Spolubydlení se zvířaty je třeba dům přizpůsobit

Pokud jste se právě rozhodli postavit vlastní dům a už přemýšlíte, jakého domácího mazlíčka si do něj pořídit, zabrzděte: nejdřív v klidu dokončete a zkolaudujte stavbu, nastěhujte se, zabydlete, a teprve pak se ke svým úvahám zkuste vrátit.

Už? Pak je velmi pravděpodobné, že teď bydlíte někde na venkově, protože pozemky pro individuální výstavbu ve větších městech zmizely spolu s vlky a medvědy, a hodně věcí se vám jako člověku dosud městskému jeví jako novinka.

Kočka si vás najde sama

Třeba to, že je v podstatě nesmysl si sem pořizovat vlastní kočku. Těch „všudezdejších“ je totiž na vsi k mání habaděj. Zjistíte to brzy.

Stačí prostě postavit na zápraží misku s krmením (klidně tím nejlevnějším ze supermarketu) a uvidíte tu rychlost. Boj zemědělců o zrno proti tomu nic není. Kočky se totiž neřídí výkupními cenami, ale zajišťují si zdroje. Když se jako zdroj osvědčíte, zařadí vás na svůj seznam pravidelných návštěv. O nic jiného nejde: i když budete mít dojem, že kočka se nastěhovala k vám na zahradu, do dřevníku nebo jiného prostoru souvisejícího s domácností, ale volně přístupného, totéž si budou nejspíš myslet přinejmenším dva ze sousedů.

Existují ovšem výjimky. Paní Eliška, která se do jedné ze středočeských obcí nastěhovala před deseti roky, vzpomíná, jak přišla k té své – exkluzivně vlastněné – kočce: „Šla jsem zkraje podzimu do obchodu pro pečivo ke grilování, které jsme ten den chystali, a cestou zpět se ke mně přidalo kotě, podle vzrůstu takové to ‚májové‘. Doprovodilo mě až domů, zalezlo do přístřešku na auto, a už se odsud nehnulo. Nenechalo se vypudit, ani když pak přijeli kamarádi a přivezli s sebou dva psy. Zahnalo je urputným prskáním a už u nás zůstalo.“

Na co se připravit, než si pořídíte kočku

Pokud přesto cítíte potřebu sdílet domácnost s někým, kdo má na rozdíl od vás čtyři nohy, a preferujete kočky před psy, zkuste si alespoň nejdřív odpovědět na tyto základní otázky: