Železobetonové konstrukce před více než 150 lety ohromily svět bezkonkurenční pevností a únosností útlých tvarů. Tenká „skořápka“ překlenula velký prostor a od té doby stále trvá její nadčasové prvenství.
Líbí se vám tento článek?
Železobetonové stropy, jak je známe dnes, se používají od druhé poloviny devatenáctého století pro veškeré typy staveb i při rekonstrukcích. Monolitické desky umožňují dokonale se přizpůsobit prakticky jakémukoliv tvaru půdorysu, vytvářet atypické tvary od mnohaúhelníkových a sférických až po oválné, včetně stropů s otvory a atypickými detaily. Ze statického i realizačního hlediska je výhodné i spojení stropu s nadokenními překlady a schodištěm v jednu monolitickou desku.
Betonová směs se vylévá do připraveného bednění s vloženou výztuží z tzv. betonářské oceli, která je schopna se dobře propojit s tímto zcela odlišným materiálem. Beton zajišťuje pevnost konstrukce v tlaku, ocel dodává pevnost v tahu. Aby ocel odolávala korozi a uchovala si své vlastnosti, musí být obalena betonem určité tloušťky (tzv. krytí). Celková výška stropní desky u rodinného domu se obvykle pohybuje od 200 do 250 mm. Dimenze, druh betonu, výztuž i krytí musí detailně navrhnout autorizovaný statik.
Také čtěte: Strop jako součást systému – 1. část: Autentický dřevěný strop
Tuto technologii lze aplikovat u staveb betonových, s cihelným nebo pórobetonovým zdicím systémem. Lze je také realizovat jako spřaženou konstrukci s ocelovými, a dokonce i dřevěnými nosníky (toto řešení se však pro svou náročnost u rodinných domů nepoužívá).
Dočtěte tento článek jako člen klubu Můj dům.
Největší komunita majitelů rodinných domů v ČR. Připojte se i vy!
Jste členem? Přihlásit se.
Co získáte jako člen klubu?
členství je zdarma a bez závazků a můžete jej zrušit kdykoliv
To je naše škola stavění.
Zeptat se & odpovědět