Některé stavby zaujmou hned na první pohled, jiné i na ten druhý, třetí… Takový je i případ víkendového domu, který jsme navštívili v Krušných horách.

Dřevostavba, dům na malém pozemku, moderní dům, 5+1, od NEW HOW architekti

Profil domu

Cena od	Zjistit cenu
Zastavěná plocha	81 m2
Užitná plocha	190 m2
Provedeni domu	Dřevostavba, dům na malém pozemku, moderní dům
Dispozice	5+1
Kategorie domů	Dřevěná
Typ střechy	Atypická
Půdorys	Čtvercový
Pozemek domu	Rovinatý
Ateliér / architekt	NEW HOW architekti

Dům se nachází v nadmořské výšce cca 900 metrů jen pár metrů od okraje lesa, odkud vyrůstá nahoru směrem k vrcholkům smrků. Je uhnízděný mezi stromy tak, že je téměř skrytý ve srovnání s ostatními bílými omítkami sousedních domů. Jak je i z některých pohledů na fotografiích patrné – skoro to vypadá, jako by ho pohltily lesy.

Všechny odstíny šedé

Návrh Ing. arch. Davida Zámečníka vychází z místní přírody i koloritu, v němž, dle jeho tvrzení, lze najít všechny odstíny šedé. Šedou můžete vidět ve stínech stromů, v žulových a čedičových skaliscích, a dokonce i v tmavě zelených jehlách a kmenech zdejších smrků, které jsou tak typické pro lesy Krušných hor. Šedá bylo proto od začátku jasným favoritem pro barvu fasády a střechy rekreačního domu, které jsou pokryty hliníkem v podobně tmavé barvě.

Barvou a použitým odstínem ale inspirace okolním lesem neskončila. Struktura fasády byla použita k vytvoření intenzivního drsného povrchu, který nejasně připomíná naolejované černé dřevo a pomalu rostoucí smrkové kmeny. Jeho barva a povrch ovšem nejsou jedinými nápadnými aspekty tohoto domu.

Scény tvarují

Z formálního hlediska je nová budova reprezentována aerodynamickou, ale hranatou figurou, kde klasické prvky, jako je střecha a stěna, ustupují jasnému tvaru a splývají mezi sebou. O to zajímavější je fakt, že vnější podoba byla vytvořena skrze mnoho přesně nastavených prostorových scén interiéru a na základě sezonně se měnících místních klimatických podmínek, kdy sněhové zatížení v zimě vyžaduje volit strmý úhel střechy.

Tři úrovně akce

Myšlenka „rozhledny“ zároveň určuje výšku domu zevnitř. Má spíše připomínat věž než dům a má sloužit také jako úkryt. Namísto obvyklých dvou podlaží byly vytvořeny tři úrovně – každá se svým vlastním charakterem. V nejvyšší úrovni slouží dům jako ateliér, knihovna a také jako útočiště. Na tomto místě je možno nechat myšlenky létat…

Čtvercové okno s bočnicí délky 2,5 m rámuje výhled na vrcholky stromů, oblohu a krajinu. O úroveň níže najdeme kromě koupelny a otevřeného galerijního prostoru také spací koutky. Podlaha je částečně tvořena sítí, která navazuje spojení s nejnižší úrovní jak vizuálně, tak akusticky a funguje jako odpočinkový prostor. Je to místo, kde můžete popustit uzdu své fantazii. Sedět v síti a nemít pevnou půdu pod nohama má něco společného se snem o létání, stejně jako dívat se nahoru do nebe. Nejnižší úrovni domu pak dominuje hlavní společenský prostor s kuchyní a centrálním krbem – místo setkávání a živé konverzace. Technické zázemí se nachází v částečně zapuštěném suterénu.

Budoucnost po celý rok

V blízké budoucnosti bude dům obýván po celý rok. Z tohoto důvodu dům už má místa na spaní pro nejméně deset lidí. Kromě toho by také v budoucnu měla být rozšířena energetická koncepce domu. V současné době se topí otevřeným krbem a elektřinou. Mimo to je ovšem dům vybaven připojovacími body pro střešní fotovoltaický systém a pro vertikální větrné turbíny, které jsou přípravou k realizaci myšlenku energeticky soběstačného života.

FOTOGALERIE:

Architektura není vždy jen o tvarech a nápadech

Rozhovor s Ing. arch. Davidem Zámečníkem o tom, jak to chodí, když se něco dělá pro vlastní rodinu.

• Pane architekte, jak vznikl nápad postavit chatu, resp. dům na tomto místě?

Na pozemku stával starý dům, který vlastnila rodina mé ženy 70 let a několik jejich generací zde trávilo spoustu času nejen o letních prázdninách. V průběhu posledních let dům nezadržitelně chátral a stáli jsme jako rodina před rozhodnutím, zda chata bude sloužit jen ke krátkodobému sezonnímu využití s minimálním komfortem, nebo se po zbourání chaty pustíme do stavby nové, která se stane často navštěvovaným místem širší rodiny v úžasném prostředí Krušných hor. Už od začátku nebylo toto rozhodnutí pro rodinu jednoduché. Starý dům byl pro všechny velice silně spojen s babičkou mé ženy.

• Jak na to reagovala a reaguje rodina? Co okolí či známí?

Ze členů rodiny jsem byl ten, kdo se nejvíce přimlouval pro výstavbu nové chaty, protože jsem nebyl propojen s historií místa. Jistý konzervativní přístup ostatních pramenil ze silných zážitků, které prožili na tomto místě a v tomto starém domě za mnoho desítek let. Za poslední necelý rok, kdy jsme do Nových Hamrů začali pravidelně jezdit, začíná vznikat opět silné rodinné pouto k tomuto místu, které je dáno především okolní přírodou a kouzlem Krušných hor. Nový dům se snad stal zdařilým ztělesněním našich funkčních a estetických představ o současném bydlení v horách.

• Tvar a vnitřní prostory domu působí nezvykle samy o sobě i ve vztahu k okolí. Ještě nezvyklejší je však neobvyklé až poetické propojení pojetí interiéru odrážející se ve tvarech a funkcích obálky domu. Otázka zní, proč jste zvolil tak sofistikovaný přístup?

Vlastní dům vznikl symbiózou několika koncepčních myšlenek a dílčích nápadů, které se snad podařilo skloubit dohromady. Již od první chvíle, kdy se začalo mluvit o nové chatě, jsem věděl, že na tomto místě musí stát věž, z které bude možné shlížet do údolí a lesů kolem něj. Dalším momentem bylo to, že dům jsem chtěl pojmout spíše jako abstraktní geometrický tvar – sochu, která svou kompozicí reaguje na okolní prostředí. Popřít klasické dělení na stěny a střechu, které bývají většinou materiálově odlišné, tady jsou sjednoceny jedním materiálem – vyniká tak celkový tvar.

Další koncepční myšlenkou bylo, že nechceme dům navrhnout s klasickou sedlovou střechou, která spíše vyvolá pocit statičnosti a klasického – preferovali jsme spíše tvar asymetrický, který má v sobě jistou dynamičnost. Od snížené části u vstupu stoupá směrem k lesu, svým vznosným štítem se naopak otevírá, a zase klesá směrem k jižnímu slunci, kde v budoucnosti plánujeme umístit fotovoltaiku. Jednoduše řečeno dům má tvar přibližně krychle 9 x 9 x 9 m, která je u dvou přiléhajících stran seřízla pod 45´ v šestimetrových trojúhelnících. Z takto vzniklého tvaru je v přízemí umístěn prostor terasy o půdorysu 3 x 9 m (1/3 půdorysu přízemí).

Jako dílčí podněty lze označit umístění sítě v otevřeném prostoru pro chvíle, kdy se člověk přiblíží klukovskému snu o létaní, nebo vykonzolované okno, ve kterém se dá sedět a koukat do údolí, anebo umístění ateliéru ve věži, kde se mimo výhledů do dáli stáváte i sousedy ptáků, kteří si přišli sednout na větev vedlejšího modřínu.

• Jak se vaše záměry v navržení interiéru osvědčily praxí? Jinými slovy, jak se vám žije každodenním životem?

Kromě popsaného exteriéru má dům i svůj vnitřní život. Pokud začneme formálně – z funkčního hlediska je dům po patrech dělen na tyto zóny: suterén – slouží jako místo pro technologie domu a skladiště toho, co je ke zdejšímu životu potřeba. Přízemí je společenskou částí – kuchyně, jídelna, terasa a obývák (k tomu zádveří a „technická“ koupelna). První patro je klidovou zónou se třemi pokoji, koupelnou a univerzálním prostorem uprostřed, jehož součástí je i otevřený prostor se sítí. Chata má sloužit pro více lidí ze širší rodiny, než je jen samotná 4členná rodina. Nejvyšší patro bude do budoucna sloužit jako můj (příležitostný) pracovní ateliér. Ve skutečnosti jsou tato jednotlivá patra navzájem prostorově propojena. Každé z pater má ve svém půdorysu otvor, který jednotlivá patra společně propojuje a vytváří jeden vnitřní prostor.

Foto: Petr Polák