V současné době jsou otázky úspor nákladů na energie prvořadé. Lze s nimi ale spojit i problematiku stavebních, provozních či ekologických nákladů. Vítejte v pasivním domě.
Líbí se vám tento článek?
Na úvod připomeňme, že od ledna roku 2020 musí všechny novostavby odpovídat standardu budov s tzv. téměř nulovou spotřebou energie anebo pasivním domům. V tomto článku se budeme věnovat domům pasivním, konkrétně pak možnostem a výhodám, které přinášejí systémy jednovrstvého zdění.
Efektu „pasivity“ lze dosáhnout i jinými technologiemi – například u dřevostaveb či pomocí široké škály účinného zateplení. Jedná se však o tak obšírnou problematiku, že si každá z těchto oblastí zaslouží samostatný prostor.
Problém materiálu
Náklady na vlastní stavbu domu mají dnes ve finančních rozvahách stavebníků stejnou váhu jako kalkulace nákladů na provoz a údržbu budoucí nemovitosti. Podstatnou otázkou, která tomuto rozhodování dala další rozměr, je velký posun ve vývoji nových materiálů a technologií výstavby.
Ze stavebního hlediska je zásadní dostatečná tepelná izolace obvodové konstrukce, její vzduchotěsnost a eliminace tepelných mostů. Výstavba pasivního domu se tak nejenom prodražuje, ale kvůli masivní vrstvě izolantů je i stavebně komplikovaná, pracná a logisticky i časově náročnější. Část stavebníků se proto při stavbě domu rozhoduje, nakolik a jak obvodový plášť budovy zateplit.
Zahraniční zkušenosti, kde se venkovní zateplování pláště budovy praktikuje už desítky let, však ukazují, že tento způsob zateplování má omezenou životnost. I v případě kvalitně provedené práce je to cca 25 let. Po uplynutí určitého času bude proto nutné fasádu strhnout a nainstalovat novou. Tato zkušenost vyústila v technologii jednovrstvého zdiva určeného k výstavbě pasivních domů.
Dočtěte tento článek jako člen klubu Můj dům.
Největší komunita majitelů rodinných domů v ČR. Připojte se i vy!
Jste členem? Přihlásit se.
Zeptat se & odpovědět