Jak připravit dřevo na topení

Palivové dřevo, má-li dobře hořet a odevzdat maximum ze svého energetického potenciálu, vyžaduje určitou dávku znalostí a správnou přípravu.

Čerstvě poražené dřevo obsahuje: 50 % vody, 24 % uhlíku, 2,5 % vodíku, 22 % kyslíku, 0,5 % dusíku a 1 % popeloviny. Voda se při spalování odpaří.

Spalování mokrého dřeva pak probíhá za nízkých teplot, je velmi obtížné a neefektivní. Na krbové vložce to poznáte na velmi rychlém zanášení prosklení dveří topeniště. To proto, že při nízkých teplotách dřevo nejenom nevydává tolik energie, ale ve spalinách je velké množství dehtových par a sazí, které následně ještě zanášejí spalinové cesty a komín. Tyto spaliny také obsahují vysokou koncentraci oxidu uhelnatého a další látky, jež mohou být zdraví škodlivé. Při hoření mokrého dřeva (také hodně smolnatého dřeva) jsou plameny sytě červené s „dehtovými“ jazýčky na konci.

Dřevo na topení je tedy nutné co nejlépe vysušit. Dosáhnout doporučené hranice max. 20 % obsahu vody může podle druhu dřeva, jeho zpracování a místních podmínek trvat jeden až dva roky. Tento proces se urychlí a zkvalitní, pokud dřevo naštípáte. Čím je dřevo sušší, tím je jeho výhřevnost větší.

Také čtěte

Vytápění dřevem je ekologické, příjemné a levné

Kvalitní spalování s velkou výhřevností závisí také na specifickém složení dřeva ve srovnání s ostatními palivy. Je v něm totiž obsaženo neobyčejně velké množství kyslíku, který je vázán přímo ve struktuře paliva/dřeva. Tím se také vysvětluje to, proč se dřevo tak snadno zapaluje a tak dobře hoří. Pokud jde ovšem o energii, jejími nositeli jsou jediné dvě hořlavé složky: uhlík a vodík. Jejich obsah ve dřevě pak jednoznačně určuje výhřevnost.

Výše uvedené složení je zhruba stejné u všech běžných druhů dřeva. Rozdílná výhřevnost je dána rozdílnou hustotou dřevní hmoty. Půlmetrové dubové poleno je mnohem těžší a výhřevnější než stejně velké smrkové.

Suchý a mokrý kilogram

Při vysoušení dřeva se mění poměry obsažených látek. 1 kg mokrého dřeva obsahuje přibližně 50 % vody a 50 % sušiny (= ostatní látky). Po vysušení na 20 % vody se poměr změní na 200 g vody a 800 g sušiny. Zvýší se tím tedy obsah hořlavých složek ve dřevu a tím i jeho výhřevnost. V praxi to znamená zvýšení obsahu uhlíku a vyšší výhřevnost – z původních 8 MJ/ kg se zvýší na téměř 13 MJ/kg.

Absolutně suché dřevo má výhřevnost v průměru 18,5 MJ/kg (dub 17 MJ/kg, bříza 19,9 MJ/ kg). Suché a kvalitní palivo a jeho dokonalé spalování lze nazvat skutečně ekonomicky výkonným i zároveň ekologickým. Při kvalitním spalování dřevo odevzdá maximum energie a minimum odpadu – popela, který poslouží jako ekologické a účinné hnojivo.

Obsah vody v čerstvém dřevu:

Skladování dřeva na topení

Dřevo by mělo být skladováno na větraném místě, které je dobře přístupné. Ideálně pod střechou, ale postačí, pokud je proti dešti budete chránit nepromokavou plachtou. Důležité je plachtu včas odstranit, aby se dřevo nezapařilo a zbytečně nebyly podporovány nežádoucí procesy hniloby a plesnivění.

Pokud nemáte dostatek místa nebo dobré podmínky pro skladování dřeva, můžete zvolit firmu, která poskytuje jako službu skladování vámi zakoupeného dřeva. „Zákazníkům nabízíme zavážení suchým dřevem dle jejich potřeb. Skladujeme dřevo u nás a zákazník dostává pravidelně dřevo pro aktuální spotřebu. Nepotřebuje velké prostory, nemusí dřevo pracně skládat a má jistotu, že mu dodáme dřevo na zavolání,“ upozorňuje například Václav Turek ze společnosti FEHAS group.

Vysychání dřeva:

Také čtěte

Topení peletami – proč ano a kdy ne

Včasné zpracování dřeva

Jako palivové dřevo většinou slouží nevyužité kusy kmenů z polomů a průřezů. Čerstvé dřevo je potřeba co nejrychleji zpracovat, po vyschnutí jde řezání a štípání těžko. Naštípané dřevo se lépe ukládá a také rychleji a lépe schne. Velké kusy kmenů se řežou na menší tak, aby se vešly do krbu anebo kamen. Na to je nejlepším pomocníkem řetězová pila.

Na porcování kmenů a větví je možné použít i okružní pilu s kolébkou. Samozřejmě lze dřevo řezat i ruční obloukovou pilou, nejlépe s korunkovým zubem na vlhké dřevo.

Štípání dřeva sekerou

Fáze štípání je tou nejnamáhavější z celé přípravy. Dříví lze štípat ručně pomocí sekery anebo mechanickými štípači. Sekery pro štípání dřeva jsou jednoúčelové nástroje speciálně klínového tvaru na dlouhé násadě. Také se jim říká „kalače“. Sekera s topůrkem z kompozitního materiálu je odolnější, obyčejné dřevěné topůrko se při troše nešikovnosti může velmi rychle zlomit.

„Jako podložku je dobré mít stabilní, dostatečně široký a správně vysoký špalek z tvrdého dřeva. Jeho výška by měla být přiměřená, obvykle okolo 70 cm. Zároveň by měl být dobře proschlý, abyste ho nerozštípali spolu se zpracovávaným dřevem,“ radí Marcela Bínová z Hornbachu.

Štípače – účinná pomoc

Práce se sekerou je hodně namáhavá, vhodnější je až na pozdější drobnější práce, jako je například štípání třísek na podpálení. Rychlejší a snadnější je štěpení pomocí zahradní techniky. K tomu slouží výkonné elektrohydraulické štípačky dřeva. V prodejnách najdete vertikální nebo horizontální štípače, různých velikostí s různým štípacím tlakem. Přístroj pohání hydraulické čerpadlo, ze kterého je přenášen do pístu tlak, který tlačí kus dřeva na klín.

Elektrohydraulické štípačky jsou účinné a práce s nimi je poměrně jednoduchá. Stejně tak i jejich údržba, občas potřebují jen zkontrolovat a vyměnit hydraulický olej.

Porovnání druhů palivového dřeva: