Na zahradní odpad pěkně chytře

Konec zahradní sezony bývá ve znamení příprav na nový rok a na několik týdnů vás zaměstná i úklid. Poslední seč trávníku, spadané listí, plevel ze záhonů, zbytky zeleniny i zemina z pěstebních nádob nebo třeba větve po prořezu keřů. To všechno je sice považováno za zahradní odpad, ale ve skutečnosti to jsou ta nejlepší hnojiva nebo mulčovací materiály, které rozhodně nemusí opustit hranice vašeho pozemku a skončit ve sběrném dvoře. Jak se dají zpracovat a proč je kompostování alchymie?

I když je odvoz všech zahradních hmot uklizených ze záhonů samozřejmě tím nejrychlejším řešením, jak zahradu připravit na novou sezonu a perfektně ji uklidit bez dalšího přidělávání práce, určitě je dobré se zamyslet nad tím, jestli opravdu nejde alespoň část těchto materiálů zpracovat na kompost nebo jimi namulčovat záhony. Nemusíte být nutně permakulturním nebo ekologicky zaměřeným zahradníkem, abyste se snažili těmto hmotám dát podobu toho nejkvalitnějšího hnojiva v podobě kompostu.

Kompostovat se dá prakticky na všech zahradách na venkově i ve městě. Na každém pozemku se určitě najde zahradní zákoutí, kam se vejde byť i maloobjemový kompostér. Výhoda zpracování spadaného listí, posečené trávy či ze záhonů vypletého plevelu spočívá v tom, že nebudete hromadit odpad někde jinde a nikdo ho nemusí odvážet a dál třídit. Na druhou stranu si ale obstaráte ta nejlepší hnojiva, drť na mulčování nebo se budete moct konečně rozloučit s neekologicky těženou rašelinou, protože spadané listí, základ listovky, trápí na podzim téměř každého vlastníka zahrady.

Posečená tráva i plsť z vertikutace

Kvůli vydatným srážkovým úhrnům letos tráva rostla tempem, na které už mnoho let nejsme vůbec zvyklí, a tak není divu, že mnozí řešili otázku, co si s posečenou trávou vůbec počít. Samozřejmě tím nejlepším způsobem je posečenou trávu hned, a vlastně už při samotné seči, vrátit na původní místo, tedy do trávníku. Mulčovací ústrojí lze pořídit k různým typům sekaček a ušetří opravdu hodně práce. Nicméně i tak se můžete rozhodnout, že sekačku vybavíte sběrným košem a jemně posečenou trávu přidáte do kompostéru nebo jí namulčujete záhony.

Na podzim se stále ještě vyplatí pokrýt povrch záhonů s mrazuvzdornou zeleninou, ke které patří například růžičková kapusta, mangold nebo kadeřávek. Mulčujte ale jen v tenké vrstvě a opravdu jemně posečenou trávou, aby se snadno rozkládala. Jedině tak nebude zahnívat a skvěle zafunguje jako organické hnojivo. Kromě trávy ze seče se budete muset ale také vypořádat s plstí z vertikutace. Směs plevelů, listů trav a mechu je vhodná výhradně pro kompostování, ale i tak ji do kompostéru nedávejte v silné vrstvě. Raději ji prosypejte minerální složkou, aby se vše mnohem lépe rozložilo. Dobrým řešením bude zbytková zemina z nádob či ze zahrady nebo použijte kamenný prach, což je v dnešní době opomíjený zdroj minerálů.

Listí není odpad

Na podzim každého zahrádkáře zřejmě nejvíce potrápí nekonečný úklid listí, zvláště pokud se na zahradě nebo v jejím okolí nacházejí vzrostlé stromy. Některé dřeviny opadají najednou, ale jiné, což je případ habru obecného (Carpinus betulus) nebo dubu letního (Quercus robur) opadávají postupně. Tak třeba zmíněnému dubu opadají z větví poslední listy až ve chvíli, kdy začínají rašit nové pupeny. Listí je navíc tolik, že ho není dobré všechno výhradně kompostovat. V kompostéru by tento materiál rozhodně neměl být použit v převaze, proto je nutné řešit, co tedy s takovým množstvím této hmoty vlastně dělat? Protože v sobě obsahuje poměrně velké množství živin, určitě se vyplatí z něj vyrobit listovku.

Ačkoliv je listovky velké množství v lesích, nesmí se z nich kvůli poškozování ekosystému odvážet. A proč by vás listovka vůbec měla zajímat? Je to důležitý materiál s kyselým pH vhodný pro pěstování široké skupiny vřesovištních rostlin. Vlastní listovkou tak hravě nahradíte rašelinu, kvůli jejíž těžbě ze světa pomalu mizí většina přírodních rašelinišť. Sice není tak kyselá jako rašelina, ale i přesto se v ní dají po přidání zetleného kompostu pěstovat rododendrony (Rhododendron), vřesy (Calluna), vřesovce (Erica) nebo jedlé druhy jako brusnice brusinka (Vaccinium vitis-idaea), klikva bahenní (Vaccinium oxycoccos), borůvka chocholičnatá (Vaccinium corymbosum) nebo klikva velkoplodá (Vaccinium macrocarpon).

Výroba listovky je poměrně jednoduchá záležitost, probíhá buď v pro vzduch propustných pytlích, nebo rovnou v zahradním kompostéru. Pro urychlení celého procesu je dobré listí nadrtit třeba sekačkou. Následně se napěchuje do kompostéru nebo do pytlů a zaleje se vodou. Během sucha se zálivka musí opakovat, aby se podpořil rozklad hmoty. Vlastně i při výrobě listovky probíhá proces podobný tomu při kompostování, jen se při něm nezvyšuje tolik teplota a je přítomná jen jediná složka, tedy listí.

Po jednom roce vznikne hrubší kvalita listovky, která je vhodná jako mulč do trvalkových záhonů nebo do stinných podrostů stromů. Po dvou letech je ale listovka natolik jemná, že se dá použít jako vylepšující substrát třeba ke kyselomilným rostlinám. Pokud byste měli listí opravdu hodně, můžete ho použít i jako pěstební materiál pro brambory v dalším roce. Na podzim si připravte záhon s listím o mocnosti okolo 20 až 30 cm, zalijte ho a nakonec zhutněte. Na jaře už bude částečně zetlené. Pěstování brambor v listí nebo ve slámě není žádnou novinkou, dokonce ani našim babičkám nebyl tak úplně cizí.

Dřevo na hatě, jako základ vyvýšených záhonů i na výrobu štěpky a drtě

Vlastně úplně celý rok je sem tam nutné prořezat stromy nebo keře a výsledkem jsou pak hromady větví a výhonů, které v surové podobě není možné použít jako topivo. Pružné pruty z lísek, javorů nebo dřínů lze volně ohýbat, proto jsou tak oblíbené při stavbě hatí. Ty hlavně ve venkovské nebo přírodní zahradě nahradí nízké plůtky, ale také ohraničí vyvýšený záhon, ale je to i efektní opora pro popínavé rostliny.

Už na podzim je možné zakládat vyvýšené záhony, a právě do jejich „jádra“ lze použít větve i silnější kusy dřeva. Větve v tomto případě zajišťují provzdušnění odspoda, časem se navíc rozloží a budou opět fungovat jako zdroj živin. Silnější kusy dřeva pak slouží jako zásobárna vody. Nasají do své vnitřní struktury vodu, kterou pak uvolňují do půdy.

V případě každoročního prořezu většího množství dřevin se už určitě vyplatí pořízení zahradního drtiče větví nebo štěpkovače. Oba pomocníci ovšem produkují materiály s trochu odlišnou strukturou a tedy i výsledným použitím. Zatímco hrubší štěpkou se dá dobře topit v kotli, jemnější drť z drtiče zamulčuje záhony dřevin nebo se stane jednou ze součástí kompostu. V přírodních zahradách ji lze použít i jako povrch zahradních cest nebo jako pochozí plochu v užitkové zahradě mezi vyvýšenými záhony.

Univerzální řešení pro zpracování různých druhů odpadů

Možná se nechcete zabývat zpracováním spadaného listí na listovku a posečenou trávou nechcete mulčovat zeleninové záhony. Nejspíš patříte ale mezi ty zahrádkáře, kteří už někdy alespoň zkusili kompostování. To totiž patří mezi nejoblíbenější a dobře zažitou metodu likvidace odpadů z domácnosti i ze zahrady. Stále se v něm ale dělá spousta chyb. Často si vybíráme příliš malé kompostéry, někdy je umístíme na nevhodné místo nebo do kompostu dáváme i takové odpady, které tam prostě nepatří.

Co se týče doporučené velikosti nebo objemu kompostéru, univerzální odpovědi se nedočkáte. Všeobecně platí, že pro větší zahrady jsou vhodné ideálně na míru vyrobené velkoobjemové kompostéry z volně uložených dřevěných latí v čele kompostéru. Pojmou veškerý odpad a díky vyjímatelným latím se dá kompost pohodlně přeházet, což je nutné pro perfektní smísení i rozložení všech složek. Plastový kompostér není rozhodně špatné řešení, jen je nutné i u něj zvolit správný objem a nesmí se uložit na přímé slunce, kde by se kompost přehříval. Vhodným stanovištěm je kryté zahradní zákoutí bez přímého přístupu slunečních paprsků i deště.

Při kompostování se často zapomíná na správné podíly hlavních skupin odpadů, tedy zelené a hnědé hmoty. Zelenou hmotu reprezentují hmoty bohaté na dusík. Do této kategorie patří především posečená tráva, plevel, listí či zbytky zeleniny a ovoce. V praxi se často stává, že v kompostéru převládají tyto „dusíkaté“ odpady, ale mělo by to být naopak. Důležité je totiž zastoupení hmoty hnědé v podobě zeminy nebo třeba kávové sedliny. Pro efektivní rozklad kompostu je dobré dodržet poměr 1:30 ve prospěch uhlíkaté složky.

Do kompostéru mohou přijít téměř všechny běžné domácí odpady včetně čajových sáčků či banánových slupek, co tam ale naopak nikdy nedávejte, jsou tuky či syrové nebo tepelně upravené maso. Tuky v jakékoliv podobě by způsobily zahnívání, které je při vzniku univerzálního hnojiva, kompostu, nežádoucí.

Text a foto: Lucie Peukertová