vlastně to, i často to, co hledají. Takže já si myslím, že ta změna, nevím, jestli je patrná jako zvenku, jestli vlastně pro někoho, kdo to jen tak jako globálně přehledné, ty moje práce, jestli vlastně jako zajímalo by mě vlastně podívat se na to jinýma očima, jestli to vypadá hodně různě nebo ne. Já to vnímám, protože tam je nějaká cesta pro mě, ale jsou tam asi čitelný nějaký věci, které považuji za důležitý prostě pracovat nějak s hmotami toho domu, nepracovat jenom s jednotlivými stěnami, stírat trošku nějaké vnímání místnosti jako stěna, stěna, dveře, okno. A zároveň jako vtahovat maximálně ten exteriér do toho do toho interiéru těch domů a vil. Takže to jsou věci, které mě už asi nějak jako budou provázet. Pane architekte, já Vám mockrát děkuji za to naše povídání a moc si přeji, aby až se tady zase potkáme třeba za pět nebo za deset let, abychom si mohli říct, že ta zvláštní podivná napjatá doba pominula a zasmějeme se tomu, že si třeba řekneme, že dál vznikaly a vznikají krásné domy. Věřme, že to tak bude. Mockrát Vám děkuji a na viděnou. Děkuji, mějte se hezky. Související články: [wp_show_posts id="99435"]

Ing. Petr Dusil, koordinátor výstavby domů Atrea Je možné, aby dřevostavba dosáhla parametrů pasivního domu? Vyplatí se přenechat dodavateli pasivního domu také zajištění pozemku, projektové dokumentace a je možné naopak postavit tento typ domu svépomocí? Obsah: [minutovnik time="00m26s" class="test-class" autoplay="1"]Kdy se začala firma Atrea věnovat i stavbě domů[/minutovnik] [minutovnik time="01m07s" class="test-class" autoplay="1"]Preferuje firma určité materiály?[/minutovnik] [minutovnik time="04m13s" class="test-class" autoplay="1"]Může mít klient vlastní projektovou dokumentaci[/minutovnik] [minutovnik time="06m36s" class="test-class" autoplay="1"]Musí mít klient vlastní pozemek?[/minutovnik] [minutovnik time="07m30s" class="test-class" autoplay="1"]Technologie v domech Atrea[/minutovnik] [minutovnik time="10m04s" class="test-class" autoplay="1"]Je možné mít moderní dům bez jednotky řízeného vzduchu[/minutovnik] [minutovnik time="12m02s" class="test-class" autoplay="1"]České domy z českého dřeva[/minutovnik] [minutovnik time="16m04s" class="test-class" autoplay="1"]Je možné stavět domy Atrea svépomocí[/minutovnik] [minutovnik time="20m48s" class="test-class" autoplay="1"]Vzorový dům Atrea[/minutovnik] Vybíráme z rozhovoru: Jakými technologiemi doporučujete osadit klasický pasivní dům? Pro dobrý výsledek je třeba mít kvalitní koncepční návrh a kompletní architektonicko-stavební řešení (dispozice, umístění na pozemku, hmotové řešení, obálka, vzduchotěsnost atd.). Teprve potom, když je toto všechno zajištěno, má smysl řešit vhodné technologie. Bohužel se často tento postup obrací – neefektivně navržený „obyčejný“ dům se teprve následně upravuje a vybavuje technologiemi. Z hlediska životního cyklu domu je však třeba si uvědomit, že budova zůstává, ale technologie se v průběhu času zřejmě budou měnit. [lock] Pro pasivní domy, vybíráme speciální technologie. Především je to řízené větrání s rekuperací tepla a obnovitelné zdroje energie tedy tepelná čerpadla, krbová kamna či krbové vložky. Je možné dosáhnout na dům, respektive dřevostavbu v pasivním standardu bez jednotky řízené výměny vzduchu? Je třeba uvědomit si, proč stavíme pasivní dům – chceme si zajistit bezpečné, komfortní a přívětivé bydlení. V současnosti stavěné budovy jsou obecně dobře izolované a utěsněné. Proto abychom v zimním období, nebo spíš v topné sezoně zajistili dostatečný tepelný komfort nevystačíme si s přirozeným větráním (každou hodinu po dobu deseti minut). To už bez jednotky řízeného větrání možné není. Pokud už řízené větrání máme je výhodné využít jeho potenciál, tedy propojit jej s rekuperací. To znamená, že díky této funkci využijeme až 90 % odpadního tepla k ohřevu příchozího vzduchu. Je to tedy situace, kdy máme zároveň dostatečný odvod škodlivin, což je primární účel rekuperace, optimální nebo alespoň dostatečný přívod čerstvého vzduchu a zároveň šetříme energii. Jak dlouho trvá výstavba pasivního domu? V současné době je časově nejnáročnější přípravná fáze – vymyslet dům a vyhovět legislativě. To znamená především získat stavební povolení, na které se v některých lokalitách čeká až dvanáct měsíců. V momentě, kdy je stavba povolena a je hotová projektová dokumentace nastupuje relativně nejsnadnější a nejrychlejší fáze – samotná stavba domu. Hrubá stavba je realizovatelná v řádech týdnu až měsíců podle velikosti, rozsahu a náročnosti projektu. Následující kompletace jsou v podstatě časově neohraničené. Velmi záleží na tom, o jak složitý projekt se jedná a do jaké míry do této fáze vstupuje klient, například, zda si dodělá dům svépomocí. Může vás také zajímat: Jaké výhody nabízí pasivní dům? Energeticky pasivní dům je stavba s velmi nízkou potřebou energie. Oproti stávajícím budovám spotřebuje až o 90 % méně energie, při současném zajištění vyššího komfortu a zdravého vnitřního prostředí. Tento typ staveb nabízí řadu výhod například: Vyšší komfort bydlení, zdravé vnitřní prostředí, velmi nízkou spotřebu energie, celoročně příjemné teploty, stálý přívod čerstvého vzduchu – bez průvanu, prachu a pylů, malé nároky na údržbu a provoz a nízkou závislost na dodávkách energie. Na stavbu pasivního domu můžete získat dotaci Nová zelená úsporám až 585 000 Kč. Optimální vytápění a ohřev teplé užitkové vody v pasivním doměa Pro výrobu tepla pro vytápění a ohřev teplé užitkové vody (TUV) je možno použít téměř jakékoli známé zdroje tepla nebo jejich kombinace. Díky mnohonásobně nižší potřebě tepla oproti běžnému domu postačují i zdroje o velmi malém výkonu. Pro provoz domu upřednostňujeme využití úsporných a obnovitelných zdrojů energie (solární kolektory, tepelná čerpadla, krbová a peletková kamna apod.). Využití úsporných zdrojů se projevuje dalším snížením nákladů na provoz domu a zmenšením závislosti na dodavatelích energií. Zdroj, případně kombinace zdrojů ohřívá vodu v integrovaném zásobníku tepla (IZT). Ze zásobníku je odebíráno teplo pro vytápění a ohřev TUV. Pro vytápění domů ATREA je možné volit mezi teplovzdušným vytápěním (slučuje vytápění a větrání, případně i chlazení) nebo klasickou otopnou soustavou (oddělený systém vytápění a větrání). Jaké jsou výhody dřevostaveb v porovnání se zděným domem? Doba výstavby: Dům může být předán k bydlení třeba již za tři týdny – zejména při použití panelové konstrukce. Dřevostavby se stavějí v podstatě celoročně – u zděných staveb je potřeba stavební práce v zimě přerušit. Navíc zde i v jiných ročních obdobích probíhají technologické přestávky, během nichž je třeba nechat použité materiály vyschnout. Více prostoru: Dřevostavby bývají konstruovány tak, aby se jednalo o energeticky úsporný dům. Zděné domy využívají k dosažení stejného efektu izolanty a stěna bývá až dvakrát širší než u dřevostaveb, což zvyšuje nároky na prostor. Právě výrazně tenčí stěny dřevostaveb dokážou „vykouzlit“ až 10 % prostoru navíc oproti zděným stavbám. Životnost: U dřevostaveb bývá ve srovnání s domy zděnými nižší, třebaže vždy záleží na konkrétních podmínkách. Akumulace tepla: V dřevěném domě dosáhneme rychle vnitřní teploty, ale když topení vypneme, stavba rychleji vychládá. Zděný dům teplo akumuluje na delší dobu. Ekologie: Porovnáme-li ekologičnost staveb, u dřevostavby je oproti zděným stavbám mnohem větší podíl materiálu z přírodně obnovitelných zdrojů. Dřevo zde může být zastoupeno i více než z 95 % procent. Související články: [wp_show_posts id="99148"]

Aleš Hradecký, předseda Cechu akumulace a fotovoltaiky Dokážou fotovoltaické panely vytopit rodinný dům a kolik energie vyrobí během sluneční sezony od jara do podzimu? Jaká je kapacita a životnost baterií? Hrozí od fotovoltaických panelů požár střechy? Obsah: [minutovnik time="00m50s" class="test-class" autoplay="1"]Mohou fotovoltaické panely zachránit domácnosti před drahými energiemi?[/minutovnik] [minutovnik time="3m19s" class="test-class" autoplay="1"]Jak velkou plochu musí mít elektrárna na střeše, aby byla efektivní[/minutovnik] [minutovnik time="6m57s" class="test-class" autoplay="1"]Jak velký výkon vyrobí solární elektrárna od jara do podzimu[/minutovnik] [minutovnik time="7m48s" class="test-class" autoplay="1"]Baterie a jejich životnost[/minutovnik] [minutovnik time="12m15s" class="test-class" autoplay="1"]Životnost solárních panelů[/minutovnik] [minutovnik time="14m35s" class="test-class" autoplay="1"]Klesnou ceny solárních panelů?[/minutovnik] [minutovnik time="19m03s" class="test-class" autoplay="1"]Ideální velikost fotovoltaické elektrárny[/minutovnik] [minutovnik time="20m58s" class="test-class" autoplay="1"]Vykupují distributoři elektřinu ze solárních elektráren?[/minutovnik] [minutovnik time="22m18s" class="test-class" autoplay="1"]Hoří FTV panely?[/minutovnik] [minutovnik time="25m25s" class="test-class" autoplay="1"]Výklopné panely[/minutovnik] [minutovnik time="27m10s" class="test-class" autoplay="1"]Potenciál fotovoltaické energie[/minutovnik] [minutovnik time="29m16s" class="test-class" autoplay="1"]Spasí Evropu projekt FTV parku na Sahaře?[/minutovnik] [minutovnik time="30m45s" class="test-class" autoplay="1"]Podíl OZE na celkovém mixu [/minutovnik] [lock] Vybíráme z rozhovoru: Jaké jsou podmínky pro získání dotací na vlastní fotovoltaickou elektrárnu? Vdnešní době se podmínky velice zmírnily a fotovoltaika je brána jako obnovitelný zdroj. Platí pouze, že je třeba získanou energii využít vdomácnosti. Umístění by mělo být na střeše nebo na stěně či jinde na pozemku a dům musí být určený kbydlení. Při splnění této základní premisy lze vsoučasnosti čerpat zhruba 200 tisíc korun, pět tisíc na projektovou dokumentaci, a pokud jste vněkterém zpostižených regionů (karlovarský, ústecký a moravskoslezský), tak tam můžete počítat ještě s 10% zvýhodněním. [lock] Jaká je kapacita a životnost baterií? Je rozdíl, pokud hovoříme o bateriích pro domácnost nebo průmyslové využití. Vdomácnostech je dnes instalujeme od zhruba 10-20 kWh. Pod tuto hranici nemá smysl baterie pořizovat, protože dům může mít vdobě, kdy fotovoltaika nefunguje, například za horké letní noci, kdy interiér chladíme, větší spotřebu. Většinou se instalují baterie skapacitou odpovídající instalaci fotovoltaiky. Zpraxe můžeme doporučit minimální poměr 1:1. To je dáno také tím, zda je správně dimenzovaná samotná fotovoltaika. A co se životnosti týká, tak u kvalitních a prověřených akumulátorů stechnologií Li-ion nebo LifePO4 můžete mít jistotu, že vydrží zhruba šest tisíc cyklů. To však neznamená, že poté je třeba baterii vyhodit, jen se pozvolna snižuje jejich kapacita. To vše samozřejmě závisí i na způsobu používání, respektive na tom, zda je řídicí jednotka vpořádku a správně ovládá nabíjení a vybíjení. Při běžném provozu tedy můžeme počítat zhruba s dvaceti lety užívání. Hrozí od fotovoltaických panelů požár střechy? Samotné panely jsou nehořlavé, ale samozřejmě, je to elektrozařízení. Pokud se o ně nebudeme starat a vynecháme pravidelné revizní kontroly a údržbu, tak se může stát, že se uvolní spoje. Nesmíme zapomínat ani na riziko zkratu. Ale vzásadě, pokud dodržujeme předepsanou údržbu, zvolíme správného dodavatele, který instalaci provede kvalitně a odborně, by kpožáru rozhodně nemělo dojít. Nicméně, jsou zde i další technologické možnosti, kterými riziku požáru můžeme předejít, například instalace STOP tlačítka. Existují i zařízení, která panely mezi sebou rozpojí, a to už je opravdu hodně silné zabezpečení. Může vás také zajímat: Co to znamená, když se řekne energeticky nezávislý dům? Abychom mohli dům zařadit do kategorie soběstačný dům, musí zvládat následující: vyrobit a akumulovat elektrickou energii pro svou spotřebu i nabíjení elektromobilu, vyrobit, zachytit a rekuperovat dostatek tepla pro celý dům a zajistit tak teplotní komfort obyvatel díky pokročilému tepelnému hospodářství a kvalitní izolaci. To znamená, že při řešení energetiky domu je třeba sestavit celkovou energetickou bilanci – zjistit všechny tepelné ztráty, teplo pro ohřev vody a odběr všech elektrospotřebičů. U moderních domů hrají velkou roli solární zisky jižním prosklením. V potaz je nutné vzít i fakt, že dospělý člověk v klidu vyzařuje 80 až 100 W. Jaké jsou další možnosti ukládání elektrické energie? Kromě baterie na bázi chemické přeměny (tedy lithiové, gelové, VRLA, olověné…) lze pro uchování energie použít „baterii“ na daleko jednodušším principu – do vody. Solární panely lze přímo zapojit do některých ohřívačů vody a obejít se tak téměř bez elektroniky. Nevýhodou je nízká účinnost takového řešení, tedy takové zapojení dobře funguje jen při přímém slunečním svitu. Aby se účinnost zvýšila a panely byly schopné ohřívat vodu i při částečně či zcela zatažené obloze nebo i v zimě, je nutné mezi panely a ohřívač přidat stabilizátor (nebo také regulátor) napětí. Výhodou tohoto řešení je určitě cena a jednoduchost. Ohřátím 160 litrů vody z 55 na 75 °C uložíte více než 3,5 kWh elektřiny. Baterie o takové kapacitě a střídač by vás vyšly nejméně na 120 tisíc korun, zatímco 160litrový bojler i s regulátorem nestojí ani čtvrtinu. Nevýhodou je to, že z horké vody už nelze zpětně elektřinu vyrobit. V létě sice budete mít plný bojler či akumulační nádobu horké vody, ale nebudete pro ni mít žádný užitek, zatímco hned vedle poběží klimatizace či bazénová filtrace, pro kterou budete kupovat elektřinu ze sítě. Jak funguje spolupráce fotovoltaiky s tepelným čerpadlem? Kombinace fotovoltaické elektrárny a tepelného čerpadla jednoznačně dává z ekonomického hlediska smysl. Je zde však velmi důležitý faktor – komunikace obou systémů, jež spolu musí být nejen propojené, ale také je nezbytné, aby vzájemně komunikovaly. Využívá se to například u bojleru nebo v létě při klimatizaci, pokud ji tepelné čerpadlo zajišťuje. Také pokud máme bazén, lze navolit, aby tepelné čerpadlo vyhřívalo sice primárně vodu v bojleru, ale přebytek posílalo do bazénu. Tepelná čerpadla, která mají odpovídající řídicí systém, tak mohou přímo komunikovat se střídači fotovoltaické elektrárny po jejich komunikačním rozhraní a ovlivňovat tak svůj chod. To je rozhodně důležitý faktor. Související články: [wp_show_posts id="98678"]

Ing. Lubomír Kuchynka, místopředseda Asociace pro využití tepelných čerpadel Kolik stojí instalace a roční provoz tepelného čerpadla? Kdy má smysl nahradit tepelnými čerpadly zdroje na fosilní paliva? A do kterého domu je možné tepelné čerpadlo instalovat? Obsah: [minutovnik time="1m00s" class="test-class" autoplay="1"]Nahradí tepelná čerpadla zdroje na fosilní paliva?[/minutovnik] [minutovnik time="6m00s" class="test-class" autoplay="1"]Utáhne elektrifikační síť nápor čerpadel?[/minutovnik] [minutovnik time="9m00s" class="test-class" autoplay="1"]Může se dát tepelné čerpadlo i do nezatepleného domu?[/minutovnik] [minutovnik time="13m00s" class="test-class" autoplay="1"]Ambivalentní zdroj k tepelnému čerpadlu[/minutovnik] [minutovnik time="21m00s" class="test-class" autoplay="1"]Jak probíhá instalace tepelného čerpadla[/minutovnik] [minutovnik time="25m00s" class="test-class" autoplay="1"]Rozpočet na instalaci[/minutovnik] [minutovnik time="31m00s" class="test-class" autoplay="1"]Tepelné čerpadlo země/voda a výkopové práce[/minutovnik] [minutovnik time="35m00s" class="test-class" autoplay="1"]Roční rozpočet provozu tepelného čerpadla[/minutovnik] [minutovnik time="38m00s" class="test-class" autoplay="1"]Kombinace tepelného čerpadla a fotovoltaiky[/minutovnik] [minutovnik time="41m00s" class="test-class" autoplay="1"]Za jak dlouho přijde instalační firma[/minutovnik] [lock] Vybíráme z rozhovoru: Jaký je roční rozpočet provozu tepelného čerpadla u modelového dvoupodlažního domu 100 – 150 m2? Důležitým parametrem u tepelných čerpadel (TČ) obecně je sezonní topný faktor (SCOP). Tento parametr má mnoho okrajových podmínek. Jedním znich je tepelná ztráta domu (údaj uvedený vcertifikátu domu směřením ověřeným třetí stranou, respektive pracovištěm ktomu určeným). U parametru SCOP je vždy uvedeno, za jakých podmínek bude tento údaj platný. Kupříkladu, že je SCOP 5, tepelná ztráta domu je 10 kWh a jedná se o průměrné klimatické pásmo, že je zde bod bivalence (okamžik, kdy TČ vyžaduje pomoc záložního zdroje) při -10 °C a další parametry. Pokud jsou tedy tyto vzorové podmínky dodrženy, tepelné čerpadlo na 5 kWh dodaného tepla spotřebuje 1 kW/h ze sítě. To znamená, že pokud z energetického štítku budovy vyčteme, že tepelná ztráta domu je 10 kWh a budeme-li mít tepelné čerpadlo se SCOP 5, z elektrické sítě budeme za rok potřebovat na vytápění dodat 2 MWh. A když si tyto vynásobíme cenou, za kterou energii kupujeme, získáme částku, kterou zaplatíme. Takže při současné předpokládané ceně 7 Kč kWh to bude činit 14 tisíc Kč za vytápění našeho vzorového domu. Je výhodné kombinovat tepelné čerpadlo s fotovoltaickou elektrárnou na střeše domu? Kombinace fotovoltaické elektrárny a tepelného čerpadla jednoznačně dává z ekonomického hlediska smysl. Je zde však velmi důležitý faktor – komunikace obou systémů, jež spolu musí být nejen propojené, ale také je nezbytné, aby vzájemně komunikovaly. Využívá se to například u bojleru nebo v létě při klimatizaci, pokud ji tepelné čerpadlo zajištuje. Také pokud máme bazén lze navolit, aby TČ vyhřívalo sice primárně vodu v bojleru, ale přebytek posílalo do bazénu. Tepelná čerpadla, která mají odpovídající řídící systém tak mohou přímo komunikovat se střídači fotovoltaické elektrárny po jejich komunikačním rozhraní a ovlivňovat tak svůj chod to je rozhodně důležitý faktor. Dokážou tepelná čerpadla nabíjet i elektromobily? Samozřejmě, do propojeného sytému fotovoltaické elektrárny a tepelného čerpadla může být zapojena i dobíjecí stanice pro elektromobily. Lze tedy využít přebytečnou energii i tímto směrem. Může vás také zajímat: Jak získat dotaci na tepelné čerpadlo? Podmínky státních dotací na zdroje vytápění domácností se v poslední době rychle mění. K 31. srpnu 2022 skončily tzv. kotlíkové dotace pro nízkopříjmové skupiny. Nadále je možné čerpat podporu z programu Nová zelená úsporám. Dotované tepelné čerpadlo si můžete pořídit, pokud nahradí: kotel na tuhá paliva emisní třídy 1 či 2, lokální topidla (krb, krbová kamna atd.), pokud jsou hlavním zdrojem vytápění, elektrické vytápění (lze vyměnit jen za tepelné čerpadlo s elektrickým pohonem). Za jak dlouho se vrátí investice do tepelného čerpadla? Na návratnost investice do tepelného čerpadla má vliv spousta faktorů. Je třeba vždy vzít v úvahu nejenom zvolený typ zdroje, ze kterého čerpá energii, ale i individuální podmínky (typ a velikost stavby, tepelné ztráty domu, místní klima atd.). Podle informací E.On z podzimu 2022 se investice vrátí za zhruba 10 let. Při využití státních dotací až do výše 130 000 Kč dokonce už za 5,6 roku. Můžeme napojit tepelné čerpadlo na stávající otopnou soustavu a nebude nás jeho provoz rušit? Moderní systém vytápění tepelným čerpadlem lze bez problémů na stávající otopnou soustavu (radiátory) připojit, a to i ve starém domě. Samozřejmě důležitý je výběr správně dimenzovaného TČ a posoudit, zda otopná soustava je skutečně vhodná. Těleso tepelného čerpadla je možné umístit do stávajícího prostoru kotelny, jelikož zabírá stejný prostor, jako kondenzační nebo elektrokotel. Venkovní jednotku pak díky kompaktním rozměrům můžeme umístit kamkoli kolem domu, či pověsit na fasádu. Starší typy tepelných čerpadel bývají hlučnější, ale kupříkladu čerpadlo Acond PRO R, které je nejtišší na trhu, má hladinu akustického hluku 49,3 dB (šum v tichém domě). Průměrné hodnoty běžných čerpadel se přitom pohybují kolem 55 až 65 dB (běžná mluva). Související články: [wp_show_posts id="98114"]