Dům na Rašovce, na jižním svahu ještědského hřebene v nadmořské výšce 600 metrů, spojuje tradiční tvar s prvky současné architektury. Za citlivý přístup ke krásné přírodě a zároveň inovativní řešení získal v minulém ročníku soutěže Dům roku první cenu v kategorii Zděné a kombinované konstrukce v hlasování odborné poroty. O nevšedním projektu s námi hovořil jeden z autorů návrhu architekt Adam Jirkal z Atelieru SAD.

Patrový dům, prosklený dům, venkovský dům, moderní dům, 4+1, od Atelier SAD

Profil domu

Cena od	Zjistit cenu
Zastavěná plocha	158 m2
Užitná plocha	153 m2
Provedeni domu	Patrový dům, prosklený dům, venkovský dům, moderní dům
Dispozice	4+1
Kategorie domů	Jiná
Typ střechy	Sedlová
Půdorys	Čtvercový
Pozemek domu	Svažitý
Ateliér / architekt	Atelier SAD

Přístup na pozemek vede shora ze silnice a do domu se vchází po venkovním kamenném schodišti. Na západní straně má stavba plochou střechu se dvěma místy pro parkování. Hlavní orientace obytných místností směřuje na jih, ke krásným výhledům do krajiny. Podél ložnic se prochází do společného obývacího prostoru umístěného ve východní části. Dominantním architektonickým prvkem domu je asymetrická sedlová střecha, jejíž hřeben klesá od západu směrem k východnímu štítu, který výrazně přesahuje. Zde se kompaktní hmota domu otevírá velkorysým proskleným nárožím s posuvnými portály. Architekta Adama Jirkala jsme se zeptali: 

Když navrhujete stavby pro bydlení, máte nějaké krédo, ze kterého vycházíte?

Myslíme si, že by to mělo bavit nás i naše klienty. To je asi základní předpoklad, protože když nás to nebaví a naše klienty také ne, výsledek nemůže být dobrý.

Dům postavený na Rašovce je pro naše podmínky poněkud netypický, i když má zdánlivě tradiční tvar. Můžete popsat, proč jste navrhli stoupající a klesající hřeben střechy?

Jedná se o podlouhlý pozemek podél komunikace, která vede pod ještědským hřebenem. Je tam nádherný výhled do kraje, za dobrých podmínek je krásně vidět téměř až do Prahy nebo i dál. Výhled byl jedno z hlavních kritérií při navrhování domu. Zároveň je pozemek poměrně strmý. Dům se nachází pod komunikací na náspu, takže jsme potřebovali vyřešit přístup i parkování aut, abychom nemuseli dělat velké terénní úpravy. A tak jsme parkování umístili na střechu přízemí domu. Zároveň jsme chtěli, aby přízemí bylo spojeno se zahradou. Místní regulace stanovila sklon střechy 45 až 30 stupňů. Využili jsme oba dva tyto úhly, takže v jedné části domu je to 30 stupňů (tam, kde je dům jednopodlažní) a ve druhé části, kde je nástup z parkingu, máme 45 stupňů, aby tento prostor byl využitelný v obou podlažích.

Ani konstrukce není úplně obvyklá, není to běžný zděný dům. Proč jste kombinovali betonovou a ocelovou konstrukci?

Je to poměrně komplikovaná konstrukce na to, o jak malý objekt se jedná. Nicméně klientem byla naše kamarádka, která je interiérový designér a měla poměrně jasnou představu o tom, jak v domě chce žít a jak by měl fungovat. Takže vztah k pohledovému betonu a potřeba ho odhalit vznikla z dialogu s klientkou. Vzhledem k tomu, že jedna část toho domu se nachází v podstatě přímo pod terénem, vyžadovala konstrukce určitou pevnost a stabilitu. Také strop, na kterém parkují vozidla, musel mít určitou velkou nosnost. Proto jsme se nakonec rozhodli pro železobetonovou konstrukci.

Ovlivnily vás nějaké složité zakládací podmínky nebo komplikace při realizaci stavby?

Zakládací podmínky byly standardní, mírně zvýšený tlak spodní vody je u zakládání na svazích celkem obvyklý. Malá perlička – při výkopech jsme narazili na uhlí. Ne samozřejmě velkého rozsahu, je to taková zábavná součást komplexu materiálů, které se na domě používají. 

Dům je hodně prosklený, má zajímavé technické detaily, kde kovové profily přecházejí z interiéru do exteriéru. Jak jste se vyrovnali s tepelnými úniky?

V kraji pod Ještědem hodně fouká vítr, je tam poměrně často mlha, hodně prší. Takže bylo důležité, aby část terasy byla zastřešená. Proto jsme hmotu domu „přetáhli“ z interiéru ven, chtěli jsme smazat rozdíl mezi interiérem a exteriérem velkými prosklenými plochami. Navrhli jsme nestandardní řešení, kdy se dvě velká posuvná okna rozjíždějí v rohu, v němž se nenachází žádný sloupek. Pokud se tyto dveře otevřou, interiér se zde naprosto volně propojí s exteriérem a člověk se stane součástí okolní krajiny. Použili jsme poměrně kvalitní hliníkové profily s trojsklem, s vysokým tepelným odporem, takže s tepelnými úniky žádný velký problém nevznikl. 

A kde se vzal korek na fasádě? 

Korek na fasádě nemá žádnou lokální spojitost, ale je to materiál, který nám přišel zajímavý. Setkali jsme se s ním v Portugalsku. Nejedná se o čistý korek, ale o zbytkový materiál při výrobě podlah a korkových zátek. Odpad z výroby se rozemele na drť, která se při teplotě asi 190 °C speče. Korek při tomto procesu expanduje a pod tlakem vytvoří spojitou strukturu. V Portugalsku se tento materiál používá ve stavebnictví a také pro izolace. Má velmi zajímavé vlastnosti, protože díky technologii zpracování neláká hmyz ani škůdce, odolává povětrnosti a zároveň slouží jako tepelná izolace. Takže lze spojit několik faktorů dohromady. Funguje jako kontaktní zateplení fasády v jedné vrstvě a plní to zároveň roli odolného povrchu fasády. 

Bude tato fasáda nějak přirozeně stárnout? Jak na ni budou působit naše klimatické podmínky? 

V Portugalsku jsem se s tímto materiálem setkal v mnoha podobách na různých stavbách a bylo vidět, že odolává, pokud není trvale pod vodou, pokud se na něm nevytvoří mech, což je riziko u objektů ve vlhkém prostředí, nebo nedojde k mechanickému poškození. Tady na Rašovce už nějakých pár let je a žádný problém zatím nenastává. Zajímavé je, jak se neustále barevně proměňuje. Na začátku je tmavě hnědý až černý, voní kouřem a časem bledne. Barevný odstín závisí na vlhkosti vzduchu, na tom, zda je vystaven slunci atd. 

Máte nějakou odezvu, jak se v domě bydlí?

Jsem s majiteli neustále v kontaktu, tráví tu téměř každý víkend a neustále si dům užívají. Občas děláme drobné úpravy, například z místnosti, která původně měla sloužit jako sklad, vznikl pokoj pro hosty a na zahradě plánujeme další objekty pro skladování a saunu. 

Dům byl oceněn třetím místem v kategorii stavby pro bydlení v Soutěži Karla Hubáčka – Stavba roku Libereckého kraje 2021.

AUTOŘI

Atelier SAD
Ateliér byl založen v roce 2002, hlavní představitelé pracovali jako úspěšný kreativní tým ještě o pár let dříve. První společnou realizací byla dostavba rodinného domu ve Všenorech, dnes jejich rukopis rozpoznáme u mnoha oceňovaných projektů – interiéry, domy, kanceláře, urbanistické studie, umělecké instalace a objekty. Od čerpacích stanic až po školní učebny nebo nahrávací studio, autorský nábytek a produktový design. Vedení ateliéru tvoří čtyři výrazné osobnosti – Adam Jirkal, Jerry Koza a bratři dvojčata Martin a Tomáš Kalhousovi. Za nimi stojí jako opora spolehliví spolupracovníci – architekti, stavaři i další navazující profese. Klíčovou a v mnohém určující je pro SAD úzká spolupráce s realizační firmou MY76, s. r. o. Jednotlivé členy ateliéru spojuje touha objevovat nové příležitosti, tvořit originální dílo a překračovat hranice oborů i výrobních postupů. Také zvědavost, dobrodružná povaha, radost z experimentování a vnímání detailů, které vždy podporují celek, tedy nikdy nejsou samoúčelné.
Iveta Zachariášová, interiérová architektka
K projektům přistupuje kreativně a energicky, s vizuální formulací nápadů, komplexně a s transparentní komunikací. Vytváří zkratky mezi nespočtem variací a řešení, sortýruje a strukturuje prostor, věci, procesy, hmotu, barvy, představy, život. In-formuje budoucí prostor: vtiskuje předmětům novou, záměrnou a nepravděpodobnou formu. Oprašuje zdánlivě všední skutečnost a zakládá si na přirozeném přístupu a spolupráci.

FOTO: BOYSPLAYNICE